Červenec 2011

Veřejně prospěšná lež je povolena!

26. července 2011 v 17:01 | darny
Státní zastupitelství odložilo trestní oznámení na předsedu Věcí veřejných a poslance Radka Johna kvůli jeho slibu o vracení poslaneckých náhrad. Státní zástupce odložení zdůvodnil tím, že nesplnění předvolebního slibu není trestním činem, i když by "takové prohlášení bylo činěno vědomě nepravdivě".
Zajímavé, že klamavá reklama výrobků a služeb je postižitelná ihned. Jaký je rozdíl mezi klamavou reklamou touto a předvolebním slibem v podobě různých prohlášení, které byly vědomě nepravdivé? Velký.
V případě klamavé reklamy se jedná o něco, co postihne omezenou část obyvatelstva, která skočí na špek a je celkem snadně řešitelná.
V případě vědomých a nepravdivých předvolebních slibů se jedná o občany všechny - i ty, kteří na špek neskočí. Jenže zhodnocení takovéto předvolební a lživé reklamy je plně a jen na voličích. Bohužel oproti zhodnocení "běžné" klamavé reklamy to trvá pouze čtyři roky a někdy jsou dokonce vědomé opaky lživé předvolební kampaně nevratné.
Tak to je sekaná; chuťově velmi dobře politicky okořeněná, ale velmi těžko stravitelná žaludkem českého voliče.
"Odložení našeho trestního oznámení je jistě dobrá zpráva pro politiky. Státní zástupce Martin Černý jim vzkazuje, že veřejnosti mohou kdykoliv a úmyslně lhát," Konečně se dočkali po celou dobu demokracie v Česku legalizace dobrých úmyslů, dopředu nepravdivých a dokonce lživých.
Nadějné sdělení. Pak že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Je jen otázkou, o jakou pravdu a lež se jedná, když bylo po dvaceti letech vše hozeno do jednoho pytle. Nebo již při rčení památného citátu?
Možná jde o veřejně prospěšnou lež, jejíž hranice není určena ale hlavně požehnána. Pro politické lháře.

ČTI A PLAČ!!!!!!!!!!!!!

25. července 2011 v 17:18 | darny |  Události, komentáře a odkazy
ČT 1 včera odpoledne po 16.30 hodině, pořad AZ kvíz. Soutěžní otázka: Jakým slovem označujeme vysávání finančních prostředků z podniků, institucí a bank? Soutěžící neví.
Správná odpověď zní: Tunelování.

"Tak děti, teď si pěkně sedněte a tiše poslouchejte.
Pojem "tunelování" vznikl takto: Ve V.B. Lady Margaret Thatcherová privatizovala velké státní podniky. V ČSFR ministr financí Václav Klaus privatizoval velké státní podniky. Potud shoda. Rozdíly: Ve V.B. provedli nezávislý audit a prodali za tržní cenu. Tedy tomu, kdo dal nejvíc. A platilo se hned. U nás se státní podnik prodal za účetní hodnotu předem určenému zájemci.
A s odkladem platby.
Postup byl tento: Privatizační komise zjistila účetní hodnotu subjektu a vybrala zájemce. Tomu předala podklady.
1. Zájemce si nechal subjekt ocenit znalcem. Částka, určená znalcem, několikanásobně převyšovala částku prodejní.
2. S tímto odhadem tržní ceny šel zájemce do banky a úvěr bez problémů dostal. Za úvěr přitom ručil majetkem, který stále ještě nebyl jeho! Z úvěru, poskytnutého takto bankou, zaplatil tu účetní hodnotu a ještě mu zbyla pěkná sumička do začátků.
3. Podnikatel "zlatokop" si po převzetí subjektu založil další firmu, na kterou převedl aktiva původního subjektu. Potom přestal bance splácet úvěr. Banka byla nucena převzít zástavu, tedy spíše to torzo, které z původního subjektu zbylo. Pan podnikatel byl z obliga, prostě mu "nevyšel podnikatelský záměr!"
4. A na státu bylo, aby mu prokázal úmysl. Pan podnikatel to navíc jistil převedením majetku na osoby blízké. Takto tedy vznikl pojem "tunelování." A takto se nám tady "narodili" noví kapitalisté.

5. Abych nezapomněl: Všechny tyto transakce národního majetku nepodléhají právnímu přezkumu. Na to byl dokonce vytvořen zvláštní zákon!

Při takzvaném očišťování bank od takto vzniklých nedobytných úvěrů bylo zapotřebí tato pasiva někde skrýt. Dva staří přátelé z "Prognosťáku"to vyřešili tím, že založili Konsolidační
banku
. Vznikl tak světový unikát - banka, která spravovala jen samá pasiva. Když už to bylo příliš nápadné, byla tato banka přejmenována na Českou konsolidační agenturu. Současně s tím bylo vedení ČKA povoleno prodávat tam uložené dluhy za částky, které nezřídka tvořily
pouhých deset procent původní výše dluhu. Tak se také běžně stávalo, že původní dlužník si
koupil svůj dluh (přes třetí osobu, samozřejmě) za částku, která nepokryla ani úroky z
tohoto dluhu. Tento dříve dlužník byl po této transakci samozřejmě už opět vážený
podnikatel. Po zaniklé ČKA zbyl dluh ve výši 236 miliard korun.Tato částka se objevila jako záporná položka ve státním rozpočtu a ze státního rozpočtu je také tento dluh umořován. Takže, milé děti, jaké si z toho vezmeme ponaučení? Ano, správně! Když dva dělají totéž, není to vždycky totéž."

A já jen dodávám: Tento stát v žádném případě nerozkrádaly nějaké "socky." Z těch někdejších privatizátorů, jejichž dluhy platíme (a budeme platit i nadále) všichni bez rozdílu, jsou dnes milionáři, multimilionáři a někteří dokonce miliardáři. A jsou to také ti, kteří nám tady skutečně vládnou. Politici jsou ve skutečnosti jen loutky, vykonavatelé jejich vůle.
Tak se také stalo, že si jeden miliardář za "své" miliony "koupil" i naši současnou vládu........

Na prahu nového socialismu - Cesta do otroctví

25. července 2011 v 13:45 | August von Hayek |  Události, komentáře a odkazy
"Problémy související s vědomým řízením ekonomiky v rámci státu nutně nabývají ještě větších rozměrů, když se o ně někdo pokouší v mezinárodním měřítku. … Nebude … obtížné plánovat … život … v rámci malého společenství. Jak se ovšem měřítko zvětšuje, společných názorů na žebříček cílů ubývá a roste nutnost opírat se o sílu a donucování. … Jestliže si většina lidí odmítá tyto potíže připustit, je tomu tak především proto, že vědomě či nevědomě předpokládají, že to budou oni, kdo budou tyto otázky za ostatní řešit… … Představuje-li si někdo, že je možné demokraticky řídit nebo plánovat hospodářský život rozsáhlé oblasti zahrnující několik různých národů, prozrazuje naprosté nepochopení problémů, které by takové plánování přinášelo. … Jediné, co je naprosto jisté, je fakt, že hospodářství ve velkém, o které usilují Němci, je možné realizovat jen prostřednictvím nadřazené rasy, která své cíle a myšlenky bezohledně vnucuje ostatním."
Když Hayek s koncem války psal tato slova, vycházel z toho, jak fungovala třetí říše. V době, kdy knihu psal, ještě neznal všechny hrůzy nacistického režimu. Vycházel z toho, jak byl řízen běžný život v Německu a bál se toho též na úrovni celé Evropy. Bál se, v co by se mohla zvrhnout Organizace spojených národů, která ještě ani nevznikla. O půl století později v jeho slovech jistou organizaci rozpoznáváme - Evropskou unii.





Nečasi, vezmi do ruky nůž - a řež!

19. července 2011 v 15:55 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Ministr financí Miroslav Kalousek je frajer. Všude vůkol zuří krize, centrální bankéři skáčou z oken, ale v Česku se daří snižovat rozpočtový schodek. Kalousek prostě umí! Tedy přesněji: umí to z lidí vyždímat. Píše Miroslav Korecký v Týdnu.cz. Komentátor připomíná, jak liberální ekonom Petr Mach několik let ve svém časopise Laissez Faire uveřejňoval seriál s názvem Úřad na zrušení. Šlo o úřady často velmi bizarních názvů s neuvěřitelným počtem zaměstnanců, rozpočtem i diskutabilním až škodlivým efektem. Úřady často velmi bizarních názvů tu představovaly (neuvěřitelné) počty svých zaměstnanců, (nabobtnalý) rozpočet i svůj obvykle velmi diskutabilní, často až škodlivý efekt.
Národní ústav lidové kultury, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Evropské spotřebitelské centrum, Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, Český normalizační institut, Ústav zemědělských a potravinářských informací, Národní informační a poradenské středisko pro kulturu, Úřad pro ochranu osobních údajů, Agentura pro podporu podnikání a investic, Státní rostlinolékařská správa, Garanční fond obchodníků s cennými papíry, Výzkumný ústav živočišné výroby, Česká energetická agentura, Vinařský fond...
Dále stačí skočit na stránky vlády, kde najdeme poradní a pracovní orgány vlády či jednotlivých ministerstev. Posuďte sami.
Poradní a pracovní orgány jejichž činnost zajišťuje Úřad vlády ČR:
Národní ekonomická rada vlády
Bezpečnostní rada státu
Legislativní rada vlády
Výbor pro Evropskou unii
Rada vlády pro záležitosti romské menšiny
Rada vlády pro lidská práva
Rada vlády pro národnostní menšiny
Rada vlády pro nestátní neziskové organizace
Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky
Vládní dislokační komise
Vládní výbor pro zdravotně postižené občany
Zmocněnkyně vlády pro lidská práva
Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost
Rada pro výzkum, vývoj a inovace
Rada vlády ČR pro rovné příležitosti žen a mužů
Poradní a pracovní orgány, jejichž činnost nezajišťuje Úřad vlády ČR:
Rada vlády pro energetickou a surovinovou strategii(zabezpečuje Ministerstvo průmyslu a obchodu)
Rada vlády pro udržitelný rozvoj(zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí)
Rada pro zdraví a životní prostředí(zabezpečuje Ministerstvo zdravotnictví)
Rada hospodářské a sociální dohody(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí)
Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí)
Rada vlády pro seniory a stárnutí populace(zabezpečuje Ministerstvo práce a sociálních věcí)
Rada vlády České republiky pro bezpečnost silničního provozu(zabezpečuje Ministerstvo dopravy)
Národní koordinační skupina pro digitální vysílání(zabezpečuje Ministerstvo vnitra)
Česká komise pro UNESCO(zabezpečuje Ministerstvo zahraničních věcí)
Ústřední povodňová komise(zabezpečuje Ministerstvo životního prostředí)
Rada České republiky pro jakost(zabezpečuje Ministerstvo průmyslu a obchodu)
Komise pro narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi(zabezpečuje Ministerstvo kultury)
Rada vlády pro obnovu území postiženého povodněmi(zabezpečuje Ministerstvo pro místní rozvoj)
Komise pro řešení výskytu závažných infekčních onemocnění v České republice(zabezpečuje Ministerstvo zdravotnictví)
Rada vlády pro informační společnost(zabezpečuje Ministerstvo vnitra) Komise pro narovnání vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi(zabezpečuje Ministerstvo kultury)
Komise pro rozvoj Brdska(zabezpečuje Ministerstvo financí)
Myslí si někdo, že tohle všechno k něčemu potřebujeme, nebo je to zdroj úspor o nichž se zatím jen mluví? Zdá se, že zvýšit DPH a zdražit rohlík či cihlu je asi jednodušší.
A tak doporučení pana Koreckého "Vezměte do ruky nůž - a řežte!" se mi jeví býti smysluplným.

Proč se tolik lidí diví, že revolty dělá lúza?

15. července 2011 v 9:51 | Streit Dušan |  Události, komentáře a odkazy

To ale neznamená, že to adresáty protestů rehabilituje. Tato vláda by si zasloužila dostat za vyučenou mnohem razantněji. Jejich nekompetentnost a arogance je nebetyčná.
Aby to někdo nepochopil jako kritiku z levicových pozic: Naopak. Já mám strach, že tato pseudopravicová sebranka nadlouho pravici zcela zdiskredituje a vypisuje tak pozvánku do vlády pro Dluhoslava a spol.
Ostatně, Kalousek přes lacinou pózu šetřílka za ním nikdy moc nezaostával. A o tom, že tato vládazaslouží, aby si to občané nedali líbit, jsem už tady rozebíral v článku: "Kalousek a spol mají štěstí, že odbory nemají charismatického vůdce".
Češi jsou holubičí povahy a nikdo z nás si nepřeje zavádět tradice hořících aut a vymlácených výloh. Ale vzpomeňme na defenestrace, že všeho je "odsud posud". Tito pánové totiž nerozumí ničemu, dokud nedostanou strach. Do té doby se nám budou vysmívat a dělat z nás voly.
Takže nespílejme lacině Zavadilům a Dufkům. Jsou produktem Kalousků a Drábků. Nikdo od odborářů nemůže čekat salónní chování a hlubokomyslné argumenty. Když na druhé straně státní moc použije zásahové jednotky, také do nich nevybírá žádné sofistikované myslitele. Až jde do tuhého, létají třísky.
V tomto smyslu by měli být Kalousek s Hegerem rádi, že nedostali po hubě. Měli by se denně modlit za takto neakceschopné odbory, ne ještě arogantně provokovat. Ona se situace může změnit. A pak i lúza může splnit historické poslání vypráskat ty politické vyžírky.
Ukázalo se, že stávajícím systémem voleb to nejde. A kapři si zjevně rybník vypouštět nehodlají, naopak. Musí to někdo udělat za ně - typy na špinavou práci. Hazard už nebude tolik vynášet, i když změnu Kalousek odložil o rok, takže se chystají exploatovat novou zlatou žílu - penzijní fondy. Neměli bychom jim to v této podobě dovolit.
Odpor je třeba třeba ve společnosti sjednotit. Ne proti úsporám, jak se nám jednodušší povahy snaží vsugerovat, ale za skutečnou hospodárnost bez mrhání a krádeží. Tady bych klidně mohl souhlasit i s odbory. Ale kritika se týká i levice, jak nám (nejen) Gross a Palas předvedli.
Že se s odbory, ani mezi sebou, neshodneme, co bude potom, je normální, předvídatelné a zatím druhotné. Nejdříve je třeba odstranit škůdce.
Čím dříve to bude, tím bude méně lúzy i násilí.


Evropo, povstaň!

13. července 2011 v 13:38 | Adam B, Bartoš |  Události, komentáře a odkazy
Nejsem nadšený Evropan a svoji identitu odvozuji v prvé řadě od národa. Raději bych zvolal Palackého "Nic než národ", než "Evropo, povstaň". To druhé mi totiž zní jako jedna z nekonečných laciných frází pánů Barrosů, Van Rompuyů a dalších eurobyrokratů.


Mohla by to klidně být první nebo poslední věta jejich projevu, ve kterém burcují obyvatele ujařmených evropských národů k úsilí ekonomicky dohnat a předehnat Spojené státy. V takovém případě by zřejmě bylo vše v nejlepším pořádku. Sousloví "Evropo, povstaň" by se chápalo jako projev uvědomělého evropanství.

V okamžiku, kdy tato slova vysloví vandasovci z Dělnické strany, jde bezmála o nacistický zločin, za který klidně můžete jít bručet. "Evropo povstaň" je náhle politicky nepřístojným výrazem, provokací, rouháním.

Za tyto paradoxy protichůdného chápání identických výrazů můžeme poděkovat zmíněným Barrosům a Van Rompuyům, kteří v členských zemích EU nestrpí žádnou opravdovou opozici a uměle zde udržují při životě životu nepřirozenou a životu nebezpečnou politickou korektnost. Ale nemysleme si, že všechno zlé přichází jen z Bruselu. Netolerantní lidé (kteří mají plná ústa tolerance, ale myslí tou tolerancí jen toleranci k sobě samým a svým myšlenkám, kdežto ostatním ji upírají) žijí i u nás.

Zhovadilému systému pronásledování národoveckých či vůbec radikálnějších stran než jsou ty parlamentní bychom totiž měli poděkovat předně našim politikům. A zvláště těm, kteří svým nicneděláním a politickou bezpohlavností kralovali žebříčkům popularity. Například premiérovi Janu Fischerovi, u kterého si jeden nebyl jist, zda hájí zájmy národa českého, nebo toho svého.

Jeho jednadvacetiletý syn, který v komunistickém kariéristovi city vůči víře svých předků probudil, se dokonce stal expertem na "extremistickou" scénu a působil jako poradce při úřadu vlády svého otce. Jako kdyby přináležitost k nějaké rase už automaticky z někoho učinila odborníka, který rozhoduje, co extremismus je a co ještě ne. Tak daleko jsme to dopracovali.

Jistě, perzekuce radikálních stran a myšlenek tu byla už za Grosse a jeho sociálnědemokratických následovníků, stejně tak i za pravdoláskařského Ivana Langera, ale korunu všemu nasadil až Fischer, který funkci (alespoň to tak vypadalo) vzal jako příležitost k osobní pomstě za své tragické rodinné zkušenosti. Že tím působí malé tragédie mnoha různým jednotlivcům, byť široké veřejnosti veskrze neznámým a pro média proto nezajímavým, ho už nijak netrápilo. Že se za jeho éry svoboda slova stala zase o něco prázdnějším pojmem (přičemž kde je jednou uzmuta, nikdy se už zpravidla nevrátí, takže svobody nepřibývá, pouze ubývá) a nastartovala se kriminilizace ultrapravicových myšlenek, se kterou se dosud potýkáme, bylo pod jeho rozlišovací schopnost.

Co nám tato éra zanechala?

Nespravedlivé věznění za vylepování neškodných samolepek, zakázání regulerní politické strany, postihy za používání číslovky 88 či nejnověji za heslo "Evropo, povstaň". Hitler by měl z takového omezení politické soutěže radost.

Necháme si brát číslice a slova jen proto, že se některým lidem zdají být podezřelé? Vypustíme některá slova ze svého slovníku jen proto, že zamindrákovaní a útlocitní tvůrci panevropského newspeaku se rozhodli, že jim něco připomínají?

Nuže, uzavřemež s nimi dohodu. Nechme pány Fischery a další rozsvěcet každoročně obří chanuku na Staroměstkém náměstí a nebudeme jim do toho mluvit, i když si myslíme, že to k naší civilizaci a kultuře nepatří (nějaká exotika pro zpestření se vždy může hodit). Na oplátku (za tuto toleranci k cizím hodnotám a k menšinám - jde skutečně o toleranci k cizímu, není to nějaké uvědomování si kořenů, jak by někteří chtěli, abychom si mysleli) žádejme jejich toleranci k našim názorům, i kdyby mělo jít o názory okrajových skupin, toleranci k našim číslovkám, toleranci k našim sloganům i k provolání dělníků "Evropo, povstaň".

Za prvé jsme skutečně v Evropě (a ne někde na Blízkém Východě), za druhé sloveso "povstat" pak asi nejpřesněji vyjadřuje to, co by starý kontinet měl učinit, pokud se nechce Blízkým Východem vbrzku stát.

Ostatně, soudobý Izrael politickou korektností zrovna neoplývá a leckdy by se dalo říci, že si počíná rasisticky a šovinisticky (což se ale nesmí říkat nahlas, a když se na to přece jen někdo nahlas odváží upozornit, je hned zván antisemitou). U nás doma přitom vidí rasismus za každým bukem a pořád by nám chtěli určovat, jaké názory jsou přijatelné a jaké už nikoli.

Nesmiřme se s tím. Nenechme si naši svobodu - mluvit, psát, provokovat, pochybovat i popírat - vzít. Jsme tu přeci doma.

Proto: Evropo povstaň. A klidně to ještě napíšu osmaosmdesátkrát...


KFOR odchází – co čeká Kosovo?

11. července 2011 v 9:55 | Ferdinand Peroutka, jr. |  Události, komentáře a odkazy

V rámci postupného stahování jednotek KFOR z Kosova a Metochie začínají odcházet i čeští vojáci, aniž mohli výrazněji přispět ke stabilizaci této bývalé srbské provincie. Nevyznamenaly se ani jiné mezinárodní jednotky KFOR, ačkoliv mainstreamová media podle not NATO tvrdí, že jsou "zárukou stability". Pokud se ovšem touto stabilitou nemyslí etnické dočišťování Kosova od srbského obyvatelstva, jemuž jednotky KFOR zdárně sekundovaly. Jednou z mála výjimek byla česko-slovenská obrana napadených Srbů v březnu 2004 v Prizrenu, kdy během kosovské "druhé křišťálové noci" byly albánskými teroristy povražděny tři desítky Srbů a Romů. Když se k podobnému pogromu schylovalo i v Podujevu, byli odtamtud Češi velením KFOR pro jistotu odvoláni.


KFOR odchází – co čeká Kosovo?

Ferdinand Peroutka, jr.



Zato příslušníci německého kontingentu KFOR asistovali vyhnání tisíců Srbů, Černohorců a Romů z jejich příbytků a zničení desítek srbských sakrálních památek, aniž vojensky zasáhli. Stejně "aktivní" byly během působení KFOR také jednotky britské, francouzské a italské, jejichž země se vedle Německa ostatně podílely i na mnichovské zradě Československé republiky v r. 1938. Právě tyto státy rovněž jako první - spolu s USA - přispěchaly o 70 let později uznat tzv. kosovskou nezávislost, neboli loupež srbského území. Od té doby se uloupenému Kosovu oprávněně říká "druhý Mnichov".
Úsilí kosovských Albánců o ovládnutí půdy a majetku sousedů bylo po desetiletí integrální součástí velkoalbánských ambicí zahrnujících i velké části území Makedonie, Černé hory a jižního Srbska. Již za 2. světové války se albánští separatisté spojili s italskými fašisty a s požehnáním Adolfa Hitlera byla na tomto území vyhlášena tzv. Velká Albánie. Už tehdy v Kosovu proběhla etnická čistka, v jejímž průběhu bylo Albánci zavražděno asi 10.000 Srbů a své domovy muselo opustit 70.000 srbských rodin.
Ačkoliv komunistický diktátor poválečné Jugoslávie Josip Broz Tito poskytl kosovským Albáncům všemožné výhody včetně rozsáhlé autonomie i půdy a majetků, které zabavil srbským "kulakům", albánští extrémisté nepřestali vyvolávat nepokoje a pod prapory se srpem a kladivem i s muslimským půlměsícem se pokoušeli získat absolutní nezávislost na Srbsku. Po Titově smrti útlak Srbů od tehdy již většinových Albánců rostl a v reakci na to bylo Kosovo začleněno pod přímou srbskou správu. Albánský odpor se radikalizoval, v r. 1996 vznikla teroristická Kosovská osvobozenecká armáda (UÇK) a o rok později propukla na Kosovu občanská válka.
Do konfliktu mezi pravoslavnými Srby a převážně muslimskými Albánci v lednu 1999 vstoupila bezprecedentní agresí Severoatlantická aliance. Byl pro ni vymyšlen nový orwellovský pojem: "humanitární bombardování". Během 78 dnů vzdušného teroru pod velením tehdejšího šéfa NATO Javiera Solany, pozdějšího vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku(!), bylo na srbské cíle včetně komunikací, infrastruktury a civilních objektů vypáleno přes tisíc raket Tomahawk. K bestiálnímu zabíjení civilního obyvatelstva (např. při bombardování rychlíku Skopje - Bělehrad) byly použity i kazetové bomby. Z Kosova uprchlo 800 tisíc Albánců,100 tisíc Srbů a další tisíce Židů, Černohorců, Makedonců a Romů.
V červnu téhož roku byla přijata rezoluce RB OSN č.1244 o řešení kosovské krize na základě "zachování suverenity a územní integrity" tehdejší Jugoslávie. Že tento mezinárodněprávní dokument nehodlají respektovat kosovští Albánci bylo zřejmé, ale další vývoj ukázal, že nepřekážel ani prezidentům USA a představitelům EU. Přitom se zdá, že jediným skutečným důvodem mezinárodní podpory kosovských teroristů bylo zřízení druhé největší americké vojenské základny na světě - Camp Bondsteel, která byla vybudována u města Uroševace jako strategický bod pro kontrolu Balkánu.
Třebaže albánská správa Kosova nebyla schopna splnit ani jeden z osmi "standardů" vytyčených misí OSN, přičemž hlavní příčinou byla nevůle Albánců garantovat srbským navrátilcům bezpečné prostředí (jejich domy byly vypalovány, aby se neměli kam vrátit), došlo pod protektorátem NATO, KFOR, EULEX, OSN a UNMIK v únoru 2008 k jednostrannému vyhlášení kosovské nezávislosti. Tento svévolný akt ovšem ani po uplynutí dvou a půl let neuznala ani většina států OSN (pouze 76 ze 192), ani celá OBSE (pouze 35 z 56) a dokonce ani celá EU a ani celé NATO. Přesto, že více než 65 % českých občanů se v průzkumech veřejného mínění vyslovilo proti uznání kosovské nezávislosti, servilní český ministr zahraničí v květnu 2008 spěchal do Bruselu, aby se optal na názor pánů Němců a Francouzů. Po návratu prohlásil, že "naši srbští přátelé více blbli" zatímco "Albánci se chovali slušně", takže je třeba Kosovo uznat.
Když se Jan Masaryk v r. 1947 vrátil z Moskvy se Stalinovým odmítnutím Marshallova plánu, řekl: "Šel jsem do Moskvy jako svobodný ministr a vrátil jsem se jako Stalinův pacholek!" Jakpak se asi cítil na cestě do Bruselu a zpět Karel Schwarzenberg? Pružné svědomí českého šlechtice může být námětem na humoristický román, horší však je, že precedens uznání Kosova svázal Česko s usnadněním agresí, jaké předvedlo Rusko v Gruzii a NATO v Libyi.

A jak nám lhali...

11. července 2011 v 9:14 | darny |  Události, komentáře a odkazy
»Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
V budoucnu se podle mého mínění musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jaké má dnes. Pro mě není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: O republice lidské, která slouží člověku, a proto mám naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec občanů kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat… Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v téhle chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme.
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury… Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné NEJDE TO.
Havlův projev v r. 1989
Zdroj: Listárna svedomi.cz, došlo 2.11.2009 Připomněl Petr Cibulka

Cíl: zničit svobodný internet

7. července 2011 v 13:03 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy
Členové bilderbergské skupiny věnovali nemálo času svého nedávného čtyřdenního rokování otázkám internetu a sociálních sítí. Podle zpráv, které prosákly na veřejnost, jsou globalisté znepokojeni rostoucím zájmem veřejnosti o jejich aktivity. Na vině jsou nezávislá média. Řekněme to ještě přesněji: na vině je internet. A byli-li znepokojeni před dvěma týdny, po zrušeném teroristickém útoku v Berlíně musí být nazlobení dvakrát tolik. Internet jim totiž opět překazil plány.

Internet a sociální sítě se dostali do hledáčku globalistů. I na své poslední výroční konferenci se mocní tohoto světa věnovali svému dlouhodobému záměru: zregulovat internet.

Jak to mohu tak otevřeně říci? Mluví o tom ve svých oficiálních prohlášeních, podrobněji to popisují zdroje obeznámené s jejich agendou a navíc můžeme doslova v přímém přenosu sledovat, jak své záměry naplňují.

To, že je téma zajímá, otevřeně přiznávají ve svých poslední dobou už veřejných tiskových zprávách. V roce 2009 se Bilderberg Group zabýval mimo jiné "kyberterorismem", v roce 2010 "kybertechnologiemi" a sociálními sítěmi" a letos "sociálními sítěmi a bezpečnostními otázkami". Letošního setkání se například účastnil i ředitel Googlu Eric Schmidt, zakladatel serveru Amazon.com Jeff Bezos, spoluzakladatel a výkonný ředitel LinkedIn Reid Hoffman či spoluzakladatel Facebooku Chris R. Hughes a mnozí další představitelé internetové branže.

To, že je téma zajímá natolik, až jim působí vrásky na čele, zase víme od insiderů, které občas nějakou tu informaci ze zasedání pustí žurnalistickým legendám jako je Jim Tucker nebo Daniel Estulin. Podle nich byly elity letos skutečně znepokojené tím, kolik pozornosti jejich švýcarskému setkání věnovali zástupci nezávislých internetových sdělovacích prostředků a - pod jejich tlakem - i sdělovacích prostředků hlavního proudu.

Konečně, že se s tím něco pokoušejí dělat, víme zase z agenturních zpráv, které v míře neobvyklé poslední dobou hlásí jeden případ hackerského útoku za druhým.

Jak s tím hackerské útoky souvisí? Jde o sice už notně omšelý, ale kupodivu stále spolehlivě fungující způsob podvratné činnosti - vytváření umělého problému, který ospravedlní následně přijatá legislativní řešení. V tomto případě o snahu vzbudit zdání, že internet není bezpečný a připravit proto řešení, které na oko bezpečnost internetu zajistí, ačkoli jeho primárním úkolem bude podvázat jeho nezávislost. Za tím účelem si globalisté vytvářejí vlastní protisystémové opoziční skupiny, které ale plně kontrolují a které mají za úkol odvést pozornost od skutečných problémů k problémům umělým.

Podobně jako skupina WikiLeaks není žádnou opozicí vůči Pentagonu a americké administrativě, ale pouze zvláštní odnoží amerických tajných služeb (její "úniky" sloužily pouze tomu, aby připravily kulisy pro zamýšlené americké zahraničněpolitické aktivity), nejinak je tomu se známými hackerskými skupinami LulzSec a Anonymous.

Ty se sice tváří jako skupiny obyčejných hackerů, kterým činí obzvláštní potěšení provokovat a dělat si z lidí či státních institucí blázny. Nejde ale spíše o nastrčené koně, které mají za úkol vyprovokovat tu správnou náladu, ve které se snáze schválí internetová obdoba Patriot Actu? Mnozí autoři nezávislých alternativních medií si to myslí. Jak poznamenává jeden z nich, Kurt Nimmo, "nikdo opravdu neví, co je LulzSec. Je ale dost podezřelé, že tato skupina zvýšila svou hackerskou aktivitu během období, kdy zrovna Kongresem kráčí spousta návrhů zákonů týkajících se kyber-bezpečnosti."

A skutečně. Poslední dobou se se zprávami o hackerských útocích doslova roztrhl pytel. Namátkou vybírám: Hackeři se hlásí k útoku na portál CIA (16. červen), Internetoví piráti zaútočili na portály vlády Malajsie (16. červen), Hackeři ukradli osobní data zákazníků Sega (19. června), Hackeři napadli online knihkupectví NATO (23. června), Hackeři zaútočili na arizonskou policii (24. června), Počítačoví piráti napadli web výrobce videoher Electronic Arts (27. června). Jejich zvýšenou aktivitu už můžeme pozorovat nějaký čas - Hackeři napadli počítač australské premiérky (březen), Hackeři ukradli citlivá data PlayStation 3 (duben), Hackeři ukradli údaje o bankovních kartách (květen), Počítačoví piráti napadli síť Lockheed Martin (květen) a podobně.

Vyvolávání takové atmosféry ve společnosti, která by ospravedlnila budoucí zkrocení internetu, který se jaksi vymkl elitě z rukou, zahájila ostatně už zmiňovaná "aféra" WikiLeaks. Krom toho, že americká diplomacie mohla vypustit do světa názory, tvrzení, zlomyslnosti a sprosté urážky, které by si oficiálně prezentovat netroufla, šlo také nádavkem o další záminku, proč v budoucnu skřípnout nezávislá a alternativní média a vůbec svobodný internet - ve jménu ochrany bezpečnosti. Za stále častějšími zprávami o hackerských útocích či všemožných únicích citlivých dat hledejme proto záměr globalistů, jak ospravedlnit regulaci internetu, na které se už pracuje a ve které USA s EU soupeří o to, kdo bude mít legislativu přísnější a dříve schválenou.

Záminky k regulaci internetu se používají vesměs trojí - pedofilie, kyberútoky a ochrana autorských práv. Slyšíme-li tedy politiky, kterak mluví o potřebě dát divokému prostředí na internetu pevnější pravidla a v té souvislosti jako příklady internetových hrozeb uvádějí ochranu před úchyly, hackery a piráty, můžeme si být jistí, že pravým důvodem chystané legislativy není ani jedna z nich. Jde o obyčejnou cenzuru obsahu internetu, který se elitám zajídá, protože až příliš rozkrývá jejích plány a seznamuje s nimi nejšiřší veřejnost. Někdy jim sice může být internet k užitku (viz přes Facebook a Twitter rozněcované a šířené revoluce v arabském světě, kdy si tajné služby zakládají profily fiktivních protivládních aktivistů - velké zkušenosti v tom má například Mossad), ale mnohem častěji jim škodí.

Je to ostatně i týden starý případ s největší pravděpodobností zmařeného (odvolaného, odloženého) teroristického útoku v Berlíně, který se - díky Bohu - neuskutečnil. Poděkovat kromě Bohu můžeme i spoustě svobodymilovných a svobodomyslných lidí, kteří informace po internetu šířili a nejspíše i nějakému insiderovi, který prvotní zmínku o chystaném plánu vypustil na veřejnost. Jinak si totiž nemůžeme vysvětlit pozornost, která byla věnována jednomu konkrétnímu datu a místu - 26. červnu v Berlíně. Obyčejným zkoumáním filmů a hledáním významu v číselné symbolice by toto datum nikdo nemohl objevit. Mohla to být tedy buď provokace, ale na to dosahovala příliš monstrózních rozměrů, takže se zdá být pravděpodobnější, že to bylo spíše vyzrazení informace z prostředí tajných služeb, které se na přípravě útoku měly podílet, co bylo impulsem k zpětnému dohledávání indicií toto varování potvrzujících.

Ostatně, nebylo by to poprvé, co se podařilo státní terorismus zmařit díky práci agentů, kteří se rozhodli promluvit a plán prozradit. Jeden z čtenářů mne například upozornil na plán z roku 2004 schválený Paulem Wolfowitzem, který předpokládal jaderný výbuch v americkém Houstonu. Neuskutečnil se jen díky tomu, že anonym s přezdívkou German Guy začal zveřejňovat natolik detailní informace o přípravách a širších souvislostech plánu, čímž jeho provedení naprosto znemožnil.

Napsal jsem o chystaném berlínském útoku pod falešnou vlajkou několik článků, včetně minulého sobotního komentáře. V něm jsem vyslovil obavy, že informováním o něčem, co se chystá (ale nemusí se stát), se pouštím na hodně tenkou půdu. Nic se nakonec nestalo a mnoha lidem jsem nyní pro smích. Po bitvě je každý generál a všichni nyní zcela přesně ví, že se nic nechystalo, třebaže náznaků bylo tolik, že nikdo nic takového za posledních deset let, které brzy uběhnou od jiného falešného teroristického útoku, nepamatuje.

Jsem šťastný, že jsem se v pondělí 27. června mohl probudit do slunného dne a že na Českou republiku nemířil žádný radioaktivní mrak, že nezahynuly stovky tisíc Němců a že nemáme v Evropě vyhlášené stanné právo. Věřím tomu, že nás od něčeho takového dělilo jen velmi málo a to, že k něčemu takovému nakonec nedošlo, přičítám především provalení plánu a rozšíření těchto informací - na internetu.

To, co na první pohled vypadá jako prohra konspiračních teoretiků (jak je nám nepěkně říkáno) a co bude nejspíše proti nim použito (předvídali něco, co se nestalo a tím se podle některých ztrapnili), může být naopak chápáno jako jejich výhra. Sám jsem sice věřil, že i přes ono prozrazení elity svůj plán dokončí, ale zřejmě jsou ještě stále opatrné, protože vědí, že západní veřejnost začíná být ostražitá. Stovky tisíc diváků zmíněných videí na YouTube, čtenářů listu Der Spiegel (který jako jediný z větších deníků o plánovaném útoku informoval), kroky lidí jako jsou advokáti Torsten van Geest či Dominik Storr, kteří podali trestní oznámení, takže se záležitostí chtě nechtě musely zabývat soudy a státní úřady - to vše nejspíše zapříčinilo odložení dlouho připravovaného plánu. Kdyby podobná spontánní aktivita vznikla i před 11. zářím, možná jsme dnes mohli žít ve svobodnějším světě, než v jakém žijeme.

Konspiračním teoretikům nejde primárně o to, zda mají vždy a za všech okolností pravdu, nebo ne. Mohou se klidně i mýlit, ale přínosem jejich úsilí je to, že na světlo vynášejí upozaďované souvislosti a témata a vedou ostatní k přemýšlení o věcech, které dosud stály spíše na okraji jejich zájmu. Suplují tak vlastně roli médií, která se propůjčila globalistům a která předkládají pouze mix zábavy a propagandy. To, že kromě zmíněného Spiegelu (a v českém prostředí kromě serveru Prvnizpravy.cz) všechna hlavní média o berlínské záležitosti mlčela, jen dokazuje, že se něco mělo dít. Jak totiž kdosi trefně poznamenal: když se americká celebrita opije na veřejnosti, bude to ve všech mediích hned druhý den. Když Tom Cruise s někým dovádí v posteli, uvidíme to už ve večerních zprávách. My ale cítíme zodpovědnost informačně pokrývat to, čím se hlavní sdělovací prostředky zabývat odmítají".

Ostuda, kterou si uřízlo pár lidí (včetně mne) kvůli tomu, že varovali před něčím, co se nestalo, je mnohem menší újmou, než případné statisíce mrtvých, kdyby k útoku došlo. Nevím, kdo by si mohl přát, abychom bývali měli pravdu. Kdo by mohl mít radost z takového neštěstí a následných hrůz?

Tím se nestavím do role majitele pravdy. Snažil jsem se jen české čtenáře informovat o tom, co hýbalo německou nezávislou mediální scénou. Klíčové totiž bylo, jak se k chystanému útoku postavili sami Němci. Zatímco jejich elity a představitelé státu trestuhodně selhali, když varování před útok zcela ignorovali, obyčejní Němci odvedli dobrou práci.

Úleva jedněch ale znamená vztek druhých. Umím si představit, jak prozrazení plánu a jeho následný vynucený odklad musel rozlítit ty, kteří ho tak dlouho připravovali. Nemyslím ani tolik agenty, operativce a zpravodajce, jako spíše ty, kteří jim udílejí rozkazy a vše zpovzdálí režírují.

Elitám vadí, že skrze zatím ještě volně šířené informace dochází k vyzrazení jejich záměrů. Hlavní média mají pod palcem (což jsem dobře viděli v jejich současné nečinnosti), ale co zatím rozhodně pod kontrolou nemají, je internet. Užívejme ho proto, dokud funguje a než se z něj stane jen a pouze hlásná trouba.

Získali jsme čas navíc, ale o to rychleji budeme zřejmě o svobodný internet připraveni. Příští velký megarituál si už elity tak snadno zkazit nedají.

EU potají rozhodla, že bude sbírat údaje o lidech cestujících letadly

4. července 2011 v 13:05 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Pět let budou uloženy osobní údaje pasažérů, kteří cestují leteckými linkami po Evropské unii. Rozhodnutí přijala rada ministrů EU na nátlak Británie už 11. dubna, dosud je však nezveřejnila. Námitky unijních právníků proti tomuto kroku ignorovala.
Už nyní se shromažďují data pasažérů cestujících z Evropy nebo přes Evropu do USA a tyto údaje se předávají americkým
úřadům. Krok, který byl přijat po tvrdém tlaku USA, zvedl v celé Unii silnou kritiku.

Tajné služby získají řadu citlivých údajů
Dubnové rozhodnutí, které má být rozšířeno i na všechny pasažéry cestující do EU nebo z ní, bylo podle diplomatů přijato pod tlakem Británie, Švédska a Irska. Tyto země požadovaly, aby byla i v EU shromažďována data pasažérů podle vzoru sdružení UKUSA, k němuž kromě USA a Británie patří i Austrálie a Kanada. Ústřední roli v dohodě z roku 1947 o vytvoření UKUSA hraje výměna informací špionážních služeb.Přijaté opatření však zatím nebylo uvedeno do praxe, protože se nemá vztahovat na úplně všechny lety. Teď se v Bruselu svádí boj o to, které lety budou zahrnuty a které ne.

Česko bylo proti "Souhlasu soudce"
Rakušané se také pokusili prosadit, aby pro přístup k získaným datům byl nutný souhlas soudce. To však narazilo na odpor Británie, Francie, Itálie, Švédska a také Česka, které to označily za "neproveditelné". Rozhodnutím Unie získají špionážní agentury i další státní úřady možnost shromažďovat tzv. PNR, jak bývají data pasažérů označována. PNR přitom zahrnují nejen jejich jména či údaje o letu, ale také údaje o platebních kartách a další citlivé informace.
Právní experti Evropské komise proto varovali, že hrozí konflikt mezi evropským a národním právem. Řada nejvyšších soudů může chystanou normu při jejím zavádění odmítnout jako "neslučitelnou se základními právy".
Požadavek, aby každý stát rozhodl, zda bude data sbírat, či ne, byl už odmítnut s tím, že pak by tajné služby nemohly sestavovat profily pasažérů, jež považují za podezřelé.
Profily mají být sestavovány "v reálném čase" a "proaktivně" - podle Francouzů a Britů by se měly vytvářet nejen o osobách, které jsou podezřelé z terorismu - což je obvyklé zdůvodnění pro podobné aktivity - nýbrž v případě všech podezřelých.