Srpen 2012



Bezpečnost nebezpečných amatérů

30. srpna 2012 v 10:42 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Poslední dny v českém veřejném prostoru zcela zahltily buď takzvané církevní restituce, anebo spor o trestní (ne)vydání Vlasty Parkanové, někdejší ministryně obrany, během jejíhož funkčního období znechucení vojáci sarkasticky meldovali: "Sloužíme Vlastě!" A měli pádný důvod, neboť tehdy si z kvalit vedení rezortu tropily legraci snad i ministerské toaletářky.
Pověstně labilní Parkanová očividně nedokázala nic jiného než se psí devótností zpívat (a to doslova), tupě škrtat při rušení záchranných vojenských praporů, případně věnci vuřtů dekorovat služební plemena. Na jednání branných výborů Parlamentu České republiky přirozeně moc nechodila, jelikož o svém úřadu věděla jen to, kde má kancelář, kde jídelnu a kde záchody. Rozhodovali za ni "vlčáci", šedé eminence instituce, kterou měla řídit.
Neúčastmi proslulo i jednání sněmovny, při němž se projednávalo její vydání. Nejnápadnější byla absence dalšího dlouholetého "amerického radaristy", stávajícího ministra obrany Alexandra Vondry. V armádě opět nepříliš profesně ctěného, navíc zaťatého do přehledné minulosti, jíž zkouší oživovat trapnými akcemi, jakou byla například účast při staronovém usazování růžového sovětského tanku výtvarníkem Davidem Černým. (Starý válečný stroj, jehož dehonestace přinesla kdysi zásadní zhoršení vztahů s Rusy, byl tentokrát "vylepšen" o topolánkovsky vztyčený prostředník...)
Protože Vondra chyběl i při zásadní diskuzi o osudu své kolegyně, bylo by zcela pošetilé - zvláště když letos obhajuje senátorský mandát - očekávat jeho účast na veřejných diskuzích týkajících se osudu našich branných sil. Což je obecně záležitost probíraná pohříchu málo. A když, tak většinou v rámci různých pohodlných klišé. Třeba "bezpečného nepřítele" Ruska.
Zajímavou výjimkou proto byla nedávná konference v Senátu "Česko a střední Evropa ve druhé dekádě 21. století". Vystoupil na ní mimo jiné novopečený šéf generálního štábu Petr Pavel, o němž se obecněji ví jen to, že je skutečným válečným veteránem, Rytířem Čestné legie a do funkce jej jmenovali na Petra a Pavla. Z jeho názorů ale bylo patrné, že oproti svým předchůdcům (zejména generálu Štefkovi z dob Vlastiných) nepostrádá vyšší vzdělání, rozhled i zkušenostmi poučené odhodlání.
Je otázka, jak si v reálu povede. Jeho možnosti ohraničuje žiletkový drát nedostatečné politické koncepce či minové pole dlouhodobě chřadnoucí armádní "casy". Stojíme přitom na začátku takzvaného asijského století, s nímž se nutně pojí zásadní geopolitické změny, na které domácí elity povětšinou nedokáží reagovat jinak než emocionálně. Nejvíce patrné to bylo za vlády kabinetu Mirka Topolánka při neúspěšném pokusu pravice odevzdat se "vůli Bushově", aby pak přišel Obama a přiklonil se k Polákům.
Jde vlastně o nechtěnou exhibici myšlenkové entropie. Nebezpečný amatérismus.

Německá Evropa, nebo evropské Německo?

30. srpna 2012 v 10:23 | David Hanák |  Události, komentáře a odkazy
Před pár dny jsem četl článek "Wir alle sind EU. Evropu asi čekají reformy po německu" a okamžitě jsem si vybavil debaty z 90. let 20. století. V té době jsme ještě nebyli členy EU a mnozí z nás vzhlíželi k Západu s jistým respektem a obdivem. Vzpomínám si na diskuse v Liberálním institutu, kam přijelo několik zapálených mladých členů německé CDU, kteří nás ujišťovali o konci nacionalismu a tvrdili, že německý nacionalismus se "rozpustí" v evropském prostoru.
Říkali to s nefalšovaným nadšením a skutečně v to věřili. Uplynulo nějakých patnáct, dvacet let a možná že právě tito členové CDU jsou dnes součástí aparátu kancléřky Angely Merkelové. Možná je někdo z nich poslancem Bundestagu či ministrem.
Jak říká stará pravda, když nejde o život, jde o hovno. My si tuto pravdu přetransformujeme: když nejde o peníze, jde o hovno. A nyní jde o velké peníze. Kdo drží kasu, rozhoduje. A kasu drží Němci.
Ony utopistické vize 90. let o společné Evropě se rozplývají ve své dětinské naivnosti. Dějiny se pohnuly a Němci, ať se jim to líbí, či nikoliv, ať jsou na to připraveni, či nikoliv, budují novou Franskou říši, novou Římskou říši národa německého. Je v tom jistá symbolika: sídlem současné moci není ani Brusel, ani Berlín, ale Frankfurt, sídlo Evropské centrální banky. Témuž městu bylo českým králem a říšským císařem Karlem IV. roku 1356 přiřknuto královské a císařské korunovační právo. Jak záludné a paradoxní!
Máme my Češi revidovat svou historickou paměť? Jsme jen zbloudilým germánským kmenem, který se znovu přimyká k Říši? Palackého odmítnutí jet do Frankfurtu na Všeněmecký sněm roku 1848 bylo zřejmě omylem. Celé české národní obrození v 19. století bylo omylem. Což nejlépe naznačuje fakt, že náš ministr zahraničí Karel Schwarzenberg umí lépe německy než česky. Jazykové školy by měly co nejdříve přehodnotit své zaměření, protože jazykem Evropy bude němčina. Nebude to ale evropské Německo, jak si naivně mysleli mladí nadšení členové CDU, ale německá Evropa, jak jsme se již tehdy my Češi v Liberálním institutu obávali.
Existuje ale jiné řešení než německá Evropa? Jestliže čeští obrozenci v čele s Palackým, měli alespoň austroslavismus, naše současná zahraniční politika je buď otevřeně "eurohujerská" (proněmecká), nebo pouze kličkuje a oddaluje nevyhnutelné. Což nejlépe ilustruje úřednicko-vyčkávací postoj premiéra Nečase. Žádná skutečně jinástrategie tu není.
Moc peněz je dnes mocí mečů; nemusíte území nutně dobývat, jak činil Wehrmacht, stačí si je koupit nebo (ještě lépe) svázat reglementy, předpisy a nařízeními. Přesně to nás čeká s dalším odebíráním pravomocí demokraticky zvolených parlamentů. Kancléřka Merkelová to v Davosu řekla jasně: "Učinili jsme kroky, které nás přibližují k fiskální unii. Můžeme to ale dělat rychleji a rozhodněji." Jinými slovy: "OK, chcete německé peníze? Pak budete muset respektovat německá pravidla." A má pravdu. Jsou-li Němci nuceni okolnostmi platit za ostatní, ostatním nezbývá než následovat (evropské) Německo.
John Laughland ve své knize Znečištěný pramen: nedemokratické počátky evropské ideje již v roce 1997 varoval: "Kdo platí muziku, rozhoduje, co se bude hrát." Kdo ho ale poslouchal. Mnoho našich současných "eurohujerů" (Pehe, Sedláček a spol.) často poukazuje na fakt, že je to "čecháčkovství", co Čechům brání docenit koncept společné Evropy, nadchnout se pro její ideu. Zdá se však, že onen evropský rozměr nebude ničím jiným než novým požadavkem na české lokajství, tentokrát nikoliv vůči Vídni, ale vůči Frankfurtu. A lokajské "čecháčkovství" se bude Frankfurtu hodit. Stejně jako spisovná němčina našeho ministra zahraničí.

Martin Roman z ČEZu a další kumpáni: Tajný mejdan!

30. srpna 2012 v 9:26 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Ve středu 29.08.2012 večer se pražská čtvrť Slivenec mohla pochlubit přítomností extrémně vlivných a bohatých lidí

Na narozeninovou oslavu se sem sjeli například šéf ČEZu Martin Roman a exministr vnitra Ivan Langer (ODS)!
Mejdan se konal ve skromné, ale »modrými« oblíbené hospůdce, kde je pivo za patnáct a večeře za osmdesát. Že by prominenti z politiky a byznysu chtěli šetřit? Spíše jim vyhovovalo ústraní.
Mnozí navíc zajížděli autem přímo do garáže hostince, aby nebyli vidět. "Bylo to úžasné, byla tam spousta krásných lidí. Takovýhle mejdan by nám ve Žlutých lázních mohli závidět," rýpl si Ivan Langer do pravidelného místa setkávání pražských kmotrů z ODS, mezi které před svým odchodem z politiky podle mnohých patřil...
A rozhodně se na mejdanu, který trval do čtyř do rána, nešetřil! "Šel jsem tam bez energie a nakonec jsem to tam zavíral," dodal exministr, který teď pracuje jako právnický koncipient.
"Alkoholu jsem požil jen přiměřeně," upozornil. Stejně jako Martin Roman. "Ten to tam opravdu jen proběhl," prozradil.Narozeninovou oslavu pořádali Jaroslav Salivar (ODS) a Zdeněk Zajíček (ODS), bývalí náměstci »Íčka« Langra.
Salivara nedávno odvolal novopečený ministr vnitra Jan Kubice, Zajíček nyní »náměstkuje« na ministerstvu financí.
»Modrý« mejdan: Kmotrovské značky, kam se podíváš!
Multimilionář a generální ředitel energetického gigantu ČEZ Martin Roman (41) s manželkou Lenkou (36) se rozhodli, že své děti nezkazí pohádkovým bohatstvím.
Většinu majetku se chystají rozdat!"Se ženou jsme se dohodli, že většinu peněz chceme ještě za života darovat na dobročinné účely. Jsme si jistí, že žádné z dětí není šťastné proto, že zdědí hodně peněz," svěřil se šéf energetického gigantu týdeníku Ekonom.
Potomkům - dcerám Kateřině (8) a Natálii (5) - chce poskytnout pouze základní finanční zabezpečení. Martin Roman dá deset milionů Kč například na projekt Čtení pomáhá, který podporuje čtenářskou gramotnost dětí.
Na peníze se může zřejmě těšit i prezidentův syn Václav Klaus mladší. Jeho pražskému soukromému gymnáziu PORG už v roce 2007 věnoval sto milionů Kč!

Je Karel Janeček agent jako jeho otec?

29. srpna 2012 v 13:51 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy

Je Karel Janeček agent jako jeho otec?

Adam B. Bartoš

novinář

Vím, že by synové neměli být souzeni za hříchy svých otců, přesto jsem přesvědčen, že to, co se chystám napsat o jednom otci, o jeho synovi do jisté míry něco vypovídá.

Údajný miliardář a údajný protikorupční bojovník, zakladatel Nadačního fondu proti korupci, Karel Janeček se do mého hledáčku dostal už několikrát. Nemám v úmyslu opakovat to, co jsem o něm už napsal ve svých předchozích textech, pouze bych připomněl jednu tezi - existuje důvodné podezření, že Karel Janeček nejedná sám za sebe, ale pouze vykonává roli, kterou mu někdo přisoudil. Jeho neobvykle úzké vazby na americkou ambasádu dávají tušit, že tento člověk možná pracuje pro tajné služby Spojených států a že celá jeho mediální pověst je jen jednou velkou legendou k zastření tohoto skutečného poslání.

Víme například, že studoval v USA, že tam prodělal speciální blíže nespecifikovaný výcvik, že jeho firma sídlí ve stejné budově jako sídlí trilaterálista Vladimír Dlouhý a hned vedle amerického velvyslanectví, se kterým je Janečkova budova propojena, že pořádá tiskovky svého Nadačního fondu v Americkém centru a že bývá tak často vídán ve společnosti amerického velvyslance, který Nadačnímu fondu poskytuje veškerou myslitelnou podporu. Jeho oficiální vysvětlení pohádkového zbohatnutí, stejně jako popis jeho údajně veleúspěšného podnikání působí nepřesvědčivě a vyvolává úsměv na rtech lidí, kteří vědí, jak to v takové branži skutečně chodí. Vše nasvědčuje tomu, že to, co o sobě Janeček prohlašuje a co o něm pak prohlašují sdělovací prostředky, je v reálu trochu jinak.

Když se pak podíváme do archivu médií, máme pocit, jakoby byl Janeček mediálně uplácán z ničeho - před rokem 2007 o něm není žádná zmínka, první najdeme až v dubnu 2007 v ČT. Další opatrné zmínky se začínají vynořovat až v průběhu roku a převážně v pravdoláskařských médiích - v Hospodářských novinách, České televizi, Aktuálně.cz. Ve firmě RSJ, která údajně vydělává ony velké peníze, přitom Janeček působí od roku 1995, vede ji od roku 2000 a firma se stala tzv. tvůrcem trhu v roce 2002. Navíc svůj první milion údajně vydělal v amerických kasinech ještě dříve, než začal podnikat. Pokud byl tedy takto úspěšný už roky předtím, proč o něm ještě v roce 2006 nenajdeme v médiích jedinou větu?

V této souvislosti není nezajímavé podívat se na Karla Janečka staršího, jeho otce, který celý život působil jako špion a pracoval pro českou rozvědku pod diplomatickým krytím v Německu či Švédsku.

Ve světle těchto informací pak dostává úvaha o možné spolupráci Karla Janečka ml. s americkými tajnými službami trochu jiný rozměr.

JABLKO NEPADÁ DALEKO OD STROMU

Karel Janeček st. (*3. 8. 1951, dodnes působí ve statutárních orgánech zmíněné firmy RSJ a.s.) vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Plzni, pak Vysokou školu strojní a elektrotechnickou tamtéž, aby poté nastoupil jako projektant u ČSD.

V listopadu 1975, když byl zároveň na vojenské službě, si - ve svých 24 letech - zažádal o přijetí do služebního poměru příslušníka SNB. U Krajské správy SNB Plzeň totiž pracovala jeho manželka Alena, rozená Kordová. Odtud pozdější Janečkovo krycí jméno "Korda".

Janečkově žádosti bylo vyhověno. Proběhlo kádrovací kolečko, kde se zjišťoval jeho původ (dělnický), politická uvědomělost a angažovanost (člen SSM od roku 1971, kandidát na členství v KSČ od roku 1975, přijat do KSČ v roce 1977), kádrový profil jeho příbuzných a když soudruzi nenašli nic, co by mu mohlo v kariéře na federálním ministerstvu vnitra bránit, byl doporučen v hodnosti podporučíka jako odborný pracovník I. stupně na oddělení chemie OKT Kriminalistického ústavu VB federální správy VB FMV, kam nastoupil 1. září 1976.

Už rok na to si Janeček zažádal o přeložení na Krajskou správu SNB v Plzni - především kvůli neutěšené bytové situaci (bydlel s manželkou a dětmi u rodičů) a také proto, aby byl více s rodinou (doposud musel dojíždět do Prahy). V tu dobu už měli dva syny - Karla (nynější šéf NFPK, 1973) a Tomáše (1974), na cestě byla Barbora, v roce 1989 se ještě narodí Alena.

Změnu chtěl v neposlední řadě i proto, že současná práce mu nevyhovovala - podle jeho slov neodpovídala jeho "mentálnímu založení", jak Janeček píše ve své žádosti o přeložení. Tehdy jezdí (jako odborník na silnoproud) především k haváriím, řeší požáry, výbuchy, zasažení osob elektrickým proudem, takže je často svědkem smrtelných zranění, což se mu vrací v myšlenkách i po skončení pracovní doby a - jak sám uvádí - odráží se pak na jeho psychickém stavu. Trpí depresemi, které vyplývají i z jeho seznámení se závažnými trestnými činy, stojí v Janečkových materiálech.

V té době je zrovna volné místo technika pro údržbu výpočetní techniky u plzeňské SNB, takže to vypadá, že rodina bude moci být pohromadě a život bude moci plynout klidněji pro všechny. Do toho však přichází zřejmě ještě lákavější nabídka. Janeček se dozvídá o možnosti přesunu k 1. správě SNB (neboli k hlavní správě rozvědky) a má o takové přeřazení zájem - paradoxně i přesto, že by musel i nadále pracovat v Praze a na služební byt by si musel další dva až tři roky počkat. Při pohovoru naznačuje, že neví, zda se jeho manželka zvládne sama postarat o tři děti, když on bude přes týden v Praze - je mu proto doporučeno, aby to s ní doma probral a dal vědět. Manželka souhlasila.

Při pohovoru Janeček také uvádí, že má k operativní práci kladný postoj, protože se s ní už okrajově setkal během dosavadní praxe. "Jsem si plně vědom, že práce spočívá především v jednání s lidmi a taková práce se mi líbí, takže po náležitém zapracování mi tato činnost nebude činit žádné potíže," věří si.

Klapne to, Janeček je přijat. "Jmenovaný má osobní i odborné předpoklady pro práci na 18. odboru (odbor dokumentačně operativní nelegální rozvědky, pozn. autora). Má k tomu i potřebné společenské jednání a vystupování," stojí v zápise z pohovoru.

A tak nastupuje v roce 1978 na 1. správu FMV a stává se ihned kandidátem na 18. odbor s tím, že by mohl být - po zapracování - zařazen jako "operativní pracovník na německé problematice".

Zároveň dochází k "legendované změně zaměstnání" - tedy nezasvěcení lidé v okolí vidí, že Janeček odešel od SNB a začíná pracovat na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Navenek je z něj tedy obyčejný diplomat. Ve skutečnosti jeho práce agenta teprve začíná...

Už brzy se ale ukáže, že s operativní prací moc zkušeností nemá, pročež je mu doporučena škola české rozvědky - absolvuje nejprve studium praporčické a poté důstojnické školy, kde dosahuje dobrých výsledků. Připravuje se na práci v zahraničí, píše se v dokumentech.

A až na malé výjimky je v pravidelných osobních dotaznících kladně hodnocen a chválen.

"Janeček má všeobecné politické i osobní předpoklady vypracovat se na schopného operativního pracovníka čs. rozvědky," píše se v jeho hodnocení z roku 1980.

"Celospolečenské zájmy staví nad osobní. V souladu s politikou KSČ ovlivňuje manželku a podílí se na výchově dětí. Vedoucí úlohu strany uznává a plně ji respektuje, zejména formou osobního podílu na plnění stranických usnesení. Svým postojem k politice KSČ, výkonem legalizačního zaměstnání i snahou plnit uložené úkoly prokazoval správná chápání a realizaci zásad proletářského internacionalismu a socialistického vlastenectví," stojí v kádrových materiálech z roku 1986.

Přesto ale "zůstávají rezervy ve znalostech operativně dokumentační teorie i praxe a v některých oblastech vyhledávací činnosti a procesu rozpracování osob i objektu". Janeček je snaživý, ale žádný agent 007 to není: "Tyto nedostatky spočívají v dosud malé pestrosti, nápaditosti a originalitě používaných pracovních metod."

Proto se mu jako úkol na příští tři roky udává "realizovat do roku 1989 samostatně proces vyhledávání, rozpracování, prověrku, získání - nejméně jednoho zájmového typu z řad cizinců" a "v požadovaných termínech a vysoké kvalitě samostatně zpracovat přidělenou dokumentační akci."

Janeček mluví rusky, anglicky a německy a pravidelně je povyšován vždy k 1. září, k datu svého nástupu k SNB. Z podporučíka (1976) se stává poručíkem (1977), nadporučíkem (1980), kapitánem (1984) a majorem (1989). Ruku v ruce s tím jde řada příplatků a odměn, takže si finančně nemůže na nic stěžovat.

V roce 1982 se poprvé služebně podíval do zahraničí, když ho 1. záloha dlouhodobě vyslala jako agenta na zastupitelský úřad v západoněmeckém Bonnu.

"Nejsou poznatky, že by byl dekonspirován před protivníkem," píše se ve stanovisku k výjezdu do Bonnu v září 1981. Protože ale Janeček coby příslušník rozvědky jede na takovou misi prvně, je ještě před odjezdem "proškolen o zásadách konspirace a chování v zahraničí".

Do Bonnu s rodinou odchází 1. 9. 1982 - oficiálně jako zástupce konzulárního oddělení ZÚ Bonn (říká se tomu legalizační funkce), aby vystřídal jiného, odcházejícího, agenta, kapitána Josefa Sabo (ten se stává vedoucím 18. odboru 1. správy SNB). V hantýrce rozvědky má Janeček funkci staršího referenta. V Bonnu zůstává čtyři roky.

Až na dopravní nehodu, kterou způsobil v roce 1983, není o Janečkově činnosti v Německu nic bližšího známo.

V lednu 1984 už má na rezidentuře (tj. pojmenování pro špionážní středisko pro určitou oblast, v tomto případě západní Německo, pozn. autora) funkci "starší referent specialista". V roce 1986 se vrací do Československa a na centrále v Praze dále působí v téže funkci.

Na další odchod do ciziny se začíná připravovat v roce 1988. Jako agent se v zahraničí osvědčil, minimálně alespoň tím, že se jeho totožnost neprovalila. "25. odbor 1. správy SNB nemá poznatky o dekonspiraci kpt. ing. Karla Janečka před nepřátelskými speciálními službami. K jeho vyslání do zahraničí není z hlediska odboru námitek," stojí ve stanovisku k jeho vyslání do zahraničí.

V září 1989 je Janeček povýšen do hodnosti majora a 14. listopadu 1989, tedy tři dny před "sametem", odchází na "rezidenturu Stockholm" jako II. tajemník velvyslance. Legalizační agenda - čili verze pro nezasvěcené - zní: pracovník ZÚ pro vědecko-technický rozvoj.

Ve skutečnosti je ale pověřen celým vedením rezidentury Stockholm a dostává přesné instrukce, jak si v rozvědné práci počínat. V dokumentu nazvaném "Obraný režim Kordy" se v odstavci "legalizace a krycí činnost" dočteme, že Janeček "je na ZÚ Stockholm legalizován ve funkci II. velvyslaneckého tajemníka, úkoly bude plnit pod krytím vědecko-technického přidělence, rovněž bude zpracovávat agendu školství a zdravotnictví."

Zajímavé je, že Janeček zůstal ve službách tajných složek i po "převratu". Výše citovaný dokument je totiž z 10. prosince 1989 a obsahuje praktické pokyny, jak si má agent Janeček ve Švédsku počínat (včetně instrukcí o tom, co dělat, kdyby mu například byla protivníkem podána omamná látka).

Do špionáže byla opět zapojena celá rodina. Čteme totiž, že "manželka nemá na rezidentuře stanoveny specifické úkoly", ale "jako příslušnice (SNB, pozn. autora) bude pomáhat konspirativním způsobem odhalovat činnost sledovací skupiny na teritoriu a v případě potřeby při plnění operativních úkolů bude sloužit k naplňování věrohodnosti legend (například legenda rodinného výletu). Nepředpokládá se, že manželka bude zaměstnána na rezidentuře či ZÚ," píše se v dokumentu z prosince 1989.

Další informace o Janečkovi ale není možné zjistit. Janečkův spis v archivu bezpečnostních složek (ABS) má některé údaje po roce 89 začerněné nebo naopak zakryté bílým papírem a v celé složce chybí ze 180 listů 16 stránek. Můžeme se tedy jen domýšlet, jak dlouho po převratu ještě Janeček st. špiónoval.

V tomto prostředí tedy vyrostl protikorupční bojovník Karel Janeček ml.

Příběh jeho otce není příběhem člověka zlomeného vydíráním Státní bezpečnosti, který by se stal donašečem a spolupracovníkem z donucení a který by se třeba - když už není zbytí - snažil spolupracovat (jako mnozí jiní) alespoň jen na oko a co nejméně tak škodit lidem okolo. Ne. Janeček starší ve svých 24 letech nastupuje na ministerstvo vnitra, aby se rok poté dostal na 18. odbor a k české rozvědce. Je agentem ne z donucení, ale z vlastního rozhodnutí, pilně se v této profesi zdokonaluje, cílevědomě si buduje kariéru. I jeho manželka pracuje u SNB, takže malý Karel může dostat skutečně špičkovou průpravu a má tak veškeré předpoklady jít v otcových šlépějích.

A nejspíše se v nich i vydal a dost možná, že ho i v mnohém překonal. Protože byl-li otec zprvu hodnocen jako agent neoriginální a nenápaditý ve své činnosti, Karlu Janečku juniorovi stěží můžeme neoriginálnost v jeho pravděpodobné práci agenta vyčítat. Myslím, že jeho legenda protikorupčního bojovníka je neotřelou a originální myšlenkou par excellence.

Špionáž jeho otce, kterou vykonával pod krytím různých diplomatických funkcí, či krytí, které dodávala jeho matka, když vytvářela podle potřeby "legendy rodinného výletu", přinesla zřejmě své plody.

Zatímco Janeček st. byl možná dobrým agentem, ale navenek širší veřejnosti neznámým úředníkem, obyčejným diplomatem, Janeček ml. je téměř miliardářem a mediálním hrdinou v jedné osobě.

Panečku. Tomu říkám "legenda". Rodiče musí být na svého syna pyšní.

A to je možná teprve začátek...

Adam B.Bartoš
Zdroj: Zde

Zjed křičí, chyťte zjeda

29. srpna 2012 v 13:48 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy

Zjed křičí, chyťte zjeda

Adam B. Bartoš

novinář

Představte si následující situaci. Bydlíte na Chodově, máte to místo rádi. Jste vděční za každý kus zeleně, která v těch místech roste. Záleží vám na malém parčíku - i proto, že jsou v něm pomníky padlých z obou světových válek a těch kolem nich vysázených lip je prý přesně tolik, kolik bylo těch místních, kteří v těch pohnutých dobách za vlast padli.

Jednoho dne se dozvíte, že radnice chce tento park prodat a vypíše na něj soutěž. Vítězem má být firma, která má bohaté developerské zkušenosti, zní jedna z podmínek soutěže.

Oznámení soutěže proběhne narychlo a tak, že si ho téměř není možné všimnout. Nakonec vyhraje firma, která - přestože měla mít investorské zkušenosti - se nemůže vykázat žádnými referencemi. Nikdo ji totiž nezná.

Firma bez kanceláře, bez telefonu a bez webových stránek - ty vznikly až po vítězství ve výběrovém řízení. Firma sídlí ve starém dejvickém činžáku na adrese jedné z členek představenstva.

Samozřejmě, že má utajenou majetkovou strukturu skrze akcie na doručitele. Nikdo tudíž neví, komu vlastně patří. A přitom by to tolik lidí tak tuze rádo vědělo, protože je na tu firmu opravdovsky naštváno.

I proto, že v první fázi firma odmítá říci, co na místě vašeho parčíku vybuduje. Prý je to obchodní tajemství a vám do toho nic není.

Aby toho nebylo málo, nemá téměř žádný majetek. V roce 2009 byla ve ztrátě 200 tisíc korun, ke konci roku dalšího disponovala pouze dlouhodobým majetkem ve výši necelých 1,2 milionu korun.

Za výhodné pozemky pár set metrů od metra taky radnici nabízí jen směšných 10,7 milionu - zhruba 1600 korun za metr čtvereční, třebaže obvyklá cena je v tomto místě několikrát vyšší (až 8.000).

Později se dozvíte, že na místě pomníků a lipového parku chce postavit - ač sama skoro bez peněz - velký mrakodrap za půl miliardy korun.

Nejprve desetipatrový, později dotlačí radnici k tomu, aby změnila regulační podmínky pro zástavbu a z desetipatrového baráku je rázem 24-patrový. Jen si představte - to budou kšefty. Projekt je najednou 2.5 krát výnosnější než ten, se kterým vyhrála výběrové řízení.

Protože se vám to vše, jako občanům, samozřejmě nelíbí, snažíte se dotlačit zastupitelstvo, aby bylo méně tajnůstkářské a aby vyšlo vstříc vašim požadavkům - například zachovat zeleň a pomníky. Uspořádáte petici, aby se mohlo konat mimořádné zastupitelstvo. To se koná, ale bez valných výsledků - radnice si stojí pevně na svém, argumenty druhé strany nepřijímá. Chová se, jakoby s firmou byla spřízněná, neustále ji hájí. Na zvídavé otázky novinářů a občanů odpovídá vyhýbavě, brání se tím, že vše je podle zákona, avšak často jde pouze o jakési kličky a právní triky, aby vše jen zdánlivě budilo dojem, že se postupuje zákonným způsobem, ačkoli tomu tak není.

Pak se kolem vás začnou dít podivné věci. Někdo vás sleduje, fotografuje, pak vás kdosi neznámý napadne před vaším domem, omráčí paralyzérem a kope do hlavy. Týden jste v nemocnici. Jinému vašemu kolegovi propíchají pneumatiky. Dalšího inzultují během cesty do práce. Podobně i politiky, kteří si dovolili projekt taktéž kritizovat nebo alespoň zpochybňovat.

Protože stále nedáváte radnici pokoj a ještě navíc máte tu drzost, že chcete kandidovat v komunálních volbách, někdo o vás šíří lživé letáky, které vás mají v očích vašich spoluobčanů zdiskreditovat.

Nedají vám pokoj a sledují vás celé týdny. Zaklekne na vás speciální divize ABL. Po čase se nestačíte divit, když vám novinář Kmenta předává svazek, který byl na vás veden a ke kterému se prý shodou okolností dostal - a vy vidíte, jak o vás psali každý den hlášení, jak si vytipovávali, kudy chodíte, kde a jak dlouho se zdržujete, s kým se stýkáte.

Čím víc se o případ zajímáte, tím více pozorujete propojení mezi radnicí a zmiňovanou firmou, které lze vidět jak ve společně koordinovaném postupu vůči podobným kverulantům z řad občanů, jako jste vy, tak i v různých detailech. Zjistíte, že lidé z představenstva firmy bydlí blízko starosty nebo že zrovna shodou okolností pracují ve středisku bojových sportů, kterému starosta - jistě náhodou - předepsal nájemné jak pro charitu. Všímáte si i dalších podobných maličkostí, které ve vás umocňují pocit, že se tady nehraje úplně čistá hra.

Takto bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Není to smyšlená situace, ale realita, kterou už několik let zažívají lidé na Praze 11. Ta firma se jmenuje Tweelingen.

Co by na to vše řekl kupříkladu Karel Janeček, muž, kterého média povýšila do role bojovníka proti korupci? Možná mu tajně fandíte, protože věříte - tak se to přece říká v televizi a píše v novinách - že on je z podobných nehorázností stejně tak rozzlobený, jako jste vy.

V podobných situacích Janeček nechodí pro silná slova daleko. Pro takový typ propojení podnikatelů a politiků vymyslel dokonce novotvar, který se ale zatím příliš neuchytil - používá ho jen on. "Zjed". Později ho změnil na "zlojed". Ale stále se nechytil a stále ho používá jen on.

Ale podstatu asi všichni chápeme. Jde o něco špatného, nečistého, je z toho cítit možná nějaká korupce. Mafián, kmotr, zloděj, korupčník, tunelář. Asi něco takového chce Janeček svými neologismy říci.

"Zjed má za cíl zvýhodnit sebe na úkor ostatních, nejde mu o celek. Medicínsky je to psychopat," řekl Janeček v jedné ze svých mnoha definic zjeda / zlojeda. Zjedi (zlojedi) jsou podle Janečka vůbec ti nejhorší ze všech hrozných.

Karel Janeček ale není jen muž (nového) slova, ale i muž činu. Jeho Nadační fond by proto mohl k výše zmíněnému případu svolat tiskovou konferenci, pan generál Randák by tam mohl pustit powerpointovou prezentaci, jak je naše země zkorumpovaná a prohnilá. Alespoň to tak pan Janeček v jiných případech často a rád dělává.

V tomto případě to ale Janeček neudělá...

A právě tady náš příběh dostává zvláštní, nečekané rozuzlení.

Představte si, že se nějakým náhodným ale spolehlivým způsobem podaří rozkrýt alespoň částečně majetkovou strukturu oné společnosti, o které byla řeč.

A představte si, že jeden z majitelů akcií na doručitele je...

...Karel Janeček.

Ano, je to tak. V Tweelingenu má významný majetkový podíl on - sám velký bojovník proti korupci.

Co to znamená? Závěr nechť si každý udělá sám...
Zdroj:Zde

Zpráva BIS pojmenovala zlo

24. srpna 2012 v 15:26 | Karel Kříž |  Události, komentáře a odkazy
Nevím jak vy, ale já mám pocit, že se již brzy musím probudit z nějakého strašidelného snu. Ze snu, ve kterém mi kdejaký pohunek se správnou partajní průkazkou reguluje můj život od kolébky do hrobu, ve stylu nejzrůdnějších mafiánských scénářů mě obere o tři čtvrtiny horko těžko vydělaných příjmů, z nakradených peněz si zaplatí dráby, kteří kriminalizují jakýkoliv pokus o odpor, aby mu pak nezbývalo na soukromé světské potěšení, což vyřeší tím, že si ještě bere na dluh od mých dětí. Za to všechno mi občas odhodí ohlodanou kost z panské hostiny v podobě nesmyslné cyklostezky, vysmívá se mé pracovní aktivitě, kterou mi znepříjemňuje každodenní házením klacků pod nohy, šikanuje mne pomocí byrokratické saně a dusí moje osobní svobody.


Kam jsme to dospěli? Když jsme za bolševika ryli držkou v zemi a museli jsme pod hlavněmi ruských tanků povinně předstírat legitimitu vlády kolaborantů, estébáckých agentů, udavačů a podobného morálního odpadu společnosti, určitě jsme nečekali, že když se jednou této špíny zbavíme, znovu přilezou odněkud ze dna této žumpy noví soudruzi s přemalovanou fasádou svých partají. Jak jsme to mohli dopustit? V čem je chyba?

Je primárně v tom, že většina národa má mentalitu pravidelně krmeného vepře ve chlívě a stačí ji jistota kýble pomejí každý den? Je primárně v tom, že stejná většina má tak nízký intelektuální potenciál, že nedokáže domyslet co se skrývá za zamčenými dveřmi chlíva, a že i ten nejoblíbenější krmič si jej chová za účelem porážky? Je primárně v tom, že ve chlívě vládne takový strach z možnosti útěku na svobodu, že i když budou dveře otevřené dokořán, ustrašené čumáky zůstanou s vidinou jistoty smradlavé večeře raději dobrovolně uvnitř?

Poslední dobou se čím dál více ukazuje, jak je podobenství z přechozího odstavce nechutně realistické. Osudovou smyčkou jsme si otevřené dveře naděje po sametovém kolapsu importovaného bolševického socialismu nepochopitelně opět zavřeli. Volební demokratickou většinou jsme přijali hru na sociální moudrý stát, spravovaný novodobými nomenklaturními kádry, jejichž jedinou předností je, stejně jako v dobách ČSSR, umění nalézt do co nejvíce zadnic, ze státních peněz uplatit co nejvíce parazitů a demagogickou propagandou zmanipulovat co největší stádo fanatických a nekritických ovcí.

Pokud někdo tvrdí, že za komunistů bylo lépe a současné problémy jsou důsledkem zdivočelého kapitalismu po roce 1989, buď si nevidí ani na špičku nosu, anebo, což je ve většině případů, je součástí mafiánských struktur vládnoucí eurosocialistické kliky a pohodlně žije za peníze ze státního rozpočtu svým parazitickým životem na úkor produktivní části obyvatelstva. Zásadním problémem naší společnosti naopak je, že se nedokázala zbavit sociálně-inženýrských manýrů vládnoucích oligarchů, a že neustoupila z marx-leninské socialistické linie svého vývoje.

Máme zde tedy takový "eurosocík" s lidskou tváří a plnými supermarkety potravinářského odpadu či čínských tepláků. Přebyrokratizovaný, přeregulovaný, zkorumpovaný stát se zákonnou džunglí, ve které se nikdo nevyzná, ještě fungující jen díky své expanzivní fiskální politice, tedy volně přeloženo, jen díky tomu, že vrší dluhy a vytlouká klín klínem. Tedy díky ekonomickému diletantství prvního stupně, vedoucí vždy a všude v histrorii k totálnímu krachu.

V jakém postavení je v této společnosti samostatně myslící jedinec, pracující a tvořící hodnoty bez "účasti" státu, tedy bez socialisty zbožňovaných ikon řízení ekonomiky v podobě různých pobídek, grantů, dotací či "rozvojových" fondů, které v jejich podání mají údajně vytvářet bohatství a prosperitu naší vlasti? Je v pozici otroka sociálního státu, který má povinnost platit, mlčet a po totálním vysátí parazity brzy chcípnout, aby nezatěžoval důchodový systém.

Takových však ve společnosti radikálně ubývá. V současné době je poměr mezi produktivními živiteli a na nich závislými příjemci jimi vytvořených hodnot zhruba jedna ku pěti. Demografický vývoj a "tvůrčí linie" našich vlád však slibují tento poměr ještě více vyhrotit. K tomu se přidávají snahy pseudohumanistických pachatelů dobra na poli multikuturního obohacování, většinou končící rostoucím počtem nepřizpůsobivých a sociálně vyloučených, jak díky "otevřené" imigrační politice EU směrem ke třetímu světu, tak díky štědré podpoře porodnosti na výdělek. Kdo tedy bude tuto společnost za pár let živit?

Nesedejme na demagogicko-populistický lep současným vládcům. Všichni ti reklamně tvářící se miliusové nedokáží na otázky z tohoto článku pravdivě odpovědět. Jejich jedinou prioritou je přežit ve funkcích pokud možno co nejdelší možnou dobu, během tohoto času se dostatečně zabezpečit a poté po zbytek života spokojeně přežívat z nakradených korupčních peněz. Za tímto účelem si stvořili model společnosti, ve které musíme žít. Ten model, který včerejší zpráva BIS označila za totálně korupcí prolezlý a zločinecký, s evidentními znaky politicko-soudcovských mafiánských struktur.

Co je tedy příčinou tohoto stavu a lze ještě vůbec najít cestu zpět? Může ještě nastat doba, kdy budeme svobodně pracovat na volném trhu, svobodně rozhodovat o námi vytvořených hodnotách a parazity, podvodníky, uplacené soudce i zloděje nazývat pravým jménem? Kolik našich spoluobčanů bude ještě muset pochopit, že rakovinou této společnosti je obrovské přerozdělování peněz, které tím, že jsou ukradeny produktivní části obyvatelstva a použity na šmelinářské pseudozisky různých šedých eminencí kmotrovské ligy, likvidují životaschopnost několika budoucích generací?

Přiznáme si konečně, že to, v čem dnes žijeme, je jen navoněná kupa hnoje, a že náš život by mohl být daleko kvalitnější, pestřejší a duchovně i materiálně daleko bohatší? Dokážeme někdy vytlouci z hlavy ta bolševická hesla o jistotách, sociální spravedlnosti a nenahraditelné roli všeobjímajícího, všeřídícího, neomylného státu, která tolik vyhovují i současné vládnoucí garnituře?

Dokážeme je všechny najednou poslat, s prominutím, do prdele i s jejich "skvělými manažéry" polostátních molochů prý vydělavajících miliardy, ale pobírajících dotace v desetinásobku tohoto "zisku", s jejich rozdělovači peněz ze strukturálních fondů na předražené zbytečné projekty s až třicetiprocentní korupční nadhodnotou, s jejich vrcholovými úředníky, kteří jeden po druhém čelí trestnímu oznámení pro podezření z přebírání úplatků až v desítkách miliónů, s jejich"podnikatelskou" elitou, která pobírá státní miliardové pobídky násilně ukradené konkurenci bez vazeb na správná razítka i se "ctihodnými soudci", kteří jako poslední článek řetězu za správně naplněnou obálku všechny tyto zrůdnosti nakonec sprovodí ze světa?

Pojmenujeme někdy, jak se o to pokusila letošní zpráva BIS, pravými jmény tento eurosocialistickýmor sociálních inženýrů, skývající se za fráze o nutnosti trvalého růstu HDP, rozpočtové odpovědnosti či vysokého ratingu? Přestaneme dopouštět, aby nás stále více zotročovali pomocí čísel a vizí vycucaných z prstu, banksterských metod trvalého strachu o existenci či falešnými řečmi o nemožnosti jiné cesty?

Kolik bude muset ještě být sneseno důkazů? Kolik bude muset být ještě chyceno Ráthů s krabicemi od vína? Kolik výkalů bude ještě muset být vyvrženo z obrazovek televizí v podání různých Dvořáků či Hušáků? Kolik občanů bude ještě muset být premiérem označeno za debily? Kolik nepoužitelných letadel pro armádu nám budou ještě muset nakoupit pouťové zpěvačky? Kolikrát se ještě bude muset zvýšit DPH a kolik ještě bude muset být vymyšleno nových daní, aby mělo ono zločinecké společenství zvané zákonodárná a výkonná moc státu z čeho krást, než to konečně všichni pochopí?


Na černo? Na černo!

23. srpna 2012 v 15:37 | Pavel Páral |  Události, komentáře a odkazy
Státní kontroloři provádějí od počátku roku intenzivní kontroly, jejichž cílem je odhalení práce na černo. Na pokutách vybrali už přes sto milionů a ministr Drábek si libuje. Nelegální zaměstnávání prý dává firmám nespravedlivou výhodu oproti jejich poctivé konkurenci.
Pavel Páral, šéfredaktor Euro
22.8.2012 14:00 |

Hezky se to poslouchá, ale hůře se tomu věří. O konkurenční výhodu určitě moc nejde. Řekněme si otevřeně, že práce na černo je logickým a nevyhnutelným jevem v takzvaném sociálním státu, který nejprve z člověka sedře peníze na daních a pojistném, čímž z něj udělá sociální případ, a pak mu milostivě přidělí dávku, aby měl na rohlíky.
Výše povinného pojistného, nastavení minimální mzdy a sociální požitky předepsané zákoníkem práce (placená dovolená, nemocenská, atd.) vedou prostě k tomu, že pracovní místa, na nichž nelze vytvořit za hodinu hodnotu vyšší než zhruba sto korun, jsou prostě ekonomicky neudržitelná. A trh prostě růst ceny v mnoha případech nedopustí. Tato místa se tedy logicky a nevyhnutelně obsazují brigádníky a nelegálními zaměstnanci, u nichž se zaměstnavatel při přijatelném riziku odhalení účinně vyhýbá placení pojistného. A přiznejme si rovněž, že takových míst není zrovna málo. Jsou to všechny jednoduché manuální práce ve stavebnictví, ale také ve službách.
Je naprosto evidentní, že například v případech tzv. pomocnic v domácnosti by při standardním zatížení odvody byla jejich práce pro naprostou většinu i slušně situovaných lidí zcela nedostupná. Je tedy opravdu nutné obíhat s bičem a tvrdě trestat každého malého živnostníčka, jenž si právě jede slušný kšeft a na tu omítku činžovního domu sehnal dva chlapy z hospody, kteří si mohou za týden či dva něco málo přivydělat? Nebylo by pro celou společnost lepší věnovat tohle úsilí něčemu užitečnějšímu? Třeba výchově veřejnosti k soběstačnosti a k pochopení, že pomoc v životě má hledat na konci své paže a nikoli na státním úřadu? Tenhle systém totiž už opravdu dlouho fungovat nebude.
Zdroj: Zde

Jak zkonsolidovat státní rozpočet aneb zásadní boj Petra Nečase

23. srpna 2012 v 11:51 | darny |  Události, komentáře a odkazy


Když před posledními parlamentními volbami slibovaly dvě hlavní partaje současné vládní koalice podporu podnikatelům, snižování, či alespoň nezvyšování daní, zjednodušení nepřehledného daňového systému, omezení výdajů státu a boj s korupcí i s přebujelou byrokracií, vše ve jménu snahy o vyrovnání státního rozpočtu a zastavení růstu zadlužování, byla jejich slova přednášena volebnímu davu s tak dramatickou dikcí, že by jeden pomalu slzu uronil.


Po "velkém" volebním vítězství však mocí opilí lídři politických stran, které si v našem mafiánském eurosocialismu hrají na pravici a v boji o peníze daňových otroků zaklínající před novináři každého socana s bolševikem, ale v praktickém životě s nimi potom raději "pragmaticky soudružící", ihned po rozdělení nejlukrativnějších dobytých koryt, nastartovali reformy, které prý již dlouho před tím připravovali, pilovali a modelovali, by naše vlast byla rozpočtově odpovědná, soudruhy z Bruselu kladně hodnocená, vzkvétající a nezadlužená.

Mediálním světem se začala nést pověst o razantním škrtání, pantátové z odborářských paláců začali mobilizovat svoje "Lihové milice", obyčejný Paroubkův člověk se zlobil. Nebudou důchody, nebudou kolekce na vánoce, ROH neproplatí dovolenou s Andělem, ba ani nepřispěje na stravenku do bufáče. Fuj, hamba, stop škrtformám! Socialismus si rozvracet nedáme!

I dali ve Strakově akademii hlavy dohromady a v duchu hlavních tajných partajních volebních strategií "Co nejdéle vydržet u lizu", povolali mnoho různých rádců a ekonomických mudrců, aby uspokojili potřeby svoje, svých zákulisních loutkovodičů a při tom ještě navázali na "grandiózní" úspěch všemi směry ohebného, bez jakékoliv invence, vize a myšlenky lavírujícího "sympaťáka" Honzy Fischera, lidem a žebříčky popularity milovaného komunisty, jemuž prošlo i konvertování od marxismu-leninismu k judaismu.

Po vyhodnocení situace zřejmě rada starších učinila závěr, že český volič, a hlavně daňový poplatník, snese všechno, nechá si kálet na hlavu až do úplného bezvědomí, totální ztráty sebeúcty či absolutního duchovního i materiálního zhroucení. Strategie byla tedy narýsována, práce na poli konsolidace, regulace a reformace blaha národa mohla začít.

Výsledky usilovné, přetěžké a finančně jistě nedoceněné roboty vládních odborníků a jejich úředníků i úřednic, dřoucích celé dny i noci jako koně, vidíme dnes a denně. Rostoucí hospodářství a famózní zisky firem Mazánků či noblesně bohatnoucí obyčejné, lidu v zastupitelské funkci sloužící a proti korupci vždy bojující, občany Kolibříky. Vše ze zákrytu ještě pojištěné a dozorované top managery z Horní Dolní. Není to krásné? Není to dokonalé? Téměř zemský ráj to na pohled a jenom frustrovaní pisálci plivou jedovaté sliny na tvůrčí úspěchy naší, tradiční, odpovědné, občanské, demokratické strany a vlády.

Vždyť jen třeba takové ministerstvo financí. Tolik nepostradatelných odborníků, náměstků, poradců a expertů, vedených ekonomickým gigantem, potí krev i slzy, aby zajistili svým spoluobčanům zářné zítřky. Tolik hokusů, tolik pokusů, tolik přesvědčování nechápajících debilů, že daně jsou vlastně príma věc a čím víc daní, tím víc Adidas! K prosperitě se prostě prodaníme a budeme výkladní skříní Evropy, vzorným žáčkem, pochváleným samotným veleknězem sociálního státu, bývalým předsedou Portugalské komunistické strany pracujících - Revolučního hnutí proletariátu, Pepíkem Barroso.

Bohužel tento tým toho nejlepšího, co národ vydal a Mirek Kalousek mezi svými kámoši našel, zapomíná ne jednu velice podstatnou věc. Že pokud chceme, aby stroj dobře fungoval, nesmíme sypat mezi jeho kolečka písek či jej nesmíme rozjíždět a šlapat při tom vší silou na brzdu. Pokud nechápeme tuto základní tezi, měli bychom raději dobrovolně předat řízení hospodářství někomu povolanějšímu, někomu, jehož vědomosti nekončí socialistickou trojčlenkou "vyšší daně = více peněz na přerozdělení = větší vejvar pro kluky co spolu mluví", popřípadě mají širší obzor než vybrané fráze politické národohospodářské ekonomie ze studia komunistické VŠE, dnes možná "moderně" obohacené o podobné traktáty Johna Keynese.

Nesmíme se potom ale divit, že základem mnohaleté práce na Ministerstvu financí ČR je obyčejná excelovská tabulka Eduarda Janoty, dříve nepostradatelného tvůrce státních rozpočtů. Vyplňování náhodných čísel do jednotlivých kolonek systémem pokus-omyl je zřejmě ona zásadní koncepční práce, která ve svém důsledku určuje kvalitu života deseti miliónů obyvatel naší vlasti. Nepřímo to potvrdil v rozhovoru na ČT 24 i ministerský náměstek, když se snažil vysvětlit nepoměr mezi zvýšením sazby DPH a jejím faktickým výběrem.

Ano, to je ta zásadní tvůrčí linie vlády Petra Nečase, ze které prý nebude ustupovat ani o krok a každý, kdo se ji odváží zpochybnit je, slovy premiéra ČR, debil. Kam dospělo toto vládní panoptikum opojené vlastní dokonalostí a neomylností? Kam dovedlo českou "pravici" (alespoň dle mediálních škatulek)?

Tisíce obyčejných ovcí spokojeně bečí: "Zlatej Paroubek se Sobotkou!" či "Zlatí komunisti!" Stupidní výtky a škodolibé úsměvy vysílají směrem ke všem pravicově smýšlejícím voličům, kteří tváří v tvář hrozbě spojení epochálního Jyrrhy s rudými marťany raději vsadili na menší zlo v podobě deklarovaného programu ODS, popřípadě TOP09, nechápajíce, že socansko-bolševická formace má legalizované okrádání pracujících a likvidaci samostatných tvůrců hodnot přímo na svém štítě.

Nicméně, účel je z hlediska současné zkorumpované mafiánské Národní fronty splněn. Národ se poštěkává a pánové nahoře si najdou klid na svoji náročnou přerozdělovací práci. Je pravdou, že v poslední době už je toho na kradení do stranických a soukromých kapes partajních lídrů stále méně, ale chlapci zase najdou řešení. Když nelze obyvatelstvo řádně podojit daněmi, neboť se svými experimenty ocitli na za vrcholem Lafferovy křivky, začne se bojovat za církevní restituce, dostavbu Temelína, či třeba alespoň za cyklostezku Praha - Vídeň.

Takže aby bylo jasno, milý občane, škrtat se nebude! Nic a nikdy! Že se výdaje státního rozpočtu za několik posledních let zdvojnásobily? Nezájem! Do toho nikdo svůj neurozený rypák strkat nebude! Je třeba přeci uživit kámoše, kámoše kámošů, manželky, milenky, děti, kmotry, strýce, tety. A hlavně se zabezpečit na časy až to všechno konečně praskne. Vážený poslanec či státní úředník se nebude někde hrbit před exekutorem jako poplatnická lůza!

Šest set miliard korun se ročně rozděluje v tomto zkorumpovaném Banánistánu bez pravidel a mantinelů na státních zakázkách a nesmyslných dotacích. Šest set miliard jejichž konečným výsledkem jsou sedmičkové krabice od vína, odkláněné investice od zlobivých manželek, zázračně bohatí strejdové Vikové, či ještě záhadněji prosperující firmy, vynášející svému zakladateli stovky miliónů, aby po jeho odchodu z ministerské funkce naopak stovky miliónů dlužily. Šest set miliard každý rok primárně určených jako nekonečná hostina nenažraným oligarchům, kteří si přivlastnili tuto zemi a zotročili její produktivní obyvatelstvo.

Ovšem škrtat prý není kde, rušit zbytečné úřady, které jen další nesmyslné projekty generují, se nějak nedaří, dotovat budeme už i každé kravské lejno putující do úžasné ekologické "bioplínky", zregulujeme sluneční svit, za kouření v hospodě bude trest smrti a nakonec si zdaníme i takové to normální domácí šukání (po světnici, babičko). Asi jsem opravdu debil, Petře Nečasi. Nebo kdo?

Vládní politici, jste banda ekonomických dementů!

23. srpna 2012 v 11:41 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Posledním úctyhodným a ekonomicky kompetentním premiérem byl pan Václav Klaus. Od té doby jsou obyvatelé této země vystaveni neskutečně hloupým experimentům vládních představitelů.

Pod záminkou konání dobra a realizace předvolebních slibů o podpoře podnikání (rádoby pravicových vlád), podpoře vzniku pracovních míst (levicové vlády), vymýšlí věci, které by na svobodném trhu nikdy neuspěly. S negativními důsledky těchto experimentů poté bojuje celé naše hospodářství a obyvatelé této země mnoho let.
Vzpomeňme na stupidní "šrotovné" zavedené v počátku ekonomické krize. Motivovat obyvatele, aby v době krize utráceli své prostředky za auta, může jen opravdový blb. Vždyť podporovat spotřebu namísto investic, a ještě k tomu koupí vozu, kde se jeho hodnota skokově snižuje, a vydávat to za boj s krizí, je za hranicí ekonomické demence. Jistě pár tisíc lidí pracujících v automobilovém průmyslu bude mít chvíli práci, avšak poté několik tisíc lidí, kteří se nechali nalákat šrotovným na koupi nového vozu nebude mít na nájem ani na provoz onoho vozu.
A co podpora obnovitelných zdrojů energie, v rámci které jste zasvinili naši zem obludnými panely fotovoltaiky? Díky vám dnes firmy i domácnosti mají vyšší účty za elektrickou energii. Tím, že nám všem zvyšujete náklady na život, nám opravdu moc nepomáháte. Nebo taková biopaliva, svinstvo do nafty a benzínu, a následný nárůst cen základních plodin jako je pšenice a zaplevelení Evropy řepkou. Máte plná ústa ekologie a už se těším, jak za naše daně budete likvidovat panely plné olova.
A co vaše pitomé dotace? Peníze, které na daních odvedou fungující firmy a jejich zaměstnanci, přelijete do těch nefungujících a ještě se tím chlubíte. Kdo je tedy ekonomický debil, pane Nečasi? Na evropské dotace jste zřídili tolik úřadů a úředníků, že by se nevešli na Strahov. Výsledkem je obrovská míra korupce a rozházení našich daní na, povětšinou, pitomé projekty. Jako by nebylo málo buzerace z vaší strany, pouštíte na nás a naše firmy byrokratické umělce z Bruselu, kteří nám zakazují žárovky a zregulují kde co.
Ale vám, je to málo a ze svých historických selhání se asi nikdy nepoučíte. Myslíte si, že jste nadlidi, a že se svět a s ním i trhy a celá ekonomika podřídí vám a vašim opatřením. A tak pokračujete ve svých nesmyslech, pronásledujte zaměstnance pracující na živnostenské oprávnění, chystáte se dotovat z našich peněz mzdy neprosperujících firem, zvedáte DPH. Máte neustálou touhu do ekonomiky vstupovat, přerozdělovat, dotovat, regulovat, řídit a kontrolovat. A výsledek? Nic, trh na vás spolehlivě kašle a po chvíli si tvrdohlavě opět sám nastaví své hodnoty.
Tlacháte o tom, jak dáte lidem práci, jistě tím myslíte své spolustraníky, kteří se klepou na místa v dozorčích radách státních podniků, jako se vy klepete na naše daně, ze kterých se vám po volbách naplní stranické pokladny. Jediný, kdo opravdu může dát lidem práci, jsou podnikatelé a živnostníci na základě poptávky po jejich službách a výrobcích. Víte, o kom mluvím? Jsou to ti, co jim jdete po krku, otravujte jim život a ještě máte tu drzost chvástat se tím, jak je podporujete. Ti jediní vytváří svou činností prostředky na mzdy, a to i na ty, které pobírají státní zaměstnanci v podobě přerozdělených daní.
Podnikám již 17 let, vždy jsem odváděl a odvádím všechny daně, kterými jste mne zatížili. Vždy platím mzdy a odvody za své spolupracovníky (zaměstnance), za které se cítím odpovědný. Nikdy jsem nežádal ani nečerpal žádné příspěvky ani dotace. A co jste pro mne udělali vy, když přišla krize a s ní snížený odbyt našich produktů? Zvýšili jste o 10% DPH, začali jste nás podnikatele buzerovat. Jen já jsem měl jen za posledních sedm let 12 kontrol z finančního úřadu. A to nepočítám další, z našich daní placené úřady, které se na nás vystřídaly. Každý podnikatel a každá firma prosperují jen tehdy, pokud jsou jejich výnosy vyšší než výdaje. Nic víc a nic míň. A co myslíte, vaše opatření, zvedají firmám výnosy nebo výdaje?
V diskuzi na svém blogu jsem se dočetl, že platím daně, proto, že stát mi poskytuje služby. Platím daně, a když chci vydat živnostenský list, musím zaplatit, když chci jet po dálnici, musím zaplatit, když chci registrovat vozidlo, musím zaplatit, když jdu k soudu, musím zaplatit, když chci vydat pas, musím zaplatit, když chci zápis na katastru, musím zaplatit, když si pořídím televizor či rádio, musím zaplatit, když chci stavební povolení, musím zaplatit, když natankuji PHM, musím zaplatit spotřební daň, když si postavím dům, musím zaplatit daň z nemovitosti, platím ekologické daně ze zemního plynu i z elektřiny, platím daň na obnovitelné zdroje energie. A takto můžu pokračovat do nekonečna. Platím si zdravotní i sociální pojištění. Tak jaké služby mi za mé daně stát poskytuje?
A můj premiér mi v době, kdy druhá krize klepe na dveře, kdy se hroutí ekonomický nesmysl s názvem eurozóna, kdy se všichni podnikatelé obávají hlubší recese, arogantně tvrdí, že nezvedat daně je na hranici ekonomické debility.
Vážení, nechte nás na pokoji, my se o sebe dokážeme postarat sami a lépe než s vašimi regulacemi a zásahy. Dejte nám svobodu podnikat na svobodném trhu, poctivém, bez regulací, bez stupidních dotací a omezení. Pošlete pracovat polovinu státních zaměstnanců a všechny bruselské byrokraty. Pak bude dostatek pracovních míst, dostatek prostředků pro všechny i pro ty nejpotřebnější. Díky absenci regulací, omezení a nesmyslných daní a poplatků zde bude skutečné konkurenční prostředí, které vyprodukuje vyšší kvalitu, technologický pokrok a nižší ceny. Tím zdravě nastartuje ekonomika a v konečném důsledku bude i vyšší výběr daní, na které se tak všichni klepete.
Zdroj: Zde


Jeho Exelexence Stepanič byl papežem slavnostně prohlášen za "blahoslaveného"

20. srpna 2012 v 12:25 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Jeho Exelexence Stepanič byl papežem slavnostně prohlášen za "blahoslaveného"

Biskup zodpovědný za řádění krvežíznivých katolických kněží a mnichů bude katolickým svatým?
Pro pravoslavné křesťany zůstane papež Jan Pavel II. tím, kdo svatořečil kardinála Stepaniče - vraha 800.000 pravoslavných Srbů za II. světové války. Tento arcibiskup chorvatský nese přímou osobní odpovědnost za genocidu pravoslavných Srbů a je jednou z nejproblematičtějších osob římské církve.
"Středisko Simon Wiesenthal" nejznámější mezinárodní organizace, která zkoumá zločiny nacismu a zodpovědnost za oběti, žádala papeže, aby odročil proces blahořečení "než dojde k obsáhlejšímu prozkoumání činů Stěpaniče v období druhé světové války, podmínkou čehož je volný přístup do archívu Vatikánu". Při této příležitosti, ředitel sekce Mezinárodních vztahů centra Simon Wiesenthal, Saimon Samuel, zveřejnil včas mnoho dokumentů o charakteru Stepaniče.
Ve stejné zprávě, ředitel Centra zdůrazňuje: "Rozhodnutí počkat na nezaujatou expertízu historiků by zmírnilo ohlas na blahořečení, které v lepším případě budeme nazývat provokativním a v horším se stane největším příkladem zkreslování dějin".
Na oficiální velkolepé bohoslužbě, při níž byl vyhlášen Jeho Exelexence Stěpanič za "blahoslaveného", kázal papež pokrytecky o smíření a odpuštění. Připomenul i "bolestivou a tragickou" minulost slovy: "Upřímně žehnán této části Evropy, aby se nikdy neopakovaly nelidské události, které se udály v tomto století." Historie Chorvatska je skutečně bolestivá a tragická; od roku 1941 až do r. 1945, toto "část Evropy" krvácela "nelidskými událostmi", které dosáhly až rozměrů genocidy. Jenže to, co se snažil Jan Pavel II. zamlčet, je, že odpovědnost za tuto genocidu dopadá na hlavu arcibiskupa Aloise Stěpaniče, který byl - s plnou podporou Vatikánu - jedním z jejích nejaktivnějších spoluviníků.
V nezávislém státě Chorvatsko, založeném fašisty a nacisty v období r. 1941-1945, se završila nejodpornější a nejstrašlivější stránka druhé světové války. Ustašovci Ante Paveliče, podporováni Hitlerem a Musolinim, vyhladili statisíce pravoslavných Srbů a desítky tisíc Židů a Cikánů. Likvidace se udála ve jménu národně-náboženského "definitivního řešení" a násilného donucení k náboženskému přestupu, čili ve jménu "masového proselytismu" do katolictví. V tom všem sehrála rozhodující úlohu - přímo či nepřímo - "Svatá církev římská". Katolický arcibiskup záhřebský, svatý Alois Stepanic, spolupracoval aktivně s ustašovskou diktaturou. Příslušníci katolického kléru se osobně zúčastňovali masového zabíjení a násilného proselytismu do katolicismu. Vatikán tuto národně-náboženskou genocidu, kterou uskutečńoval Ante Pavelič, podporoval.
Stepanič byl odsouzen soudním tribunálem po pádu nacismu jako válečný zločinec za genocidu Srbů a za spolupráci s loutkou nacistů Paveličem. Trest, který mu byl vyměřen, je však pro svoji shovívavost urážkou památky obětí - jednalo se o domácí vězení! Přesto všechno Vatikán prohlašuje tento rozsudek za "komunistické intriky" a domácí vězení za mučednictví!





Česko - Vatikánská republika.

14. srpna 2012 v 17:23 | Štěpán Sekanina |  Události, komentáře a odkazy

Nejateističtější země světa bude živit nejen katolíky, ale i immámy?! Co se nám to parlamentní lůza snaží nakukat?

Tento článek na serveru Český rozhlas je jeden z mnoha příkladů, jak média manipulují s irelevantními fakty. Ačkoliv NDR už dávno neexistuje, v tomto článku autor velmi často a manipulativně operuje s tímto zaniklým státním útvarem, jakoby stále existoval. Ve stejné logice bych klidně mohl tvrdit, že v Kocourkovské Lhotě je 100% lidí věřících. Nebo v Absurdistánu Dagmar Havlová prezidentkou. Proboha ( nikoliv církevního! )... :DD
Motiv: Velmi průhledný. Pokud by si všichni ateisté uvědomili, co tento statistický fakt znamená, jak silnou symbolikou i legitimitou rozumu ( nikoliv slepé otrocké víry ) vládne, velmi pravděpodobně by se všichni katoličtí pašíci stěhovali do Vatikánu, na půdu které jediné jsou loajální. A to bezmezně.
Ano, jsou to média. Stále jedna a tatáž, která kontrolují a cenzorují jejich vlastníci. Která řídí tradičně "evropsky" - tedy bez skrupulí a jakéhokoliv citu pro nezávislost. Avšak narozdíl od politiků, v tomto prostředí se podobné prasárničky konají velmi obratně a sofistikovaně, zejména v motivačně-existenční rovině.
Neuvěřitelná prasárna Adolfa Jílka ( TOP09 )!
Jak nazvat člověka, který dělá z 80% české veřejnosti idioty?! Přibližme si výrok tohoto naprosto vyšinutého a velmi pravděpodobně korupcí zcela zdrogovaného blázna:
"Šilarův někdejší stranický kolega Jílek naopak církevní restituce hájil. Varoval, že pokud nebudou schváleny, může dojít k situaci, že církve nahlásí další a další duchovní, kterým bude dle stávajícího zákona stát povinen hradit mzdy. "Můžeme platit polovinu imámů z celé Evropy," prohlásil Jílek s tím, že stát v důsledku může hradit teroristická centra."
Takže rekapitulace faktů nejen z tohoto výroku:
1. Stávající zákon o tzv. církevních restitucích je ultimátní zákonná norma lobby církví, která vyhrožuje daňovým poplatníkům českého státu, že pokud nebude přijmuta ... nahlásí církve ( včetně muslimských v Česku! ), další a další duchovní, které bude stát vyplácet!
pozn.: ( Nevěděl jsem, že už dnes ( jako daňový poplatník ) vyplácím ze své mzdy část, která živí muslimy v této zemi! Nevěděl jsem, že českému státu můžou vyhrožovat církve tímto naprosto bezprecedentním způsobem v dějinách Česka! Nevěděl jsem, že Jílek ví o teroristických centrech! Nevěděl jsem, že TOP09 zřejmě s těmito centry spolupracuje! A pokud nespolupracuje, odkud má Jílek tyto informace?! )
2. Tzv. "církevními restitucemi" se odluka církví od státu NEKONÁ! Zkušenosti ze Slovenska potvrzují každý den, že církve čerpají ze sociálních fondů přinejmenším stejné množství finančních prostředků, jako v minulosti. Mají jiné názvy, jinou formu, ale stejný ( ne-li větší! ) dopad na slovenský státní rozpočet, než před jejich formou "vyrovnání".
3. Katolická církev ve vztahu k Vatikánu na území Česka je z hlediska hierarchizace, výkonu a direktivy působnosti srovnatelná se Sudetskými Němci, na území pohraničí předválečného Československa. Plní dnes stejné poslání, jako Sudetští Němci v pohraničí Československa. Tohoto faktu a nebezepčí si byla ostatně Československá republika velmi dobře vědoma. A T.G. Masaryk se nikdy neobával tento fakt sdělit , kdekoliv měl možnost. Diskutoval jej, upozorňoval a vedl nekonečné debaty nejen s veřejností, ale i se samotnými katolickými kněžími. Pod jeho přímým patronátem se oficializovala celá evangelická česká duchovní veřejnost.
4. Důvod, proč evangelíci (a zejména Českobratrská církev evangelická) mlčí je jen a pouze jediný: Také se opájí vidinou majetkového obohacení na daňovém poplatníkovi v nejateističtější zemi světa.
Geniálně vymyšlený plán mafie. Uplatíme všechny církve a v poměrné porci ta katolická dostane největší "spravedlivý" díl. K tomuto zvrácenému záměru mám ještě jednu připomínku. I já si pamatuji, že za komunistů existovaly Lidové noviny. A farář dělal to stejné co dnes. V kostele. Zatímco můj děd pracoval v uranovém dole, tihle lidé se měli stejně dobře, jako dnes. Až na pár výjimek, všichni!
A aby jsi milý čtenáři měl klidné spaní, ukážu ti v tomto blogu také opravdu ohavnou a ostudnou budoucnost: Česko - Vatikánskou republiku. Nejateističtější zemi světa!
viz.: www.cirkevrestituce.cz
Aha...tak se omlouvám za autory domény. Web nefunguje. Proč asi?! Možná proto, že by je všechny lidé hnali a hnali a hnali už opravdu ...hooodně daleko! Všechny. Protože tentokrát začínají církve dýchat každému z nás přímo na záda! V nejatestičtější zemi světa.
CHYREN v Praze 14.8.2012


Církevní restituce a fašistictí kněží...

14. srpna 2012 v 15:15 | darny


V poslední době se stalo tradicí, že kdykoliv se na granu objeví zmínka o kolaboraci katolických kněží s nacisty, je toto vyvraceno s poukazem na "bolševické lži", "vrážení klínu mezi křesťany a podobně. Pokud se zajímáte o novodobou historii, možná zde podobně jako já uvidíte paralelu s tzv. "osvětimskou lží".


Článek jsem původně chtěl nazvat "Styčný bod", ale pak mi přišlo trefnější použít italské přísloví. Kde je styčný bod, na kterém se protínají osudy nacistických zločinců a katolických kněží?
Italské přísloví říká Tutte le strade portano a Roma, tedy všechny cesty vedou do Říma. A tak i nacistická organizace ODESSA využila loajálního prostředí Vatikánu. Přestupní stanicí, kde si nacističtí zločinci nejen odpočali, ale také získali nové doklady a prostředky na další cestu byl Františkánský klášter na Via Sicilia, kde se jich ujala Caritas. Člověk, který tento úkryt zorganizoval byl biskup Alois Hudel, původem ze Štýrského Hradce.

Tímto úkrytem prošly stovky nacistů, mezi jinými také Adolf Eichmann nebo Walter Rauff.

Rozhodně není správné tvrdit, že jak antisemitismus, tak i aktivní pomoc nacistickým zločincům se týká plošně celé katolické církve. To rozhodně ne, vždyť je v Římě se podařilo přežít polovině tamní židovské polovině (z 8000 osob přežily 4000). Na druhou stranu je správné uvést, že případ biskupa Hudela není ojedinělý, dalšími osobami jsou např. biskup Viorel Trifa nebo slovenský farář a prezident Jozef Tiso.

Kdo je kdo:

Adolf Eichmann
Adolf Eichmann, německý státní úředník a obersturmbannführer SS, hlavní vykonavatel tzv. konečného řešení židovské otázky.

Adolf Eichmann nese jeden z největších podílů viny na vyvražďování židovského obyvatelstva za druhé světové války v Evropě - činnost jeho úřadu není pak utlumena ani s blížícím se koncem války (do jara roku 1944 je transporty do vyhlazovacích táborů odvlečeno a zavražděno přes 5 miliónů Židů), naopak - po okupaci horthyovského Maďarska Německem organizuje Adolf Eichmann masové transporty maďarských Židů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi - během několika měsíců je z Maďarska do Osvětimi zavlečen a zavražděn téměř půlmilión maďarských Židů - těsně před koncem války pak Adolf Eichmann rozkáže poslat kolem 50 tisíc maďarských Židů na rakouské hranice (tedy na hranice Říše), kde mají tito Židé stavět obranná zařízení - kvůli zničeným vlakovým kolejím je pak těchto 50 tisíc Židů posláno z Budapešti pěšky - tisíce lidí jsou pak při pochodu smrti zavražděni.

Po skončení druhé světové války se Adolfu Eichmannovi podaří uniknout spravedlnost - nejprve se celých pět let skrývá pod falešnou identitou v Německu a Itálii (Jako Otto Henninger se živí jako dřevorubec a chová drůbež), se mu pak podařilo s pomocí církve a podzemní organizace SS Odessa uprchnout (podobně jako třeba J. Mengelemu do Argentiny (v roce 1950), kde pak žije celých deset let jako Ricardo Klement.

Walter Rauff
Člen Hlavního bezpečnostního úřadu říše (RSHA) a vynálezce "zplynovacích aut", které byly předstupněm pro průmyslové zplynování židovských vězňů v plynových komorách.

Alois Hudel
Biskup Alois Hudel pracoval ve prospěch nacistických zločinců a v poválečném období jim zajišťoval falešné doklady (diplomatické pasy Vatikánu, pasy vydané Červeným křížem), ubytování, ochranu a prostředky na cestu do Jižní Ameriky.

Viorel Trifa
Biskup rumunské pravoslavné církve Viorel Trifa byl vůdce rumunské Železné gardy, který pomáhal před rokem 1941 organizovat v Bukurešti pogromy na židovskou menšinu.


http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=6984

MV ČR ztratilo dokumentaci

14. srpna 2012 v 11:49 | Martin Soukenka |  Události, komentáře a odkazy
Ministerstvo vnitra České republiky (MV) ztratilo dokumentaci k veřejné zakázce z roku 2008, jejíž originály jsou nutné pro rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) o zastavení plnění pochybné zakázky za 2 miliardy korun!
Nadační fond proti korupci (NFPK) ve spolupráci se společnostmi STUDENT AGENCY a INDOC bojuje za zákaz plnění ze smluv a zastavení čerpání veřejných prostředků v objemu 2 mld. korun, vzniklého v souvislosti s pochybným zaváděním Drábkova nového informačního systému (IS) nepojistných sociálních dávek na úřadech práce v České republice. Ten v důsledku své nefunkčnosti způsobil chaos na úřadech práce, dodnes není zcela funkční a je oproti původnímu systému v současné době trojnásobně předražený (viz zde). Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) přitom zneužilo (viz zde) Rámcovou smlouvu na poskytování licencí k produktům Microsoft z roku 2008, z čehož ministra Drábka obvinil i bývalý ministr vnitra Ivan Langer, který tuto smlouvu podepisoval (viz zde). Na základě podání příslušných podnětů k ÚOHS nyní tento úřad rozhodne o dalším osudu plnění zakázky.
Za tím účelem se ÚOHS obrátil se žádosti na MV ČR o dodání originálů dokumentace k veřejné zakázce s názvem "Uzavření rámcové smlouvy na poskytování licencí k produktům Microsoft"z roku 2008. MV odpovědělo, že originály předmětné dokumentace neposkytne, neboť se tyto originály ztratily, resp. že je zcizili vlastní zaměstnanci, kteří odešli z MV ČR. Citujeme ze stanoviska MV ČR ze dne 31. 7. 2012:
"…MV aktuálně nedisponuje originálem dokumentace, resp. většinu postoupené dokumentace drží v prostých kopiích. Tento stav je způsoben nuceným odchodem při snižování stavů pracovníků resortu či odchodem odpovědných a věcně příslušných pracovníků z jiných než organizačních důvodů. Pracovníci ministerstva dále pokračují v dohledávání příslušných dokumentů včetně spolupráce s externími subjekty, které se podílely na realizaci veřejné zakázky, aktuálně však nedisponují dalšími indiciemi, které by pomohly předmětnou dokumentaci dohledat v originálních dokumentech…"
Chování MV je naprosto skandální a předpokládáme, že jak ministr vnitra Kubice, tak premiér Nečas vyvodí důsledky z toho, jakým způsobem je nakládáno s úředními dokumenty a originály smluv na MV. Upozorňujeme dále, že MV tímto přiznalo několikeré porušení zákonů ČR a deklarovalo směrem k potenciálním významným investorům a Evropské unii, jakým způsobem je v ČR nakládáno s nejzávažnějšími dokumenty a s obchodními tajemstvími. Předpokládáme dále, že Evropskou komisi bude toto vyjádření zajímat i vzhledem k tomu, že přibližně 800 milionů korun zmíněné zakázky má uhradit Evropská unie.
V souvislosti s výše uvedenou zakázkou se nikoliv nezajímavou jeví i informace, že na MV došlo v poslední době k personálním změnám, které mají zajistit další "bezproblémové" pokračování plnění Drábkovy zakázky a tím čerpání veřejných prostředků…
Kontakt: Martin Soukenka, analytik NFPK, e-mail: martin.soukenka@nfpk.cz, www.nfpk.cz

Převzato: ZDE

Evropa musí více centralizovat fiskální pravomoci, tvrdí šéf Fedu Bernanke

13. srpna 2012 v 13:34 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Jak tak američtí zákonodárci debatují o uvalení správy, auditu, reformě nebo i o zrušení kontroverzního Federálního rezervního systému poté, co vyvolal narůstající vlnu pobouření v obou stranách kvůli svým výkupům z dluhů a divokému tisku peněz, šéf této zdiskreditované centrální banky USA Ben Bernanke ve skutečnosti naléhá na Evropu, aby vytvořila centralizovaný fiskální úřad, a stala se tak podobnější Spojeným státům.
Ovšem tento proces ve skutečnosti už probíhá.
Šéf Fedu zjevně věří, že další centralizace moci v rukou nevolených evropských byrokratů - kteří jsou z větší části odpovědní za současnou krizi - by nějak mohla pomoci utišit probíhající ekonomické bouře v tomto regionu.
Ovšem zastánci svobodného trhu argumentují, že pravdou je pravý opak: Aby se Evropa řádně vypořádala s touto krizí, tak by měla odšoupnout vlády z cesty za řešením - a zvláště ten vynořující se superstát Evropské unie.
Ale Bernanke, který je proslulý tím, jak mu nevychází většina klíčových předpovědí, tvrdí, že je zapotřebí centralizovanější moci. "Kdyby měla Evropa jednotnou fiskální autoritu, kladlo by jí to do situace, která je daleko bližší té ve Spojených státech," řekl tento týden Bernanke během schůzky "na radnici" ve Washingtonu. "To by pravděpodobně řešilo mnohé obavy, a mnoho z problémů, které mají."
ABC News nepřesně hlásila, že šéf centrální banky USA volal po vytvoření evropského "Fedu". Ovšem americký Fed a téměř všechny ostatní centrální banky ve světě se ve skutečnosti zabývají monetární politikou, nikoliv fiskální problematikou, takže Bernanke téměř určitě neprosazuje vytvoření centrální banky, která by měla pravomoci i nad fiskální politikou.
Evropská centrální banka ECB už monetární politiku eurozóny přeci řídí a ač se tato kontroverzní instituce potýká s určitými omezením, která nejsou na Fed uvalena, tak stejně má široké pole působnosti pro centrální plánování ekonomiky za použití manipulací s měnou a úrokovými sazbami. A opravdu, podobně jako centrální banka USA, ECB už roky tiskla peníze a skupovala vládní dluhopisy, jelikož je to údajně úsilí o řešení krize, kterou si přinejmenším částečně sama udělala.
Vůbec nepřekvapuje, že ekonomické turbulence nadále přetrvávají - a co je horší, možná ještě další přijdou, jak tvrdí analytici. Jednotná evropská měna utrpěla těžké rány, mnoho z bank v tomto regionu se potácí na kraji propasti a četné evropské vlády se topí v dluzích a při tom usilují o vykoupení, aby se nepotopily. ECB reagovala tak, že zkouší zachránit velké banky a velké vlády tím, že je zaplavuje zdroji vytahanými z kapes daňovým poplatníkům. To ale zjevně nefunguje.
Takže, když mluvil ke vzdělavatelům veřejnosti - tak Bernanke řekl, že tento region by měl učinit kroky ke konsolidaci fiskálních pravomocí - zdanění a výdajů - i na celoregionální úrovni. Rovně tvrdil, že bohužel "je velice těžké dospět až k takovému momentu", neboť je v tom zapojeno 17 různých zemí a "každá hájí tužby daňových poplatníků, co chtějí zabezpečit, aby se s jejich vlastní zemí zacházelo férově."
Ale i přes prohlášení šéfa Fedu ve skutečnosti to, co si daňoví poplatníci a občané myslí, nepředstavovalo prozatím žádnou překážku pro další centralizaci moci v EU. Když např. lidé, kterým bylo ve skutečnosti dovoleno hlasovat o této otázce, rozhodně odmítli Ústavu EU, tak jim ji narvali i přesto jako "Lisabonskou smlouvu".
Co se týče fiskální konsolidace nevolení mocenští handlíři v tomto regionu také protlačují podobný přístup. Jak loni hlásil The New American, pod pláštíkem "finanční stability" EU zavádí to, co kritici nazývají "diktaturou" a "dluhovou smlouvou". Ten fígl známý jako Mechanismus evropské stability ESM pustil na tento region mašinérii věčných dluhových výkupů s rozběhovým financování téměř 700 miliard dolarů.
Tento poslední nouzový finanční režim by v podstatě nevoleným činitelům umožnil pumpovat neomezené částky bohatství od evropských daňových poplatníků k velkým bankám a vymačkat to z vlád, kdykoliv by si o to jeho vůdci řekli. Národním vládám by nebylo dovoleno namítat, ať by se od nich požadovaly jakákoliv částky, o které by si ESM řekl, a ať by si o ni řekl kdykoliv.
Popisuje to např. tento český článek ZDE.
"Členství v ESM tudíž neodvolatelně a bezpodmínečně zavazuje poskytnout svůj příspěvek do nařízeného kapitálového fondu," uvádí se ve smlouvě vystavené na webové stránce Rady EU s dodatkem, že tento režim je naprosto imunní vůči národním zákonům. "Jsou povinni vyhovět veškerým požadavkům na kapitál včas a v souladu s podmínkami stanovenými ve Smlouvě."
Vůdci EU současně také budují přesně to, na co apeluje Bernanke: centralizovaný fiskální úřad. Už to zrovna není tajemstvím - říká se to otevřeně už déle než rok. Je ale neuvěřitelné, že navržené pravomoci by měly být ještě rozsáhlejší než ty, co si protiústavně uzurpovala federální vláda USA.
Pokud Bernanke a tzv. "eurokraté" dosáhnou svého, urve si Brusel kontrolu i nad rozpočty národních vlád. Pro srovnání, je to jako by Washington DC říkal vládám jednotlivých amerických států, kolik peněz smí utrácet, za co je mohou utratit atd. Byl by to v podstatě ekvivalent práva federální vlády vetovat rozhodnutí jednotlivých států - což je myšlenka, která by s velkou většinu Američanů řádně hnula.
Ovšem v Evropě je proces kořistění z převážně vykonstruované krize k centralizaci moci ještě dále a ve skutečnosti už dost pokročilý přesně tak, jak establishment doufal. "S příchodem globální finanční a dluhové krize začala EU přijímat opatření k centralizaci vládního mechanismu a ke koordinaci fiskálních a ekonomických politik," všiml si proslulý světovou vládu prosazující Výbor pro zahraniční záležitosti. "Nejpozoruhodnější je, že v prosinci 2011 vůdci EU odsouhlasili formování tzv. fiskální unie."
Evropští vůdci - zvláště německá Angela Merkel - oslavovali tuto historickou dohodu, kterou se vzdávají některých z posledních zbytků národní suverenity. I Obamova administrativa tomuto systému tleskala, ačkoliv tvrdila, že je zapotřebí ještě více "integrace" a "silnějších opatření". Jen Británie oficiálně vzdorovala tomuto poslednímu úchvatu moci.
Samozřejmě, že mezi občanstvem evropských národů je k tomu odpor - přinejmenším u lidí, co tohle sledují. Ale s tím jak drží prezidentství EU samozvaná komunistická vláda Kypru, bývalý maoistický aktivista José Manuel Barroso má na povel Evropskou komisi, tak tahle sorta vůdců, kteří jsou odpůrci jen omezené vlády a národní suverenity, pokračuje s tímhle show, ať si občané myslí, co chtějí, a opozice zrychlující se centralizace moci se převážně ignoruje.
Je neuvěřitelné, že přes všechny ty ohromující propadáky, jichž až dosud fiskální "integrace" dosáhla, požadují prominentní evropští vůdci ještě více toho samého. "Evropská unie potřebuje posílit svou architekturu. Do toho patří kroky směrem k vyšší integraci, přenosu více suverenity, zvláště na poli financí," řekl v červnu španělský ministerský předseda Mariano Rajoy s dodatkem, že svět se musí dovědět, že euro je nezvratné. "A to znamená kompromis k vytvoření nového evropského fiskálního úřadu, který povede fiskální politiku v eurozóně, zharmonizuje fiskální politiky členských států a umožní centralizovanou kontrolu nad veřejnými financemi."
Mezitím EU vyšetřuje šéfa Evropské centrální banky ECB Mario Draghiho kvůli údajnému konfliktu zájmů plynoucího z jeho členství ve "Skupině 30" (G30). "G30 má všechny charakteristiky lobbyistické mašinérie pro velké mezinárodní soukromé banky a prezident Evropské centrální banky by neměl mít umožněno být tam členem kvůli obavám o nezávislost této banky," uvedl dozorčí orgán EU Korporátní evropský dohled (Corporate Europe Observatory CEO) ve své stížnosti, která se teď formálně prošetřuje.
Kam se opravdu EU a eurozóna ze současného stavu hnou, to zůstává nejisté, protože mnoho analytiků předpovídá, že euro se nevyhnutelně zhroutí spolu s celým tím nedopečeným politickým experimentem. Ovšem establishment už ukázal, že je absolutně rozhodnut si svůj superstát udržet při životě a vidět ho rozrůstat se bez ohledu na cenu pro běžné občany.
Ani národní vůdci tomuto schématu nekladou nejmenší odpor, neboť už je v podstatě sesadili mocenští handlíři (u nás v ČR se jim někdy nepřesně říká kmotři) a nahradili je svolnějšími figurkami. Loni např. musely jak Itálie, tak Řecko nahradit své zvolené ministerské předsedy mocnými členy establishmentu, co jsou pro-EU, v procesech, které analytici nazvali "puči".
Čerstvý analytický článek v češtině reagující tehdy na situaci s výměnou volených politiků v čele těchto vlád za eurokraty ZDE.
Lze očekávat, že bez vážného odporu ten trend k centralizaci více a více nikomu se nezodpovídající moci nad úrovní celého regionu bude nadále zrychlovat dokud, v podstatě nepřestanou existovat kd

Nadpoloviční většina není totéž jako vláda práva

13. srpna 2012 v 10:48 | darny |  Události, komentáře a odkazy


Protože čtenáři (aspoň ti z iDnesu) měli problém se stěžejní větou mého článku, rozhodl jsem se ji trochu více rozebrat: Nadpoloviční, prý demokratická, většina není totéž jako vláda práva!
(Jsem si vědom, že nadpoloviční většině se říká absolutní, ale nejsem si jist, zda si to vědí i moji čtenáři, takže raději budu pro jasnost a srozumitelnost používati výrazu nadpoloviční.)

Článek o tom, co vám ve škole, ani v novinách neřekli.

Není pravda, že většina může odhlasovat cokoliv.
Není pravda, že většina (byť se sama nazve demokratickou) může zakázat kouření v hospodách. To nás přivede záhuby...

Svůj poslední článek jsem psal o půlnoci (a ráno jsem tam našel tolik překlepů, až jsem se zastyděl...), takže jsem už neměl příliš chuti do argumentace. Proto jsem také zcela vědomě napsal, že jde o několik poznámek, které jsem prostě vyřkl, a nijak jsem dále neargumentoval.
Média, školy, politici, intelektuálové -- ti všichni mají pořád plnou hubu demokracie. Což o to, demokracie je možná dobrá věc. Ale to platí tehdy a jen tehdy, pokud je demokracie podřízena vládě práva (rule of law).
Otcové zakladatelé Spojených států amerických si dávali velký pozor, aby nikdy o vznikajícím státu nemluvili jako o demokracii. Vždy důsledně hovořili o republice.

Dokonce v Ústavě Spojených států nenajdete jednou jedinkrát slovo demokracie ani jeho odvozeniny! Rozdíl mezi demokracií a republikou je totiž zásadní.

Zatímco demokracie je zvůle momentální nadpoloviční většiny, republika dbá ochrany práv svých obyvatel.
Zatímco v demokracii je možné odhlasovat, že někdo půjde do vězení, v republice to možné není.
Zatímco v demokracii je možné hlasováním kohokoliv zbavit jeho práv, v republice je to nepřípustné.
Zatímco v demokracii je možné přenést rozhodování na 27 nevolených komunistů a jeden hadr na podlahu v Bruseli, něco takového je v republice zcela nemyslitelné.
V republice zve hospodský do svého podniku hosty a uzavírá s nimi smlouvu (mlčky nebo ústně), že je obslouží a že jako plnění za to chce zaplatit podle jídelního lístku. V republice je na domluvě (říká se tomu smluvní volnost) mezi hosty a hospodským, jaká pravidla v podniku fungují.
V republice sice existuje tzv. dolarové hlasování, při kterém zákazníci svými peněženkami dávají firmám jasně najevo, co se jim líbí a nelíbí, ale nikoho by nenapadlo nařizovat někomu, co má dělat se svým vlastnickým právem.
V demokracii si naopak myslí banda vohnoutů, kterou nakrmili levičáci z médií a škol, že má neustále na něco právo. Má právo, a ostatní jim dle jejich mínění vyhovět, i kdyby měl zhynout svět.
Jsou to zbabělí sobci, kteří si sami neumí vyjednat podmínky s hospodským, které by chtěli, a tak mu přes volební urnu vzkážou něco velmi zajímavého.
Tím, že mu nařídí, aby jeho podnik byl přísně nekuřácký, vzkazují jemu a jeho hostům: Nezajímá nás, co máte rádi. A jestli svůj podnik neuživíte podle našich pravidel, klidně zkrachujte.
Ti samí pak volí strany jako TOP 09, ODS nebo VV a nadávají na nemakačenka, která sami připravili o práci. A ještě se považují za pravičáky. V republice nemožné, v demokracii běžná věc.
Protože republika si zřídila demokracii pro rozhodnutí některých sporů, byla si také vědoma toho, že by se to mohlo zvrtnout. Proto si republiky pořizují ústavy. Co už ale otce zakladatele bohužel nenapadlo, bylo to, že přijdou Rychetští, kteří prohlásí, že veverka je pojem z 19. století, a dneska by se do ústavy spíš hodil pes, a proto pod pojmem veverka rozumí se napříště pojem pes.
A tak soudci přepisují ústavy do bezcenného cáru papíru, se kterým si demokratická napdoloviční většina vytře zadek, až příště zrovna vám zakáže něco, co patří k vašemu životu.


Policie začala fungovat. Bude zavirat dyskutery na blogach.

9. srpna 2012 v 14:32 | Ladislav Větvička |  Události, komentáře a odkazy
No konečně! Už sem se na to těšil, až přide ta doba, kdy se konečně začnu citit bezpečně v tomto drsnem Čechystanu, kaj se čoruje, krade, vraždi, vybydluju se domy a přiděluju dotace. A prvni vlaštovky su tady. Policija tež nemože vyřešit všecko naraz, to da rozum. A tuž začne tam, kaj to je nejhorši, to je přece jasne, ni? A nejhorši to je mezi dyskuterama na českych blogach!
Dyskuteři a samozřejmě blogeři, to je neuvěřitelna sebranka. To musim vědět, ni? Vždyť sem bloger aji dyskuter. Na blogach a v dyskusach si lude nadavaju, použivaju vulgarni slova, a co je nejhorši, někdy si dovoli tež vyjadřit svuj nazor.
A to neni dobre. Vyjadřovat nazory, to už tady bylo za Havla a kaj zme se s tym dostali. Tuž od fčilška v tym bude konečně ordnung, bo policija kontroluje, monytoruje, zjišťuje IP adresy a zaznamenava, co kdo kaj napsal.
A tak je to spravne, bo pořadek musi byt, vy ludry špinave, blogerske a dyskuterske. A jak ještě raz cosik napišete škaredeho do dyskuze, tuž vas udam aji s vašu ajpi adresu.
Prvni telefonat policajta ČR blogerovi Tomaši Pecinovi
Druhy telefonat, kerym chce zamaskovat, že mu volal. A komentaře čtenařu :-)

Kniha NACISTICKÉ KOŘENY ‚BRUSELSKÉ EU‘ v češtině!

9. srpna 2012 v 10:35 | darny
Co jste se už vždycky chtěli o bruselské EU dovědět, ale nikdo se vám to neodvážil říci!
Přinášíme Vám recenzi Vladislava Herinka knihy: NACISTICKÉ KOŘENY 'BRUSELSKÉ EU'
Nyní nově v češtině - PDF!
Kdo považuje zde zobrazenou titulní stránku knihy za urážející, svůj názor po jejím přečtení zaručeně změní. Váha důkazů je natolik drtivá, že o oprávněnosti hákového kříže na tomto místě nemůže být sebemenší pochyby.
Když jsem ji sám zahlédl čirou náhodou v internetu, hledaje materiál o norimberských procesech s nacistickými válečnými zločinci, myslel jsem, že to je jen jakýsi "kunderovský žert". Rudá hvězda by se za určitých okolností snad dala považovat za dobrý začátek designu nového loga Komise EU, ale hákový kříž? Cesty boží jsou někdy nevyzpytatelné a brouzdání globální džunglí informací o to víc. Zajímal jsem se původně o odtajněné spisy norimberských procesů, především o případ Mengele, který byl, jak jsem se k svému překvapení kdysi dověděl, odsouzený v nepřítomnosti tribunálem v Norimberku za vraždu ca. 3000 židovských dvojčat a 40.000 dalších obětí, které poslal do plynu, "jen" k doživotnímu odnětí svobody. Jiní vyfasovali za méně provaz. Mimochodem jak se později ukázalo, v okamžiku rozsudku roku 1947 nebyl Dr. Mengele vzdálený od Norimberku víc než 2 hodiny jízdy autem.
Co jsem ale nakonec v archivech našel, bylo neméně otřesnější než skutečnosti o věru neuvěřitelném diletantství tehdejších německých úřadů při pokusech o jeho dopadení. Čím si osvětimský "anděl smrti" asi tak mohl být jist, když si nechal argentinskými úřady vystavit pas na jméno José Mengele (sic!), s nímž pak v 60. letech "inkognito" procházel letištními kontrolami? Hesenská zemská vláda po desetiletích spánku šípkové Růženky teprve roku 1985 vypsala na jeho dopadení na tehdejší dobu astronomickou sumu 1 milion marek, kterou zainteresované organizace navýšily o dalších 6 milionů. V době, kdy se dotyčný už 6 let zpovídal ze svých hříchů v očistci poté, co se před svými pronásledovateli prokličkoval na věčnost přes zátoku u Sao Paula, kde se r. 1979 utopil.
Nechal jsem tedy pátrání po stopách "anděla smrti", který tak rafinovaně unikl spravedlivému trestu. Nicméně stránky profit-over-life.org, dr-rath-foundation.org a relay-of-life.org mi to vynahradily a přinesly spoustu zajímavých novinek o postmoderních andělech a archandělech, jejichž aktivity nebyly a nejsou o nic zkázonosnější než habilitační aktivity osvětimského řezníka s tuplovaným doktorátem. Když jsem si dočetl knihu s hákovým křížem na obálce, bylo mi definitivně jasné, že to žádný kunderovský žert není.
První otázka, kterou si člověk v takovém okamžiku položí, je, jak je možné, že veřejnost se dovídá o skutečné povaze vzniku bruselské EU od nevýdělečné soukromé nadace, a ne např. z některého z veřejnoprávních médií? Nota bene 63 let po ukončení norimberských procesů se zástupci farmaceutického koncernu IG Farben a teprve v okamžiku, kdy poslední podpis Lisabonské smlouvy byl pouhou formalitou?
Je možné, že orgány Evropské unie si samy dnes už vůbec neuvědomují, z jak jedovatého substrátu 12 let po 2. světové válce vyklíčily? Odpověď na tyto otázky najdeme právě v knize mezinárodního týmu autorů Paula Anthonyho Taylora, Alexandry Niedzwiecké a Matthiase Ratha NACISTICKÉ KOŘENY 'BRUSELSKÉ EU'.
Česká veřejnost byla o vzniku, účelu a činnosti orgánů Evropské unie informována od samého počátku výlučně zástupci těchto orgánů a jakákoliv byť sebekonstruktivnější kritika na jejich adresu je vnímána jako politicky nekorektní či dokonce jako antievropská. Vzpomeňme, co se před rokem chystala podniknout skupina psychiatrů v případě, že by prezident Václav Klaus odmítl Lisabonskou smlouvu podepsat. Můžeme být opravdu zvědavi, pro koho budou tito pánové chystat svěrací kazajku, až si přečtou tuto knihu. Nicméně od června 2009, kdy byly desetitisíce stránek protokolů z norimberských procesů odtajněny a na webových stránkách resp.ZDE a ZDE veřejnosti zpřístupněny, a kdy pravda o skutečné povaze bruselské EU vyšla konečně najevo, vyzní i ta sebeostřejší kritika ex post spíš jako nevinné škádlení.
Pro pamětníky a oběti přeživší holocaust není tajemstvím, že klíčovou roli v jedné z nejhorších tragédií lidstva sehrál chemický a farmaceutický koncern IG Farben, podle lokality pobočky v Osvětimi svého času nazývaný též IG Auschwitz. Ale málokterý z nich si dnes asi ještě vzpomene, že 7 kilometrů od hlavního vyhlazovacího tábora v Osvětimi se nacházel průmyslový areál o rozloze 24 km2 (8 x 3km), na němž se nacházela tehdy největší chemička světa, kterou tam mateřský koncern IG Farben postavil a kde do úmoru dřeli a v plynu umíraly desetitisíce moderních otroků a pokusných lidských morčat z celé Evropy. Vyhlídky, že by v téhle továrně na smrt přežili víc než 6 měsíců, byla nulová.
Ti nezkompromitovanější členové představenstva a dozorčí rady koncernu IG Farben byli v poválečných procesech s nacistickými zločinci odsouzeni k dlouholetým nepodmíněným trestům odnětí svobody. Co však bylo veřejnosti donedávna s ďábelskou vynalézavostí utajováno, je, že hned po odpykání trestu opět zasedli na klíčová místa v představenstvech a dozorčích radách koncernů, jež vznikly rozbitím resp. restrukturalizací původní I.G. Farben: BASF, Bayer a Hoechst.
Jeden ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství, organizace, z níž se Evropská unie nakonec vznikla, německý právník a prominentní nacista (člen NSDAP 1933 - 45) prof. dr. Walter Hallstein např. roku 1939 jako univerzitní profesor a člen Svazu "ochránců práva" - samozřejmě nacistického - veřejně podpořil norimberské rasové zákony a rasistickou pseudofilozofii "krve a půdy". Poté, co Hallstein dotazník, po válce mu předložený Američany v rámci procesu denacifikace, padělal a veškeré své nacistické aktivity nejen že popřel, ale dokonce se snažil vyvolat dojem, že i on sám se stal 'obětí nacizmu' (v knize najdeme fotokopii dotazníku), se roku 1957 stává prvním a zakládajícím prezidentem Evropské komise. Na fotce z r. 1957 dokumentující podpis tzv. "Římské smlouvy", jejímž logickým vyvrcholením je ta "Lisabonská", sedí tento 'vlk v rouše beránčím' hned vedle prvního poválečného západoněmeckého kancléře Konráda Adenauera. Stejně jako dnes jeho nástupci, i on úřadoval bez demokratické kontroly 10 let jako prezident Evropské komise, čímž položil základní kameny, na nichž pochybné a nedemokratické struktury 'bruselské EU' dodnes fungují.
Dalším nacistou v Norimberku odsouzeným za válečné zločiny a otrokářské aktivity koncernu IG Farben byl Fritz Ter Meer, jenž roku 1956 po odpykání trestu přesedl z vězeňské pryčny rovnou na křeslo předsedy správní rady koncernu BASF. I on je dnes považován za jednoho z architektů korporativní moci 'bruselské EU'.
A jak se říká, do třetice všeho dobrého, v Norimberku obžalovaný, ale zázrakem trestu uniknuvší Carl Wurster, který se už roku 1952 stal v nově založené chemičce BASF předsedou správní rady. Také on je považován za jednoho z 'otců zakladatelů EU'. Do roku 1945 člen dozorčí a správní rady firmy DEGESCH, Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung, Německé společnosti pro potírání škůdců (rozuměj "hmyzu"), pobočky koncernu IG Farben, která vlastnila mimo jiné i patent na výrobu neblaze proslulého insekticidu Zyklon B. Ten, jak známo, se skvěle osvědčil ve vyhlazovacích táborech i při potírání milionů židovských "škůdců". Carl Wurster se po válce celá desetiletí navíc profiloval i v roli zákulisní deus ex machina evropské integrace a jako mimořádně vlivný lobbyista chemického průmyslu a poradce špičkových politiků ve Spolkové republice. Především dlouholetý kancléř Helmut Kohl, pro něhož se r. 1959 stalo místo referenta ve Svazu chemického průmyslu v Ludwigshafenu odrazovým můstkem jeho závratné politické dráhy, si Wursterova poradenství velmi vážil. Mimochodem jedno náměstí v centru města dodnes nese jméno tohoto prominentního poradce. Na níže citované webové stránce lze shlédnout autentické archivní dokumenty, např. projev hlavního žalobce v norimberských procesech s válečnými zločinci v koncernu IG Farben, Telforda Taylora, včetně videozáznamů z norimberských procesů, uložených v archivu Stevena Spielberga v Muzeu na památku obětí holocaustu ve Washingtonu. Na stránce ZDE, se dočteme další podrobnosti, jimž uvěřit také nebude lehké. Zvlášť pamětníci, šest desetiletí krmení báchorkami o vznešených pohnutkách a cílech evropského sjednocení pod modrou vlajkou s dvanácti kruhově seskupenými žlutými hvězdami, si budou připadat jako v Jiříkově vidění. Dovolím si na tomto místě nabídnout výňatek z úvodu této pozoruhodné knihy.
V knize Nacistické kořeny 'bruselské EU' vás budeme informovat o věcech, jimž mnozí čtenáři zpočátku nebudou - z pochopitelných důvodů - ochotni uvěřit. Budou si patrně říkat, že kdyby tak dalekosáhlé, v této knize dokumentované historické údaje byly skutečně pravdivé, určitě by se o nich bývali doslechli už dřív. Ale právě z toho důvodu považujeme za svou povinnost čtenáře nejen povzbudit, aby si tuto knihu z naší webové stránky stáhli, ale aby naši stránku navštěvovali a dokumenty ze zdrojů na ní uvedených studovali.
Téměř tři čtvrtě století byl svět udržován v klamné představě, že 2. světovou válku má na svědomí jakýsi uvřískaný psychopat Adolf Hitler se svou suitou rasisticky motivovaných magorů, nacistů. Skutečnost je ale jiná: 2. světová válka byla především dobyvačnou válkou, která probíhala v režii petrochemického a farmaceutického koncernu, jehož cílem bylo ovládnutí multibilionového globálního trhu v oblasti vznikajících patentovaných chemických výrobků.
Oficiální dokumenty amerického Kongresu a tribunálu s válečnými zločinci v Norimberku jednoznačně dokazují, že 2. světová válka byla tehdy největším a neblaze proslulým petrochemickým a farmaceutickým kartelem své doby, německým IG Farben, jehož součástí byly firmy Bayer, BASF, Hoechst a další chemičky, z logistického a technického hlediska nejen připravována, ale především umožněna. Jak obžaloba v Norimberku nakonec jednoznačně prokázala, bez zmíněné účasti koncernu IG Farben by ke 2. světové válce ani nemohlo dojít.
V této knize se dále dovíte, že už 1. světová válka, druhá největší tragédie 20. století, byla ve skutečnosti prvním pokusem o světovládu, iniciovaným zástupci těch samých korporačních zájmů. Navíc poté, co oba pokusy o vojenské podmanění Evropy a celého světa selhaly, zmíněný petrochemický a farmaceutický Kartel investoval do třetího pokusu: dobýt Evropu ekonomicky a politicky nastolením loutkové 'bruselské EU'.
Proto vůbec nepřekvapuje, že nábor klíčových aktérů pro bruselskou EU probíhal v líhních technokratů, kteří už měli plány pro poválečné uspořádání Evropy připravené - pod kontrolou koalice nacistů a Kartelu. Tato kniha vám poslouží jako úvod k pochopení pohnutek a strategie satrapů tohoto kartelu, kteří se po válce jednoduše převlékli z vojenských uniforem do elegantních šedých obleků, přičemž jejich metody a cíle nedoznaly změny hodné zmínky. Nejznámější z nich byl Walter Hallstein, první prezident tak zvané 'Komise Evropské unie'.
Odpověď na otázku, proč jste vlastně ještě nikdy neslyšeli o těchto otřesných skutečnostech, je v podstatě jednoduchá: po roce 1945 Kartel investoval stovky miliard dolarů do dezinformační kampaně, jejímž prvořadým cílem bylo, přepsat evropské a světové dějiny a zahladit tím stopy své zločinecké minulosti. Tato nesmírně nákladná kampaň, zastírající korporační původ obou světových válek, byla evidentně podmínkou třetího pokusu Kartelu o dobytí a kontrolu Evropy - tentokrát pod vlajkou bruselské EU.
Kartel byl nepochybně zainteresován na tom, aby s pomocí bruselské EU získal kontrolu nad Evropou, aniž by temný původ sadby, z níž vzklíčila, vyšel najevo. Tento plán, jak vidno, nakonec selhal. Zveřejnění naší knihy a desetitisíců autentických dokumentů znamená, že experimentu bruselské EU zvoní hrana. Žádný demokrat, žádná organizace, žádná politická strana teď už nebudou moci podpořit třetí pokus o dobytí Evropy.
Tato kniha je zároveň jedinečnou šancí pro politiky a politické strany, kteří Kartelu doposud sedaly na vějičku a bruselskou EU podporovali, aniž by měly sebemenší potuchy o jejím původu nebo chápali její skutečný záměr. K těm bohužel patří i 27 hlav států, které svým podpisem 'Lisabonskou smlouvu' stvrdily, přičemž většina z nich si neuvědomovala, že tím zároveň schválila i 'zmocňovací zákon', jímž Kartelu a jeho satrapům spadla kontrola Evropy do klína. Tito politikové a politické strany teď mají jedinečnou příležitost toto 'nedopatření' napravit a podporu modelu Evropy, vybudovaném na lži a klamu, veřejně odvolat.
Dovolujeme si čtenáře povzbudit a požádat je, aby nám pomohli šířit poselství této knihy dál - v rodině, mezi přáteli, kolegy v práci a ve svém bezprostředním okolí, v obci. Navíc je naléhavě žádáme, aby své politické zástupce na lokální, regionální, národní a nadnárodní úrovni konfrontovali s informacemi v této knize obsažené. Tím je postaví před dilema: buď i nadále strkat hlavu do písku a tím bezhlavě podporovat nastolení diktatury korporačních zájmů v Evropě, nebo se rozhodně postavit za demokracii, zdraví a životní zájmy milionů Evropanů. To, k jakému rozhodnutí vaši politici ve svém postoji k bruselské EU dospějí, bude nejdůležitějším zásadním rozhodnutím jejich politické dráhy.
Poté, co poslední pokus Kartelu o kontrolu Evropy roku 1945 selhal, jednou z nejčastěji uplatňovaných výmluv jeho politických satrapů bylo, že o tom "nevěděli". Po zveřejnění této knihy už ale žádný politik nebude moci něco takového tvrdit a pokračovat v podpoře 'bruselské EU'.
Čeho je teď z historické perspektivy nejvíc zapotřebí, je, aby lidé začali konečně jednat. To je obzvlášť naléhavé, protože politici v mnoha evropských zemích se nechali korporačními zájmy petrochemického a farmaceutického Kartelu natolik zmanipulovat, že už přestali být nezávislými reprezentanty zájmů svých voličů. Budoucím garantem svobody, demokracie a nezávislosti evropských národů se nyní může stát jedině široké, lidové hnutí.

Cesta na Teherán vede přes Damašek

9. srpna 2012 v 10:31 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Na půdě OSN se déle než rok odehrává zápas o Sýrii v rámci nového velmocenského koncertu. Zadlužené USA ztrácejí pozici světového četníka, kterým byly posledních dvacet let. O toto postavení se Washington připravil sám v důsledku vedení nákladných a dlouhých válečných dobrodružství v Iráku a Afghánistánu. Prezidentský kandidát Ron Paul varoval, že více časově souběžných válek na vzdálených válčištích nakonec způsobí bankrot Spojených států.
Nové multipolární uspořádání světa se projevuje mimo jiné rostoucím vlivem zemí BRICS, které nejenže hrají významnou roli ve světové ekonomice, ale často zastávají shodné stanovisko i v zahraničně-politických otázkách.
Aktuálním jablkem sváru mezi USA, NATO, Saúdskou Arábií a Katarem na straně jedné a Ruskem, Čínou, Íránem a většinou zemí Latinské Ameriky na straně druhé je konflikt v Sýrii. Sýrie je strategicky důležitou zemí na křižovatce Blízkého východu, kde si již z doby studené války uchovává silný vliv Moskva.
Vše, co činí Západ, se děje za účelem přímého či nepřímého oslabení mocenských pozic Ruska. Tato geopolitická konstanta zůstala zachována i po pádu bipolárního uspořádání světa a v Kremlu to dobře vědí. Proto Rusko nikdy nedá ruce pryč od svého syrského spojence. Zároveň se blokováním protisyrských rezolucí v OSN a Radě bezpečnosti snaží vytvořit mechanismus, který by znemožňoval řešení analogických situací jednou skupinou států (USA resp. NATO či některých zemí EU v ad hoc koalicích s regionálními aktéry) bez ohledu na zájmy jiných států (Ruska, Číny a dalších významných "protizápadních" regionálních hráčů). Moskva pragmaticky usiluje o to, aby systém mezinárodních vztahů nebyl v budoucnu zatěžován regionálními krizemi, jejichž "řešení" by jen vytvářelo základy krizí příštích (Irák, Kosovo, Libye). Ruská ambice předejít v budoucnu opakování jednostranného útoku na Jugoslávii, Irák nebo zneužití rozhodnutí RB OSN o Libyi tak není za daného stavu bez šance.
Likvidace režimu Bašára Asada je pro Západ nezbytná v souvislosti s plánovaným americko-izraelským útokem na Írán. V připravované válce proti Íránu pod falešnou záminkou likvidace jaderného programu se bude hrát nejen o surovinové bohatství země s třetími největšími zásobami ropy na světě, ale i o hegemonii dolaru a oslabení Moskvy a Pekingu, které mají v Íránu své zájmy. Případný úspěch ruské diplomacie a udržení Bašára Asada u moci tak zkříží válečné plány amerických jestřábů, vytyčené neokonzervativci v plánu útoku na sedm zemí během pěti let. S nástupem Baracka Obamy do Bílého domu se mnozí radovali, že končí Bushova avanturistická válečná éra, která přivedla USA na pokraj bankrotu. Laureát Nobelovy ceny však optimisty velmi rychle vyvedl z omylu, když podpořil útok na Libyi a podepsal tajný výnos o pomoci syrským banditům. Tím dokázal, že mezi republikány a demokraty není v zahraničně-politické praxi mnoho rozdílů.
Washington a Tel Aviv vědí, že není možné mít v zádech nepřítele, který má s Teheránem uzavřenou smlouvu o vzájemné obraně v případě napadení jiným státem. Proto byl v Sýrii pod rouškou arabského jara rozpoután náboženský konflikt. Tam, kde není možné přímo dosadit americkou loutku, se alespoň rozdmýchá chaos a krveprolévání. Západ v tuto chvíli neřeší, že to, co se odehrává v Sýrii, je mezinárodní džihád v režii radikálních islamistů a teroristů z různých muslimských zemí. Podstatné je zbavit se Asada. Netřeba zdůrazňovat, že touto neprozíravou a vyloženě hloupou politikou, vycházející z bazální neznalosti poměrů v daných státech a regionech, si USA již mnohokrát zavařily (připomeňme nechtěný vzrůst vlivu Íránu v Iráku po svržení Saddáma Husajna). V případě, že by se v Sýrii dostaly k moci salafistické živly, je jen otázkou času, kdy se obrátí proti Západu a Izraeli.
NATO - ačkoliv to otevřeně nikdy nepřizná - se vyčerpalo neplánovaně dlouhou válkou proti Libyi. Očekávalo, že se slabě vyzbrojený Kaddáfího režim pod náporem humanitárních bomb zhroutí jako domeček z karet během jednoho týdne. To se však v důsledku masivního lidového odporu proti neokolonizátorům nestalo a z plánované bleskové intervence se stala vleklá válka, stojící americké, britské a francouzské daňové poplatníky miliardy dolarů. Syrská armáda je daleko lépe vyzbrojená než libyjská a odhodlání syrského lidu bránit svoji nezávislost je velké. Je tudíž vysoce pravděpodobné, že intervence NATO by opět nebyla krátkodobou, ale vleklou a nákladnou záležitostí. Takovou finanční zátěž si v době současné ekonomické krize nemůže dovolit USA ani EU, které situaci řeší dodávkami zbraní povstalcům a větším angažováním svých vazalů - Turecka a arabských monarchií.
Zpracovat světovou veřejnost mají za úkol masmédia, která vedou proti Sýrii obzvláště nechutnou informační válku. I přesto stále častěji prosakují informace o nehumánním chování povstalců, kteří prý usilují o demokracii v Sýrii. Hromadné popravy prezidentových stoupenců kulkou do týla s následným zvoláním Alláh akbar, používání civilistů jako živých štítů, popravy válečných zajatců, objevené masové hroby a mnohá další zvěrstva již nelze zatajit. Přesto je mezinárodním společenstvím a rezolucemi OSN neustále pranýřován "režim" a chování těchto banditů je blahosklonně přehlíženo. Po syrské vládě se žádá, aby stáhla armádu z měst a čekala se založenýma rukama, až ji ozbrojenci svrhnou. V různých zemích světa přitom probíhají demonstrace na podporu současného prezidenta (naposledy 7000 lidí v Sydney). Jsou kritizovány ruské dodávky zbraní syrské vládě (smluvně ošetřené na základě mezistátní dohody), zatímco USA dodávají zbraně povstalcům ilegálně přes třetí státy.
Vyhlídka masakrů etnických menšin v Sýrii po případném pádu sekulárního režimu evropské a americké sponzory syrských vzbouřenců příliš nezneklidňuje. Nechává v klidu i falešné humanisty a novináře ze "seriózních" plátků, kteří tleskají rebelům bojujícím proti "diktátorovi" a ve své omezenosti již nedokážou předvídat krvavý vývoj, který obvykle nástup nového režimu provází. USA se prezentují jako křesťanský stát, ačkoliv v Iráku i Sýrii byly a jsou na straně těch, kteří křesťany vyhánějí a vyvražďují. Osud křesťanů, alawitů, Kurdů, Arménů a dalších minorit je přirozeně lhostejný Saúdské Arábii a Turecku, jež usilují o dominanci sunnitů v Sýrii a sledují vlastní mocenské zájmy. Sunnitská Sýrie se poté stane bariérou šíitského Íránu a Iráku a dojde tak i k obnovení konfliktního potenciálu na ose Damašek - Bagdád, typického pro téměř celé období studené války. Postavení etnických a náboženských menšin v zemi bylo za vlády obou Asadů dlouhodobě uspokojivé, z čehož plyne i jejich podpora současnému prezidentovi.
Co může rozpoutat všeobecnou hysterii a zvrat v dosavadním vývoji jsou chemické zbraně, které Svobodná syrská armáda údajně získala od libyjských džihádistů (viz: ZDE). Budou-li povstalci zatlačeni do úzkých s vidinou válečné prohry, mohou tyto zbraně použít jako poslední "triumf". Nepochybujme o tom, že použití chemických zbraní by bylo okamžitě připsáno vládě Bašára Asada, jehož pozice by se tak stala neudržitelnou a přispěla k urychlení jeho pádu.

Kmotrovské rodiny, které vládnou Česku!

9. srpna 2012 v 10:03 | darny
Žádná ruská, albánská nebo vietnamská mafie. V Česku řádí kmotrovské rodiny. A ty se po vzoru italské mafie dělí na klany.

Již v minulosti pojmenoval miliardář Andrej Babiš tři větve: Toskánskou, Dubajsou a Korfu. Každá větev se jmenuje podle místa, kde její členové tráví "rodinnou" dovolenou. Karel Randák dnes v souvislosti s článkem serveru Blesk.cz přidal ještě jednu větev. Chorvatskou.

A kdo z politiků a lobbistů patří do jaké skupiny? Tou nejznámější "rodinou" je nepochybně Toskánská. Paradoxně ale právě její sláva pomalu upadá. Z politiky totiž odešel její maskot Mirek Topolánek (ODS). Ten trávil dovolené v toskánské vile svého kamaráda a lobbisty Marka Dalíka, který je označován za faktického šéfa. V Itálii se setkávali oba muži s předními manažery velkých firem a nikdo neví, co na nás kuli.

Dubajský klan je reprezentován Martinem Romanem, jedním z bývalých nejmocnějších mužů v zemi. Ten se v době, kdy šéfoval energetickému gigantu ČEZ, setkal na golfu v Dubaji se silničním pirátem s pár promile v krvi a lobbistou Romanem Janouškem a poslancem Pavlem Suchánkem (ODS). Golf si s nimi přiletěla zahrát skupina podnikatelů a opět nikdo neví, co se tam vlastně v přátelském duchu řešilo.

Rodina z Korfu. Na ni přišel deník AHA!. Tomu se podařilo vyfotografovat setkání starostyPrahy 10 Milana Richtera (ODS), lobbisty Tomáše Hrdličky a jeho kolegy Romana Janouška (oba kmotři ODS) ve vile miliardáře Marka Dospivy. Dle účasti Janouška na setkání se dá soudit, že existuje dohoda o spolupráci mezi rodinou z Korfu a Dubajským klanem, jehož je Janoušek také členem.

Nejnověji odhalenou rodinou v našem výčtu je zmíněná rodina ze Zadaru. V chorvatském letovisku mají svá sídla pražská radní Aleksandra Udženija (ODS), šéf Českých drah Petr Žaluda a spojnice mezi klany Roman Janoušek. Vypadá to tak, že tento klan bude Janouškův domovský, v ostatních figuruje jen jako host.

Pravděpodobně ale zde výčet rodin nekončí, jen se o nich zatím neví. Luxusní výlety politiků a lobbistů za peníze miliardářů nejsou v Česku ojedinělé a je jen otázkou času, kdy se nějaký další dostane na veřejnost. Prozatím můžete jen hádat.

Co jste se už vždycky chtěli o bruselské EU dovědět, ale nikdo se vám to neodvážil říci!

7. srpna 2012 v 13:49 | darny
Přináším Vám recenzi Vladislava Herinka knihy: NACISTICKÉ KOŘENY 'BRUSELSKÉ EU'
Nyní nově v češtině - PDF!
Kdo považuje zde zobrazenou titulní stránku knihy za urážející, svůj názor po jejím přečtení zaručeně změní. Váha důkazů je natolik drtivá, že o oprávněnosti hákového kříže na tomto místě nemůže být sebemenší pochyby.
Když jsem ji sám zahlédl čirou náhodou v internetu, hledaje materiál o norimberských procesech s nacistickými válečnými zločinci, myslel jsem, že to je jen jakýsi "kunderovský žert". Rudá hvězda by se za určitých okolností snad dala považovat za dobrý začátek designu nového loga Komise EU, ale hákový kříž? Cesty boží jsou někdy nevyzpytatelné a brouzdání globální džunglí informací o to víc. Zajímal jsem se původně o odtajněné spisy norimberských procesů, především o případ Mengele, který byl, jak jsem se k svému překvapení kdysi dověděl, odsouzený v nepřítomnosti tribunálem v Norimberku za vraždu ca. 3000 židovských dvojčat a 40.000 dalších obětí, které poslal do plynu, "jen" k doživotnímu odnětí svobody. Jiní vyfasovali za méně provaz. Mimochodem jak se později ukázalo, v okamžiku rozsudku roku 1947 nebyl Dr. Mengele vzdálený od Norimberku víc než 2 hodiny jízdy autem.
Co jsem ale nakonec v archivech našel, bylo neméně otřesnější než skutečnosti o věru neuvěřitelném diletantství tehdejších německých úřadů při pokusech o jeho dopadení. Čím si osvětimský "anděl smrti" asi tak mohl být jist, když si nechal argentinskými úřady vystavit pas na jméno José Mengele (sic!), s nímž pak v 60. letech "inkognito" procházel letištními kontrolami? Hesenská zemská vláda po desetiletích spánku šípkové Růženky teprve roku 1985 vypsala na jeho dopadení na tehdejší dobu astronomickou sumu 1 milion marek, kterou zainteresované organizace navýšily o dalších 6 milionů. V době, kdy se dotyčný už 6 let zpovídal ze svých hříchů v očistci poté, co se před svými pronásledovateli prokličkoval na věčnost přes zátoku u Sao Paula, kde se r. 1979 utopil.
Nechal jsem tedy pátrání po stopách "anděla smrti", který tak rafinovaně unikl spravedlivému trestu. Nicméně stránky profit-over-life.org, dr-rath-foundation.org a relay-of-life.org mi to vynahradily a přinesly spoustu zajímavých novinek o postmoderních andělech a archandělech, jejichž aktivity nebyly a nejsou o nic zkázonosnější než habilitační aktivity osvětimského řezníka s tuplovaným doktorátem. Když jsem si dočetl knihu s hákovým křížem na obálce, bylo mi definitivně jasné, že to žádný kunderovský žert není.
První otázka, kterou si člověk v takovém okamžiku položí, je, jak je možné, že veřejnost se dovídá o skutečné povaze vzniku bruselské EU od nevýdělečné soukromé nadace, a ne např. z některého z veřejnoprávních médií? Nota bene 63 let po ukončení norimberských procesů se zástupci farmaceutického koncernu IG Farben a teprve v okamžiku, kdy poslední podpis Lisabonské smlouvy byl pouhou formalitou?
Je možné, že orgány Evropské unie si samy dnes už vůbec neuvědomují, z jak jedovatého substrátu 12 let po 2. světové válce vyklíčily? Odpověď na tyto otázky najdeme právě v knize mezinárodního týmu autorů Paula Anthonyho Taylora, Alexandry Niedzwiecké a Matthiase Ratha NACISTICKÉ KOŘENY 'BRUSELSKÉ EU'.
Česká veřejnost byla o vzniku, účelu a činnosti orgánů Evropské unie informována od samého počátku výlučně zástupci těchto orgánů a jakákoliv byť sebekonstruktivnější kritika na jejich adresu je vnímána jako politicky nekorektní či dokonce jako antievropská. Vzpomeňme, co se před rokem chystala podniknout skupina psychiatrů v případě, že by prezident Václav Klaus odmítl Lisabonskou smlouvu podepsat. Můžeme být opravdu zvědavi, pro koho budou tito pánové chystat svěrací kazajku, až si přečtou tuto knihu. Nicméně od června 2009, kdy byly desetitisíce stránek protokolů z norimberských procesů odtajněny a na webových stránkách resp.ZDE a ZDE veřejnosti zpřístupněny, a kdy pravda o skutečné povaze bruselské EU vyšla konečně najevo, vyzní i ta sebeostřejší kritika ex post spíš jako nevinné škádlení.
Pro pamětníky a oběti přeživší holocaust není tajemstvím, že klíčovou roli v jedné z nejhorších tragédií lidstva sehrál chemický a farmaceutický koncern IG Farben, podle lokality pobočky v Osvětimi svého času nazývaný též IG Auschwitz. Ale málokterý z nich si dnes asi ještě vzpomene, že 7 kilometrů od hlavního vyhlazovacího tábora v Osvětimi se nacházel průmyslový areál o rozloze 24 km2 (8 x 3km), na němž se nacházela tehdy největší chemička světa, kterou tam mateřský koncern IG Farben postavil a kde do úmoru dřeli a v plynu umíraly desetitisíce moderních otroků a pokusných lidských morčat z celé Evropy. Vyhlídky, že by v téhle továrně na smrt přežili víc než 6 měsíců, byla nulová.
Ti nezkompromitovanější členové představenstva a dozorčí rady koncernu IG Farben byli v poválečných procesech s nacistickými zločinci odsouzeni k dlouholetým nepodmíněným trestům odnětí svobody. Co však bylo veřejnosti donedávna s ďábelskou vynalézavostí utajováno, je, že hned po odpykání trestu opět zasedli na klíčová místa v představenstvech a dozorčích radách koncernů, jež vznikly rozbitím resp. restrukturalizací původní I.G. Farben: BASF, Bayer a Hoechst.
Jeden ze zakládajících členů Evropského hospodářského společenství, organizace, z níž se Evropská unie nakonec vznikla, německý právník a prominentní nacista (člen NSDAP 1933 - 45) prof. dr. Walter Hallstein např. roku 1939 jako univerzitní profesor a člen Svazu "ochránců práva" - samozřejmě nacistického - veřejně podpořil norimberské rasové zákony a rasistickou pseudofilozofii "krve a půdy". Poté, co Hallstein dotazník, po válce mu předložený Američany v rámci procesu denacifikace, padělal a veškeré své nacistické aktivity nejen že popřel, ale dokonce se snažil vyvolat dojem, že i on sám se stal 'obětí nacizmu' (v knize najdeme fotokopii dotazníku), se roku 1957 stává prvním a zakládajícím prezidentem Evropské komise. Na fotce z r. 1957 dokumentující podpis tzv. "Římské smlouvy", jejímž logickým vyvrcholením je ta "Lisabonská", sedí tento 'vlk v rouše beránčím' hned vedle prvního poválečného západoněmeckého kancléře Konráda Adenauera. Stejně jako dnes jeho nástupci, i on úřadoval bez demokratické kontroly 10 let jako prezident Evropské komise, čímž položil základní kameny, na nichž pochybné a nedemokratické struktury 'bruselské EU' dodnes fungují.
Dalším nacistou v Norimberku odsouzeným za válečné zločiny a otrokářské aktivity koncernu IG Farben byl Fritz Ter Meer, jenž roku 1956 po odpykání trestu přesedl z vězeňské pryčny rovnou na křeslo předsedy správní rady koncernu BASF. I on je dnes považován za jednoho z architektů korporativní moci 'bruselské EU'.
A jak se říká, do třetice všeho dobrého, v Norimberku obžalovaný, ale zázrakem trestu uniknuvší Carl Wurster, který se už roku 1952 stal v nově založené chemičce BASF předsedou správní rady. Také on je považován za jednoho z 'otců zakladatelů EU'. Do roku 1945 člen dozorčí a správní rady firmy DEGESCH, Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung, Německé společnosti pro potírání škůdců (rozuměj "hmyzu"), pobočky koncernu IG Farben, která vlastnila mimo jiné i patent na výrobu neblaze proslulého insekticidu Zyklon B. Ten, jak známo, se skvěle osvědčil ve vyhlazovacích táborech i při potírání milionů židovských "škůdců". Carl Wurster se po válce celá desetiletí navíc profiloval i v roli zákulisní deus ex machina evropské integrace a jako mimořádně vlivný lobbyista chemického průmyslu a poradce špičkových politiků ve Spolkové republice. Především dlouholetý kancléř Helmut Kohl, pro něhož se r. 1959 stalo místo referenta ve Svazu chemického průmyslu v Ludwigshafenu odrazovým můstkem jeho závratné politické dráhy, si Wursterova poradenství velmi vážil. Mimochodem jedno náměstí v centru města dodnes nese jméno tohoto prominentního poradce. Na níže citované webové stránce lze shlédnout autentické archivní dokumenty, např. projev hlavního žalobce v norimberských procesech s válečnými zločinci v koncernu IG Farben, Telforda Taylora, včetně videozáznamů z norimberských procesů, uložených v archivu Stevena Spielberga v Muzeu na památku obětí holocaustu ve Washingtonu. Na stránce ZDE, se dočteme další podrobnosti, jimž uvěřit také nebude lehké. Zvlášť pamětníci, šest desetiletí krmení báchorkami o vznešených pohnutkách a cílech evropského sjednocení pod modrou vlajkou s dvanácti kruhově seskupenými žlutými hvězdami, si budou připadat jako v Jiříkově vidění. Dovolím si na tomto místě nabídnout výňatek z úvodu této pozoruhodné knihy.
V knize Nacistické kořeny 'bruselské EU' vás budeme informovat o věcech, jimž mnozí čtenáři zpočátku nebudou - z pochopitelných důvodů - ochotni uvěřit. Budou si patrně říkat, že kdyby tak dalekosáhlé, v této knize dokumentované historické údaje byly skutečně pravdivé, určitě by se o nich bývali doslechli už dřív. Ale právě z toho důvodu považujeme za svou povinnost čtenáře nejen povzbudit, aby si tuto knihu z naší webové stránky stáhli, ale aby naši stránku navštěvovali a dokumenty ze zdrojů na ní uvedených studovali.
Téměř tři čtvrtě století byl svět udržován v klamné představě, že 2. světovou válku má na svědomí jakýsi uvřískaný psychopat Adolf Hitler se svou suitou rasisticky motivovaných magorů, nacistů. Skutečnost je ale jiná: 2. světová válka byla především dobyvačnou válkou, která probíhala v režii petrochemického a farmaceutického koncernu, jehož cílem bylo ovládnutí multibilionového globálního trhu v oblasti vznikajících patentovaných chemických výrobků.
Oficiální dokumenty amerického Kongresu a tribunálu s válečnými zločinci v Norimberku jednoznačně dokazují, že 2. světová válka byla tehdy největším a neblaze proslulým petrochemickým a farmaceutickým kartelem své doby, německým IG Farben, jehož součástí byly firmy Bayer, BASF, Hoechst a další chemičky, z logistického a technického hlediska nejen připravována, ale především umožněna. Jak obžaloba v Norimberku nakonec jednoznačně prokázala, bez zmíněné účasti koncernu IG Farben by ke 2. světové válce ani nemohlo dojít.
V této knize se dále dovíte, že už 1. světová válka, druhá největší tragédie 20. století, byla ve skutečnosti prvním pokusem o světovládu, iniciovaným zástupci těch samých korporačních zájmů. Navíc poté, co oba pokusy o vojenské podmanění Evropy a celého světa selhaly, zmíněný petrochemický a farmaceutický Kartel investoval do třetího pokusu: dobýt Evropu ekonomicky a politicky nastolením loutkové 'bruselské EU'.
Proto vůbec nepřekvapuje, že nábor klíčových aktérů pro bruselskou EU probíhal v líhních technokratů, kteří už měli plány pro poválečné uspořádání Evropy připravené - pod kontrolou koalice nacistů a Kartelu. Tato kniha vám poslouží jako úvod k pochopení pohnutek a strategie satrapů tohoto kartelu, kteří se po válce jednoduše převlékli z vojenských uniforem do elegantních šedých obleků, přičemž jejich metody a cíle nedoznaly změny hodné zmínky. Nejznámější z nich byl Walter Hallstein, první prezident tak zvané 'Komise Evropské unie'.
Odpověď na otázku, proč jste vlastně ještě nikdy neslyšeli o těchto otřesných skutečnostech, je v podstatě jednoduchá: po roce 1945 Kartel investoval stovky miliard dolarů do dezinformační kampaně, jejímž prvořadým cílem bylo, přepsat evropské a světové dějiny a zahladit tím stopy své zločinecké minulosti. Tato nesmírně nákladná kampaň, zastírající korporační původ obou světových válek, byla evidentně podmínkou třetího pokusu Kartelu o dobytí a kontrolu Evropy - tentokrát pod vlajkou bruselské EU.
Kartel byl nepochybně zainteresován na tom, aby s pomocí bruselské EU získal kontrolu nad Evropou, aniž by temný původ sadby, z níž vzklíčila, vyšel najevo. Tento plán, jak vidno, nakonec selhal. Zveřejnění naší knihy a desetitisíců autentických dokumentů znamená, že experimentu bruselské EU zvoní hrana. Žádný demokrat, žádná organizace, žádná politická strana teď už nebudou moci podpořit třetí pokus o dobytí Evropy.
Tato kniha je zároveň jedinečnou šancí pro politiky a politické strany, kteří Kartelu doposud sedaly na vějičku a bruselskou EU podporovali, aniž by měly sebemenší potuchy o jejím původu nebo chápali její skutečný záměr. K těm bohužel patří i 27 hlav států, které svým podpisem 'Lisabonskou smlouvu' stvrdily, přičemž většina z nich si neuvědomovala, že tím zároveň schválila i 'zmocňovací zákon', jímž Kartelu a jeho satrapům spadla kontrola Evropy do klína. Tito politikové a politické strany teď mají jedinečnou příležitost toto 'nedopatření' napravit a podporu modelu Evropy, vybudovaném na lži a klamu, veřejně odvolat.
Dovolujeme si čtenáře povzbudit a požádat je, aby nám pomohli šířit poselství této knihy dál - v rodině, mezi přáteli, kolegy v práci a ve svém bezprostředním okolí, v obci. Navíc je naléhavě žádáme, aby své politické zástupce na lokální, regionální, národní a nadnárodní úrovni konfrontovali s informacemi v této knize obsažené. Tím je postaví před dilema: buď i nadále strkat hlavu do písku a tím bezhlavě podporovat nastolení diktatury korporačních zájmů v Evropě, nebo se rozhodně postavit za demokracii, zdraví a životní zájmy milionů Evropanů. To, k jakému rozhodnutí vaši politici ve svém postoji k bruselské EU dospějí, bude nejdůležitějším zásadním rozhodnutím jejich politické dráhy.
Poté, co poslední pokus Kartelu o kontrolu Evropy roku 1945 selhal, jednou z nejčastěji uplatňovaných výmluv jeho politických satrapů bylo, že o tom "nevěděli". Po zveřejnění této knihy už ale žádný politik nebude moci něco takového tvrdit a pokračovat v podpoře 'bruselské EU'.
Čeho je teď z historické perspektivy nejvíc zapotřebí, je, aby lidé začali konečně jednat. To je obzvlášť naléhavé, protože politici v mnoha evropských zemích se nechali korporačními zájmy petrochemického a farmaceutického Kartelu natolik zmanipulovat, že už přestali být nezávislými reprezentanty zájmů svých voličů. Budoucím garantem svobody, demokracie a nezávislosti evropských národů se nyní může stát jedině široké, lidové hnutí.

Exekuce – cílená likvidace části populace

7. srpna 2012 v 9:31 | darny

Život je v současné době obzvláště těžký a břímě nesmyslných zákonů nesou na bedrech vždy jen ti, kteří nemají jinou možnost. Ti, kteří nemohou utéct a vymanit se ze systému nadvlády skupiny pohlavárů. Obzvláště úděsný je stav, kdy se z člověka stává dlužník a to i bez vlastního přičinění, nebo i pochybením, opomenutím nebo neschopností platit stále vyšší poplatky nutné k přežití v džungli současné civilizace. Častým jevem je také neschopnost svou bezdlužnost dokázat. Když někdo na vás ukáže prstem, nebo zneužije vaše data, jste v kleštích exekutora a nic vám nepomůže.Stále platí, že když někomu například dlužíte dvacet tisíc, jste dlouhodobě bez práce, nebo nemocní, nebo jinak neschopní pohledávku splácet a věc je předána soudu a exekutorovi, pak se klidně může stát (a stává se to), že se celková částka zvýší na trojnásobek, exekutor vám sice povolí dluh splácet, ale přitom zablokuje váš účet, okleští mzdu od zaměstnavatele na životní minimum a ještě vyprázdní byt (s dodatkem, že i exekutor z něčeho musí být živ). Prostě likvidace jedince i rodiny jedním šmahem. A pozor - je to běžná praxe.Když se zeptáte exekutora z čeho žít, pak odpoví: Máme právo vymáhat exekuce několika způsoby najednou. A to je právě ta chyba. Člověk, který se dostal do finanční tísně a nesplácí své závazky až dojde k exekuci ještě přece nemusí být odepsán a vyškrtnut ze společenské hierarchie! Tato situace však nastává, neboť bez prostředků je člověk v bezvýchodné situaci. A to i ten, který řádně chodí do práce. Jak už bylo výše uvedeno, zaměstnavatel ponechá zaměstnanci po odečtu splátky exekuce nějaké prostředky dle zákona, ale dle jiného zákona exekutor využití těchto prostředků povinným znemožní. Banka na požádání odblokuje částku životního minima, ale než k tomu dojde vzhledem k dalšímu kolečku potvrzování a byrokratických veletočů, tak už jsou v prodlení další platby Inkasa, pojistek, stravování dětí, slevové kupony na dopravu do práce, atd. Na celé věci je fatální, že člověk, takto odříznutý od svých peněz, se ve finále nedostane ani do zaměstnání, nemůže k lékaři a nekoupí si ani chléb či mléko… a to je počátek konce dlužníka, který z mnoha důvodů nesplnil závazek finančního charakteru. Člověka jinak čestného, pracovitého a oddaného rodině. Exekutoři, kteří jsou povětšinou v podstatě podnikatelé a svou živnost vykonávají na základě zákona se pohybují na tenkém ledě a nemají práci jednoduchou. Ano, věřitel - oprávněný, by měl být také chráněn před neplatiči a měl by mít možnost dostat se ke svým penězům. Systém, který nastavily polistopadové vlády je však více než krutý a to právě i k těm, kteří se k závazkům svým hlásí a těm, kteří řádně pracují a chtějí dorovnat to co dluží. Vím, že jsou i exekutoři, kteří skutečně rozlišují chronického dlužníka a neplatiče od člověka, který se prostě dopustil několika omylů. Jsou však i úřady, kde pracují lidé bezcitní. V podstatě už bylo řečeno vše. Je však potřeba se vyjádřit ještě k jedné věci. Na celé dluhové mašinérii se živí strašná spousta lidí a to ne zrovna špatně placených. Aby se dlužná částka zvýšila po zásahu soudu a exekutora na trojnásobek, to už zavání lichvou a to hodně okatě. Přitom podle českého zákona je lichva trestný čin, jehož se dopustí ten, kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru. Není divu, že se stále zvyšuje počet sebevražd z důvodů existenčních. Některé platné zákony České republiky jsou pro mnohé občany opravdu přímo likvidační a obrana je nulová. Žijeme v době nadvlády těch, kteří mají peníze a moc, vliv. Ve společnosti však nejsou jen alfa jedinci. V roce 1989 si občané vyzvonili skutečně hnusný režim. Dovolatelnost práva a spravedlnosti je skutečně mizivá a paragrafy si každý ohýbá jek se mu zlíbí. Tímto článkem netvrdím, že chybuje pouze moc soudní, nebo výkonná. Trestuhodných chyb proti lidskosti se dopouštějí samotní a neohrožení zákonodárci. Exekuce a jejich provádění dle současných zákonných norem jsou skutečně cílenou likvidací části populace. Likvidací velké části jedné společenské třídy. Je v tom snad úmysl...............?


Jmenování Lenky Bradáčové nic nezmění, protože je mocní chtěli !

1. srpna 2012 v 9:40 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Tak jako většina veřejnosti jsem očekával, jak dopadne jmenování paní Bradáčové do funkce. Dopadlo tak, jak jsem čekal. Zaslechl jsem před časem, že pokud padne Rampula, padne Vláda.
Rampula padl. Objevila se tak nová "kauza", která začala hýbat společností - jmenování paní Bradáčové do funkce. To jmenování se protahovalo. Protahovalo se podle mne uměle, jen proto, aby se ve veřejnosti vyvolal dojem "klíčového boje" dobra mezi zlem. Paní Bradáčová byla jmenována a dav to spolkl jako kapr návnadu.
Kolega bloger František Matějka to okomentoval ve svém blogu: "Lenka Bradáčová versus šmejdi... 2:0" V mnoha věcech s Františkem Matějkou souhlasím, v málo ne. V tomto bodě s Františkem Matějkou nesouhlasím zásadně. Naopak, davu bylo předhozeno to co chtěl, bylo mu to dáno, aby byl uklidněn. I Císař Nero, pokud byl Řím neklidný, dal davu hry a ten dav se tak uklidnil. Dal davu něco, aby jej zabavil a tak mohl konat tak, jak potřeboval. A kyž to potřeboval, prostě zapálil Řím. Ideální pro nové investice.
To samé učinil "Nero" jmenováním paní Bradáčové. Dal davu pocit, že dobro vítězí nad zlem. Že nastanou změny. Že "dav" zvítezil a mocní byli poraženi, protože paní Bradáčová byla jmenována. Obrovský omyl. Ti "mocní" potřebovali změnu a potřebovali paní Bradáčovou, jen naooko dělali drahoty.
Co se změní? Obdivuji se odvaze a neústupnosti paní Bradáčové. Ale ona se svým jmenováním stala jen kolečkěm stroje, který byl sestrojen v letech 1990 - 92 a má bezchybný chod. Strojem, kdy Václav Havel "bez krve" převzal moc od komunistů za (dnes splněný) příslib, že jim bude zachována moc ekonomická. Žádná revoluce v roce 1989 nebyla, byl to jen první podvod novodobé ery na lidi. Pokud se někdo stane ozubeným kolečkem, tedy součástí tohoto stroje, musí se točit směrem, kterým se ten stroj točí. Pokud se to kolečko zastaví, nebo se začne točit zpět, je rozdrceno, ale stroj to nezastaví, protože má nazastavitelnou setrvačnost a dodávky energie, navíc je záhy nahrazeno a stroj běží dál.
Co to zmamená v praxi. Pan ministr spravedlnosti podmínil, že nechce žádné personální změny, či čistky ve chvíli, kdy velmi dobře věděl, že nemá šanci ani právo do toho paní Bradáčové mluvit a ve chvíli, kdy bylo logické, že si nová zástupkyně během krátké doby dosadí svůj tým. Jenže i tak to má svůj háček. Tím háčkem jsou sumci.
Jsem přesvědčen o tom, že nám tato Vláda nevládne, ale že tato Vláda a i státní správa jako taková realizuje částečně vědomě a částečně nevědomky cíle ekonomické sféry.Jsem přesvědčen, že státní správa je za období uplynulých 20 let tak propojena, ovlivňována a dokonce snad v některých oblastech i "nepřímo" řízena ekonomickou lobby do té míry, že pokud by chtěl někdo najít skalpel a ten vlivový nádor ekonomiky vyříznout, že se zhroutí celý systém.
Causa Ráth je jen šidítko pro lidi. Diletant, co to dělal tak blbě, že se nechal chytit. A možná byl chycen i proto, že začal přerůstat přes hlavu vlastní partaji a tak jí začal ohrožovat. Díky jmenování paní Bradáčové se teď podaří policii tyto kauzy malých ryb dotáhnout do konce. A budou padat hlavy dalších malých (nepohodlných) ryb, budou kauzy v řádech milionů. Či jejich desítek Vyčistí se rybník od potěru, od plevele, ale o to víc sumci porostou.
Davu budou předhazovány "malé a nepohodlné ryby" tak, aby se mu zavřely oči před těmi velkými. A tak sumci budou dál debužírovat, protože ti skutečně mocní to mají ošetřené a nedělají chyby, jako Dr. Ráth.
Jak se říká - vlk se nažral a koza zůstala celá. Přál bych si, aby jmenování paní Bradáčové v tomto státě něco změnilo. Ale dohužel nezmění nic. Stane se jen to, že více malých ryb skončí k kriminále jen proto, aby se dav uklidnil a sumci mohli v klidu dál debužírovat. Přes věškerou její zřejmě nezpochybnitelnou čestnost a odbornost se nakonec Lenka Bradáčová stane bičem jen na hloupé plotice, co si nakradly pár milionů jen proto, aby sumci mohli dále tloustnout.
A protože tuším jak tento systém funguje a protože si "laicky" na dálku paní Bradáčové vážím a přejí jí úspěch, nepřeji jí, aby zasekla byť náhodou některého ze sumců. Protože i kdyby se jí to někdy podařilo, stahne ji ten sumec nenávratně pod hladinu. Pokud mi nevěříte, počkejte pár let a pak si možná na můj dnešní blog vzpomenete.
A pokud si myslíte, že dění v tomto státě ovlivňují voliči a Vláda, pak jste na obrovském omylu. Voliči jsou ovlivňováni medii a ta zase sumci, stejně tak,.jako Vláda. A pokud si myslíte, že spravedlivě a demokraticky zvolíte nového prezidenta, zase jste skočili na lep. Voliče zásadním způsobem ovlivní media. O tom kdo bude prezidentem nerozhodne volič, ale banky, sponzoři, jejich vlivy a tedy media a sumci. Nevěříte? Však se brzy dočkáte. Uvědomte si, že jste pouhým nástrojem systému. Jste ploticemi sumců. Sumci ovládají tento stát a pochopitelně i media. Media, aniž byste si to uvědomovali z 80 % ovlivňují vaše mínění a rozhodnutí.
Vy jste voliči, vy o ničem nerozhodujete, jen plníte prostřednictvím mediokracie cíle sumců, aniž by vám to došlo. Není podstatné kdo vyhraje volby, protože sumci pasou všechny jim vyhovující kandidáty.