Za bolševika jsme ryli držkou v zemi kvůli estébáckým kolaborantům. Kde se vzali jejich nástupci, kteří nám nyní vládnou?

11. září 2012 v 10:12 | Karel Kříž |  Události, komentáře a odkazy

Nevím jak vy, ale já mám pocit, že se již brzy musím probudit z nějakého strašidelného snu. Ze snu, ve kterém mi kdejaký pohunek se správnou partajní průkazkou reguluje můj život od kolébky do hrobu, ve stylu nejzrůdnějších mafiánských scénářů mě obere o tři čtvrtiny horko těžko vydělaných příjmů, z nakradených peněz si zaplatí dráby, kteří kriminalizují jakýkoliv pokus o odpor, aby mu pak nezbývalo na soukromé světské potěšení, což vyřeší tím, že si ještě bere na dluh od mých dětí. Za to všechno mi občas odhodí ohlodanou kost z panské hostiny v podobě nesmyslné cyklostezky, vysmívá se mé pracovní aktivitě, kterou mi znepříjemňuje každodenní házením klacků pod nohy, šikanuje mne pomocí byrokratické saně a dusí moje osobní svobody.
Kam jsme to dospěli? Když jsme za bolševika ryli držkou v zemi a museli jsme pod hlavněmi ruských tanků povinně předstírat legitimitu vlády kolaborantů, estébáckých agentů, udavačů a podobného morálního odpadu společnosti, určitě jsme nečekali, že když se jednou této špíny zbavíme, znovu přilezou odněkud ze dna této žumpy noví soudruzi s přemalovanou fasádou svých partají. Jak jsme to mohli dopustit? V čem je chyba?
Je primárně v tom, že většina národa má mentalitu pravidelně krmeného vepře ve chlívě a stačí ji jistota kýble pomejí každý den? Je primárně v tom, že stejná většina má tak nízký intelektuální potenciál, že nedokáže domyslet co se skrývá za zamčenými dveřmi chlíva, a že i ten nejoblíbenější krmič si jej chová za účelem porážky? Je primárně v tom, že ve chlívě vládne takový strach z možnosti útěku na svobodu, že i když budou dveře otevřené dokořán, ustrašené čumáky zůstanou s vidinou jistoty smradlavé večeře raději dobrovolně uvnitř?
Poslední dobou se čím dál více ukazuje, jak je podobenství z přechozího odstavce nechutně realistické. Osudovou smyčkou jsme si otevřené dveře naděje po sametovém kolapsu importovaného bolševického socialismu nepochopitelně opět zavřeli. Volební demokratickou většinou jsme přijali hru na sociální moudrý stát, spravovaný novodobými nomenklaturními kádry, jejichž jedinou předností je, stejně jako v dobách ČSSR, umění nalézt do co nejvíce zadnic, ze státních peněz uplatit co nejvíce parazitů a demagogickou propagandou zmanipulovat co největší stádo fanatických a nekritických ovcí.
Pokud někdo tvrdí, že za komunistů bylo lépe a současné problémy jsou důsledkem zdivočelého kapitalismu po roce 1989, buď si nevidí ani na špičku nosu, anebo, což je ve většině případů, je součástí mafiánských struktur vládnoucí eurosocialistické kliky a pohodlně žije za peníze ze státního rozpočtu svým parazitickým životem na úkor produktivní části obyvatelstva. Zásadním problémem naší společnosti naopak je, že se nedokázala zbavit sociálně-inženýrských manýrů vládnoucích oligarchů, a že neustoupila z marx-leninské socialistické linie svého vývoje.
Máme zde tedy takový "eurosocík" s lidskou tváří a plnými supermarkety potravinářského odpadu či čínských tepláků. Přebyrokratizovaný, přeregulovaný, zkorumpovaný stát se zákonnou džunglí, ve které se nikdo nevyzná, ještě fungující jen díky své expanzivní fiskální politice, tedy volně přeloženo, jen díky tomu, že vrší dluhy a vytlouká klín klínem. Tedy díky ekonomickému diletantství prvního stupně, vedoucí vždy a všude v histrorii k totálnímu krachu.
V jakém postavení je v této společnosti samostatně myslící jedinec, pracující a tvořící hodnoty bez "účasti" státu, tedy bez socialisty zbožňovaných ikon řízení ekonomiky v podobě různých pobídek, grantů, dotací či "rozvojových" fondů, které v jejich podání mají údajně vytvářet bohatství a prosperitu naší vlasti? Je v pozici otroka sociálního státu, který má povinnost platit, mlčet a po totálním vysátí parazity brzy chcípnout, aby nezatěžoval důchodový systém.
Takových však ve společnosti radikálně ubývá. V současné době je poměr mezi produktivními živiteli a na nich závislými příjemci jimi vytvořených hodnot zhruba jedna ku pěti. Demografický vývoj a "tvůrčí linie" našich vlád však slibují tento poměr ještě více vyhrotit. K tomu se přidávají snahy pseudohumanistických pachatelů dobra na poli multikuturního obohacování, většinou končící rostoucím počtem nepřizpůsobivých a sociálně vyloučených, jak díky "otevřené" imigrační politice EU směrem ke třetímu světu, tak díky štědré podpoře porodnosti na výdělek. Kdo tedy bude tuto společnost za pár let živit?
Nesedejme na demagogicko-populistický lep současným vládcům. Všichni ti reklamně tvářící se miliusové nedokáží na otázky z tohoto článku pravdivě odpovědět. Jejich jedinou prioritou je přežit ve funkcích pokud možno co nejdelší možnou dobu, během tohoto času se dostatečně zabezpečit a poté po zbytek života spokojeně přežívat z nakradených korupčních peněz. Za tímto účelem si stvořili model společnosti, ve které musíme žít. Ten model, který včerejší zpráva BIS označila za totálně korupcí prolezlý a zločinecký, s evidentními znaky politicko-soudcovských mafiánských struktur.
Co je tedy příčinou tohoto stavu a lze ještě vůbec najít cestu zpět? Může ještě nastat doba, kdy budeme svobodně pracovat na volném trhu, svobodně rozhodovat o námi vytvořených hodnotách a parazity, podvodníky, uplacené soudce i zloděje nazývat pravým jménem? Kolik našich spoluobčanů bude ještě muset pochopit, že rakovinou této společnosti je obrovské přerozdělování peněz, které tím, že jsou ukradeny produktivní části obyvatelstva a použity na šmelinářské pseudozisky různých šedých eminencí kmotrovské ligy, likvidují životaschopnost několika budoucích generací?
Přiznáme si konečně, že to, v čem dnes žijeme, je jen navoněná kupa hnoje, a že náš život by mohl být daleko kvalitnější, pestřejší a duchovně i materiálně daleko bohatší? Dokážeme někdy vytlouci z hlavy ta bolševická hesla o jistotách, sociální spravedlnosti a nenahraditelné roli všeobjímajícího, všeřídícího, neomylného státu, která tolik vyhovují i současné vládnoucí garnituře?
Dokážeme je všechny najednou poslat, s prominutím, do prdele i s jejich "skvělými manažéry" polostátních molochů prý vydělavajících miliardy, ale pobírajících dotace v desetinásobku tohoto "zisku", s jejich rozdělovači peněz ze strukturálních fondů na předražené zbytečné projekty s až třicetiprocentní korupční nadhodnotou, s jejich vrcholovými úředníky, kteří jeden po druhém čelí trestnímu oznámení pro podezření z přebírání úplatků až v desítkách miliónů, s jejich"podnikatelskou" elitou, která pobírá státní miliardové pobídky násilně ukradené konkurenci bez vazeb na správná razítka i se "ctihodnými soudci", kteří jako poslední článek řetězu za správně naplněnou obálku všechny tyto zrůdnosti nakonec sprovodí ze světa?
Pojmenujeme někdy, jak se o to pokusila letošní zpráva BIS, pravými jmény tento eurosocialistický mor sociálních inženýrů, skývající se za fráze o nutnosti trvalého růstu HDP, rozpočtové odpovědnosti či vysokého ratingu? Přestaneme dopouštět, aby nás stále více zotročovali pomocí čísel a vizí vycucaných z prstu, banksterských metod trvalého strachu o existenci či falešnými řečmi o nemožnosti jiné cesty?
Kolik bude muset ještě být sneseno důkazů? Kolik bude muset být ještě chyceno Ráthů s krabicemi od vína? Kolik výkalů bude ještě muset být vyvrženo z obrazovek televizí v podání různých Dvořáků či Hušáků? Kolik občanů bude ještě muset být premiérem označeno za debily? Kolik nepoužitelných letadel pro armádu nám budou ještě muset nakoupit pouťové zpěvačky? Kolikrát se ještě bude muset zvýšit DPH a kolik ještě bude muset být vymyšleno nových daní, aby mělo ono zločinecké společenství zvané zákonodárná a výkonná moc státu z čeho krást, než to konečně všichni pochopí?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Aktuální články

Reklama