Říjen 2012

Bossové odvolili, Klaus se bojí neklidu

15. října 2012 v 12:07 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Letošní krajské a senátní volby jsou mimořádně důležité a mohou leccos ovlivnit. Přicházejí totiž ve chvíli společenského neklidu. Prezident Václav Klaus to řekl novinářům poté, co dnes v pražských Kobylisích odevzdal svůj hlas v senátních volbách. Volit přišel v podvečer s manželkou Livií, po návratu ze státní návštěvy Polska.

"Máme určitý společenský neklid, a v tomto smyslu přicházejí volby ve chvíli, která není nejšťastnější. Takže v tom jsou mimořádně důležité," řekl Klaus. Koho ve svém obvodu volil, prezident neprozradil. Rozhoduje se prý ale vždy podle toho, jakou stranu kandidát reprezentuje, případně podle osobní znalosti kandidáta.

Ve Slavkově u Brna dnes po 15:00 vhodil do urny svůj hlas také předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. "Zvolil jsem kandidátku jihomoravské ČSSD. Jsem přesvědčen, že sociální demokraté odvedli na jihu Moravy kus práce a splnili sliby," řekl. Podle něj jsou současné volby důležité, protože lidé rozhodnou o úrovni zabezpečení služeb v krajích. "Jestliže by tyto volby znamenaly výprask pro kandidáty ODS a TOP 09, znamená to otevření cesty k pádu vlády a novým volbám do Poslanecké sněmovny," podotkl.
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip přišel k urnám v Českých Budějovicích v 17:30. Spokojil by se prý s lepším výsledkem, než kterého dosáhli komunisté v roce 2004. "To znamená, abychom se podíleli na vládě ve více krajích," řekl novinářům. KSČM zatím tvoří vládní koalici ve dvou krajích.
Ve své domovské obci Suchá Loz, kde je místostarostou, volil dnes odpoledne předseda poslanců TOP 09 Petr Gazdík. Podle něj bude volební účast nízká. "Minule byla kolem 40 procent a předpokládám, že v těchto volbách by mohla být ještě menší. Můžeme se dostat do fáze, kdy nám budou po 20 letech od revoluce znovu vládnout komunisté," řekl. Úspěchem pro TOP 09 a partnerské hnutí Starostové a nezávislí bude, pokud se dostanou do většiny, či dokonce do všech krajských zastupitelstev, dodal.
Současný politický systém je už ale naprosto archaický. Volby jsou aristokratickým systémem v klasickém smyslu. Politika se stává záležitostí politických profesionálů - živnostníků. Jako všechny aristokracie, degeneruje na oligarchii sloužící svým vlastním zájmům.
Přitom technicky není žádný problém vybavit každý digitální televizor připojený na internet hlasovacím zařízením, které nám po shlédnutí studiové debaty reprezentativního shromáždění umožní hlasovat. Vylosovaní spoluobčané pak budou rozhodnutí tohoto Občanského sněmu jen provádět.
Stalo se už rutinou, že některé televizní zpravodajské programy zvou náhodně vybrané diváky, aby kladli otázky politikům. V těchto programech se publikum staví k politikům podstatně ostřeji, než moderátorští nádeníci, kteří je obvykle zpovídají. Teprve obyčejná žena z hlediště dokázala zahnat Thatcherovou do defenzívy v debatě o potopení argentinské válečné lodi Belgrano. Máme naprostou důvěru ve schopnost lidí přijímat po takové debatě důležitá politická rozhodnutí.
Moderní stát, jak jsme již řekli, je založen na centralistických a hierarchických principech. Instituce demokracie nabízejí zcela odlišný model. V demokracii nebyla žádná vláda, ministerský předseda, prezident, žádná hlava státu. Suverénní moc mělo lidové shromáždění. Konkrétní úseky státní správy řídily poroty nebo funkcionáři vybraní losem. Moc nebyla předávána nahoru ani dolů, byla rozptylována. Můžeme načrtnout, jak lze tyto principy uplatňovat dnes.
Na jedné rovině bude lid uplatňovat svou suverenitu elektronickým hlasováním po televizních debatách. Aby se zajistila univerzalita tohoto postupu, lidé musí mít ústavní právo na bezplatné používání televizorů a hlasovacích zařízení. Byla by to analogie k platům za působení v porotách, které zavedli starověcí Athéňané, aby umožnili chudým účast na shromážděních.
Vzhledem k tomu, že v zemi může být předložena ke všeobecnému lidovému hlasování jen menší část rozhodnutí, na další veřejné instituce bude dohlížet řada porot. Úřad pro rozhlasové a televizní vysílání, vodohospodářský úřad, železnice a tak dále by podléhaly radám vybíraným pomocí losu z uživatelů a zaměstnanců.
Tyto rady by nebyly odpovědné žádnému ministrovi vlády, demokracie by se místo toho opírala o princip, že veřejnost dokáže reprezentovat dostatečně velký náhodný vzorek.

Systém demokratické kontroly všech veřejných orgánů by znamenal, že občané mohou počítat s tím, že v určitém okamžiku svého života budou povoláni do služby v nějakém druhu rady. Ne všichni budou povoláni do celostátní rady, ale každý může počítat s tím, že bude sloužit v některé školní radě, místní zdravotní radě nebo radě pracoviště.
Pokud by se lidé přímo podíleli na správě státu, nebyli bychom svědky cynismu a apatie, charakteristických znaků moderního voliče. Proto pryč s vládnoucí oligarchií, volme příznivce přímé demokracie, kteří moc předají skutečně lidu!
I to je v současné neutěšené době řešení.....

Víte proč je ODS i TOPka nevolitelná?

12. října 2012 v 10:56 | Vít Jedlička |  Události, komentáře a odkazy
"Vě­do­mě říkáme, že ne­chce­me zvy­šo­vat daně." - Petr Nečas 27. 5. 2010 (video) "V době krize považujeme zvyšování za škodlivé." - Miroslav Kalousek 13.5.2010
Povodňová sto­ko­ru­na, sráž­ko­vá daň 15 % z úroků ze sta­veb­ní­ho spo­ře­ní, zda­ně­ní dů­cho­dů pro dů­chod­ce s vyš­ší­mi pří­jmy, zru­še­ní slevy na dani z pří­jmu pro pra­cu­jí­cí dů­chod­ce, 50% daň z pod­por ke sta­veb­ní­mu spo­ře­ní, zvý­še­ný dál­nič­ní po­pla­tek, zvý­še­né mýtné pro ná­klad­ní vozy, sazby daně z ci­ga­ret a ta­bá­ku, daň ze stla­če­né­ho zem­ní­ho plynu, zvýšení DPH na 15% a na 21 %, 32% daň z po­vo­le­nek na emise, za­ve­de­ní daně z vína, zru­še­ní slev na dani pro živ­nost­ní­ky, zvý­še­ní daně z pří­jmu fy­zic­kých osob, daň z pře­vo­du ne­mo­vi­tos­ti ze 3 % na 4 %.
Při­tom dů­vo­dy, proč nejde škr­tat a musí se zve­dat daně, jsou více než fascinující:
"Pokud se ne­zvý­ší DPH, tak ne­bu­de dost peněz na bu­do­vá­ní tech­no­lo­gic­kých cen­ter." - Petr Nečas 5. 9. 2012 (video 22:00)
A tak pseu­dopra­vi­co­vá vláda trpí bu­do­va­tel­ským kom­plexem, jako kdysi tr­pě­li ko­mu­nis­té. S tím roz­dí­lem, že čeští ko­mu­nis­té ne­mě­li tu dr­zost si na svoje bu­do­va­tel­ské úchyl­ky půj­čo­vat stov­ky mi­li­ard korun. V za­dlu­žo­vá­ní jsou do­kon­ce úspěš­něj­ší než so­ci­ál­ní de­mo­kra­cie. Za­tím­co za pět let pra­vi­co­vých vlád vzros­tl scho­dek stát­ní­ho roz­počtu o 400 mi­li­ard, za osm let le­vi­co­vých vlád to bylo "pouze" o 545 miliard.
Všech­no toto a mnoho dal­ší­ho jsem šel ODS osob­ně říct na ide­o­vou kon­fe­ren­ci v Hrad­ci Krá­lo­vé. Mys­lí­te, že si mě vy­slech­li a udě­la­li ně­ja­kou se­be­re­fle­xi? Ne, ne­ne­cha­li mě říct ani po­lo­vi­nu z mého projevu a vy­ho­di­li mě.
Dnes se chys­tá vláda v čele s Ne­ča­sem spo­jit hla­so­vá­ní o dů­vě­ře se svým novým so­ci­a­lis­tic­kým pro­gra­mem zvy­šo­vá­ní daní. Při­po­mí­ná to osud slo­ven­ské po­dob­ně pseu­do­pra­vi­co­vé vlády, která spo­ji­la hla­so­vá­ní o dů­vě­ře vlády se schvá­le­ním ESM (eu­ro­va­lu). Sama sebe za­hu­bi­la na věci, kte­rou nejen­že ne­mě­la v pro­gra­mu, ale bylo to do­kon­ce v příkrém roz­po­ru s je­jich programem.
Zbytek článku je zde: Jak vypudit socialisty z ODS?

Televizní projev Václava Havla z prosince 1989

12. října 2012 v 9:23 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Havel, jak ho neznáte.......6.10.2006

Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci obnovit kapitalismus, že jsem ve službách svetového imperialismu, od něhož prijímam tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, protože brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl vénovat práci dramatika.
Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociálni jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus.
Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení detí, starých lidí, žen, téžce pracujících, příslušníkú národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli dúvodú húfe než ostatní. Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny tém, kteří je nejvíc potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociálni otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se néktefí z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pěčovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.
Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš štát by už nikdy nemél být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat.
Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasné tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobne. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podlé mého mínění nesmí náš štát šetřit na investicích do školství a kultúry. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesúm, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonómové přijmout prosté jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO."
Převzato ze serveru prop.sk.
Doplnění vydavatele: Váhal jsem, zda tento projev nezařadit do rubriky Humor... Což je reakce bezmocných. Možná bychom pro podobné perly měli zřídit další rubriku: Paměťová díra. Přál bych si, aby ten projev někdo veřejně přečetl na právě probíhajících megalomních oslavách sedmdesátin velkého humanisty.

Fritovaný kapr

2. října 2012 v 17:54 | Emanuele Ridi |  Mňamky nejen k pivu


Penzijní fondy nezastavilo ani veto prezidenta. Vyhněte se jim!

2. října 2012 v 12:22 | Roman Šebl |  Události, komentáře a odkazy

Prezident vetoval druhý pilíř důchodové reformy spočívající v individuálním dobrovolném důchodovém spoření v privátních fondech. Veto prezidenta padlo z důvodu naprostého chaosu ohledně tohoto druhého pilíře, který mohl v extrémním případě způsobit ztrátu důvěry v penzijní systém. To, že se na tak významné reformě nedokážou zúčastněné subjekty dohodnout a postupovat společně při jejím vysvětlování, ukazuje, jak šíleným monstrem tato reforma je. Vše lze do konce roku ustanovit vyhláškou, zaznívá z penzijních fondů, které se doslova třesou na kořist v podobě peněz, těch kteří monstru uvěří.Prezident Václav Klaus vetoval druhý pilíř důchodové reformy. Finanční společnosti ale dále věří, že do konce roku bude schválen. Poté budou veřejnost bombardovat informacemi o jeho výhodnosti. Nevěřte jim! A penzijním fondům se vyhýbejte, jak to jen jde.

Pojďme jednoduše zanalyzovat samotný název onoho zázračného "spoření", ve kterém druhý pilíř reformy spočívá, abychom pochopili, co se v něm skrývá:
Individuální dobrovolné důchodové spoření je slovní spojení, které vám říká: "Jako stát z vás již nejsme schopni vytáhnout více peněz formou všelijakých daní, a proto se o vaše důchody již nemůžeme postarat. Vaše důchody jsou vaše věc." Toto také potvrdili svým prohlášením poslanci ODS Petr Tluchoř a Ivan Fuksa, obsahující větu, že: "důchodovou reformu již nelze financovat zvyšováním daní."
Slovo dobrovolné v sobě skrývá motivaci: "Jako stát vám dáváme tu skvělou možnost - se o sebe postarat sami." Tuhle možnost mi nikdo dávat nemusí. O této své roli samoživitele v důchodu jsem přesvědčen. A mou zcela nejoblíbenější pasáží je, že se jedná o spoření v privátních fondech. To tedy znamená, že vaše peníze budou spravovat vybrané finanční společnosti, které je budou umisťovat na trh s cennými papíry. Za tuto službu si samozřejmě budou účtovat různé poplatky. Přístup k vašim penězům budou mít od vašeho podpisu až do úplného konce "spoření". Z fondu samozřejmě nebude možno nikdy vystoupit. Finanční společnosti si tak garantují tok vaší hotovosti po desítky let a sami nejsou nijak zodpovědní za samotné reálné zhodnocení.
Celé toto individuální dobrovolné důchodové spoření v privátních fondech a další formy kolektivního investování (podílové fondy, fondy v životních pojistkách apod.) bych přirovnal k procesu, ve kterém se zavážete, že desítky let budete posílat prodejci aut vaši hotovost a on vám za ty desítky let vydá auto. Průšvih ale je, že nevíte, zda půjde o Felicii nebo BMW - popřípadě, zda to vůbec na nějaké auto vyjde.
Tím, že si pro svou budoucnost zvolíte upsání penzijnímu fondu, volíte svět financí, ve kterém peníze posíláte jiným subjektům a nad svými prostředky ztrácíte po desetiletí absolutně kontrolu.
Individuálnímu dobrovolnému důchodovému spoření v privátních fondech se vyhněte.
Jedná se o dokonalou loupež. Bez nadsázky.

Příští prezident bude sionista

1. října 2012 v 11:40 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy

Příští prezident bude sionista


Přímá volba prezidenta a vše, co se kolem ní děje, nabízí bezpočet témat k úvahám. Kandidátů či aspirantů na prezidentský post máme už nyní přehršel a můžeme pozorovat, sledovat, můžeme si vybírat a tipovat.
Mne při přemýšlení o těchto otázkách však nejvíce fascinuje skutečnost, jak jednostranně profilovaní kandidáti jsou nám předkládáni.

Nezmiňuji se o tom poprvé, ale připadá mi důležité to neustále opakovat, protože mí novinářští kolegové si tohoto faktu příliš nevšímají, jakkoli vystihuje podstatu současného prezidentského volebního klání. Po dvou nezdařených volbách (2003 a 2008) už jisté kruhy nemohou znovu riskovat a kromě změny způsobu volby si její výsledek chtějí pojistit i tím, že do ní vysílají neuvěřitelné množství svých pomyslných koní v naději, že jeden z nich určitě vyhraje.

Vesměs všichni prezidentští kandidáti pocházejí z pravdoláskařské stáje, kdy jediný rozdíl je možná v generacích - najdeme zde ostřílené havlistické harcovníky (nebo jejich přímé potomky) i pravdoláskaře třetího řádu, kteří se sice s Václavem Havlem do nového režimu nepropili a k jeho myšlenkovému trustu přistoupili až v průběhu doby, ale jejichž světonázorová orientace je v tomto ohledu bez debat.

Havlismus, alespoň jak já ho vnímám, je v zahraničně politických (ale ostatně i kulturních a hospodářských) otázkách orientovaný na Spojené státy americké. Je to dáno historicky - Američané Havla vyhlédli a jako golema ho uplácali, oživili, dosadili na Hrad a obklopili svými poradci. Havlismus se proto nemohl vázat jinak, než na USA a zastávat jiné zájmy, než zájmy USA - odtud ona podpora Kosova, Tibetu, humanitárního bombardování, amerických intervencí všude po světě či proizraelská stanoviska (Havel dokonce jeden čas propůjčil své jméno proizraelské kampani, která měla pomocí PR prostředků trochu poopravit pošramocenou pověst židovského státu).

Proto defilé havlistických kandidátů je vlastně defilé kandidátů proamerických, nebo rovnou můžeme říci kandidátů amerických. Kandidátů preferovaných USA a preferujících USA, odsouhlasených z USA či přímo vyslaných z této země (vzpomeňme jen na Havlův nápad kandidovat před léty smíchovskou Madlu). Máme tedy možnost vybrat si z více než desítky stejně se profilujících uchazečů, kteří by - pokud by došlo k jejich zvolení - v České republice hájili (tu více, tu méně, ale v každém případě dozajista) americké zájmy. Jen pro upřesnění dodávám, že mé protiamerické postoje vycházejí z toho, že Spojené státy dnes nejsou svobodnou zemí, ale zemí ovládanou mocnými finančními a bankovními internacionálními oligarchy a proto nevím, proč bych k této zemi měl nějak obdivně vzhlížet a brát si ji za vzor.

Podívejme se nyní na kandidáty společně. Jiří Dienstbier má americké občanství. Jan Švejnar má americké občanství (je jedno, že na poslední chvíli odřekl, byl to ale dlouhou dobu jeden z hlavních favorizovaných kandidátů a vlastně i vážný kandidát z minulé volby).

Jan Fischer byl sice komunista a ještě nedávno pracoval pro evropskou instituci, ale ani on by neměl problém Američanům cokoli slíbit - už nyní si tam dokonce jezdí pro instrukce - viz jeho nedávné setkání s nestorem americké zahraniční politiky Henry Kissingerem, kterým se ještě tak nepochopitelně chlubí. Své (jen na oko měkké, ale v reálu spíše tvrdé) "ano" by dozajista Bílému domu řekl i Přemysl Sobotka, alespoň si nevybavuji situaci z jeho politické kariéry, kdy by vůči Spojeným státům zaujal jiný než nekritický postoj.

Ukázkovým příkladem pak je pospávající kníže Karel Schwarzenberg (Trilaterální komise, Bilderberg), který spíše fušuje do práce americkému velvyslanci Normanu Eisenovi, než aby hájil české zájmy ve světě. O Vladimíru Dlouhém z Goldman Sachs (taktéž Trilaterální komise), jakkoli se posledních pár týdnů tváří, že s ní nemá nic společného, škoda mluvit.

Pak tu máme havlistické kandidáty druhé generace, kteří sice dosud nemohli svůj kladný vztah k USA nijak významněji veřejně deklarovat (jinak než maximálně podporou US radaru - prostě proto, že jim k tomu dosavadní společenská role nedala dostatečný prostor), ale u kterých právě pro jejich příklon k havlismu (či lépe řečeno pro jejich přímé odchování havlismem) je mimo jakoukoli pochybnost, že by americké zájmy hájili. Jinak by totiž zapřeli veškeré havlistické dědictví, vlastně by popřeli havlismus jako takový, neboť on právě na kolaboraci se Spojenými státy stojí a padá. To jsou všechny ty Fischerové, Roithové, Kolínské, ale i komické a obskurní postavičky, které se ke kandidatuře hlásí rychlostí jedna nová tvář týdně.

Ač o jeho politických názorech nevíme zhola nic a z toho, že v mládí fandil skinheadům se nedá nic usuzovat, přesto některé - meze politické korektnosti nepřekračující a v ničem nezajímavé - mediální výroky Vladimíra Franze z poslední doby dávají tušit, že - snad jen s rozdílem jeho kuriozní vizáže - tu máme dalšího tuctového kandidáta, v ničem se nelišícího od ostatních. Je-li zvláště on mladou internetovou generací považován za jakéhosi vzdorokandidáta či za někoho "konečně normálního" (což je zrovna v jeho případě trochu nemístné tvrzení), je to pouze mediální bublina, jakási povrchní a naivní módní záležitost, asi jako když v minulých parlamentních volbách mladí houfem volili Schwarzenberga, po kterém dnes už ani pes neštěkne (dokonce ani hlídací pes demokracie).

Nejnovější přírůstek, Karel Randák, je pak chodící příklad výše řečeného. Doslova a do písmene americký agent - člověk z okolí téměř na americké ambasádě žijícího Karla Janečka, člověk během své profese šéfa civilní rozvědky s Američany úzce spolupracující, člověk, za kterého Američané po jeho odvolání z tohoto postu tvrdě lobbovali, člověk i dnes pro Američany stále ještě na zakázku konající, člověk pilně a pravidelně docházející na americké velvyslanectví, člověk s nejvyšším americkým vyznamenáním, jakého může Neameričan dosíci.

***

Celá záležitost má ale ještě jinou - vyšší - rovinu. Titíž kandidáti, o kterých byla dosud řeč, jsou zároveň kandidáty přijatelnými pro Izrael. Jak to mohu tvrdit? Jednoduše proto, že mnozí z nich mají rovnou židovský původ (Dienstbier, Fischer, Fischerová, Sobotka, Dlouhý a další) či jsou přinejmenším (ať už z vlastního přesvědčení či z vynucení) sympatizanti sionismu, anebo prostě proto, že v obecné rovině platí, že proamerický kandidát rovná se kandidát proizraelský, neb USA a Izrael žijí v tak úzké politicko-hospodářské symbióze, že podle mnohých pozorovatelů a analytiků (viz například studie John J. Mearsheimer - Stephen M. Walt) je to dnes vpodstatě Izrael, kdo ovládá Spojené státy (a ne naopak). Jinými slovy to, co vidíme i v České republice a co kritizuji často ve svých textech (sionistická kontrola všeho a všech), má svůj předobraz v USA, kde sionisté ovládají veškerý veřejný prostor, což je realita fungující už od přelomu 19. a 20. století, kterou konstatoval i náš tolik vychvalovaný Tomáš G. Masaryk. Ten ostatně přesně do této myšlenkové líhně sám patřil - se svým sionismem a se svou orientací na USA vlastně sionistický charakter naší republiky založil.

Proto se na jednu stranu nemůžeme divit, že titíž kandidáti, které jsem zmiňoval, jsou zároveň kandidáty přijatelnými pro sionisty, nejsou-li sionisty dokonce sami pro svůj původ. Sionista je i Karel Schwarzenberg, jakkoli nemá židovské kořeny, ale jak jsem ve svých textech už několikrát připomínal, patří k nejvíce proizraelským politikům v Evropě, což je dáno i jakousi rodinnou tradicí (první izraelská ambasáda v Československu - a jedna z prvních izraelských ambasád na světě vůbec - byla otevřena v domě Schwarzenbergových rodičů na pražské Voršilské ulici v květnu 1948). Příčinu této, Schwarzenbergem několikrát i veřejně deklarované, "lásky" k Izraeli musíme hledat v rodové historii - byli to Židé, kdo Schwarzenbergům pomáhal rozšířit či udržet majetek. Jeho předci si půjčovali u Rothschildů (Putna: Torzo díla), byli to Židé, kdo za druhé světové války pomohli Schwarzenbergům zachránit rodový majetek (Eugen Löbl: Svedectvo o procese) a koneckonců, Schwarzenbegové s nimi udržují i pokrevní svazky, když starý Schwarzenberg provdal svoji dceru Annu Karolínu za britského herce židovského původu Petera Morgena (původním jménem Morgenthau).

Dokonce i ten zmiňovaný Randák má napojení na Izrael, protože Randákův kolega Karel Janeček dochází - jak mi už několik svědků potvrdilo - vedle ambasády americké i na tu ještě přísněji střeženou a bývá tam viděn v nadmíru přátelských rozhovorech s velvyslancem.

Až potud by nás vše výše řečené nemělo překvapovat. Vždyť USA jsou centrem světového sionismu. Kamenem úrazu je ale skutečnost, že i to málo kandidátů, kteří v současné prezidentské volbě slibují nevyhrocený vztah k putinovskému Rusku (na rozdíl od těch proamerických, kteří nevynechají jedinou příležitost, aby si na bratrský slovanský národ plivli), patří - světe div se - zase k sionistům.

Abych byl konkrétní, Miloš Zeman, jeden z mála ryze českých kandidátů a také jeden z mála těch, kteří by mohli zajistit kontinuitu s dosavadní zahraniční politikou Václava Klause (a kterého bych i já sám byl za jistých okolností ochoten volit), je opět a zase sionista.

Neříkám tu žádnou novinku, jeho dobrý vztah k Izraeli je už tradičně znám a minimálně od chvíle, kdy v Knessetu použil svůj příměr s Arafatem, Hitlerem a kdákající kachnou, by se dalo říci, že je Zeman v Jeruzalémě po Havlovi, Schwarzenbergovi a Vondrovi čtvrtým nejvíce oblíbeným českým politikem. A nemusíme nijak zacházet do historie, demonstroval to i před pár dny, kdy se s ním sešel izraelský velvyslanec Jaakov Levy a Zeman si opět neodpustil sionistické řeči o tom, jako podporuje "demokratický" stát Izrael v jeho "boji proti islámskému fundamentalismu".

Kam tím směřuji? Nikam. Je to spíše povzdech. Povzdech nad tím, že v naší politice si bez sionistů téměř ani neuprdneme. Že jsou to sionisté, kteří mají celou naši politiku pod kontrolou a mají - jak dobře vidíme - zcela pod palcem i prezidentskou volbu. Ať dopadne jakkoli, budou moci být spokojeni.

Odpovídá to sice historickým tradicím naší země (jak jsem naznačil výše a jak rozvádím více ve svém chystaném textu o vztahu T. G. Masaryka k sionismu) a odpovídá to i realitě, kterou vidíme v politice dnes a denně kolem sebe a nejspíše to odpovídá i budoucnosti (viz mé texty o připravovaném azylu pro izraelské uprchlíky ve chvíli válečného konfliktu Izrael-Írán, který má všechny možné konsekvence včetně obchodních - mluví se například o tom, že plánovaný developerský projekt pražského Trojmezí je připravován právě jako budoucí útočiště těchto bezprizorních).

Slyšel jsem i názory, které tyto všechny skutečnosti kvitují s tím, že spojenectví ČR-Izrael, jakkoli je primárně důležité pro druhou jmenovanou zemi (není pochyb o tom, že peníze, které se v ČR vydělají, odtékají z velké části právě do Izraele), je důležité i pro nás. Z tohoto svazku prý profitujeme, sbíráme sice jen drobty, ale i tak se prý máme lépe, než kdybychom stáli mimo toto spojenectví. Tato úvaha nepostrádá jistou logiku a pragmatismus, jen nevím, zda to není pragmatismus na špatném místě.

Je sice do jisté míry pravdivým ono masarykovské "stát se udržuje těmi idejemi, na kterých vznikl", a v těchto, ale jen v těchto, souvislostech se zdá být pochopitelné naše současné polistopadové spojenectví s blízkovýchodní velmocí, má-li být charakter liberálně-demokratického republikánského zřízení novodobého státu zachován, ale copak nemá český národ své kořeny mnohem hlubší? Copak nemůžeme navazovat i na to, co předcházelo vzniku republiky s jejím zednářsky modrým klínem na státní vlajce? Nestojí to za úvahu alespoň v těchto dnech, kdy si připomínáme svátek patrona českých zemí, sv. Václava?

To by ale bylo na delší povídání. Zpět k volbám. Bohužel nás při nich nejspíše žádné překvapení nečeká a příští kandidát bude proamerický. Kdyby se hodně zadařilo, bude mít korektní vztah k Rusku (Zeman). Největší a snad jediná jistota prezidentské volby (a ruku na srdce, i důvod, proč vlastně máme volbu přímou místo osmdesátileté tradice volby nepřímé) je však to, že příští prezident bude - sionista.

Svatý Václave, oroduj za nás...