Březen 2011

Vyšší stupeň kapitalismu

29. března 2011 v 14:16 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Světe div se, otřásá tebou další bombardování ropného státu a to na den přesně po osmi letech, kdy byla zahájena invaze do Iráku. Tehdy šlo o osvobození planety od šíleného diktátora schopného použít kdykoliv a kdekoliv své zbraně hromadného ničení, které nejdříve jistojistě měl, ale poté, co se nikde nenašly, vyšlo jaksi najevo, že šlo o velký omyl a žádné vlastně ani neměl. Co naplat, zbraně nezbraně, když už jednou někam americká armáda a její spojenci vkročí, tak přece neodejde aniž by diktaturou zbídačenému národu nedopřála nový život ve vytoužené demokracii. Že tahle dosud trvající dobrosrdečná transformace systému stála život přes sto tisíc Iráčanů je sice smutné, ale např. dle Madeleine Albrightové to za údajnou svobodu stojí. A hlavně, v žádném případě nejde o žádnou ropu, míní čtenář Michal Mecerod.

Tuhle realitu o invazi do Iráku není nutno dále rozvádět, jsou to víceméně dobře známé informace polapené z masmediálního šumu.
O ropu samozřejmě "nejde" ani v případě aktuální vojenské intervence v Libyi: http://www.realclearpolitics.com/video/2011/03/21/dem_congressman_were_in_libya_because_of_oil.html . Opět jde pouze o blaho Libyců trpících diktaturou a nemajících možnosti svrhnout šíleného diktátora svépomocí. Toť oficiální verze skutečnosti aneb toliko dobra je na světě, kolik je na světě munice vzduch - země. Pan Havel by určitě souhlasil.
Politici západních kultur sice mají požehnání OSN (spíše OSN a.s.), ale v očích veřejnosti tentokrát staví své pravdy na chatrnějších základech než tomu bylo před osmi lety v Iráku, nebo před deseti lety v Afghánistánu. Vůdce Libye Kaddáfí nestihl být bohužel dostatečně zdémonizován a co je opravdu nevýhoda - v poměrně nevystrašené mase neevokuje útok na WTC z 11. září. Málo vyděšená veřejnost se rovná nízké veřejné podpoře pro válečné výpravy. Snaha ospravedlnit válku je proto zaměřena na vraždění civilistů Kaddáfího armádou, což ale na veřejné mínění pro nedostatek věrohodnosti takových zpráv moc velký dojem nedělá, ačkoliv se média opravdu snaží. Nechybí ani informace o hrdě bojujících povstalcích s arzenálem větší armády, o kterých málokdo ví co jsou vůbec zač, kde se vzali, kde vzali všechny ty zbraně a co se od nich dá očekávat v případě svrhnutí Kaddáfího. Tento mediální mišmaš obohacují výroky útočných mocipánů, kteří mění své válečné plány a cíle jako ponožky.
Sečteno podtrženo, politici tentokrát vaří mystifikační menu z více vody než obvykle a média jsou jim jako vždy ochotně ku pomoci. Kdyby náhodou daňovým poplatníkům nechutnalo, nic se v podstatě neděje, na reklamace se nebere zřetel. Nepřímá demokracie kapitalismu má své výhody.
Nebyl by ale kapitalismus kapitalismem, kdyby šlo snad o něco jiného než o zisk. Zisk až na prvním místě, ten z ropy obzvláště. Proč draze nebo vůbec jakkoli nakupovat ropu z Libye, když ji můžeme vlastnit? Řekli si pravděpodobně kolegové majitelé ropných společností a už už žhaví drát prezidentům a premiérům s instrukcemi k šikování stíhaček. Rozjíždí se další válečná kapitalistická kolonizační mašinérie za zástěrkou pomoci Libyskému lidu. Zjednodušeně řečeno: rozjíždí se gigantický byznys neboli vyšší stupeň kapitalismu. Na téhle úrovni výdělečné činnsoti umírají lidé, svrhávají se vlády, zelenou mají destrukce a destabilizace států. Mohou být vzneseny námitky, které nejsou daleko od pravdy, že naše západní vyspělá společnost ropu potřebuje. Faktem zůstává, že bez ropy by se náš systém, který z ropy vyrostl jako z vody a ropa mu proudí v žilách, sesypal jako domeček z karet. Není ale tajemstvím, že černého zlata v naší matičce zemi ubývá.
Znamená to do budoucna více válek o tuhle surovinu? Pravděpodobně ano, ropné korporace se asi svých petrodolarů jen tak nevzdají. Namísto investic do vývoje a začlenění alternativních pohonů v masovém měřítku, které by se jistě taktéž vyplatily, bude se raději hazardovat s vrty na čím dál více nepřístupných místech končících ve stínu ekologických katastrof, nebo bude přibývat válečných tažení na území ropou poskvrněných. K velké smůle jsou tato území převážně v islámských zemích, tudíž se může situace snadno vyvinout v náboženský konflikt nevídaných rozměrů. Tak jak ropa pomohla k rozvoji naší civilizace, může stejně pomoci k jejímu zániku.
Na scéně vyššího kapitalismu v rámci válečných vřav se pohybuje ještě další nepostradatelný činitel a to je překvapivě zbrojní průmysl. Když se válčí, tak se daří a čím déle se válčí, tím se daří více. Zbrojní průmysl má rád dlouhé, vleklé, nákladné a pokud možno nekonečné válčení. Stát za takové krvavé hry vládnoucích elit zaplatí miliardy dolarů, takže už tak megalomanský státní dluh roste vesele dál, na čem je nakonec bit daňový poplatník. Hodnoty které vytvoří společnost prací jsou promrhány ve smrtelných explozích bomb a tím celý smysl práce jakožto tvoření hodnot ztrácí na významu a především na lidskosti. Málokoho může těšit představa, že miliardy dolarů stát vymění za zbraně a munici, která neslouží k obraně, nýbrž k útoku a zabíjení v zájmu kohosi při tzv. mírových misích. Celosvětové výdaje na zbrojení za poslední dekádu jsou nejvyšší v historii, dominují velmoci Čína a USA. Studená válka evidentně neskončila. V době ekonomické krize tvoří v západních státech výdaje na zbrojení nemalé procento HDP i přesto, že se šetří a škrtá kde je to jen možné i nemožné.
Co si představit pod pojmem šetření je nyní nepřehlédnutelné v Libyi. Jedna vystřelená raketa Tomahawk stojí půl druhého milionu dolarů. Jen během prvního dne bylo vypáleno 112 těchto střel. Nasazení stíhaček F - 15 a F - 16 stojí deset tisíc dolarů za hodinu a to bez munice. Jedna bomba svržená tzv. neviditelným bombardérem stojí čtyřicet tisíc dolarů. Celkové náklady armády USA za první den jsou sto milónů dolarů. Nutno podotknout, že Spojené státy mají rozehrané ještě další dvě válečné partie při astronomickém státním dluhu překračujícím čtrnáct bilionu dolarů. Tím se dostaly do stavu státního bankrotu, poněvadž takový dluh je nesplatitelný. Na nějakou tu válku se ale finance vždy najdou, obzvláště pak, pokud jde o osvobození národa na druhé straně zeměkoule.
Není na místě vytýkat Spojeným státům jejich dobrou vůli a soucit při záchraně Lybijců, Iránců či Afghánců, ale kdo zachrání samotné Američany? Že by Čína? Pro Českou republiku a potažmo pro celou Evropu je následování velkého bratra USA cestou do stejné dluhové propasti za pískotu píšťalky nadnárodních korporací. Jsou si občané ČR stále jisti, že mají dobrý ekonomický a politický vzor?

Co je pro mě politika

29. března 2011 v 14:02 | Jan Široký |  Události, komentáře a odkazy
Z politiky mám rozporuplné pocity,píše Jan Široký 29.3.2011 na Britských listech. Osobně jsem přesvědčen, že nynější již političtí matadoři zneužili situace, kdy v Čechách 40 let neexistovala demokracie. Celá jedna generace naší země nepoznala svobodu. Absence empirické zkušenosti tak lidi postavila do situace, kdy museli uvěřit, že svoboda je to, co jim porevoluční představitelé státu jako svobodu představí.
Bohužel již od začátku devadesátých let je politika a státní moc až příliš navázána na podnikatele a místní i nadnárodní firmy. Politici tak nikdy zcela záměrně neprohlubovali občanské vnímání společnosti i věcí veřejných. Celá jedna další generace tak žila v jakémsi pokřiveném systému, o němž se upřímně domnívala, že je toto svoboda.
Dnes lidé politiku vnímají jen skrze přihlouplé řečnické přestřelky, obecně ve společnosti panuje skepse a nedůvěra a národ je postaven do situace, že se více méně obává, jaké další zhoršení kvality života jej čeká.
Je zcela nepřirozené, že nám politici na postu ministra financí utahují opasky, přicházejí s krizovými balíčky, nastolují nouzová ekonomická opatření a obecně stále uplatňují strategii vlády strachem. O rozvoj občanské společnosti, pocitu sounáležitosti občana s jeho zemí i městem politici neusilují ani ve svých programech a již vůbec ne praktickými kroky.
Politika je pro mne velice důležitý instrument zachování a rozvoje svobod občanů. Politika je forma veřejné diskuze a správy státu i regionů, která je zároveň pojistkou, aby úředníci a lidé, jež jednají jako orgány veřejné moci, byli vždy pod dohledem veřejnosti prostřednictvím svých politiků.
Obávám se, že totéž co politika, pro mne neznamenají čeští politici. Jsem přesvědčen, že drtivá většina českých politiků, ať již z pohodlnosti, či z vypočítavosti nebo z důvodu vlastního prospěchu, se podíleli a stále spolupodílejí na co největším poškozování svobodné občanské společnosti, kdy pozornost veřejnosti zaměstnávají konstantním strašením, katastrofickými scénáři, mediálním nafukováním často bezvýznamných kauz, kdy takto skryti rozhodnou často o věcech mnohem důležitějších, o kterých obyvatele však nikdo neinformuje.
Politika v Českém provedení je pro mne jistou formou vulgárního násilí.
Ze všech těchto důvodů, usilovně podporuji rozvoj a zavedení všemožných forem ověřené datové komunikace do systému přímé demokracie. Dnes, kdy je internet a počítač běžnou součástí drtivé většiny domácností, kdy již plně funguje a stát akceptuje elektronický podpis či datové schránky, je již pravý čas, aby lidé měli mnohem více možností ovlivnit běh věcí veřejných. Nebráním se ani elektronickým volbám a jsem přesvědčen, že odvolatelnost politiků je již na místě.
Veřejná referenda nesmí být nadále jakýmsi mytickým právním instrumentem, který je v praxi nedosažitelný. Češi si po čtyřiceti letech nesvobody a dalších dvaceti letech zneužívání a fabulací zaslouží, aby politici, úředníci a všichni, kdo jsou vyplácení z veřejných peněz, začali pracovat pro ty, od koho si peníze berou. Je na čase, aby občané mohli veřejnou moc nejen někomu svěřit, ale aby ji také mohli ze své vůle odejmout. Politik, úředník, či kterýkoliv vykonavatel státní moci má nezpochybnitelnou povinnost pracovat pro občana.
Politika je dle mého názoru nesmírně důležitá a soudím, že základním mechanismem realizace demokracie vždy politika zůstane. Ovšem po dvaceti letech skrývání smyslu svobody, po velice nestydatém usurpování šancí lidí dosáhnout narovnání a jisté občanské hrdosti, po víc jak dvaceti letech, kdy jsme stále nedosáhly hodnot kvalitní demokratické společnosti, není jiné cesty, než otevřít cestu formám přímé demokracie. Jedině tak lze zdvihnout laťku na tu úroveň, kdy politik musí pracovat pro veřejnost kvalitně a s nasazením, jinak mu lidé odejmou jeho mandát a výsady, a dají jiné osobě, která se zaváže veřejnou služby vykonávat.

Manuál k likvidaci svobodné společnosti

10. března 2011 v 16:34 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Vezměme jednu, bolševickým experimentem, zdecimovanou banánovou republiku. Obyvatelstvu, s mozky vypláchnutými desetiletími fašisticko-komunistické propagandy a po totálním mravním i intelektuálním úpadku, okořeněném všudypřítomným strachem a udavačstvím, předložte dobře připravenou a režírovanou frašku, kterou pojmenujte revoluce. Aby snad opravdu nechtěli lidé něco měnit, připojte přívlastek sametová a jako hlavní heslo celé atrakce vyhlaste: "Nejsme jako oni!!!"
Poté, co davy cinkající klíči, odejdou z náměstí s národní hymnou na rtech a doma v kamnech v panice většina pálí rudé knížky, máte půdu připravenou. Uvěří vám historku o mrtvém agentu StB, uvěří vám zasloužilého soudruha Čalfu v čele "nekomunistické" vlády, uvěří vám presidenta Havla, jednomyslně zvoleného parlamentem plným jeho "třídních nepřátel", uvěří vám nutnost doživotních bohatých apanáží pro největší estébácké zrůdy i to, že za celých čtyřicet let tyranie může být dle práva potrestán jen dvěma roky vězení pouze jediný představitel celé totalitní mašinérie.
Pokud se vám takto podařilo lid obalamutit po stránce ideologické, je pravý čas na finanční zhodnocení celé operace. Z první chvíle vystrašeným, méně zasvěceným, soudruhům, zborcených potem ve sklepeních partajních paláců a policejních či armádních kanceláří, je třeba dát jasný vzkaz, že se jede dál, ačkoliv si už nebude možno beztrestně zastřílet na ubožáky, kteří chtějí ze zadrátovaného socialistického ráje uprchnout. Všechny staré vazby a soudružské vztahy budou zachovány, vytěženy a velmi dobře zúročeny.
I nové "demokratické" partaje potřebují své lidi. Takové co se vyznají, co jsou schopní a hlavně všehoschopní. Bez studu, morálky, bez charakteru. Lidi, co pro pár tisícovek podrazí kohokoliv, provedou cokoliv a vlezou do prdele komukoliv. To je základ pro nové společenské zřízení,novou epochu, nový eurosocialismus s lidskou tváří, báječný sociální stát pro všechny.
Stádo poddaných obyvatel je pak potřeba udržovat ve stavu neustálého existenčního strachu. Již nelze hrozit nočními návštěvami StB, doživotním žalářem či nucenými pracemi v koncentrácích. To je přece nehodno politicky korektních nových demokratů. Je třeba vymyslet nové bubáky. Nebude na důchody, nebude na sociální dávky, bude se umírat bez pomoci na chodbách zanedbaných nemocnic, benzín za padesát, exekutor do každé rodiny.
Takže občane znovu ohni hřbet a neremcej! Chceš žít svobodně a stát považuješ jen za garanta základních práv a svobod, ochránce národních zájmů nebo snad dokonce za tvůrce pravidel pro rovné příležitosti pro všechny? Tak to jsi extrémista a naivní hlupák! V dnešní době tu není stát pro tebe, ale ty jsi tu pro stát. Ty musíš makat a platit, aby stát měl za co žít.
A stát jsou výše zmínění lidé z politických partají. Ti, kteří neumí hospodařit, ti kteří bezostyšně rozkrádají státní rozpočet, ti, kteří nemají ani nejmenší povědomost o tom, jak tuto společnost řídit a vést k prosperitě. Veškeré jejich umění končí kouzelnou formulací: "Není dostatek peněz, je třeba znovu zvýšit daně!" Kam se všechny finance podějí, když produktivnímu člověku skrz absolutně nepřehlednou daňovou džungli seberou již více jak tři čtvrtiny výdělku, vysvětlit neumějí.
Stejně jako neumějí vysvětli za co oni nakupují super výdělečné akcie, staví penzióny, pořizují flotily jachet, skupují pozemky, domy, byty, hotely. A policie i soudy mlčí, nekonají, nereagují. Vše v rámci pokřivené morálky a manipulativního práva. Vládnoucí oligarchie vždy veškeré snahy o rozkrytí tohoto jejich perpeta mobile na černé výdělky přebije nějakou novou mediální pseudokausou, kterou novinářský šmuk v honbě za senzací rozmázne na první straně svého plátku. Podstata věci se neřeší, táta s lahváčem a máma v natáčkách zamáčknou slzu u Šehrezády a je vymalováno.
Víme tedy, že Bartošová chlastá, Hanychová kouří, Bátora je extrémista a nácek, Rom není cikán, Evropská unie nám posílá peníze, Klaus je teplouš a na letušky, a že "kurva" se neříká. Dřívější předposranost z režimu vystřídala předposranost ze všeho, co nám politická vrchnost pomocí médií nabulíkuje. Bojíme se, že když někdo odejde, chcípneme.
Nenechme ze sebe dělat tupé ovce. Nenechávejme se zahnat do kouta až k samé podstatě bytí! Vždyť jen zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Za pár dalších let beze změny ale budeme muset. Všechno do sebe zapadá. Ožebračený, psychicky vyždímaný a vystrašený člověk pod klatbou exekutorstánu bez základních práv a svobod. Taková je zřejmě vize 2020 v podání socialistické EU. Důchodová reforma naší "pravicové" vlády budiž důkazem.
Politickou korektnost spláchněme do hajzlu, je třeba si konečně otevřeně říci, že nebudeme dělat podřadné lokaje amatérským tlučhubům s profesionální zlodějskou zkušeností. Nenechme tyto pseudovůdce a pseudointelektuály naši společnost totálně zlikvidovat. Kurva!

Z mé komunikace s ČSÚ

10. března 2011 v 14:30 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Vážená paní Serbusová,
napsal jsem Vám jasné důvody, proč se sčítat nebudu. Tím, že mi píšete: "Zdůrazňuji, že ochrana osobních údajů je důležitým prvkem celého sčítání a je přímou součástí zákona o sčítání. Všechny údaje zjištěné při sčítání podléhají velmi přísné ochraně, která je zajištěna ve všech fázích sběru sčítacích formulářů, jejich zpracování i publikace výsledků. Mezi hlavní zásady ochrany osobních údajů patří například povinnost mlčenlivosti pro všechny, které se v souvislosti s prováděním sčítání a zpracováním jeho výsledků seznámí s individuálními údaji. Veškeré práce na sčítání probíhají za mimořádně přísného bezpečnostního režimu, zahrnujícího všechny fáze sčítání, ochranu sčítacích tiskopisů, pracovišť aj. Osobní údaje získané sčítáním jsou využity výhradně ke statistickým účelům. Dohled nad zajištěním bezpečnosti a ochrany osobních údajů bude v průběhu sčítání kontrolovat Úřad na ochranu osobních údajů." se NIKDE nezavazujete, že v případě jakéhokoliv pochybení, a nejčastěji je to lidský faktor, budete kompenzovat mě, nebo mé rodině nastalou újmu.
Dále, cituji: "není nám znám žádný případ, kdy by došlo ke zneužití dat ze sčítání. Někdy je poukazováno na sčítání v roce 1930, které zejména po roce 1990 bylo využíváno jako doklad hlavně pro německé úřady při žádostech o přiznání německého státního občanství a dále jako podklad pro restituční nároky. Tyto údaje poskytoval Národní archiv na žádost dotyčné osoby nebo jejích dědiců podle platného zákona o archivnictví. Nešlo tedy o zneužití dat, které by komukoliv způsobilo újmu."
Pokud do té újmy nepočítáte statistiku z r. 1921 Belgie a její zneužití nacistickým Německem při vyvražďování Židů. Dále dle statistiky byli odsunování z pohraničí Sudetští Němci v r. 1945-46, po r.1948 se v Sovětském svazu začal praktikovat odsun Židů do Sibiřských Gulagů a následně i zde v letech padesátých a opět dle statistických soupisů byli pronásledováni tzv. Židobolševici. Za jednoho z nich byl označen i Dr. Slánský. Na základě "různých" statistik byli pronásledovaní disidenti ať už z r. 1968, či Charta 77 obíráni o osobní majetky, neboť stát - státní správa vždy věděla co vlastní a jaké jsou jejich majetkové poměry. Další, co mne zaráží je, že poukazujete na "potřeby" různých firem, které pro svůj rozvoj a investiční záměr potřebují vědět kolik např. lidí dojíždí denně do práce a jak. Už tím, že data firmám předáte si protiřečíte. Dále takové firmy si mají nechat udělat průzkumy za své, nikoli za mé peníze.
V neposlední řadě chci znovu zopakovat k odstavci kde neznáte žádný případ…..…: Jak vyplývá z novely azylového zákona (sněmovní tisk č. 921), která byl schválena PSP ČR, osobní údaje poskytované při sčítání lidu mají být zpřístupněny zpravodajským službám, což rovněž představuje jiné než původním zákonem předpokládané zpracování osobních údajů. K obdobnému zásahu došlo novelou § 8, odst. 2, trestního řádu (č. 265/2001 Sb.).
Už "jen" ten plurál - Zpravodajským službám, nikoli zpravodajské službě mě děsí. Z toho vyvozuji, že kdejaká MI6, CIA, KGB či kterákoli jiná zpravodajská služa o mne a mé rodině může vědět cokoli.
To jsou tedy některé důvody, proč se sčítat odmítám, proč sčítacího komisaře vyhodím a proč vám NEPOSKYTNU nic, třeba i pod pohrůžkou výpalného 10 000,-Kč.
Tímto jsem debatu uzavřel a odmítám na toto téma dále diskutovat. Má rozhodnutí jsou neměnná.

Realita bezpečnosti dat při sčítání lidu 2011 v ČR

7. března 2011 v 17:05 | http://scitani-lidu.wz.cz/
Český statistický úřad poskytuje zavádějící informace o bezpečnosti sčítání lidu 2011. Ukážeme si několik příkladů.

Anonymizace dat při sčítání lidu 2011 v ČR

Na webu ČSÚ se dočteme:
Jakmile budou papírové formuláře naskenovány, dojde před samotným zpracováním k jejich anonymizaci. To v praxi znamená, že budou z databází odstraněna všechna jména a rodná čísla. Z výsledků sčítání tak pouze zjistíte, že např. v Bruntále v Jiráskově ulici žije žena, které je 35 let, má dvě děti, každý den dojíždí do práce vlakem do Opavy, vystudovala vysokou školu a narodila se v Ostravě, ale nikdo už nikdy nezjistí, jak se jmenuje, ani jaké má rodné číslo.
Bylo by to pěkné, že? Ale realita je jiná. ČSÚ provádí při sčítání lidu jakousi anonymizaci pouze "na oko". Odstraňuje jméno, příjmení, rodné číslo, den a měsíc narození (resp. z data narození ponechá věk). Po té "anonymizaci" tedy zbude údaj o čísle domu, bytu, pohlaví, věku apod. Začátek odstavce by tedy měl znít:
Z výsledků sčítání tak pouze zjistíte, že např. v Bruntále v Jiráskově ulici, číslo popisné 17, v přízemí v 1. bytě, žije ve vlastním domě žena, které je 35 let, má dvě děti (z toho jedno z posledního manželství), je rozvedená, každý den dojíždí 60 až 90 minut do práce vlakem do Opavy, kde pracuje na adrese Oprava, Lipová 15 jako technolog výroby v potravinářstvé výrobě, vystudovala VŠE, a narodila se v Ostravě. A spoustu dalších informací včetně informací o bytě, domě (tyto informace lze podle čísla bytu a domu velmi snadno propojit).
To už nezní tak dobře, že?
Dále se tvrdí, že nikdo už nikdy nezjistí, jak se jmenuje. Ale je to pravda? Nemám k dispozici přesné údaje, ale mnoho lidí žije ve vlastním domě nebo bytě. A nezanedbatelná část lidí žije sama nebo jde o rodinu, kde lze členy jasně rozlišit podle pohlaví a věku. U takových lidí stačí nahlédnout např. do katastru nemovitostí a hned zjistíte jméno oné osoby (pravda, může se stát, že třeba dům pronajímá, ale takových případů není mnoho). Pokud jde např. o podnikatele, tak zjistíte i rodné číslo z živnostenského rejstříku. Způsobů, jak doplnit podle přesné adresy, věku, pohlaví a dalších údaje z formuláře jméno, je spousta. Závěr odstavce je tedy zcela nepravdivý -i po anonymizaci není problém u většiny osob přiřadit údaje ke konkrétnímu jménu.

Přístup k datům a statistické účely

Je zřejmé, že výsledkem sčítání nebudou anonymní data, tedy data, která by nešla ve většině případů s velkou pravděpodobností spojit s konkrétními osobami, byty a domy. Ale pojďme se podívat, kdo může data využívat a k čemu.
Na každém formuláři se píše, že "Údaje budou využity výhradně ke statistickým účelům." Já jsem si pod tím představoval jen nějaké souhrnné informace - např. kolik lidí daného věku žije v dané obci apod. Ale ČSÚ má zjevně zcela jinou představu o statistických účelech.
Koukněme se na článek přímo z webu ČSÚ, který hovoří o využití dat ze sčítání lidu.
Když vyráží jednotka k požáru, musí si velmi rychle zjistit informace o objektu, ke kterému jede. Velitel si proto vyžádá základní informace a dozví se například, že se jedná o dům, který má šest nadzemních poschodí. Podle toho se musí zařídit a připravit plán zásahu. Jiný postup je třeba zvolit u dřevěného objektu, jiný u objektu z cihel. Všechny tyto informace musí mít jednotka co nejrychleji k dispozici, nemohou zjistit teprve po příjezdu, co je to za objekt, a shánět nějaké informace.
Pod statistickými účely tedy podle ČSÚ patří získávání konkrétních informací z jednoho konkrétního dotazníku sčítání lidu. Tedy vyhledání a využití vyplněných dat na formuláři konkrétního domu podle adresy. Nehleďme teď na užitečnost tohoto konkrétního využití, ale na princip. Obecně prostě budou využívána konkrétní data z dotazníků a nikoli jen data souhrnná (agregovaná). Přístup k těmto údajům nebudou mít samozřejmě pouze hasiči, ale např. ministerstva apod. Vytvořené statistiky, které jsou veřejně dostupné na webu ČSÚ jsou jen nepatrná část nasbíraných dat, které bude stát využívat. Buduje se tak velká databáze domů, bytů a osob. V dřívějších dobách to takový problém nebyl, protože bez počítačů šly takové informace těžko používat a zneužívat. Dnes je to snadné. Databáze bude existovat v mnoha kopiích (v dřívějších dobách nebylo reálné okopírovat miliony papírů, dnes to bude třeba na jednom DVD). Ta nasbíraná data už pravděpodobně nikdy ze světa nezmizí. Zda v takových datech chcete být nebo ne, to je pouze na vás.

Křišťálová noc, aneb proč se nesčítám

7. března 2011 v 12:18 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Státy obecně nejsou schopny zaručit, aby osobní údaje získané v censech nebyly využity pro jiný než zamýšlený a zákonem garantovaný účel, nehledě na to, že oprávněný zájem občanů na ochraně poskytovaných osobních údajů časový rámec existence státu a jeho demokratického zřízení nezřídka přesahuje. S poukázáním na tragické historické události (Holandsko r.1921, Adolf Hitler využil těchto sčítacích formulářů pro genocidu židů) spojené právě se zneužitím údajů, které o sobě občané neuváženě uvedli. Myslím, že správně dovozuji, že to, co je DNES informace v zásadě nevinná, ZÍTRA může být informace život ohrožující.
Proto odmítám sčítání jako takové a věřejně prohlašuji, že ŽÁDNÉ údaje statistickému úřadu NEPOSKYTNU a to z těchto důvodů:
1) Sčítání lidu představuje neoprávněný a nepřiměřený zásah do mých základních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky, v daném případě ustanovením čl. 10, odst. 3, Listiny základních práv a svobod.
2) Přestože zákon o sčítání lidu nepředpokládá využití osobních údajů poskytnutých fyzickými osobami pro jiné než statistické účely, příklad z evropské historie, jakož i podobné případy, kdy byly údaje ze sčítání lidu využívány československými orgány při tzv. "odsunu" sudetských Němců v letech 1945-46, svědčí o tom, že státy obecně nejsou schopny zaručit, aby osobní údaje získané v censech nebyly využity pro jiný než zamýšlený a zákonem garantovaný účel, nehledě na to, že oprávněný zájem občanů na ochraně poskytovaných osobních údajů časový rámec existence státu a jeho demokratického zřízení nezřídka přesahuje.
3) Jak vyplývá z novely azylového zákona (sněmovní tisk č. 921), která byl schválena PSP ČR, osobní údaje poskytované při sčítání lidu mají být zpřístupněny zpravodajským službám, což rovněž představuje jiné než původním zákonem předpokládané zpracování osobních údajů. K obdobnému zásahu došlo novelou § 8, odst. 2, trestního řádu (č. 265/2001 Sb.).
4) Ustanovení § 2, odst. 2, písm. b), zákona o přestupcích stanoví, že "přestupkem není jednání, jímž někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto jednáním nebyl způsoben zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil, a toto nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit jinak." Neboť zájem na ochraně osobních údajů je dán ustanovením čl. 10, odst. 3, Listiny základních práv a svobod, dovozuji, že se nedopouštím přestupku, z něhož bych mohl být obviněn.
5) K materiální stránce budoucího předmětného skutku uvádím, že Český statistický úřad získává některé údaje o osobách, které se sčítání v minulost nezúčastnily, z registrů evidence obyvatel, tudíž bez ohledu na výše uvedené je společenská nebezpečnost mého jednání nízká, naopak jednání směřující k ochraně zájmu státu na zajištění bezpečnosti osobních údajů jeho občanů je zřejmě společensky prospěšné.

Sociálně právní systém v ČR

3. března 2011 v 16:38 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Cikán ti může vynadat do bílých kurev. Tebe se pak nikdo nezastane, protože se to považuje za jejich přirozený projev. Ale nedej bože, aby to bylo naopak.
Cikán má právo na stejnou zdravotní péči, jako ty. To, že do zdravotní pokladny pravděpodobně nikdy nepřispěl je fakt, který je ovšem velice "rasistický", a proto to raději nikde neříkej.
Cikán má právo naši vlast pomlouvat v zahraničí a má pak právo se vrátit a žádat u nás znovu podporu, kterou samozřejmě získá, a to i zpětně, za celou dobu, co se zdržoval mimo republiku.
Cikán má právo získat byt, protože je "sociálně potřebný" . Vůbec nezáleží na tom, že na takový byt jiní, pracující a také s dětmi, čekají dlouhou dobu. Byt přednostně dostane, i když se vrátí po "dlouhém pobytu v zahraničí" a i když svůj byt před odjezdem na "dlouhodobý pobyt v zahraničí" zpeněžil.
Cikán na tebe může zaútočit se zbraní v ruce beze strachu z obvinění z rasistického útoku. Hlavně se moc nebraň, aby to náhodou nebyla nepřiměřená obrana, mohlo by se to také považovat za rasismus. V případě tvého útoku na cikána, máš totiž smůlu, že to kupodivu neplatí naopak. Budeš trestán za napadení, a co víc - za rasistický útok, přestože to z tvé strany rasistický útok rozhodně nebyl.
Cikán má právo zneužívat náš sociální systém. Pokud to ale již přehání a stát již tak svolný nebude, má právo žalovat naši republiku v zahraničí. Náš stát mu poskytne na tento soudní spor zdarma právníky, (protože je "sociálně slabý a je utiskovaná menšina") , kteří budou za jeho práva proti našemu státu bojovat. Zahraničí mu pak, povětšinou, v jeho jistě nezadatelném právu vyhoví. V konečném důsledku mu to stejně všechno zaplatíme, včetně veškerých nákladů na soudní při.
Cikán má většinou velký počet potomků. Ty máš povinnost ze svých daní uhradit mu jeho finanční náklady na jejich tzv. "vychování", a to i v případě, že ty sám nemáš dostatek prostředků na svou vlastní rodinu. Ty se snažíš svoji rodinu uživit prací, on se snažit nemusí, jeho práva jsou jasná.
Cikán může demolovat cokoliv, i to, co mu nepatří. Ty máš povinnost uvést vše do původního stavu, a to za tvoje peníze. Pokusy o obranu tvého majetku a tvého klidného života se neslučují s právy cikánů na poklidný, slušný a důstojný život v naší zemi, viz výše.
Cikáni mají právo na důchod ve stejné výši, jako máš ty, a nejen to! Jemu je vypočítáván důchod z průměrného výdělku, v tom období, ve kterém žádá o důchod. Čili tobě, který celý život pracuješ, teď budou vypočítávat důchod z tvé základní mzdy - což je většinou tak kolem 15.000,- Kč, nemakačenkům se důchod vypočítává z průměrného výdělku v republice, t.j. v současné době z 24.000,- Kč. Takže , když v tomto státě neděláš, jsi na tom líp, než když pracuješ.
Cikán má právo na zveřejnění pozitivních informacích o svém etniku. V případě pokusů o zveřejnění negativních informací, resp. objektivně pravdivých informací, má právo cenzury.
Cikán má právo na utajení informací, které by veřejnosti prozradily skutečné náklady na jejich vydržování v Čechách. Položky "má dáti , dal" z tohoto pohledu nejsou oblíbeným tématem cikánských zástupců a mluvčích.
Cikán má právo požádat o dotace na projekty rozvoje cikánské kultury a na různé cikánské spolky. Stát má pak povinnost jim vyhovět.
Cikán má právo na svá práva i v případě, že to omezuje práva necikánského obyvatelstva.
Cikán má právo znát svá práva, ve větších městech jsou pro ně zřízena "poradenská místa", kde má zdarma veškeré právní poradenství a zastupování u úřadů, včetně sepisování různých žádostí, atp.
A jaký z toho všeho plyne závěr ?
Je dokázáno, že stát, který neumí ochránit své občany a upřednostňuje jedno etnikum před ostatními, je předurčen dříve, či později, k zániku.....
Jediné, co nám budiž slabou útěchou je, že se toto netýká "jen" naší republiky, ale mnoha zemí tzv. vyspělého světa. Neboť každá tato země má své "upřednostňované ochraňované" etnikum....