Listopad 2011

Lékař bude muset úřadům prozradit, co jeho pacienti vlastní a jak bydlí

28. listopadu 2011 v 13:40 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Tyto údaje se budou shromažďovat bez souhlasu pacientů. A aniž by věděli, kdo všechno do jejich dat nahlížel. "To, co v Česku vzniká, nemá nikde ve světě obdoby," komentuje nový záměr Josef Prokeš, ředitel odboru legislativy Úřadu na ochranu osobních údajů (ÚOOÚ).
Co všechno o vás budou lékaři muset vyzradit státu
Čtěte v pondělí 28. 11.
Podle něj tak rozsáhlá neanonymní databáze nikde neexistuje. "Nikde tak velkou databázi nespravuje stát," říká Prokeš. Na stát, potažmo úředníky, kteří budou smět do registrů, se totiž povinná mlčenlivost nevztahuje. Naopak, stát má výjimku.
A že do registrů bude smět kdekdo: jednak úředníci ministerstva zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Koordinačního střediska resortních zdravotnických informačních systémů.
Povolení k přístupu sem ovšem může podle vyhlášky dostat každý, kdo o ně požádá na elektronickém tiskopisu. Rozhodnutí pak bude zcela na libovůli úředníků ministerstva.
ÚOOÚ se přitom snaží vzniku registrů v této podobě zabránit už od roku 2007. "Jenže ministerstvo s námi nekomunikovalo. Teprve když zákon prošel parlamentem, se ozvali, že jsou ochotni diskutovat," popsal Prokeš.
"Není možné nezpřísnit pravidla pro nakládání s tak citlivými údaji už rovnou v zákoně, je to protiústavní a v rozporu s evropským právem," dodal.
A zde jsou ti, kteří pro tento zákon hlasovali: http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=54908&o=6
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/lekar-bude-muset-uradum-prozradit-co-jeho-pacienti-vlastni-a-jak-bydli-1k8-/domaci.aspx?c=A111127_222424_domaci_brd

Euro – zbraň hromadného ničení

28. listopadu 2011 v 13:16 | Alexander Tomský |  Události, komentáře a odkazy
Postupně, jak se před námi rozvíjí drama dluhové infekce eurostátů (eurogeddon), je na celé záležitosti nejpodivnější mentální svět europolitiků a jejich eurokratů. Stále dokola jako v transu nám opakují, že jde jen o krizi nedisciplinovaných zadlužených států, čili státních deficitů a dluhopisů (Řecko, Portugalsko, Itálie) nebo o krizi bankovní či úvěrovou (Irsko, Španělsko), která infikuje euro (proč asi?) a ohrožuje mír a stabilitu v Evropě. Se zápalem revolucionářů a s pocitem historické naléhavosti nás ujišťují, tak jako nedávno kancléřka Merkelová v Bundestagu, že: "Nikdo nemůže považovat půl století míru a prosperity v Evropě za samozřejmost a proto říkám, jestli se zhroutí euro, zhroutí se i celá Evropa. Máme historickou povinnost zachránit evropskou integraci, dílo našich předků po celých stoletích nenávisti a krveprolévání." Vzpomínáte ještě na tábor míru a socialismu? Kdo není s námi, je pro válku. A to říká empiricky vzdělaná, jindy střízlivá politička, jako by nevěděla, že asi 150 států na světě euro nemá a také žije už dlouho v míru. Proč nás straší, že má být záchrana eura totožná se záchranou Unie, nazývanou teď zásadně Evropou? Proč by v případě zhroucení eura měly státy zrušit společný trh a vrhnout se na sebe? Kde začíná demagogie, končí argumentace.

Víme, že zlatým heslem profesionálního politika je nikdy nepřipustit omyl, zpátky ni krok, bude zatloukat, případně jen zachraňovat důsledky svých činů novou vizí budoucnosti. A proto strukturální vadu společné měny přiznat nelze, bude se zachraňovat a nejlépe celý svět.

Od počátku experimentu společné měny (ECU), zvláště po vyhoštění Anglie z měnového mechanismu (ERM) bylo známo, že tak rozdílné ekonomiky, jaké se v Evropě nacházejí, nelze beztrestně sevřít krunýřem jednotné měny a to ani pravidly - zdůrazňuji - ani kdyby jejich vlády dodržovaly rozpočtová pravidla, jako to činilo Španělsko a Irsko. To přece nešťastné laciné euro nafouklo místní inflaci, státní deficity, bankovní spekulativní úvěry a hypotéky jižních států i Irska za monumentálního přispění všech evropských bank. A co teprve masivní nerovnováha obchodní bilance mezi přebytkovým severem (Německo, Holandsko) a jihem Evropy? Po zavedení eura okamžitě vznikla asymetrie běžného účtu nakonec relativně větší než mezi Čínou a Amerikou. Konkurenceschopnost jihu se zhroutila. Sever prodával jihu, kterému půjčoval. Lépe nám bylo bez eura, prohlásil italský premiér Berlusconi, než jej eurokraté sesadili a na jeho místo dosadili svého bývalého komisaře Montiho. A statistika výkonu Itálie mu dává za pravdu. S devalvací se žilo opravdu lépe.

Jak dál, je- li chyba v samotném euru a nikoli jen ve špatném chování politiků, jak nám namlouvají? Snahy srazit deficity zadlužených států nemají na šíření nákazy a důvěru investorů žádný vliv, vždyť výběr daní a deficit zvyšují. (Lidé se v nesnázích řídí heslem, jíst se musí, to ostatní počká). Nejen za starou úrokovou míru ještě nedávno solventní Itálii teď hrozí zkáza, ale už i Španělsko se ocitlo na hraně kritických 7 % a obsluha dluhů se zdražuje všem a dluhy navzdory škrtům rostou. I Německo není schopno prodat všechny své nové dluhopisy za stejnou cenu. Dlužníci a věřitelé se v eurozóně navzájem likvidují, ratingy se zhoršují všem, zato zadluženější Anglie měla poprvé lacinější kredit než Německo. Překvapivý je klid železné kancléřky, která využívá krize, aby pod tlakem trhů prosadila disciplínu. Zřejmě předpokládá, že spustit neomezené nákupy dluhopisů může nakonec vždycky i na pokraji propasti. A také ví, že tisknout inflační peníze nebo tzv. monetizovat dluhy, by krizi sice oddálilo, proto tak ohromný nátlak na neochotné Německo, ale jakmile bude chtít centrální banka inflaci zarazit, přijde pád. Je ovšem otázka, zda přísná monetární politika ECB v nadcházející recesi může fungovat, má deflační důsledky (snižuje kredit) a zotavení po pádu, tak jako v případě prudkého snížení deficitů, bude v nedohlednu. Případným eurobondům světové trhy už neuvěří a průměrný úrok dluhopisů eurozóny (4,7 %), který by ještě před rokem snížil dluhovou zátěž jihu a zatížil sever, dnes neposkytnou. Výmluvné je fiasko emise jakéhosi ersatzeurobondu prvního eurovalu.

Eurozóna totiž ještě netrpí dluhovou krizí (88 % HDP je méně než USA), trpí strukturální krizí společné mezistátní měny.

Neotřesitelný je zatím německý idealismus, ale trhy už německou solidaritu pokoušejí a nikdo eurozóně za splatitelných podmínek brzy nepůjčí. A co teprve kdyby se některé státy začaly zbavovat i eura.

Europtimisté i pesimisté teď mohou být zajedno. Cena za záchranu eura znamená buď zhoubnou inflaci nebo fiskální politiku nějakého unijního direktoria bez armády, které přinutí severní státy, aby jižní dluhy solidárně zaplatily a deficit běžného účtu navždy vyrovnávaly. Opravdu přinutí a opravdu zaplatí?
.
A zatím bude podivná moc a magie eura dál podkopávat hospodářství nás všech a co horšího - ničit a korumpovat myšlení. Neb každé zlo je povahy duševní.

Z projevu Václava Havla z prosince 1989

22. listopadu 2011 v 12:54 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků…
Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.
Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní.
Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny těm, kteří je nejvíc potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobně. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podlé mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO!

Výroky pravdolásky, eurosocialisty a salonního levičáka Havla netřeba komentovat.


Ne, ne, ne..!!!!

21. listopadu 2011 v 12:49 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Michal Doktor v den své rezignace

18. listopadu 2011 v 13:56 | darny


Tiše zahnívám...

16. listopadu 2011 v 16:36 | Karel Kryl |  Události, komentáře a odkazy

Základy demokracie

16. listopadu 2011 v 16:34 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Cikáni...., aneb chcete mne?

10. listopadu 2011 v 9:53 | Oskar Dobrovodský |  Události, komentáře a odkazy

Veřejná žaloba na stát II.

8. listopadu 2011 v 10:32 | Petr Havlíček |  Události, komentáře a odkazy
Chybějící podpora netradičních energetických zdrojů:
  • Stát nevytváří dostatečné podmínky pro výzkum a vývoj nových netradičních energetických zdrojů, zejména v oblasti výrobních závodů, které by umožnily decentralizaci stávajících zdrojů tak, aby mohla vzniknout zdravá konkurence, která by následně stlačila ceny na rozumnou hranici. Místo toho stát preferuje miliardové investice do centrálních výroben energií jen proto, aby si udržel monopol a mohl diktovat přemrštěné ceny občanům. V oblasti rozumné a cílevědomé podpory obnovitelných zdrojů stát selhal totálně.
Nezdravě fungující systém zdravotnictví:
  • Stát v oblasti zdravotnictví není schopen účinné kontroly a vytvoření nástrojů a potřebných zákonných norem, které by vedly k vytvoření hospodárného a funkčního zdravotního systému, a to tak, aby zdravotnictví dosahovalo trvalé vysoké úrovně a sloužilo co nejefektivněji českému lidu. Současný systém občanovi nezaručuje hospodárné nakládání s financemi poskytnutými do tohoto systému občanem a následný adekvátní servis a potřebné zdravotnické výkony.
Selhání politických stran:
  • Stát přestává svojí podstatou sloužit svým občanům. Politici zaštítěni svými stranami přestávají hájit zájmy občanů, neboť jsou zahleděni do svých vlastních scestných ideologií, které mají jen jediný cíl, udržet se co nejdéle u plného koryta. Zcela zapomněli na svoje poslání služby národu a svoji energii převážně vyčerpávají na ostudné a nechutné stranické šarvátky směřující na znevážení a pomluvu opozice.
Lichvářské banky:
  • Stát nečinně přihlíží tomu, jak bankovní sektor bezohledně skrytou lichvou ožebračuje nejen občany, rodiny, firmy, ale dokonce i samotný stát. Stát nečiní nic, aby lidem v tomto státě řekl: "Pozor, občane, bankovní sektor zde není proto, aby někomu pomáhal, ale aby tvrdě a nekompromisně na Tobě, občane, vydělával." Banky vytváří za pomocí dluhu peníze z ničeho. Nevyrobí ani špendlík a celému lidstvu tato promyšlená a bezohledná strategie nepřináší žádný reálný užitek. Systém života na dluh je tou nejhorší neřestí současné společnosti.
Vyhozené miliony politickým stranám:
  • Stát nehospodaří s prostředky, které mu lid České republiky svěřil, hospodárně. Rozdává politickým stranám peníze, které následně politici použijí na svoje osobní bombastické volební negativní kampaně, tedy se za naše peníze ucházejí o naše hlasy.
Nefunkční policie:
  • Stát není schopen adekvátně ochránit občana a jeho majetek před zloději, podvodníky a tuneláři. V oblasti policie, ale i justice a orgánů činných v trestním řízení, náš stát zcela selhává. Politický nebo korupční vliv je schopen eliminovat jakékoliv právo občana, firmy a dokonce i státu.
Zdevastovaný tradiční český průmysl:
  • Stát se v oblasti průmyslu dopustil několika závažných chyb, které vedly k zániku tradičních průmyslových oblastí, které byly stříbrem a chloubou České republiky. Na druhou stranu se rozhodl jednostranně podporovat zahraniční kapitál, který se skládá převážně z montoven a obchodních společností, které nikdy nemohly našemu státu přinést prosperitu a očekávané příjmy, neboť tyto společnosti odvádí daně v zemích, kde mají svoje sídla, nikoli v České republice.
Bezohlednost státu vůči neziskovým organizacím:
Nesmyslné náklady na zbrojení:
  • Stát vynakládá nesmyslně vysoké částky na údajnou obranu státu, kterému ale žádný vojenský konflikt nehrozí. Vyhozené miliardové prostředky na bojové letouny, obrněné transportéry a řadu dalších vojenských nesmyslů, které slouží k zabíjení lidí. Velkorysost a neopodstatněnost těchto investic silně zavání korupcí a lobistickou machinací. Všechny tyto nesmyslné investice prolobované zbrojařskými společnostmi způsobují občanům ČR jen snížení úrovně lidského života.
Špatná a diskriminační sociální politika:
  • Stát se v sociální oblasti chová nezodpovědně, nespravedlivě a neměří všem stejným metrem. Na jedné straně rozdává státní prostředky lidem, kteří je evidentně nepotřebují nebo si je prostě nezaslouží, protože nejsou ochotni akceptovat základy lidské slušnosti, morálky, zavedených pravidel a zákonů lidské společnosti. Rozdává sociální podpory nepotřebným a nepřizpůsobivým občanům, aniž by požadoval jejich sebemenší angažovanost, a tím diskriminuje drtivou většinu slušné, poctivé a pracovité populace. Na druhé straně stát mnohdy selhává v podpoře ve zcela základních a přirozených oblastech podpory postiženým a hendikepovaným občanům.
Chybějící podpora výuky tradičních řemesel:
  • Stát se zcela odvrátil od zodpovědnosti výchovy, výuky a podpory řemesel. Tradiční učňovské obory zanikají a stát dělá mrtvého brouka a tváří se, že se ho to netýká. Přitom podpora této oblasti je základem každého státu a ČR obzvláště, neboť po celá staletí byl český národ uznávaným a ceněným v šikovnosti a dovednosti v oblasti všech řemesel. Pořekadlo "zlaté české ručičky" bude za pár let jen vzpomínkou na časy dávno minulé.
Devastace zemědělské výroby:
  • Stát svojí nezodpovědnou a hloupou politikou dopustil devastaci zemědělské výroby, kterou vystavil nerovné konkurenci silně dotovaných produktů ze zahraničí. Tím dopustil pokřivení cen potravin ve vztahu k nákladům a zapříčinil razantní pokles zemědělské výroby v mnoha oblastech, které byly po desetiletí tradicí českého národa. Stát nedokázal dojednat při vstupních jednáních do Evropské unie potřebné podmínky k zachování tradičních zemědělských produktů, a tím způsobil lidu České republiky velké ztráty v oblasti zaměstnanosti a ohrozil náš stát ve vztahu k možnosti samozásobování a výroby potravin.
Citace z Ústavy a Listiny základních práv a svobod
Každý, "kdo byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.".
Na základě těchto uvedených skutečností se společnost Pozitivní svět obrací na širokou veřejnost s žádostí o podporu této iniciativy, která má nastavit zrcadlo pravdy našim politikům a současným i budoucím zákonodárcům. Jedině cestou občanské soudržnosti můžeme dosáhnout změny současného neutěšeného celkového stavu naší země. Politická moc, která vzejde z voleb, musí vědět, že zde jsou občané České republiky, kteří jsou jedinými vlastníky našeho státu, a že občané nedovolí, aby politici hazardovali s jejich majetkem, ale budou žádat, aby napravili nešvary a nedostatky způsobené minulými nezodpovědnými vládami.
Závěrem:
Pokud chceme dosáhnout změn, je třeba vytvořit celorepublikovou síť krajských, okresních, městských, ale i vesnických iniciativ na podporu Veřejné žaloby a za této široké celonárodní podpory předložit vládě společenskou objednávku na realizaci požadovaných změn. Pokud vláda nesjedná patřičnou nápravu, nezbude této iniciativě nic jiného, než se postavit v následujících volbách politické zlovůli a neschopnosti a vzít osud našeho národa do vlastních rukou.

Veřejná žaloba na stát I.

8. listopadu 2011 v 10:32 | Petr Havlíček |  Události, komentáře a odkazy
My, občané České republiky, členové občanského sdružení Pozitivní svět a další níže podepsaní, žalujeme náš stát v souladu s Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod za porušení řádného spravování veřejných statků státními orgány veřejné správy a byrokratickým aparátem a za špatné nakládání a hospodaření se svěřenými prostředky lidu České republiky.

Dluh státu cca: 1 496 504 000 000 Kč
Úroky, které stát zaplatil, činí cca 52 851 000 000 Kč
Svoji žalobu opíráme o neutěšený současný stav veřejných financí, ve kterém se náš stát již dlouhodobě nachází. Chceme zejména poukázat na nekoncepční, nehospodárné a velmi krátkozraké a trvalé zadlužování státu ve všech ekonomických oblastech a záměrné dlouhodobé neřešení tohoto nezodpovědného jednání. Dále chceme poukázat na nesprávná rozhodnutí a řízení státu v níže uvedených oblastech.
Neúměrné státní výdaje:
  • Stát dlouhodobě nevykazuje výnosové přebytky a i přes varování renomovaných ekonomických kruhů neustále navyšuje svoje výdaje. Tímto jednáním způsobuje lidu České republiky obrovské škody a ztráty.
Gigantický státní aparát:
  • Stát dopustil nebývalý nárůst byrokratického státního aparátu, a to téměř na všech řídících úrovních, který neodpovídá skutečným potřebám státu, a tím nehospodárně odčerpává obrovské ekonomické prostředky, které mohou sloužit v mnoha potřebných oblastech lidu České republiky. Náš stát má 10 500 000 obyvatel, z nich necelá polovina, tedy 5 000 000, jsou ekonomicky aktivní. Z tohoto objemu zhruba 2 600 000 občanů zajišťuje tvorbu hmotné materiální produkce, ze které je následně živen celý náš národ. 25 % národa nemůže uživit 75% národa, v tomto nesmyslném poměru jsou ukryty všechny ekonomické problémy našeho státu. V roce 1989 připadlo na jednoho úředníka 26 obyvatel, dnes to je pouhých 13.
Chybějící podpora výrobní sféry:
  • Stát nevytváří potřebné podmínky a prostor pro tvorbu nových pracovních míst, neboť nepodporuje dostatečně podnikovou sféru. Naopak, vysoké daňové a byrokratické zatížení vyčerpává tuto oblast, která jediná vytváří základní ryzí příjem státu a je tvůrcem pracovních míst. Hlásání "zvýšíme daně firmám, aby zbylo více na sociální oblasti" je hodně hloupé řešení, neboť to způsobuje pouze zvýšení cen produktů a oslabení tvorby pracovních míst. Výsledkem tohoto opatření je přesně opačný efekt. Zastaví se ekonomický růst. Stát svým nepromyšleným jednáním vyhání podnikatelskou sféru do cizích zemí, kde následně odvádí příznivější daňové limity, a tím způsobuje naší zemi nenapravitelné ztráty na výnosech.
Tisk nekrytých peněz:
  • Prostřednictvím enormní inflace způsobené tištěním nekrytých peněz stát okrádá střadatele, kteří nevědomky přichází o svoje úspory. Přiznávaná oficiální průměrná 8% inflace za 22 let ale neodpovídá realitě, neboť hlavní produkty denní spotřeby, jako jsou potraviny a energie, rostou ve stovkách procent. Chleba 809%, plyn 1030%, elektřina 1061%, uhlí 1332%, benzín 370%.
Vysoké daňové zatížení:
  • Aby stát unesl svoje gigantické výdaje, musí své občany zatěžovat neúměrně vysokými daněmi, které včetně inflace dosahují až neuvěřitelných 80%. Nástrojů k výběru daní stát používá celkem 70. Vše je důsledek neúnosných státních výdajů způsobených narušenou rovnováhou mezi příjmy a výdaji.
Diskriminace venkova:
  • Stát zcela selhává v oblasti spravedlivého dělení daňových výnosů státu mezi obyvatelstvo. Lidé jsou si rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Přesto jsou obce a menší města diskriminovány špatným nastavením rozpočtového určení daní, kdy na občana z velkého města připadne cca 35 000 Kč a na stejného občana žijícího na venkově připadne pouhých 7000 Kč. Důsledky této diskriminace jsou obrovské, chybí infrastruktura, je potlačen rozvoj bytové a rodinné výstavby, kulturních tradic, památkové péče, rozvoje a tvorby pracovních míst, zaniká oblast služeb, ruší se školky, školy, mladí lidé odcházejí, vesnice se vylidňují.
Špatná vymahatelnost práva:
  • Stát svým občanům nezaručuje tolik potřebnou právní jistotu a vymahatelnost práva. Naopak, svoji liknavostí dopustil totálně chaotickou, a pro občana zcela nesrozumitelnou, tvorbu stovky zákonů a právních norem, které dávají prostor nepoctivcům k jejich zneužívání ve svůj prospěch. Soudcovský talár není pro občana v mnohých příkladech zárukou spravedlivého rozsudku, neboť korupce si nachází cestu i do této oblasti.
Špatná ochrana životního prostředí:
  • Stát i přes to, že se zavázal podpisem Kjotského protokolu, že bude vytvářet podmínky pro ochranu životního prostředí, tak nečiní. Státu za porušení jeho závazku hrozí sankce ze strany Evropské unie, čímž může občanům České republiky způsobit další obrovské ekonomické ztráty, ale hlavně svojí nečinností může způsobit nezvratné škody na lidském zdraví, které je s kvalitou životního prostředí neodmyslitelně spjato.
Rozrůstající se korupce:
  • Stát se dopouští hrubé nedbalosti svým liknavým postojem k růstu tvorby nekontrolovatelné korupce, která je lidem České republiky a okolními vyspělými státy vnímána jako jeden ze zásadních negativních projevů neschopnosti státu ochránit veřejné prostředky, které stát spravuje.
Chybějící morální a etická výchova:
  • Stát dlouhodobě nevytváří podmínky a prostor pro etickou a morální výchovu mládeže, a tím narušuje základní povinnosti a potřeby českého národa na dobrou a správnou výchovu budoucích generací.
Hmotná a morální zodpovědnost úředníků:
  • Stát nevytváří potřebné podmínky pro nastavení právních norem pro hmotnou a morální zodpovědnost státních zaměstnanců a úředníků, ale i zákonodárců. Tím vytváří prostor pro nezodpovědná a špatná rozhodování, za což nenese nikdo žádnou zodpovědnost. Tento stav následně vytváří obrovské škody na všech úrovních rozhodování a vede k nepostihnutelnosti všemocného úředníka, ale mnohdy i politika. Imunita je ostudným nástrojem, za kterým se skrývá takzvaná elita národa. Cožpak pro ty, co zákony tvoří, ty samé zákony neplatí?


Pro odlehčení

7. listopadu 2011 v 15:11 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Nemá-li pravičák rád zbraně, nekupuje je. Nemá-li levičák rád zbraně, chce je zakázat.
Když je pravičák vegetarián, nejí maso. Když je levičák vegetarián, organizuje protestní akce proti živočišným proteinům.
Když je pravičák homosexuál, užívá v klidu svého života. Když je levičák homosexuál, požaduje od společnosti, aby ho respektovala.
Když pravičák přijde o práci, přemýšlí, jak by se z této situace dostal. Když přijde o práci levičák, stěžuje si na diskriminaci.
Když se pravičákovi nelíbí televizní diskuse, tak tu televizi vypne. Když se levičákovi nelíbí televizní diskuse, chce ty idioty, co v televizi vykládají nesmysly, zažalovat.
Když je pravičák nevěřící, tak nechodí ani do kostela, ani do synagogy, ani do mešity. Když je levičák nevěřící, tak chce zakázat, aby se na veřejnosti objevovaly symboly Boha, víry a jakéhokoli náboženství.


Zakázaná reklama

3. listopadu 2011 v 9:32 | darny

V naší televizi jsou ty "pravdy“ trochu naruby a hlavně na ...

3. listopadu 2011 v 9:17 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Zajímavý postřeh jinýma očima - od člověka - čecha, žijícího 10 let v Libyi.

Proč je napadena Libye? EU se potýká s ohromnými finančními problémy,
a jedna evropská země po druhé upadává do bankrotu. Zóna eura je opravdu zdecimovaná a má ohromné problémy. USA všechny své zdroje utratily před 12 léty a vnitřní i zahraniční dluhy se prohlubují. EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu libyjské ropy. Kadafí požaduje splacení dluhů nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a společnostmi.
Z tohoto důvodu je Libye napadena. A zdalipak má libyjský občan důvody, aby se bouřil proti režimu Muamara Kadafiho? Myslím, že ne. Jestliže se podíváme na životní úroveň Libyjského národa a výhody, které jim zabezpečuje stát, pak se mají velmi dobře; žijí si jako malí bozi. Libye má 6,5 mil. obyvatel a má 14 mil. registrovaných automobilů. Když někdo chce studovat v kterémkoliv státě na světě požádá si stát a ten mu zajistí byt, auto, stravu, bezplatné studium a měsíční stipendium 2300 dolarů. V Libyi se neplatí voda, elektřina, plyn, daně, úvěry jsou bezúročné. Když do pěti let nemůžeš úvěr splatit, odepíše ho stát, nebo ho splácí za vás. Každý novomanželský pár dostane klíče od bytu. Když si chcete koupit auto, složíte 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát. V Libyi koupíte za 10 dolarů 85 litrů benzínu nebo nafty. V Libyi jsou potraviny velmi levné, 10 kg chleba stojí 0,15 dolaru. Libyjci nepracují fyzicky, vše dělají cizinci. Žil jsem 10 let v Libyi v různých městech a nikdy jsem neviděl, ani jednoho žebráka. Libyjci nejdou pracovat do tzv. "bílého světa", neboť to nemají zapotřebí. V Libyi není nikdo ožebračen, není mu odejmut byt nebo auto protože nesplatil úvěr, není to tak, jako v tzv. demokratických zemích, které se vrhly na Libyi. Otevřeně, je mi líto libyjského národa, neboť se chce přetvořit na nájemní pracovní sílu, pracovat za 100 dolarů, kde ztratí všechny dosavadní výhody a o pohodlném životě, jakým žili doposud, se jim bude jenom zdát.