Kartel Federálních rezerv: Osm rodin (Ia. díl)

23. listopadu 2012 v 11:54 | darny |  Události, komentáře a odkazy
(První část pětidílného seriálu)
Čtyři jezdci bankovnictví (Bank of America, JP Morgan Chase, Citigroup and Wells Fargo) vlastní Čtyři jezdce olejářství (Exxon Mobil, Royal Dutch/Shell, BP Amoco and Chevron Texaco); v závěsu je Deutsche Bank, BNP, Barclays a další staří evropští finanční giganti. Ale jejich monopol nad globální ekonomikou nekončí na kraji jejich ropného pole.
Podle hlášení společnosti 10K pro SEC, jsou Čtyři jezdci bankovnictví mezi deseti hlavními akcionáři téměř každé z korporací seznamu Fortune 500 (seznam hlavních burzovních titulů). [1]
Tak kdo jsou pak akcionáři těchto bank představující finanční centra?
Tato informace je střežena daleko bedlivěji. Mé dotazy u agentur regulujících banky týkající se vlastnictví akcií u vrcholných 25 amerických bankovních holdingů měly status na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím, než byly zamítnuty na základě "národní bezpečnosti". Je to dost ironie, protože mnoho z akcionářů těchto bank má sídlo v Evropě. (Článek a autor je z USA.)
Jednou z důležitých úschoven bohatství globální oligarchie, která vlastní tyto bankovní holdingové společnosti, je US Trust Corporation - založená roku 1853 a nyní vlastněná Bank of America. Nedávný korporátní ředitel US Trust a Čestný správce byl Walter Rothschild. Další ředitelé jsou Daniel Davison z JP Morgan Chase, Richard Tucker z Exxon Mobil, Daniel Roberts ze Citigroup a Marchall Schwartz z Morgan Stanley. [2]
J. W. McCallister olejářský insider s konexemi v House of Saud napsal The Grim Reaper (Zlověstný kosič) na základě informací získaných od saúdských bankéřů uvádějících, že 80% vlastnictví New York Federal Reserve Bank - ta zcela nejmocnější pobočka FEDu - má jen osm rodin, čtyři z nich sídlí v USA. Jsou to Goldman Sachs, Rockefellers, Lehmans and Kuhn Loebs z New Yorku; Rothschildové z Paříže a Londýna; Warburgs z Hamburgu; Lazards z Paříže; Israel Moses Seife z Říma.
CPA Thomas D. Schauf McCallisterova tvrzení potvrzuje s dodatkem, že deset bank kontroluje všech dvanáct poboček Federal Reserve Bank. Jmenuje N. M. Rothschild z Londýna, Rothschild Bank z Berlína, Warburg Bank z Hamburgu, Warburg Bank z Amsterodamu, Lehman Brothers z New Yorku, Lazard Brothers z Paříže, Kuhn Loebs Bank z New Yorku, Israel Mores Seif Bank z Itálie, Goldman Sachs z New Yorku a JP Morgan Chase Bank z New Yorku. Schauf jako jednotlivce, kteří vlastní velký podíl ve FEDu uvádí tato jména: William Rockefeller, Paul Warburg, Jacob Schiff a James Stillman. [3] Schiffové jsou Kuhn Loeb insideři. Stillman a Citigroup jsou insideři, kteří se na přelomu století přiženili do klanu Rockefellerů.
Eustace Mullis dospěl ke stejnému závěru ve své knize The Secrets of Federal Reserve (Tajemství Federálních rezerv), v níž vyobrazil mapy propojení FEDu a členských bank s rodinami Rothschildů, Warburgů, Rockefellerů a dalších. [4]
Kontrolu, kterou tyto bankovní rodiny uplatňují nad globální ekonomikou, nelze přecenit, a je zcela záměrně zahalena tajemstvím. Jejich korporátní ruka v médiích rychle zdiskredituje každou informaci odhalující tento kartel soukromých bank jako "konspirační teorii". Ovšem ta fakta zůstávají.
House of Morgan
Federal Reserve Bank se zrodila v roce 1913, ve stejném roce zemřel princ americké bankovnictví J. Pierpont Morgan a byla založena Rockefeller Foundation (nadace). House of Morgan předsedal americkým financím z Wall Streetu a Broadu a fungoval jako kvazi-US centrální banka už od roku 1838, kdy to Georgie Peabody v Londýně založil.
Peabody byl obchodní společník Rothschildů. Badatel o FEDu Eustace Mullis v roce 1952 předložil domněnku, že Morganové nejsou ničím jiným než agenty Rothschildů. Mullis napsal, že Rothschildobé "… dávají v USA přednost anonymním operacím pod štítem J.P. Morgan & Company." [5]
Publicista Gabriel Kolko uvedl: "Aktivity Morganů při prodeji amerických zlatých dluhopisů v Evropě v letech 1895-1896 byly založeny na alianci s House of Rothschild." [6]
Finanční chobotnice Morganů rychle svá chapadla rozprostřela po celém světě. Morgan Grenfell operoval v Londýně. Morgan et Ceruled Paris. Bratranci Rothschildů Lambertové založili Drexlel & Company ve Philadelphii.
House of Morgan pracovala pro rodiny Astors, DuPonts, Guggnheims, Vanderbilts a Rockefellers. Financovali spuštění AT&T, General Motors, General Electric a DuPont. Stejně jako v Londýně sídlící banky Rothschildů a Barings, stala se Morgan součástí mocenské struktury v mnoha zemích.
Do roku 1890 House of Morgan půjčovala Egyptské centální bance, Ruským železnicím, spravovala dluhopisy Brazilských provinciálních vlád a financovali projekty Argentinských veřejných prací. Při recesi v roce 1893 moc Morganů vzrostla. V tomto roce Morgan zachránil americkou vládu před bankovní panikou vytvořením syndikátu k podpoře vládních rezerv dodáním 62 milionů dolarů ve zlatě od Rothschildů. [7]
Morgan byl hnací silou za expanzí na západ USA, když financovali a kontrolovali obligace železnic na západ přes investiční fondy. V roce 1879 Cornelius Vanderbilt financovaný Morgany jako New Yorská Centrální železnice dal preferenční dopravní práva kamarádskému John D. Rockefellerovi s monopolem Standard Oil, čímž zpečetili vztahy Rockefeller - Morgan.
House of Morgan nyní spadli pod kontrolu rodin Rothschildů a Rockfellerů. V New York Herold lze číst nadpis: "Králové železnic vytváří gigantický trust." J. Pierpont Morgan, který kdysi prohlásil: "Konkurence je hřích," nyní radostně vyjevoval: "Myslete na to. Všechny konkurující si železniční dopravci západně od St. Luis byli uvedeni pod kontrolu asi třiceti mužů." [8]
Morgan a Edward Harrimanův bankéř Kuhn Loeb drželi monopol nad železnicemi, zatímco bankovní dynastie Lehnam, Goldman Sachs a Lazard se přidali k Rockefellerům při kontrole americké průmyslové báze. [9]
V roce 1903 založilo Osm Rodin Bankovní Trust. Benjamin Strong z Bankovního Trustu byl prvním guvernérem New Yorské Federal Reserve Bank. Vytvoření FEDu v roce 1913 sloučilo moc Osmi Rodin s vojenskou a diplomatickou mocí americké vlády. Když se nespláceli zámořské pohledávky, mohli nyní oligarchové vyslat americké mariňáky, aby dluhy vybrali. Morgan, Chase a Citibank vytvořily mezinárodní úvěrový syndikát.
House of Morgan byla zadobře s britskou House of Windsor (královská rodina) a italskou House of Savoy (královská rodina). Kuhn Loebs, Warburgs, Lehmans, Lazards, Israel Moses Seife a Goldman Sachs to měli i s jinými evropskými panovníky. Do roku 1895 Morgan kontroloval toky zlata do USA a z nich. První americká vlna fúzí byla ve svých počátcích podporována těmito bankéři. V roce 1897 došlo k šedesáti devíti průmyslovým fúzím. Do roku 1899 jich bylo dvanáct set. V roce 1904 John Moody - zakladatel Moody's Investor Services - řekl, že by už nebylo možné mluvit o zájmech Rockefellerů a Morganů odděleně. [10]
Tato kombinace šířila nedůvěru veřejnosti. Mnozí je považovali za zrádce pracující pro staré evropské finančníky. Standard Oil Rockefellerů, US Steel Andrew Carnegiů a železnice Edwarda Harrimana - ti všichni byli financováni bankéři Jocobem Schiffem z Kuhn Loeb, který úzce spolupracoval s evropskými Rothschildy.
Několik států na západě dalo těmto bankéřům zákaz. Populistický kazatel William Jennings Bryan byl třikrát demokratickým kandidátem na prezidenta v letech 1896-1908. Těžištěm jeho anti-imperialistické kampaně bylo to, že Amerika padá do pasti "finančního nevolnictví britského kapitálu". V roce 1908 Bryana porazil Teddy Roosevelt, ale šířícím se požárem populismu byl donucen uvést v platnost Shermanův Protitrustový zákon. Pak šel po Standard Oil Trust.
V roce 1912 proběhlo Pujovo slyšení (v Kongresu), které řešilo koncentraci moci na Wall Street. Ve stejném roce paní Edward Harriman prodala svůj kontrolní balík v New Yorské Garanty Trust Bank J.P. Morganovi, čímž vznikl Morgan Guaranty Trust. Soudce Louis Brandeis přesvědčil prezidenta Woodrow Wilsona, aby usiloval o ukončení křížových kontrol správních rad. V roce 1914 byl schválen Claytonův protitrustový zákon.
Jack Morgan - syn a následník J. Pierponta - odpověděl výzvou klientům Morgana Remingtonu a Winchesterovi, aby zvedli zbrojní výrobu. Tvrdil, že USA potřebují vstoupit do WWI (války). Podněcován Carnegie Foundation a dalšími frontami oligarchů se Wilson podvolil. Jak napsal Charles Tansill v knize Amerika jde od války: "Ještě před sporem o vyzbrojování poslala francouzská firma Rothschild Freres depeši Morgan & Company do New Yorku s návrhem na převod dluhů 100 milionů dolarů, jejichž podstatná část byla ponechána v USA, aby se s nimi platily francouzské nákupy amerického zboží."
House of Morgan financovala polovinu amerického válečného úsilí, přičemž obdržela svolení k propojení dodavatelů jako GE, Du Pont, US Steel, Kennecott a ASARCO. Všichni byli klienti Morganů. Morgan rovněž financoval britskou Búrskou válku v Jižní Africe a francouzsko-pruskou válku. Pařížské mírové konferenci v roce 1919 předsedal Morgan, který vedl jak německé tak spojenecké rekonstrukční aktivity. [11]
Ve 30. letech se v Americe znovu vynořil populismus poté, kdy si Goldman Sachs, Lehman Bank a další nahrabali na Krachu v roce 1929. [12] Předseda Bankovní komise Sněmovny Luis McFadden (D-NY) o Velké depresi řekl: "Nebyla to nehoda. Byla to pečlivě zrežírovaná souhra … Mezinárodní bankéři usilovali o to, aby zde vytvořili tak zoufalé podmínky, aby se vynořili jako vládci nás všech."
Senátor Gerald Nye (D-ND) předsedal v roce 1936 muničnímu vyšetřování. Nye dospěl k závěru, že House of Morgan USA zavlekly do WWI, aby ochránili své pohledávky a vytvořili rostoucí zbrojní průmysl. Později Nye vytvořil dokument nazvaný Příští válka, který cynicky referoval o "tricích pro tu starou bohyni demokracie", pomocí nichž by šlo k nalákání USA do WWII využít Japonska.
V roce 1937 Ministr vnitra Harold Ickes varoval před vlivem "60 amerických rodin". Historik Ferdinand Lundberg později sepsal knihu o přesně tom samém. Soudce nejvyššího soudu William O. Douglas skandalizoval: "Vliv Morganů … jako ten v průmyslu a financích dneška úplně nejzkázonosnější."
Jack Morgan odpověděl dostrkáním USA do WWII. Morgan měl úzké vztahy s rodinami Iwasaki a Dan - dvěma nejbohatšími japonskými klany - které vlastnily Mitsubishi respektive Mitsumi, už od té doby, kdy se tyto společnosti v 17. století vynořily ze šogunátu. Když Japonsko vpadlo do Mandžuska a vraždilo v Nankinu čínské rolníky, Morgan tento incident zlehčoval. Morgan měl rovněž úzké vztahy s italským fašistou Benito Mussolinim, přičemž styčnou osobou za WWII byl pro Morgan Bank i německý nacista Dr. Hjalmer Schacht. Po válce se zástupci Morgana se Schachtem střetli v Bank of International Settlements (BIS - Banka pro vzájemné vyrovnávání pohledávek, která po válce technicky sjednocovala mezinárodní finanční systém) v Baselu ve Švýcarsku. [13]
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Aktuální články

Reklama