Září 2010

Eurozmrd

29. září 2010 v 9:02 | darny |  Povídky
cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Při pohledu na tuto větu mi hned bylo jasný, kolik uhodilo:
Koordinací naplňování komunikační strategie České republiky před vstupem do Evropské unie bylo pověřeno MZV ČR. Cílem komunikační strategie (KS) je informovat veřejnost o Evropské unii a objektivně vysvětlit přednosti integrace ČR do EU spolu s eventuálními úskalími tak, aby se všichni občané mohli na základě těchto informací kvalifikovaně rozhodnout o vstupu do EU.
Tato věta pochází z dokumentu, který stanovuje komunikační strategii vlády ohledně vstupu do EU. Už z pohledu na logo, nehledě na text, kde jsou nevýhody zmíněny až na druhém místě a ještě jsou označeny za "eventuální", mi jako zmrdologovi okamžitě bliklo. Už zase něco ti zmrdi chystaj... Kampaň pro vstup do EU, která v ČR běžela, vedli lidé, kteří splňovali všechna kritéria, nikoli pro vstup do unie, ale pro zařazení mezi zmrdy.
Eurozmrd je tu...!!!
Kdysi jsem psal o zmrdech, zmínil jsem, že zmrd se povyšuje nad ostatní, v podstatě lidmi kolem sebe pohrdá, nerespektuje jejich vlastní názory a manipuluje jimi za svými cíli. Psal jsem, že zmrd lže, tlachá, pomlouvá a ohýbá realitu tak, aby se mu to hodilo. (K tomu moje babička vždycky říkala: "Ten, kdo je línej pracovat, nic neumí, pomlouvá,závidí, lže, krade a podvádí, tak ten jde dělat politiku..."
Co dělají eurozmrdi? Nic, nic jiného. Neustále spouštějí všelijaké "vysvětlovací kampaně", nechávají zapojovat "vysvětlovací telefonní linky", zakládají "komunikační centra", tlachají v televizi, rádiu, novinách a po Internetu. Všechno vědí nejlíp, každého poučují, všude už byli třikrát a bylo to tam skvělé.

Produkt eurozmrda:
Zatímco obyčejní zmrdi obvykle produkují leštěné prdy, je produktem eurozmrdů europrd - tzn. prd přebarvený na modro se žlutými hvězdičkami. Europrd je multifunkčním produktem a v podstatě existují dva typy europrdů :
- virtuální europrd : mívá podobu informace. V našich podmínkách jsou virtuální europrdy obvykle spojovány do řetězců a tyto polymerované europrdy se pak nazývají informační kampaně. V zemích, kde již eurozmrdi uspěli, jsou europrdy implementovány v podobě norem, směrnic a nařízení, týkajících se třeba maximálního možného prohnutí banánů a tvaru panáčka na semaforech pro chodce.
První obětí eurozmrdů, kterou jsem zaznamenal, byl Ampelmann - mužíček s kloboukem a deštníkem, který se v Německu vyskytoval na semaforech u přechodů pro chodce. Mužíček stál s deštníkem zabodnutým do země červená, mužíček nakračuje a švihácky se ohání deštníkem jako špacírkou zelená. Barvy byly pochopitelně zachovány. Jenže pak přišli eurozmrdi a killnuli Ampelmanna. Na místo něho nastoupil hranatý kokot, který je na semaforech i u nás.
- reálný europrd je hmatatelným produktem eurozmrda. Existují dva druhy reálných europrdů :
Prvním je tzv. indukovaný reálný europrd (IREP), který vzniká uplatněním virtuálního europrdu do praxe. Například měna Euro je jasným příkladem IREP. Veškeré IREP mívají shodné znaky :
- IREP spotřebovává daleko více zdrojů než produkt zdravého rozumu (PZM) - je dražší, složitější a musí se na něj dávat více pozor
- IREP se obvykle dá použít jen s potížemi, za cenu zásahů zvnějšku a nebo vůbec ne. Proto mnoho IREP existuje pouze na papíře a dál se místo nich používají PZM.
- počet úředníků nutných k evidenci a kontrole IREP je řádově vyšší, než by to bylo třeba pro PZM
- na IREP se nesmí nadávat. Pokud se tak děje, jsou v souladu s předchozím bodem zaměstnáni mediální specialisté, kteří do IREP investují další IREP, aby tak zlepšili jeho image.
Klasický příklad IREP je například projekt bojového letounu Eurofighter. Ruští konstruktéři o něm v době, kdy testovali svoje Su-27 a Su-35 a kdy se Eurofighter ještě projektoval, prohlásili, že to není právě ta úroveň techniky, kteří oni mají. Takže stíhací IREP se stal zastaralým ještě na kreslících prknech. Nicméně projekt běží dál a mediální specialisté dělají vše proto, aby ho představili v co nejlepším světle.
Dále existuje ještě tzv. kopírovaný reálný europrd (KREP). KREP nevzniká z nuly jako IREP, ale tak, že se sebere nějaký funkční PZM a prohlásí se direktivně za europrd. Například existují ještě nějaké obce, které nemají dluhy, vypadají hezky a turisté tam rádi jezdí. Přijdou eurozmrdi a prohlásí je za Euroregion, tedy jednoznačně KREP.
Dále lze europrdy dělit na euromakroprd (postihuje systémově širší oblasti - tedy třeba zavedení euro) a euromikroprd (vyskytuje se jen lokálně - třeba šipky na křižovatkách). EU je právě typická tím, že z mikroprdů dovede vytvářet makroprdy, v čemž je její hlavní kouzlo přitažlivosti.

Polymerovaný europrd:
Momentálně jsou pro nás zásadní hlavně informační a vysvětlovací kampaně, spadající jednoznačně do produktové rodiny virtuálních polymerovaných europrdů. Jak již bylo řečeno, jsou výrazem volání eurozmrdů po veřejné podpoře. Veškerá produkce eurozmrdů vykazuje určité společné znaky nezávislé na tom, jaké technické prostředky k tomu eurozmrdi použijí.
- s přesvědčovaným se během informačních kampaní komunikuje jako s mentálně retardovaným dítětem. Protože se eurozmrd nedovede snížit k podlidem neeurozmrdům kolem sebe a uznat, že jsou přinejmenším na stejné mentální úrovni jako on, nakládá s nimi / s námi jako s dementy.
- při "vysvětlování" bývá použit bipolární model problému. Ve stěžejním díle zmrdologie, Zasvěcení, jsem psal o tom, že zmrd myslí černobíle a neuznává nerozhodné výsledky. Eurozmrd se chová navlas stejně. Zatímco vstup do EU je objektivně vzato změnou rámcových podmínek, za jakých se bude naše země dále vyvíjet, která je směsící jakýchsi pozitiv a negativ, ne vždy dost dobře odseparovatelných. Prostě bude to jiné, ale mnohdy nemůžeme ještě říci, zda taková nebo taková konkrétní věc bude pozitivní nebo negativní. Eurozmrdi podsouvají už porcovaná "negativa" a "pozitiva", hezky zabalená v balíčkách jako maso na krámě. Z pohledu do mrazícího boxu v supermarketu si určitě jen málokdo dovede vybavit celé prase nebo krávu a zde je právě skryto jádro té manipulace : eurozmrdi nám problematiku EU předkousali a částečně natrávili.
- o negativech, ani o těch takto vyseparovaných, pořady od Eurozmrd Entertainment nemluví. Když ano, tak velmi málo a jakýmsi velmi bagatelizujícím tónem.
- odpůrci eurozmdů jsou veřejně prohlášování za tupce a hlupáky. Guru eurozmrdů a bývalý český prezident spolu s vývojářským týmem polosenilních, tupých a býložravých levicových salonních intelektuálů za tím účelem sestrojili strašáka zvaného "česká malost". Tato zbraň proti národnímu cítění se v různých alternativách ("čecháčkovství", "upachtěnost") začala sériově vyrábět v různých eurozmrdích korporacích (Lidové noviny, Česká televize...) a byla masově použita proti českému národu. Výsledek? Klinická smrt. Nikdo si nedovolí klást eurozmrdům odpor, aniž by se necítil provinile. Kdo klade odpor, je automaticky označen nějakou nálepkou. Pojmy jako vlastenectví a národ byly eurozmrdy zprofanovány a přisouzeny do slovníku skinheadů a rasistů.
- vytvořila se vedoucí úloha eurozmrdů. Podobně jako komouši, kteří se prohlásili za předvoj dělníků, rolníků a pracující inteligence a nainstalovali se do čela společnosti, se eurozmrdi de facto chopili vesla a ujali se pozice spasitelů a poslů světla, kteří vedou stádo nechutných pomatených hovniválů tlačících svoje kuličky v jejich stopách k světlým zítřkům. Výsledek? Při pohledu na současnou vládnoucí garnituru se těžko hledá někdo, kdo by nebyl eurozmrd. Individua, která nejsou eurozmrdy, jsou pro změnu obyčejnými zmrdy.
Přitom všem se ale nedá říci, že by na vysvětlování čehokoli bylo cokoli špatného. Špatné je takové vysvětlování, jaké dělají eurozmrdi : prefabrikovaná černobíle vykreslená nebo spíš zkreslená fakta... A obávám se, že to není všechno, čeho se od eurozmrdů můžeme ještě dočkat, protože zatím pouze vysvětlují. Až se do toho pustí naostro a začnou produkovat první skvělé IREP a KREP... zatím totiž tvoří jen pohádky. Až přejdou do stádia realizace virtuálních europrdů, budeme se mít na co těšit.

Pohádka první: "O chudém pocestném."
Jednou, za devatero řekami a devatero horami, stál na kopci krásný zámek. Chudý pocestný se belhal se svým báglem (německy der Rucksack )). Chudák měl jednu nohu dřevěnou (německy : Holzfu), tuberkulózu a hlavně trochu váhal, zda má vůbec k zámku jít. Pak se odvážil a po chvíli postávání přede dveřmi konečně zazvonil. Přišel brýlatý lokaj s klotovými rukávy a jmenovkou Verheugen a vpustil chudáka dovnitř. Chudák byl okouzlen (německy : begeistert). Svítilo tam krásné světlo, bylo tam příjemně teplo a poletovali tam pečení holubi. V dalším střihu vidíme našeho pocestného, uzdraveného a fit, jak s ostatními pocestnými různých národností a barev pleti hoduje u velkého stolu plného žrádla a chlastu za zvuku polticky velmi korektní hudby (německy : Karl Gott).
( ) Vysvětlivka k německým překladům.
Tohle je první, ta veselejší pohádka od eurozmrdů. Je to pohádka určená pro eurohujerovské vohnouty, kteří uvěřili, že existuje a je něco zadarmo. Nebo že nám dokonce někdo něco zadarmo dá. V praxi jsou vžda obchody postavené na bázi výměny něčeho za něco, přičemž před námi zmrdi systematicky zatajují jednu z těchto dvou položek.
EU si dovoluje kritizovat chování Čechů k menšinám a tím podporuje vznik pozitivně diskriminačního systému. Zvenčí to díky eurozmrdům vypadá, že EU jde "jen" primárně o to, aby byla dodržována lidská práva. (Typický europrd). EU jasně ví, že po integraci ČR by - jak se nyní eufemisticky říká - méně přizpůsobiví občané zvedli a přesídlili do západnějších částí, kde je lépe, teplejší klima, vypasenější psi a auta se před obchody nezamykají. Proto napřela své aktivity k tomu, aby politickým nátlakem zlepšila jejich životní podmínky v jejich domácí zemi natolik, aby neměli potřebu někam se stěhovat. Nestálo je to přitom ani korunu, pokud neuvažujeme okrajové náklady na papíry, na kterých bývají napsané všelijaké ty jejich výroční zprávy, zatímco kdyby se měli s fenoménem Deža, Fera a Eržiky vypořádávat na jejich území, mohli by počítat se značnými výdaji. To je ovšem jen triviální příklad, skutečné obchody "něco za něco" mají mnohokráte jiná a velmi nečitelná pozadí.

Pohádka druhá: "O zemi, kolem které natáhli dráty."
Tahle druhá pohádka je méně optimistická. Co do podvodnosti a lživosti je na tom úplně stejně jako ta první.
Maličkočecháčkové ztratili rozum a odmítli Velkoevropu. Jejich země se propadla do strašné izolace. Okolní země na ně zanevřely a oni zase na ně, prostě se pohádali a kolem hranic natruc natáhli dráty. Přestali spolu komunikovat a obchodovat, vydali se všichni svými nedefinovatelnými cestami. Protože ale Velkoevropa byla silnější a Maličkočechy malinké, začaly Maličkočechy skomírat. Zde je zjevná asociace s Šípkovou Růženkou nebo finální scénou ze Sněhurky, obojí ovšem bez příjezdu spanilého zachránce - prince na bílém koni.
Opět naprosto neuvěřitelné. Nejme žádná malá bohapustá a zapomenutá zemička, která by se musela krčit pod křídly nějakého Sojuzu nebo Unie. Máme vlastní potenciál a právě se učíme jej využívat. Hlavně ale není důvod se domnívat, že když řekneme NE, že se tím odsoudíme k zaostávání. Odsoudíme se tím pouze k vlastní cestě. To, zda taková cesta bude lepší nebo horší než EU model, je otázka nyní nezodpověditelná, pokud ovšem nepovoláme Sybillu nebo Nostradama.
Vnější vztahy jsou politické a obchodní. Politické - formalita a obchodní realita :  obchod se totiž nezastaví. My totiž máme co nabídnout. Stačí se podívat na zřejmé choutky Evropy skoupit českou zemědělskou půdu, která snad není ještě natolik vyčerpaná intenzívním hospodařením, jako jejich vlastní.

Kde se berou eurozmrdi?
Mám za to, domnívám se, že existují dvě skupiny:
Eurozmrdi idealisté:
- osoby, které na funkčnost evropského modelu věří, tak jako kovaní komunisté věřili ideám komunistické partaje. Jsou o něm tak hluboce přesvědčeni, že opruzují druhé a tlačí jim tu zhovadilost do hlav. Nepochybně jim to dělá i velmi dobře, protože se v tu chvíli cítí být něčím více. Někteří z nich se k takovým poznatků dopracovali dokonce "myšlením", jiní zase jen tím, že uvěřili na první a druhou pohádku.
Eurozmrdi z prospěchu:
- jsou v podstatně materialisté. Očekávají zcela jasný a konkrétní prospěch z toho, že bude v naší země instalován EU systém.
Například:
- posílení pravomocí v důsledku posílení státní správy
- neodvolatelnost z úřednické nebo politické funkce
- možnost parazitovat na centrálním přerozdělovacím systému (tak jako kdysi v RVHP)
- přechod na EU systém bude znamenat strukturální změny, strukturální změny budou znamenat investice, investice znamenají veřejné zakázky, veřejné zakázky jsou po zbraních, drogách a prostituci čtvrtým nejlepším kšeftem.
- vzhledem k tomu, že politická orientace jádra EU je středolevá, je instalace EU primárním zájmem levičáků typu Barroso ( v mládí byl zažraný Maoista), baronka Asthon (v mládí placená Komunistickou stranou UK v hnutí za jaderné odzbrojení) kteří si tím posílí pozici.
- a tak dáááále.
Znám například několik desítek případů studentů, kteří byli účelově vybráni na různé studijní programy v zahraničí. Víme všichni, že není jednoduché se dostat studovat do ciziny zadarmo nebo za nějakou přiměřenou úhradu. Bylo jim hned v počátku zcela jednoznačně řečeno, že jejich stipendium předpokládá vznik určitého závazku (něco jako spoluprcovnísi StB) po návratu ve směru propagace myšlenek těch proevropských nadací, které jejich pobyt zafinancovaly. Výsledkem bylo asi něco jako tohle : www.evropane.org
Stává se ovšem, že někdo dojde k závěru o prospěšnosti Unie na základě vlastních rozumových a poznávacích schopností, stojí si za touto myšlenkou a nikoho o ní násilím nepřesvědčuje. To je stanovisko slušného člověka. Nerad bych totiž, aby celý tento článek vyzněl, že kdo souhlasí s EU, je eurozmrd!!!

Je možnost Eurozmrdy porazit?
Nepochybně ano. A zde je několik tipů :
Rozlišovat - EU není totéž co eurozmrdi. EU je společenství národů fungující na nějakých principech, které možná časem dosáhne vyšší efektivity než by dosáhly národní státy samostatně. Eurozmrdi jsou bastardi, kteří manipulují slušnými lidmi za eurozmrdími sobeckými cíli.
Vzpomenout si na Josepha Goebbelse. Nejproslulejší demagog postavil svůj zvrácený úspěch na zásadě, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Víme všichni, k čemu to vedlo a co všechno tím dovedl obhájit.
Realismus - Lidstvo pracuje s omezenými zdroji, proto nic není zadarmo. To je jediný a asi nejúčinnější prostředek na eurozmrdí sliby. EU není žádná humanitární instituce a sama o sobě žádné peníze na rozdávání nemá. Pokud do něčeho investuje jedno euro, očekává, že se minimálně jedno euro zase vrátí. Jediné, co nám eurozmrdi mohou nabídnout, je přerozdělování (když vám stovku seberou, sedmdesát korun si nechají na režii a prebendy, a třicet dají sousedovi) a sociální politika (to zase když vám stovku seberou, sedmdesát si nechají a třicet vám vrátí). Vždyť přece co je jasným pozitivem například pro lékaře (vydělá si víc), je také jasným negativem pro pacienta (zaplatí mnohem víc).
Když běžela diskuse o tom, kolik nám EU "nasype" před vstupem, připadalo 80 Mld. Kč kdekomu málo. Já jsem naopak chtěl zakřičet : Vůbec nic nám nedávejte, nic nechceme !!!
(1) My si přece musíme umět pomoci sami, bez injekcí z unie.
(2) Co budeme muset zaplatit protihnodnotou za těch 80 Mld.?

Dívat se kolem sebe
- Eurozmrdi nám budou povídat báječné pohádkové příběhy, jak je v zemích EU překrásně, jak se žije italskému dělníkovi, německému hajnému nebo francouzskému zemědělci. To je všechno ukázka virtuálních europrdů, ve kterých vám slíbí hory s horákama a gumové medvídky navrch.
Lidé totiž v zemích kolem nás žijí s absolutně stejnými problémy jako my. Někteří mají více peněz a většinou mají i vyšší náklady, ale v celkovém součtu jsou jejich životy až na drobné detaily stejné a to, že mají normu na zakřivení banánů a okurek, jim v reálném životě k ničemu není. Naše babičky shrnuly obsah tohoto odstavce do přísloví: "Všude je chleba o dvou kůrkách". Není v silách žádné Unie, aby zajistila chleba o kůrkách třech, nebo jen jedné.

Vidět reálná pozitiva
- I když trhání reality na pozitiva a negativa celkem odmítám, vykazuje politika EU rysy, které jsou i sympatické. Například důraz na investice do vzdělání nebo do životního prostředí. Jedná se totiž o nástroje dlouhodobého růstu. Nicméně EU na ně nemá a nikdy neměla žádný patent a jsme určitě schopni pracovat s nimi také jen jako národní stát.

Odmítnout moderní sociální stát
- Tento bod může být syntézou všech předchozích. EU totiž reprezentuje to, co se nazývá "Moderní sociální stát", tedy systém postavený na domněnce, že deficitní hospodaření je v naprostém pořádku, pokud jej odsouhlasí nadpoloviční většina eurozmrdů. Se vstupem do EU souvisí zachování či spíše rozšíření přerozdělovacího systému. Není třeba být jasnovidnej, aby člověk pochopil, kam to vede.

"Osobní" komentář na závěr:
Jak asi už dávno vyplynulo z obsahu mých stránek, já osobně EU odmítám. Jsem zastáncem národního státu Čechů a "vlastní cesty", protože to podle mého názoru může fungovat - vlastně to na mikroúrovni už dávno funguje. Možná se jedná o cestu mnohem více zdlouhavější a namáhavější, ale náš vlastní Český potenciál během ní poroste a u každého patníku na naší cestě budeme silnějšími než v bodě výchozím. Možná - když nás opět neovládnou zelení fašisti nebo modří komunisti (zde by bývalo asi pro zkrácení stačilo napsat zmrdi...) - to jednou světu ukážeme. Ale taky se možná utopíme ve vlastních sporech.
Bohužel myšlení většiny lidí je příliš povrchní na to, aby hledalo ve své hlavě argumenty, proč ANO nebo proč NE. Většina lidí podlehne tak či onak "vysvětlující" kampani, onomu polymerovanému eurozmrdímu prdu, a bude volit "správně". Ani tak si nemyslím, že by to byla cesta do pekel, protože vstoupit do EU je pro mne varianta horší než nevstoupit, ale zase ne úplně špatná. Také bychom se třeba mohli paktovat s Rusy, nebo Kambodžany..... třeba.
Také naprosto přesně vím, že i když už jsme do EU vstoupili, jejím plnohodnotným členem nikdy nebudeme. Z počátku nejsme ani členem plnoprávným a to se s námi od začátku táhne.
Postupně zanevře "mlčící většina" na EU ta, kterou si odhlasovala, bude brblat do půllitru u piva a vymýšlet na administrativu EU drobné podrazy. Například bude ilegálně vyrábět rum a taky ho tak označovat. Situace se vyvine do podoby, jakou známe z let reálného socialismu. Odstup mezi proevropskou politickou reprezentací a skrytě protievropskou mlčící většinou se opět dále prohloubí. Budou to zase "ti papaláši nahoře" a "ti zasraní papaláši v tom Bruseli". EU se stane předmětem politických vtipů, jako byl kdysi Kreml. Strávíme další desítky let v tomto nepříliš produktivním vohnoutím modelu, (jako jsme byli od r.1948 do r. 1989) než s tím začneme vůbec chtít něco dělat.
V podstatě jde tedy o to, co přijde dřív :
- buď se Čechům v makovici rozsvítí, že participují na něčem, co nechtěli (jako už se mnohokráte v minulosti stalo) a něco s tím udělají
- nebo se moderní evropský sociální multistát udaní až k ekonomické smrti a rozpadne se sám
Nevidím to tedy nijak vesele.
Jak jsem napsal, vždy je něco za něco.

Klausův další level?????...Boj proti NWO.

29. září 2010 v 8:51 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?


Tím je obrana národa před stále módnějším volání po světové vládě a obrana lidské svobody jako takové před snahou nastolit jakýsi nový světový pořádek, ve kterém jsou občanské svobody okleštěny na míru v posledních stoletích nevídanou. Pořádek, který představuje jakousi soft-totalitu, která ale i v této své měkké verzi (protože kompenzovaná relativním blahobytem a materiálním dostatkem) může být vposledku horší, než kterákoli totalita dob minulých.

Národní státy jsou totiž poslední desetiletí vystaveny těm nejhrubším útokům, které mají za cíl připravit veřejnost na myšlenku, že jsou reliktem minulosti, který musí ustoupit novému typu zřízení - nejprve kontinentálním říším, svazům, uniím (Evropské, Africké, Severoamerické), v další fázi pak vládě jedné jediné - rovnou celosvětové.

Stejně tak lidské svobody nebyly dosud nikdy tak podkopány a svázány pod záminkou různých bojů proti fiktivním globálním hrozbám, jako je tomu nyní - převážně po 11. září 2001, dále s rozvojem nejmodernějších komunikačních technologií, které umožňují dosud netušené možnosti kontroly lidstva, ale i s rozvojem mediálně jištěných mystifikačních kampaní, které nás připravují tu na povinné očkování proti neznámým novým virům, tu na zákazy toho či onoho nebo na zavedení čipů pod kůži. Nemluvě o tom, kolik tajných projektů probíhá za našimi zády a bez vědomí veřejnosti - ať jde o umělé řízení počasí či kontrolu populace skrze údajně neškodné vakcíny a pilulky.

Pravice, která zoufale vymýšlí, čím upoutat voliče a v záchvatu hrůzy z vlastní marginalizace se přesouvá do pomyslného politické středu, veškeré tyto nebezpečné jevy, tendence a snahy dosud ignorovala. Pochopit by se to dalo v případě, kdy k nim docházelo jaksi skrytě a děly se "za oponou", na pováženou ale je, že nebije na poplach ani v době, kdy se o zavedení tohoto nového globálního pořádku, rozuměj jedné světové vlády řízené několika vyvolenými jedinci, začíná mluvit už zcela otevřeně a nepokrytě. Mnohé západní "pravicové" strany na tomto procesu eroze lidské a národní samostatnosti dokonce participují.

Přípravy na takový systém celoplanetární vlády trvají přitom už několik desetiletí. Ale až nyní se zdá, že její protagonisté jsou od nastolení vysněného řádu jen krůček. Zároveň se uměle vytvářenou poptávkou podařilo ve společnosti vytvořit dojem, že i lidstvo samo je na takový typ zřízení připraveno a dokonce po něm zoufale volá - pod tlakem globální ekonomické krize, alarmistického vřeštění, strašení terorismem či smrtonosnými viry.

Proti této zpupné myšlence se samozřejmě formuje i přirozený odpor svobodymilovných lidí, kteří ve světovládě řešení globálních problémů nespatřují, nýbrž se jí naopak oprávněně děsí. Jejich varovné hlasy v běžných sdělovacích prostředcích, hlásné to troubě globalistů, přirozeně nezazní, na - zatím ještě svobodném - internetu ale už dlouho k jakémusi odboji (alespoň v informační rovině) dochází. Zvídavý člověk se zde může dozvědět to, co mu mělo zůstat skryto.

Jak je na tom v tomto ohledu Česká republika? Bohužel nedobře. Vlivu všech výše naznačených negativních jevů uchráněna není a probíhají v ní už roky, oproti Západu v nijak nezmenšené míře. Odpor veřejnosti, která by si měla žárlivě své svobody střežit, je ale přitom teprve v plenkách.

A politici? Ti pro jistotu o ničem jako je světová vláda nevědí, vyjma tedy těch neomarxistických (Havel, Švejnar a další), kteří koncept světovlády obhajují, protože to dostali za úkol (viz Havlův proslov v europarlamentu či Švejnarova řeč "To Spread The Rewards of New World Order" z roku 2001). Drtivá většina českých politiků žije svými žabomyšími spory či vymýšlením toho, jak se podělit na provizích ze státních zakázek. Je jasné, že na přemítání o vážných hrozbách už jim nezbývá kapacita, nemluvě o tom, že kapacita mozková mnoha z nich by ani takové informace nebyla s to pochopit. A to i navzdory tomu, že světovláda bytostně ohrožuje i je samotné (protože z nich dělá bezvýznamné loutky s čím dál menším vlivem a autoritou).

Jedinou zárukou toho, že se v českém prostředí alespoň někdo hrozícím nebezpečím trápí, je prezident republiky. Nejenže si sám vážnost situace uvědomuje, ale snaží se ve veřejnosti vykřesat jiskry obezřetnosti. A konzervativní pravici dát zároveň téma, které by ji na příštích několik let mohlo vrátit na výsluní, pokud by se ho skutečně ujala. Jaká by měla být (a o čem by měla být) česká pravicová politika, nechce-li trpně přebírat témata levice? Klaus to ví a z Hradu to opatrně naznačuje. Měla by být o boji za lidskou svobodu, který se nyní jeví stále naléhavějším. To k pravici samozřejmě patří odjakživa, ale nový rozměr tomuto pojmu dávají stále méně skrývané snahy o ustavení už dříve ohlášeného New World Order.  

Náznaky toho, že se prezidentovo myšlení ubírá právě tímto směrem, můžeme pozorovat už delší dobu. Kritika údajného globálního oteplování či Evropské unie jakoby byla nezbytnou předehrou. Stále častěji se totiž nyní prezident vyslovuje proti globální vládě. Významným způsobem tak učinil ve své knize "Kde začíná zítřek", v projevu na Žofíně, v eseji o úpadku liberalismu, ale i při mnoha dalších příležitostech. Počet jeho výroků na toto téma se neustále zvyšuje, přičemž podobná varování poslední dobou vkládá i do tak na první pohled s problémem nesouvisejících textů jako je například předmluva knížečky zápisků ze zahraničních cest.

Z problematiky hrozící globální vlády se tak pomalu ale jistě stává další velké Klausovo téma - po boji s klimatology či věrozvěsty evropské integrace.

Chystá se na něj dokonce promluvit i při nynější návštěvě Spojených států a to v newyorském sídle OSN, tedy v téměř pomyslné jámě lvové. "Jednou z nejvíce nebezpečných myšlenek poslední doby je myšlenka globální vlády. Je to totální nesmysl a já se tuto myšlenku pokusím zneškodnit," řekl dokonce prezident v debatě se studenty Univerzity Johnse Hopkinse pár dní před svým vystoupením.

Klaus tak otevřeně vyhlašuje válku dalšímu z -ismů, který je podle něj nebezpečnější, než kterýkoli jiný. Proč to dělá?

Ve skutečnosti nejde o žádné náhodné vybírání kontroverzních témat, které by prezidentovi slibovaly příležitost zviditelnit se a provokovat, jak často někteří komentátoři zlolejně píší. V Klausově kritice globálního oteplování, prasečí chřipky a následné vakcinace, unifikace evropského kontinentu, údajného mezinárodního terorismu, státních zásahů do trhu a nyní nejnověji v kritice světové vlády je přísná vnitřní logika.

Všechna zmíněná témata totiž se světovou vládou úzce souvisejí, jsou nástrojem k jejímu prosazení. Klaus to dobře ví a proto ve své kritice postupuje systematicky. Nekritizuje globální oteplování prvoplánově jako pouhý projev lidské hlouposti a panikaření, nýbrž jako politický podvod par excelance, který je součástí mnohem širšího plánu. Vůbec v něm nejde především o výnosný byznys pro různé firmy, ale o záminku pro vznik nových daní, nových bank, nových úřadů. O metamorfózu stávajících mezinárodních institucí a organizací (OSN, WHO, IPCC aj.) v jakási nová celosvětová ministerstva coby předzvěst slibované global governance. Stejně tak vakcíny na uměle vytvořený virus prasečí chřipky sloužily k obohacení majitelů farmakoncernů až jako vedlejší produkt - jejich hlavním smyslem bylo otestování toho, jak dalece je lidstvo ovladatelné a jak učinit, aby bylo ještě ovladatelnější.

Podobně téma Lisabonské smlouvy a vůbec evropské integrace je také jen předehrou k dalšímu přesouvání pravomocí - nyní už z kontinentální - na celosvětovou úroveň.

K oběma hlavním Klausovým tématům (EU a alarmismus) přitom bylo už skoro vše podstatné řečeno. Koncept globálního oteplování byl zpochybněn a pokud je někomu horko, pak hlavně alarmistům pod náporem argumentů klimaskeptiků (proto nás už raději pomalu připravují na globální ochlazení). Stejně tak i většina obyvatel Evropy už dávno prokoukla pravou podstatu Evropské unie a v kritice utahování evropských šroubů zazněly snad veškeré myslitelné argumenty.

Politicky samozřejmě jsme a budeme svědky toho, že tyto procesy (integrace EU či boje za záchranu planety) budou i nadále pokračovat (třebaže jejich ideový základ byl úspěšně zpochybněn), protože jde o rozjetý vlak, který ze setrvačnosti několik dalších let spokojeně pojede dál, třebaže se nálada ve společnosti už změnila.

Dokonce se dá říci, že veřejné mínění se už vyloženě obrací a klima- či euroskeptikům dává zapravdu. Nikdo k tomu ale už nic nového zřejmě neřekne, protože už není, co. Nyní zbývá jen apelovat na zdravý selský rozum.

O to aktuálněji se nyní bude hovořit o světové vládě, protože ti, co si ji přejí, si uvědomují, že čas pracuje proti nim. Myšlenka evropského superstátu či globálního oteplování způsobeného člověkem se totiž sama znemožnila a světovou vládu je proto třeba nastolit dříve, než lidé poznají, že i ona je důmyslným politickým podvodem (právě proto, že její existence je vysvětlována potřebou boje proti těmto globálním problémům, které se nyní ukazují jako smyšlené, falešné a záměrně zinscenované, aby světovládu zpětně ospravedlnily).

Globalisté tak nyní po letech spřádání plánů za zavřenými dveřmi odkryli karty a v rafinovaně nastolených krizích doufají, že jim zavedení světovlády projde. Ten, kdo si dává věci do souvislosti, proto ví, že právě nyní je nejlepší čas vystoupit proti nim.

Klaus tak vlastně ve svém ideovém zápase postupuje do dalšího "levelu", použiji-li počítačovou terminologii. V předešlých kolech bojoval s gory či barrosy, nyní postupuje do nového ringu, kde se bude utkávat s rockefellery, brzezinskymi a kissingery (tedy přesněji řečeno s jejich nastrčenými figurkami, protože oni zůstávají umně v pozadí).

Místo pošklebování, se kterým už brzy někteří komentátoři vyrukují, až jim opožděně dojde, že Klaus rozehrál další bitvu, bychom měli prezidentovi v tomto zápase držet palce.

Bohužel totiž nejde jen o virtuální počítačovou hru. Hraje se naživo a hraje se o nás všechny.

Jakou OpenCard si pořídit???

27. září 2010 v 13:31 | darny
"Děti a junioři jezdí v Praze už jen na opencard," hlásá webová stránka o opencard. Od listopadu to čeká i na dospělé a seniory. Nebudu již dále opakovat, že předražený projekt je potřeba zrušit. Místo toho se podívám na to, jak je možné se před tímto projektem co nejvíce chránit výběrem správného typu opencard.

Jakou opencard si mám pořídit?
"Děti a junioři jezdí v Praze už jen na opencard", hlásá webová stránka o opencard. Od června musí mít opencard a od listopadu to bude čeká i na dospělé a seniory. Nebudu již dále opakovat, že předražený projekt je potřeba zrušit a podívám se na to, jak je možné se před tímto projektem co nejvíce chránit výběrem správného typu opencard.
S kontaktním či bezkontaktním čipem, osobní nebo anonymní kartu? Kontaktní čip lze využít jen pro přístup k aplikaci "Vím jak řídím" http://magistrat.praha-mesto.cz/74633_Vim-jak-ridim , která nemá valného užitku a lze ji využívat i jen pomocí jména a hesla, které přidělí magistrát. Za kontaktní čip se tedy nevyplatí si připlácet. Velké rozhodutí Vás ale čeká při volbě mezi osobní nebo anonymní kartou.
Anonymní kartu si můžete koupit bez jakékoliv žádosti přímo v distribuční síti za cenu 200 Kč. O personalinalizovanou neboli osobní kartu musíte požádat prostřednictvím formuláře, do kterého se vyplňují základní osobní údaje a ke kterému musíte přiložit fotografii.
Jakmile si některou z karet pořídíte, musíte si k ní zakoupit předplatní časovou jízdenku.
Tarif pražské dopravy ale rozlišuje, jakou kartu máte. U osobní karty Vám měsíční časovou jízdenku prodají za 550 Kč, čtvrtletní za 1480 a roční za 4750 Kč, kdežto u anonymní karty po Vás budou chtít 670 Kč za měsíc, 1880 Kč za čtvrtletí nebo 6100 Kč za rok. Nejmenší rozdíl je tedy u ročního předplatného, přesto je to plných 1350 Kč.
Pokud si tedy budete chtít chránit své osobní údaje, se kterými kromě magistrátu a dopravního podniku přijde do styku i soukromá firma, která tyto údaje zpracovává, musíte si připlatit nejméně 1550 Kč za tento "luxus". Neměla by být ochrana osobních údajů právem každého z nás?
Anonymní karta je pro magistrát mnohem levnější. Nemusí ji personalizovat, nemusí zpracovávat žádné žádosti o její vydání. Přesto je dražší! Martin Opatrný, tiskový mluvčí magistrátu to vysvětluje tím, že se Rada rozhodla osobní karty zatím dotovat, ale že časem bude také zpoplatněna 200 Kč, nicméně že o anonymní karty je velmi malý zájem. Většina lidí si totiž rozmyslí připlácet si a raději vydá své soukromí.
Anonymní karta bohužel není jen o ceně, má i své nevýhody. Kromě toho, že ji nelze použít v knihovně je diskriminovaná i v hromadné dopravě. U osobní karty s ročním předplatným kuponem má cestující možnost dvakrát ročně jeho platnost přerušit. Přerušení ale není nijak pohodlný úkon. O přerušení se žádá výhradně osobně na kontaktním místě, s sebou musíte mít opencard a doklad totožnosti a zaplatit 60 Kč.. Požádat o přerušení elektronicky není možné. Kromě přerušení ale u osobní karty existuje možnost zpětného doložení platného jízdního dokladu při zapomenutém jízdním dokladu, možnost vrácení alikvotní části za nevyužité jízdné a hlavně existuje možnost nahrání duplikátu kuponu při ztrátě karty.
Jedinou výhodou anonymní karty kromě ochrany osobních údajů je její přenosnost. Můžete ji někomu půjčit. Přemýšlel jsem, že bychom měli s manželkou jednu na půl, ale protože je na mateřské dovolené, tak stejně jezdíme většinou oba najednou a když vyjímečně jede sama, bylo by předávání karty zase logisticky složité.
Magistrát se tvářil, že chce pražanům vyjít vstříc a vyrobit ještě třetí druh karty. Rada svým usnesením R-2205/2010 souhlasila záměrem zavedení nového typu karty Opencard bez uchování osobních údajů, tedy jakéhosi hybridu - personalizované karty bez uložení osobních údajů do inforačního systému. Ale ani toto řešení mi nepřipadá nejlepší. Odstraňuje sice "nevýhodu" přenosnosti anonymních karet, ale stejně vyžaduje předání jména, příjmení a fotografie společnosti, která kartu potiskne. Nešlo by na běžnou anonymní kartu jen nalepit fotografii pomocí nějaké ochranné fólie, která zabrání jejímu vyměňování? Ale zdá se, že třetí typ karty jen tak nebude. Ačkoliv měla být studie proveditelnosti předložena do 17.8.2010, je zatím ticho po pěšině.
Jaké by tedy mělo být ideální řešení? Kromě mnou již navrhovaného zrušení celého projektu opencard by stačilo zrovnoprávnit anonymní a osobní kartu. Anonymní karta by pro svou technologickou jednoduchost měla být levnější než osobní nebo by je mělo být možné pořídit alespoň za stejnou cenu. K oběma kartám by měl být vydáván PIN - heslo pro ověření jejího majitele. PIN by šlo využívat k přerušení platnosti karty, a to i na dálku a zároveň k prokázání oprávněnosti požadavku na nahrání duplikátu na novou kartu.
Souhlasíte s tím, aby město přestalo zvýhodňovat osobní karty proti anonymním? Připojte se prosím k mé petici.
Odkazy:
CENÍK POPLATKŮ A PLATEB: http://opencard.praha.eu/public/e5/45/d5/718790_27588_cenik_opencard_podrobny.pdf
TARIF PRAŽSKÉ INTEGROVANÉ DOPRAVY: http://www.ropid.cz/files/PDF_ruzne/tarif_pid_13_6_2010_uplne_vc_priloh.pdf
S kontaktním či bezkontaktním čipem, osobní nebo anonymní kartu? Kontaktní čip lze využít jen pro přístup k aplikaci "Vím, jak řídím", která nemá valného užitku a lze ji využívat i jen pomocí jména a hesla, které přidělí magistrát. Za kontaktní čip se tedy nevyplatí si připlácet. Velké rozhodutí Vás ale čeká při volbě mezi osobní nebo anonymní kartou.
Anonymní kartu si můžete koupit bez jakékoliv žádosti přímo v distribuční síti za cenu 200 Kč. O personalizovanou neboli osobní kartu musíte požádat prostřednictvím formuláře, do kterého se vyplňují základní osobní údaje a ke kterému musíte přiložit fotografii.
Jakmile si některou z karet pořídíte, musíte si k ní zakoupit předplatní časovou jízdenku. Tarif pražské dopravy ale rozlišuje, jakou kartu máte. U osobní karty Vám měsíční časovou jízdenku prodají za 550 Kč, čtvrtletní za 1480 a roční za 4750 Kč, kdežto u anonymní karty po Vás budou chtít 670 Kč za měsíc, 1880 Kč za čtvrtletí nebo 6100 Kč za rok. Relativně nejmenší rozdíl je tedy u ročního předplatného, přesto je to plných 1350 Kč.
Pokud si tedy budete chtít chránit své osobní údaje, se kterými kromě magistrátu a dopravního podniku přijde do styku i soukromá firma, která tyto údaje zpracovává, musíte si za tento "luxus" připlatit nejméně 1550 Kč. Neměla by být ochrana osobních údajů právem každého z nás?
Anonymní karta je pro magistrát mnohem levnější. Nemusí ji personalizovat, nemusí zpracovávat žádné žádosti o její vydání. Přesto je dražší! Martin Opatrný, tiskový mluvčí magistrátu, to vysvětluje tím, že se Rada rozhodla osobní karty zatím dotovat, ale že časem bude také zpoplatněna 200 Kč, nicméně že o anonymní karty je velmi malý zájem. Samozřejmě! Většina lidí si totiž rozmyslí připlácet si a raději vydá své soukromí.
Anonymní karta bohužel není jen o ceně za soukromí, má i své další nevýhody. Kromě toho, že ji nelze použít v knihovně, je diskriminovaná i v hromadné dopravě. U osobní karty s ročním předplatným kuponem má cestující možnost dvakrát ročně jeho platnost přerušit. Přerušení ale není nijak pohodlný úkon. O přerušení se žádá výhradně osobně na kontaktním místě, s sebou musíte mít opencard a doklad totožnosti a zaplatit 60 Kč. Požádat o přerušení elektronicky není možné. Kromě přerušení ale u osobní karty existuje možnost zpětného doložení platného jízdního dokladu při jejím zapomenutí, možnost vrácení peněz za nevyužité jízdné a hlavně můžete požádat o nahrání duplikátu kuponu při ztrátě karty. Nic z toho u anonymní karty není možné.
Oproti tomu jedinou výhodou anonymní karty je kromě ochrany osobních údajů její přenositelnost. Můžete ji někomu půjčit. Přemýšlel jsem, že bychom měli s manželkou jednu napůl, ale protože je na mateřské dovolené, tak stejně jezdíme většinou oba najednou a když výjimečně jede sama, bylo by předávání karty zase logisticky složité.
Magistrát se tvářil, že chce pražanům vyjít vstříc a vyrobit ještě třetí druh karty. Rada svým usnesením R-2205/2010 souhlasila se záměrem zavedení nového typu karty Opencard bez uchování osobních údajů, tedy jakéhosi hybridu - personalizované karty bez uložení osobních údajů do inforačního systému. Ale ani toto řešení mi nepřipadá nejlepší. Odstraňuje sice "nevýhodu" přenosnosti anonymních karet, ale stejně vyžaduje předání jména, příjmení a fotografie společnosti, která kartu potiskne. Nešlo by na běžnou anonymní kartu jen nalepit fotografii pomocí nějaké ochranné fólie, která zabrání jejímu vyměňování? Ale zdá se, že třetí typ karty jen tak nebude. Ačkoliv měla být studie proveditelnosti předložena do 17.8.2010, je zatím ticho po pěšině.
Jaké by tedy mělo být ideální řešení? Kromě mnou již navrhovaného zrušení celého projektu opencard by stačilo zrovnoprávnit anonymní a osobní kartu. Anonymní karta by pro svou technologickou jednoduchost měla být levnější než osobní, nebo by je mělo být možné pořídit alespoň za stejnou cenu. K oběma kartám by měl být vydáván PIN - heslo pro ověření jejího majitele. PIN by šlo využívat k přerušení platnosti karty, a to i na dálku, a zároveň k prokázání oprávněnosti požadavku na nahrání duplikátu na novou kartu.
Souhlasíte s tím, aby město přestalo zvýhodňovat osobní karty proti anonymním? Připojte se prosím k petici.

11. září 2001 jako příležitost na vytvoření Nového světového řádu_part I.

27. září 2010 v 10:59 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?
Když se Rona Paula, známého amerického kongresmana, ptali zástupci We are change Chicago: "Proč neřeknete lidem pravdu o 11. září?" odpověděl: "Už takto je toho na mých bedrech díky mému návrhu na audit FEDu přiliš" [1].
Proč tyto věci dává známý americký senátor, který již 2x kandidoval na post amerického prezidenta dohromady? Jenom málo lidí ví o tom, kdo ve skutečnosti tiskne americké dolary. Mnoho lidí slyšelo o FEDu jako o americké centrální bance. Pravda je ovšem taková, že se jedná o polo-soukromou agenturu, která funguje v tajnějším režimu než CIA. Senátorova mnoholetá snaha o audit FEDu nebyla zatím úspěšná. Kongres, prezident ani senát nemají právo, aby FEDu nahlíželi pod poličku. FED je totiž kartel nejvlivnějších bankéřských rodin světa, který byl připraven v roce 1910 na ostrově Jekyll Island a o tři roky byl uveden v chod [2]. Od té doby se stará o fungování měny, kterou používá největší světová ekonomika a která současně funguje jako rezervní světová měna.
Tato skutečnost není valné většině známa. Stejně jako drtivá většina lidí netuší, že útočné operace pod falešnou vlajkou jsou v historii docela standardní taktický nástroj. V moderní historii začala zrežírovaným útokem USA válka ve Vietnamu [3]. V rámci operace Northwoods byla připravována série teroristických bombových útoků a únosů v režii CIA na území USA, které by sloužily jako záminka pro otevřený válečný konflikt s Kubánským režimem Fidela Castra [4].Nechci se věnovat nekonečnému množství důkazů a spekulací, že 11. záři neproběhlo tak, jak nám bylo a často stále ještě je médii servírováno. Ale každý, kdo slepě věří oficiální muslimsko-extrémistické konspirační verzi, by se měl alespoň pozastavit nad otázkami, které veřejně vznesli například
bývalý guvernér Minessoty a pravděpodobný kandidát na prezidenta v roce 2012 Jesse Ventura
(autor filmu o 11. září[5]), známý americký herec Charlie Sheen (autor klipu vzkaz prezidentovi Obamovi k výročí 11. září[6]) nebo
Richard Gage předseda sdružení inženýrů a architektů za pravdu od 11. září
(autor řady přednášek k této tématice [7]). Patří mezi ně například to:
1) Jak je možné, že mezinárodní devítičlenný tým vědců v prachu z trosek dvojčat prokázal přítomnost vojensky používané výbušniny nanotermit?[8]
2) Jak je možné, že 40 minut po nárazu do druhé věže došlo k úspěšnému útoku na Pentagon. Tedy na jedno z nejlépe letecky střežených míst na světě s vlastní protiletadlovou obranou, bez toho, aby zasáhla jediná vojenská stíhačka, která by to mohla zastavit. (Zajímavé je, že pouze den před útokem na Pentagon Donald Rumsfeld ohlásil skandální skutečnost, že Pentagon není schopen dohledat útratu v hodnotě 2,3 biliónu dolarů. To je asi 50 ročních státních rozpočtů ČR[9])
3) Jak je možné, že ani devět let po útocích vláda USA nebyla schopna dopadnout údajného viníka Usamu bin Ladina. Dokonce po něm, přes veškerou mediální agitaci, ani oficiálně kvůli útokům z 11. září nepátrá [10]! Jak je současně možné, že nebyl nikdo potrestán za selhání jak v identifikaci ohrožení USA, tak za samotnou neschopnost zamezit útokům? Proč se oficiální vyšetřování nezabývalo značnými vazbami mezi CIA a Al-Káidou [11] ani pádem třetího mrakodrapu - budovy 7?
4) Jak je možné, že samotní členové oficiální vyšetřovací komise prohlásili, že jim bylo bráněno ve vyšetřování [12]? John Farmer hlavní poradce oficiální vyšetřovací komise ve své poslední knize doslova napsal: "Na nějaké vládní úrovni a určitém čase… vznikla dohoda neříkat pravdu o tom, co se skutečně stalo."[13]
Není divu, že požadavek na nové vyšetření události z 11. září bude nejspíš zcela legitimní volební téma v nadcházejících prezidentských volbách. Každého, koho tyto otázky nenechávají klidného, to nutí k přemýšlení. Kdo za útoky stál a kdo skutečně vládne v USA? Co následovalo po 11. září 2001 a komu to bylo ku prospěchu? Nebývale rychle následovaly války, které jsou vedené na obrovský dluh v Iráku i Afgánistánu. Na dluh, který již prakticky nemůže vláda USA splatit [14]. Dluh, který povede nevyhnutelně k bankrotu americké ekonomiky, likvidaci dolaru a rozsáhlému kolapsu světové ekonomiky. Tyto války již stály skoro milion lidských životů. A bezpochyby jsou to války, ze kterých profitují nejen zájmy vojenského, ale také ropného a drogového průmyslu. Asi se nikdy nedozvíme přesný příběh celé záležitosti. Ať už v té době působící americká administrativa nečinně přihlížela nebo se přímo podílela na útoku, náramně se to některým lidem hodilo do jejich politické a ekonomické agendy.
Gary Hart, člen Rady pro mezinárodní vztahy 12. září 2001 v reakci na útoky z předešlého dne prohlásil:
"Existuje šance, že prezident Spojených států (George W. Bush) využije tuto pohromu, aby realizoval to, o čem jeho otec hovořil myslím pouze jednou a tím myslím Nový světový řád."[15]
George Bush senior hovořil o Novém světovém řádu vícekrát a to vždy v souvislosti globální vládou pod správou OSN. Mnoho lidí si, ale neuvědomují, že OSN není žádná skvělá bohulibá organizace. Otcem zakladatelem není nikdo jiný než David Rockefeller. Centrum a sídlo OSN vzniklo na pozemku, který býl darován Rockefellervou nadací. Tou samou nadací, která financovala Kaiser Wilhelm institut, který pár let předtím sloužil jako základna nacistické rasové hygieny [16]. Když už mluvíme o třetí říši, neměli bychom zapomínat, že to byl dědeček v době útoku úřadujícího prezidenta George Bushe - Prescot Bush, který významně pomohl Hitlerovi v jejím budování [17].

Co je Nový světový řád?

Trilaterální komise
V minulosti tajně projednávaná agenda klubů okolo Davida Rockefellera (Rada pro mezinárodní vztahy, Trilaterální komise, Římský klub, Bilderberg skupina). David Rockefeller je zástupce rodiny, jejíž zájmy byly na ostrově Jekyll Island při vytváření "americké centrální banky" silně zastoupeny [18].
Dnes je Nový světový řád oficiální politický program největších politických stran a hlavní téma velkých světových summitů. Ve zkratce je to plán na likvidaci národních suverénních států a zavedení jednotné světové vlády. Plán světovlády, který je v prodlení a dle slov Rockefellerova spoluzakladatele Trilaterální komise Zbigniew Brzezinského, pronesených na Radě pro mezinárodní vztahy, se "moc nedaří" [19].
Nejlépe asi vystihuje princi budování Nového světového řádu citát na straně 70 z veřejně dostupné publikace Římského klubu První globální revoluce
(1993) :
"Sjednoťme národy proti vnějšímu nepříteli, buď skutečnému, nebo k tomu účelu vymyšlenému."V této knize se dále otevřeně diskutuje možnosti využití globálního oteplování jako sjednocujícího faktoru pro lidstvo. Na straně 75 se konstatuje
"Skutečným nepřítelem je však lidstvo jako takové."[20] Ve svém posledním článku "Konspirační teorie nebo Paroubkův evropský zahraniční program" jsem se detailně věnoval návrhu evropských socialistů nazvaný "Evropa a Nový světový řád", který vzniknul v roce 2003, který byl až do června tohoto roku veřejně
dostupný
na oficiálních stránkách této organizace [21]. Mezi klíčové body této agendy patří také reakce na teroristické útoky z 11. září v podobě postupného sjednocení světových armád pod vlajkou OSN, redukce skleníkových plynů do roku 2050 o 90 procent, plán na zavedení skutečné evropské vlády, daní a jiné pro, mnohé lidi těžko uvěřitelné věci. Bohužel celá řada z těchto bodů je dnes zcela aktuální. Evropské daně jsou dnes na stole [22]. Miroslava Němcová se nedávno vrátila překvapená ze Světové konference předsedů parlamentů s tím, že se vážně jednalo o vzniku světového parlamentu pod záštitou OSN [23]. Václav Klaus jede do OSN mluvit na summit s tématem "jak může OSN přispět ke globální vládě" [24]. Navíc pokud se podíváme po Evropě infiltrace členů Trilaterální komise do vlád jednotlivých evropských států je enormní. Pro doplnění obrázku - Českou republiku v Trilaterální komisi zastupují - Vondra (ODS), Schwarzenberg (TOP09), Telička (ČSSD a VV), Švejnar (ČSSD a VV) [25]. Zeptejte se je nenápadně na názor na evropské daně nebo armádu a budete se divit co vám odpoví.

Povede konflikt Izraele s Iránem ke třetí světové válce a globální vládě?
Nyní jsme na prahu otevřeného konfliktu s Iránem. Berlusconi tento útok označil dokonce za "hotovu věc"[26]. Ať již je nebo není následující text popisující tři světové války autentický, obávám se, že velmi přesně vystihuje podstatu konfliktu, na jehož prahu se nacházíme. Jeho autorem má být Albert Pike, jedna z největších autorit svobodného zednářství vůbec. Svobodné zednářství je mnohými badateli vnímáno jako motor pro tvorbu Nového světového řádu [27]. Text vcelku vystižně popisuje první dvě již uskutečněné světové války a dále se pouští do popisu války třetí: "Válka musí být provedena tím způsobem, že Islám a politický Sionismus se vzájemně zničí. Zatímco ostatní národy ještě více rozdělené nad tímto tématem budou nuceny bojovat až do bodu kompletního fyzického, morálního, duchovního a ekonomického vyčerpání" [28]. Z toho důvod doporučuji všem, kteří vnímají konflikt Izraele, Iránu a Palestiny jako ústřední téma, dostatek obezřetnosti.
Nebezpeční nastolení Nového světového řádu hnutími za pravdu o 11. září.
Lidé, kteří se zabývají otázkami okolo 11. září jsou často označováni za anti-američany, levičáky nebo dokonce jsou sami označováni za teroristy. Část lidí, kteří podporují Palestinu proti Izraeli sami sebe označují za levičáky, zatímco ti, co podporují Izrael se označují za "pravičáky". Proto, abychom tomuto porozuměli, musíme zavrhnout tradiční pojmově dost zmatené levo-pravé popisování světa. Musíme to nahradit něčím, co nám dovolí přesněji popsat vztah ideologií k ekonomické a osobní svobodě. Poté si musíme definovat, kde se na tomto grafu nachází ideologie Nového světového řádu a kde nachází ideologie, které vznikly v reakci na 11. září. V tom nám nejvíce pomůže takzvaný Nolanův diagram, na jehož jedné ose je ekonomická a na druhé osobní svoboda.
Trendem v současném Novém světovém řádu je každopádně snižující se ekonomická svoboda, ať již ve formě zvyšujících se
danínebo ve formě rostoucích regulací. Pěkně to ilustruje pro ekonomiku katastrofická podpora biopaliv a solární energetiky jak od levicových tak od pravicových stran. Cílem nového světového řádu, tak jak je deklarován ve výše zmíněném socialistickém programu je globální sociální stát. Nový světový řád je tlak na to, aby stát diktoval jednotlivcům do puntíku, jak mají žít. Důkazem toho je například postupná snaha EU regulovat občanům stále více aspektů běžného života. Stejně tak mnoho odpůrců Nového světového řádu věří, že východiskem ze současného problému je významné omezení ekonomické svobody profituchtivých nadnárodních korporací. Myslejí si, že stát by měl ekonomiku buď řídit, nebo alespoň silně regulovat. Neuvědomují si ale, že takové omezení je i omezení jejich vlastní ekonomické svobody. Každému doporučuji, aby si vyplnil test, který určí jeho pozici na Nolanově diagramu[29] a popřípadě se zamyslel nad tím, jaké podněty způsobili to, že se na ose ekonomické svobody posunul mimo úplnou ekonomickou svobodu. Byl to snad film Zeitgeist, který nám naordinoval, že svobodný trh je zlá věc? Nebo to byla škola, kde nám vtloukali, že zdravotnictví musí být vždy státní a nemůže na něm působit trh?
Typickým přikladem státu, které by se na Nolanově diagramu umístil relativně dobře je Švýcarsko. Je zde relativně vysoká ekonomická a osobní svoboda. Stát, který se systematicky drží mimo všechny pokusy o Nový světový řád včetně EU. Mnozí říkají Švýcarsko je bohaté, proto si může dovolit být mimo EU. Opak je ale pravdou Švýcarsko je bohaté, protože se vždy drželo mimo projektů podobných EU.

11. září 2001 jako příležitost na vytvoření Nového světového řádu _part II.

27. září 2010 v 10:58 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?
Zeitgeist hnutí a Trojčlenný sociální organizmus
Zeitgeist hnutí a projekt Venus vzniklo na základech filmu Zeitgeist. Ústřední tématikou filmu je zpochybňování oficiální verze 11. září a současně zpochybňování základů, na kterých je založen náš peněžní systém a křesťanství. Film Zeitgeist je především významný tím, že je to nejsledovanější internetový film všech dob a jeho význam na formování společnosti by neměl být podceňován.
Ačkoliv film zpřístupnil masám informace ohledně 11. září a podstatě systému centrálního bankovnictví, samotnému tématu Nového světového řádu se film bedlivě vyhýbá. Jaká jsou východiska hnutí Zeitgeist? Ne nepodobná utopistickému komunismu [30]. Tentokrát však se silným apelem na vytvoření Nového světového řádu lidmi samotnými. Paraela mezi projektem Venus a masivní výstavbou panelových domů je také do očí bijící. Zeitgeist volá po zrušení peněz a vytvoření "ekonomiky založené na zdrojích" tedy staré známe "každému podle jeho potřeb". Je to ta samá "ekonomika založená na zdrojích" po které volá nejmladší zástupce rodiny Rothchildu - David de Rothchild - v rámci svých propagačních akcích, člen rodiny, která sama hraje významnou roli v tvorbě Nového světového řádu [31]. Otázka samozřejmě je, kdo by v takovém systému kontroloval všechny zdroje. Je až neuvěřitelné kolik nepoučitelných mas se k tomuto hnutí celosvětové přidává po hrůzách a utrpeních způsobených komunizmem v minulém století.
Trojčlenný sociální organizmus je v mých očích jakási česká obdoba hnutí Zeitgeist. Jedná se o hnutí hledající zcela nové sociální uspořádání, v kterém by "lépe fungoval mechanismus chodu společnosti - abychom mohli žít lidsky důstojnější život".
Společnost, v které by již nemohlo nastat další zneužití systému, jako se to stalo během 11. září. Jeho ambicí je také stát se jakýmsi novým globálním režimem. Podle návrhu ústavy Trojčlenného Sociálního Organizmu (TSO) "předmětem směny nesmí být pracovní síla, lidské schopnosti, pozemek, surovina atp." [32] . Tvůrci této ústavy si nejspíš vůbec neuvědomují, jak zásadní je takové omezení zásah do lidské svobody.
Závěr
Východiskem dle mého není snaha o hledání alternativních sociálních uspořádání. Východiskem není návrat do komunizmu ani tvorba nového globálního režimu. Cesta je návrat k národnímu státu, který bude garantovat jednotlivcům základní svobody bez zbytečných omezení a vysokých daní. Cesta je návrat ke skutečným svobodným penězům a zamezení monopolního postavení státu a soukromých kartelů v tvorbě peněz.
"Pouze národ dobře informovaných občanů, kteří znají cenu svých práv, nemůže být zotročen. Jenom tam, kde převládne ignorance, vzniká tyranie." - Benjamin Franklin
My Češi máme obrovskou šanci, především díky prezidentu Václavu Klausovi, který na negativní aspekty Nového světového řádu pravidelně a v rámci možností poukazuje [33].
Ať už se v budoucnu bude v souvislosti s válkou v Iránu nebo finanční krizí je velmi důležité, aby lidé, kteří se tuto společnost budou snažit změnit k lepšímu, měli vždy na paměti, že v jakémkoliv novém sociálním nebo politickém uspořádání bude:
Garance lidské svobody, ať již osobní, politické nebo ekonomické bude vždy zárukou prosperity a šťastného života pro největší možnou část společnosti.
Vít Jedlička, zakladatel serveru Reformy.cz
a člen Strany svobodných občanů.
Použitá literatura:
zdroje:
13.     FARMER
27.     GRANDT
Bližší informace o hnutí Zeitgeist
Jak média informovali o pochodu a 11. září?
video záznam
z projevu na Václavském náměstí 11.9.2010 na akci Shromáždění a pochod za pravdu o 11.září
pořádanou občanským sdružením New World Order Opposition


Bill Gates a globální holocaust pod vlajkou OSN.

27. září 2010 v 10:15 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?
V květnu se uskutečnila schůzka předních světových filantropů a financiérů v New Yorku, svolaná Billem Gatesem, aby se poradili, jak sjednotit síly k překonání politických a náboženských překážek, zabraňujících v přijetí efektivních programů celosvětového omezení populačního růstu ve světě.Svojí troškou do mlýna mj. přispěli finančníci David Rockefeller Jr., Warren Buffett a George Soros, starosta New Yorku Michael Bloomberg, mediální magnát Ted Turner a televizní celebrita a vyznavačka hnutí Nového věku Oprah Winfreyová.
Bill Gates
je většině lidí známý jen jako zakladatel počítačové firmy Microsoft. Již méně se už ví o tom, že dlouhodobě podporuje programy populační kontroly a že jeho nadace patří k nejštědřejším sponzorům organizací vyvážejících "kulturu smrti" do rozvojového světa. V tomto duchu byl vychováván i svým otcem, jenž vedl jednu z poboček propotratové organizace Planned Parenthood.
Otec Davida Rockefellera
John
sponzoroval prostřednictvím
Kaiser Wilhelm Instituteeugenickou politiku Hitlerova Německa a následně se postaral o to, aby špičkoví němečtí eugenici nebyli po válce potrestáni. Jejich "know-how" se později hodilo při zakládání a řízení Mezinárodní společnosti pro plánování rodičovství.
Zakladatel CNN Ted Turner o potřebě redukce světového obyvatelstva hovoří také dlouho. V rozhovoru
pro The Environmental Magazine
poznamenal, že na Zemi by neměly žít více než dvě miliardy lidí.
Doporučuje globální zavedení čínské "politiky jednoho dítěte", spočívající v penalizaci rodičů při narození dalšího dítěte a "spanilých jízdách" tajné policie a komisařů pro plánování rodiny, unášejících těhotné ženy k provedení násilím vynucených potratů na státních potratových klinikách.
Populační kontrola je od roku 1974 oficiální politikou Organizace spojených národů.V tomto roce se v Bukurešti konala první konference OSN o populační otázce, na níž zvítězil koncept
prosazovaný Rockefellerovou nadací a Henrym Kissingerem, založený na kontrole obyvatelstva "třetího světa" prostřednictvím cílené redukce jeho počtu. Od té doby je rozvojová pomoc podmiňována souhlasem vlád klientských států s účinným prosazováním "plánovaného rodičovství", zahrnujícího volný přístup k potratům a levné antikoncepci. Vzpomínám si, jak se na Světovém kongresu rodinpořádaném Občanským institutem v roce 1997 v Praze rozhořčovaly účastnice z afrických států, že jsou sklady OSN přeplněné kondomy a nitroděložními tělísky, zatímco základní léky jsou pro obyčejnou populaci téměř nedostupné a místní nemocnice je shánějí na černém trhu.
Falešní proroci přelidnění však v poslední době poněkud ztrácejí dech, neboť je ze všech dostupných statistik zřejmé, že porodnost v posledních desetiletích v celém světě dramaticky klesá. Více než sedm desítek států je dnes pod úrovní prosté reprodukce, v Evropě bylo této míry naposledy dosaženo v šedesátých letech minulého století. Pokud by úbytek místního obyvatelstva nevyrovnávala migrace, většina evropských států by během jediné generace přišla téměř o polovinu svých příslušníků. Mírou prosté reprodukce je 2,1 dítěte na jednu ženu. Jižní a východní Evropa je dnes pod 1,3, Asie jako celek má 1,5 (ještě v roce 1970 to bylo 2,4), z asijských států má nejnižší porodnost Jižní Korea - 1,1. Početní nárůst obyvatel ve druhé polovině dvacátého století tedy není dán vyšší mírou natality, ale pokrokem lékařské vědy a s ním souvisejícím růstem průměrného věku.
Je také jednoznačně prokazatelné, že mezi hustotou obyvatelstva a nízkou životní úrovní neexistuje přímá úměrnost. V Etiopii, kde je častý hladomor, žije 25 lidí na kilometr čtvereční, zatímco v Nizozemí 347 a Singapuru dokonce 4122.
Příčiny hladu ve světě leží jinde než v počtu narozených dětí. Na vině jsou jak místní kulturně-civilizační návyky a postoje, tak politika OSN a s ní spjatí "filantropové", zabraňující místním ekonomikám v rozvoji a spravedlivém přístupu na světový trh.
Vyznavači populační kontroly se tedy o demografická data příliš opírat nemohou, proto v posledních letech vyvíjejí maximální snahu prosadit svoje cíle za pomoci šíření poplašné zprávy o údajném globálním oteplování
(čím více lidí, tím více skleníkových plynů) a prosazení takové politiky na nadnárodní úrovni, jež by jednotlivým rodinám bránila ve svobodné reprodukci a vládám přikazovala formy populační politiky umožňující plnou kontrolu obyvatelstva.

Otevřený dopis

21. září 2010 v 18:18 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?



Vážený pane poslanče Farage,
velmi si vážím Vašeho postoje k Eurobyrokracii, globalizaci a úmyslném ničení národních států. Podporuji Váš postoj a plně s ním souhlasím.
Zde Vám zasílám "Otevřený dopis" pro madam Reding. Pokud to jen trochu půjde, přečtěte jej prosím veřejně v Evropském parlamentu. Našim Českým politikům, kteří v Bruselu sedí nevěřím, jelikož jejich euroservilita hraničí s rektálním horolezectvím.

Děkuji za Vaše postoje
Váš příznivec 
Arnošt Drozd
Czech Republic, Prague

Členka Evropské komise
Viviane Reding

Paní Rednig,
nevím, jestli jste tak hloupá, nebo omezená, že po Vaší idiotské kritice oprávněného zacházení s těmi, kteří dělají ve Francii bordel, jste vyzvracela další, naprosto zhovadilý návrh, a to povinné zastoupení žen ve vedení firem na území Evropké unie.
Z Vaší pozice "Komisařky pro spravedlnost" fašisticky vyhrožujete soukromým firmám, že pokud se tak nestane přirozenou cestou, hrozíte uzákoněním ženských kvót z moci Komise a společné politiky zaměstnanosti na příslušných pozicích v EU.
Dosud v mé firmě platilo, platí a také bude platit i navzdory fašistickému diktátu EU, že v mé společnosti - firmě budou ve vedení lidé, které si tam přeji mít. Já jsem totiž vlastník, nikoli EU Představa, že budu muset vybírat vedení své vlastní společnosti podle toho, jaké má kdo reprodukční orgány, to mne skutečně děsí.
Na druhou stranu se Vás chci zeptat, jakou kvalifikaci musí mít člověk, který je nedemokraticky dosazen do pozice člena Evropské komise, která fašisticky diktuje z pozice moci sedmadvaceti eurokomisařů podmínky života 500 000 000 lidí na našem starém kontinentu?
Pochybuji, že při tomto výběru hrál roli zdravý rozum. Naopak bych si dovolil usoudit, že je to omezenost, hloupost, idiocie, těžká arogance, chtíč po moci a nechuť k čemukoliv demokratickému. 
Přesně takové vlastnosti se projevují u Barroso, Van Rompuy, Asthon, u Vás a Vám podobným, tedy těm, kteří byli do takových funkcí dosazeni, nikoli řádně zvoleni.

S pozdravem  

Drozd Arnošt
Česká Republika

Ideální rodina

21. září 2010 v 12:43 | darny |  Povídky
cenzuruje váš poskytovatel připojení?


Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, vše zatížené výhodnou hypotékou.

V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost.

Členové rodiny jsou čtyři, otec, matka a dvě děti. Mají doma psa, pravděpodobně labradora.

Starší je kluk, mladší dcera. Otec pracuje jako ředitel firmy a v pracovní době chodí na tenis. Ještěže má schopnou sekretářku, která mu ochotně podává tenisáky.

Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat strašně brzy, aby byla při servírování snídaně, skládající se ze sušenek a pomerančového džusu, upravená, namalovaná a svěží.

Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev aviváže, aby mohla lidem v autobuse ukázat, v čem si pere svetr.

Pak jde nakupovat a samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce. Občas ji u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává.

Odpoledne má relativně volno, které tráví s přítelkyněmi u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří - na rozdíl od kamarádek, které se chtějí vdát nebo rozvést - láhev minerálky.

Odpoledne se ze školy vracejí děti. Jsou špinavé od čokolády a syn je zamilovaný do paní učitelky s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem. K svačině jim pak nabídne mléko a cereální sušenky, což parchanty nechává ledově klidnými.

Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tučňákem.

Otec mezi tím, při návratu z práce, způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po držce nedostane.

Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně (babička), kterou celkem vkusně uzemní.

Manželka mezi tím dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit, v jaké je skvělé kondici a jak krásnou srst má díky granulím, kterými ho krmí.

Dcera už asi hodinu telefonuje s kámoškama, protože s telefonním tarifem, který mají, se to určitě vyplatí.

Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská.

Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus, na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína - mimochodem jediného pravého portského - postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný doporučený prostředek, takže pračka brzo odejde.

Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady a umyvadlo a pohledem na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let.

Manžel mezitím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějaký divný a mezitím polyká pilulky proti zvětšení prostaty.

Děti šly spát pod peřinami, jejichž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit. A budou se jim zdát určitě jen ty nejkrásnější sny!

Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu Avela, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nebyla v jednom kole, ale dělala úplný hovno.

Pak si vodrbe veškeré ochlupení na celém těle a namaže se několika krémy, čímž odstraní celulitidu, bude mít ploché břicho a vyrostou jí kozy aspoň o dvě čísla. Přitom bude mít taky bronzovou barvu.

Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vyžrat flašku něčeho výjimečně hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do huby plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří.

No, nesmí na ženu dýchat moc rychle a moc zblízka, aby mu při sexu díky jeho ledově svěžímu dechu nezmrzla.



Z toho všeho vyplývá, že v ideální rodině se manžel fláká v práci a po večerech chlastá, manželka řeší s kamarádkami kraviny, parchanti jsou rozmazlení a pořád špinaví a neumí kulturně stolovat. Doma mají všude špínu, ale navenek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní, veselí a spokojení.

ODS = Ovčana Dáme Sledovat

20. září 2010 v 14:02 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?


Doteď jezdili všichni Pražáci na papírek zvaný tramvajenka, lítačka, popř. pro brněnské fans šalinkarta, a nebyl s tím absolutně žádný problém. No, jaký by asi s tím mohl být problém, když je na tom kousku papírku, písmem jak kráva velikým napsáno, od kdy do kdy to platí. Papír stačilo ukázat revizorovi, a byl klid. Celá akce zabrala zhruba půl vteřiny.
Není divu, že mega super hype pipe kartu Opencard si nikdo nekoupil.(A propos, na MHMP sedí dáma, co má na starosti OpenCard a jmenuje se Ing. Pipek) Na co bych si jí asi tak kupoval, když nepřináší žádnou, ale vůbec žádnou výhodu, zato asi tisíc nevýhod?
A tak nás naše pražská mafie s Bémem, Richterem a Rudou Blažkem (leta letoucí je šedou eminencí - tahá za provázky na MHMP, má na starosti bezpečnost, tzn. ví všelikou špínu na své poddané a kolegy radní, protože je jedna ruka s ředitelem městské policie a i policejním ředitelem) donutí nás si tu kartu koupit.
To by v tom byl čert, aby si ta karta na sebe nakonec nevydělala, když už to stálo takový prachy a takový prachy jsme dostali úplatkama. Teď necouvnem, to by se lidi, co jsme jim dohodili kšeft za miliardu a oni nám hodili malou (provizi) domů mohli nasrat a my bychom mohli mít taky černý plavky a betonový boty.
Krátce a stručně řečeno, zavádět nějakou čipovou (nebo jakou) kartu asi tak 20 let poté, co jsou známa mnohem elegantnější, praktičtější a také mnohem levnější IT řešení, je řešení hodné socialistického pablba a modrého lupiče jako jsou všichni tři zmínění výtečníci. Samozřejmě víme, co zatím vězí. Papírek v peněžence totiž neumí hlásit, kde jste, ani kdybyste s ním prošli stokrát denně kolem turniketu, neumí nahlásit, jakou knížku si ve veřejné knihovně půjčujete a jaké jsou tedy vaše zájmy, případně jakého jste politického zaměření, církevního vyznání, či jaká je vaše sexuální orientace.
No ale to by tak hrálo, aby si každej jezdil metrem jak chce, kde chce, půjčoval si knížky jaké chce a pražská ODS o tom neměla ani šajn. ODS = Občana Dáme Sledovat.
A že tím (OC) můžu platit v Zoo? Pááááni! Já do Zoo chodim totiž tak hrozně často, v peněžence vůbec nemám peníze a ani platební kartu, takže jsem doteď nevěděl, co si mám u vstupu počít. Díky, Pavlíku, žes mě, tedy nás - ovčany zachránil.
A tahle parta si říká pravice, je to horší, než v letech tzv.  " N O R M A L I Z A C E "

False Flag, aneb jak se rozpoutávají války.

16. září 2010 v 14:21 | Antonín Baudyš mladší |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?


Vážení pánové, vážené dámy, ve své proslovu pri príležitosti pražského pochodu za pravdu o 11. zárí Vám chci sdelit, že 11. zárí 2001 není výjimecnou událostí. Je však výjimecnou príležitostí. Výjimecnou príležitostí rozkrýt dlouhý retez chronického dejepisného podvodu. 11. zárí je totiž zcela standardní a systémovou událostí z hlediska dejin válek. Ve své dnešní prednášce nemíním škádlit priznivce tzv. oficiální verzí. O 11. zárí nereknu ani slovo. Pro jistotu nebudu mluvit ani o Londýne, Madridu a Bali. I proto, aby muj blog nebyl stejne jako loni odstranen z titulky Respektu. Budu se držet wikipedistických dat a dohledatelných zdroju. Priznávám, že nejsem historikem, ale v této souvislosti se ptám, v cem se to historici vlastne rýpají, když o 11. zárí nepíší a když tu dnes nejsou. Co mají duležitejšího na práci? Nejsem historikem, ale i mé amatérské povedomí o dejinách mi ríká toto: války jsou soustavne zahajovány falešným motivem, nic takového jako cestný vznik války nepamatujeme.

False flag
Anglickým pojmem false flag se myslí okolnost, kdy a/ nekdo prepadne sám sebe v prevleku za neprátelskou stranu. Anebo b/ napadne neprátelskou stranu v prevleku za tretí stranu. Anebo c/ napadne neprátelskou stranu s odvoláním na fiktivní ohrožení. Modelem první události je zapálení Reichstagu nacisty a svedení události na komunisty. Modelem druhé události je izraelský útok na americkou ambasádu v Egypte v dobe šestidenní války. Ve snaze zavléct Spojené státy do války proti Arabum. Typickou událostí tretího spouštece války je zduvodnení invaze do Iráku domnelým iráckým vlastnictvím zbraní hromadného nicení. Zbranemi, na jejichž výrobu agresor predtím napadené strane prodal výrobní zarízení. Je to cosi absolutne podlého. Zároven však cosi absolutne pravidelného a stále znovu se vracejícího. Mužeme tak ríci, že príští válka bude zahájena opet falešnou zprávou v médiích, falešným útokem, falešným obvinením. Ergo dobrý duvod pro nás, abychom byli ke zprávám médií rezervovaní, stejne jako 70% obyvatel Spojených státu. Co tedy víme o novodobých dejinách false flag?

Mexická válka
Jako Evropani málo víme o tom, že Mexiko prišlo mezi lety 1819 a 1848 o své státy Florida a Texas ve prospech Spojených státu amerických. V dusledku amerických provokací na hranici s Mexikem. Mexická koloniální vláda byla tehdy oslabená, nebot Španelsko neúspešne celilo invazi Napoleona (1809). Americané si staveli opevnené budovy až 150 km ve vnitrozemí Mexika, což vyvolalo válecný stav, Mexicané následne prišli i o státy Kalifornie a Nové Mexiko.

Ztráta Kuby, Guamu a Filipín
Pri necekané explozi križníku Maine v havanském prístavu zemrelo 255 námorníku. Tato událost se stala duvodem, proc Americané Španelum vyhlásili válku a zabavili zbývající španelská teritoria: Kubu, Guam a Filipíny. Z exploze noviny Hearst Press obvinily Španely, ackoliv následné šetrení prokázalo, že exploze probehla zevnitr a že ji zavinil s nejvetší pravdepodobností kotel na uhlí. Ostrovy však Španelsku vráceny nebyly.

První svetovou válku
podle ucebnic vyvolalo napetí mezi koloniálními velmocemi. Pri bližším ohledání ale vyplyne, že válku rozpoutali Francouzi, tím že zaplatili a vybavili srbskou organizaci Cerná ruka. Aby v Sarajevu zabila rakouského následníka trunu. Ješte predtím však Francouzi a po nich Britové prijali obrovskou penežní pomoc od americké banky JP Morgan, aby meli válku z ceho financovat. Navenek vše vypadalo jako incident uvnitr Rakouska-Uherska. Po skoncení první svetové války Francie úspešne vnikla do stredoevropského prostoru se svými bankovními a vojensko-politickými aktivitami.

Druhou svetovou válku
zahájili nacisté, když fingovali prepadení své vlastní rozhlasové stanice v Gdansku Poláky. Stejne tak dosáhli zrušení komunistecké strany Nemecka a omezení obcanských svobod v zápetí potom, co si sami zapálili Reichstag a ze zapálení obvinili komunisty. Nacisté nekolikrát použili falešnou vlajku na mori, kdy svoji válecnou lod skrývaly pod identitou holandské obchodní lodi a necekane pak spustili palbu na blízké plavidlo, jak se to stalo ve vodách Austrálie v roce 1941.

V Pacifiku se druhá svetová válka
pokoušela rozhoret ješte pred Pearl Harbourem, nebot americtí dobrovolníci létající na devadesáti P40 Mustang, sestrelili okolo stovky japonských letadel v rámci své pomoci Mandžusku, tedy Cíne. Stejne tak Americané blokovali Japoncum dovoz nafty, mimojiné pres blokování prístupu k Panamskému pruplavu a venezuelské rope. O útoku na Pearl Harbour vedela dopredu generalita i prezident, nikoliv však velení americké posádky na Pearl Harbouru.

Korejská válka
Tam, kde byste se domnívali, že Spojeným státum podsunu další vroubek, tam vás nejspíš prekvapím sdelením, že válku v Koreji predem domluvili vrcholní predstavitelé Severní Korey, Cíny a Sovetského svazu. Alespon tak se to jeví po odtajnení cásti cínských a sovetských archivních dokumentu. Každý stát slíbil mesíce predem, než došlo k pronikání severokorejských jednotek na jih, urcitou cást podpory.  

Vietnamská válka
zacala poté, co imaginární hlídkový clun Severního Vietnamu zaútocil na americké torpédoborce Maddox a Turner Joy v mezinárodních vodách. Poloprázdný americký senát hlasováním 88:2 autorizoval prezidenta Johnsona k pomoci kterémukoliv jihoasijskému národu, jehož vláda by byla ohrožována komunistickou agresí. Zacátkem srpna 1964, kdy polovina senátoru byla na dovolených. Zacalo bombardování Severu následované americkou námorní pechotou. Vietnamská válka se rozbehla.

Irácko-íránská válka
Americané prišli v roce 1979 o své íránské chránence, Rezu Pahlávího a jeho syna, Mohammeda Rezu Pahlávího. Smetla je revoluce konzervativních muslimských duchovních. Americané obnovili vztahy s Irákem a zacaly mu poskytovat vojenské vybavení, vcetne továrny na výrobu zastaralých bojových plynu. Speciální prípad falešné vlajky nastal v okamžiku, kdy Izrael, který mel na oslabení obou hrácu eminentní zájem, zacal s prodejem zbraní jedné ci druhé strane, podle toho, kdo práve prohrával. Tímto zpusobem se válka vyživovala, vlekla a trvala celých deset let.

První válka v Iráku
Asi všichni si pamatujeme na to prekvapení, když média prinesly zprávu o úderu svetové koalice proti Iráku. V reakci na to, že Irák obsadil svoji bývalou 18. provincii, Kuwait. To co predcházelo invazi Irácanu do Kuwaitu však byla schuzka mezi americkou velvyslankyní v Iráku, April Gilespie a iráckým ministrem zahranicí. Mezi Irákem a Spojenými státy do té doby panovaly ty nejlepší vztahy, socialistický vudce Saddam Hussein preci pomáhal Americanum v irácko-íránské válce blokovat konzervativní režim muslimských duchovních vudcu. Na schuzce Irák informoval Spojené státy o chystané invazi a defacto žádal o svolení. Ústy velvyslankyne se mu dostalo odpovedi od ministra zahranicí Jamese Bakera, že Spojené státy nezajímají vnitrní arabské spory. Jednalo se však o past, která následne smetla iráckou ozbrojenou moc, nejvetší v blízkovýchodním regionu.

Druhá válka v Iráku
se tématem false flag jen hemží. Pretextem k válce v Iráku bylo hledání zbraní hromadného nicení denuncovaných falešnými zprávami izraelské rozvedky. Jak známo, zbrane hromadného nicení se nikdy nenašly, ani pred válkou ani behe sedm let trvající války. Aby bylo možno válku vyvolat, plánovala vláda v roce 2003 vyprovokovat Saddáma Husseina, aby sestrelil americké špionážní letadlo U2 premalované na barvy OSN. V prubehu irácké války byly zadrženi dva britští agenti v arabské oblecní, kterí preváželi džíp s trhavinami a na check-pointu zastrelili prookupacního policistu. Byli iráckou policií zatceni a uvezneni. Britské velení však ten dne podniklo masivní operaci, kdy vezení rozboril tank, veškerí vezni uprchli a komando agenty vysvobodilo. Po této akci se stovky jiných tzv. teroristických výbuchu poškozujících iráckou infrastrukturu dostaly do jiného svetla. Stejne tak v Iráku probíhaly prípady, kdy irácký civilista zjistil pri necekané návšteve autoservisu prekvapení v podobe výbušnin umístených pod autem. Podezrení zesílilo, když se tyto skutecnosti postavily do kontextu starších teroristických útoku, které britští agenti podnikali v Severním Irsku, vydávajíc se za irské radikály. Je na case si ríci, že to cemu média ríkají terorismus je ve skutecnosti sprosté zastrašování obyvatelstva vlastními vládami.

Operace Gladio
A tím se dostáváme k tomu, že falešná vlajka se neaplikovala pouze v prípade mezinárodních válecných operací, ale také v prípade operací rízených uvnitr zeme proti vlastnímu obyvatelstvu. Dostatecne známý je výbuch na nádraží v Bologni, pri kterém v srpnu 1980 zahynulo 85 civilistu. Média výbuch prezentovaly jako akci pocházející z levého politického spektra. Ve skutecnosti šlo o akci iniciovanou tajnou pravicovou strukturou sloužící pod velením NATO v Monsu. Tato operace probehla bez vedomí italské vlády, mela verejnost uvést do antipatie vuci politické levici a socialistickému táboru. Soucástí této operace bylo 1000 vyškolených diverzantu a 139 skladišt zbraní rozmístených po celé Evrope. Jejich zásobovaní probíhalo tajnými zbrojnicemi ve Velké Británii a Spojených státech. Jako soucást plánu, jak se ubránit prípadné invazi socialistického bloku, kterou komunistický diktátor Josef Stalin skutecne západu anoncoval zacátkem padesátých let. Krome bolonského neštestí se další úmyslná strelba do verejnosti odehrála v roce 1969 v Miláne a v Belgii, ješte v roce 1985.

Cecenská válka
Ruská tajná služba FSB prokazatelne nechala v srpnu a v zárí 1999 vyhodit do vzduchu radu objektu v Moskve i mimo Moskvu. Z atentátu byli vždy obvinení cecenští radikálové. Atentáty v divadle na Dubrovce a v základní škole v Beslanu probíhaly dokonce v prímém televizním prenosu. Dubrovka a Beslan dodnes vzbuzují radu otazníku. Vše se odehrálo v zájmu upravit verejné mínení pro tzv. druhou cecenskou válku, která vyústila srovnáním hlavního mesta Cecny Grozného se zemí. Následne zacali umírat clenové vyšetrovací komise i ti, kterí zkoušeli pravdu o atentátech vyzradit (zminme za všechny novinárku Politkovskou a agenta Litvninenka). Ruský stát má prokazatelne krev svých obyvatel na svých rukách.

Resumé a výzvy
Ukonceme tento výcet, kterým jsme splnili náš zámer: ukázat, že jako trutheri máme za úkol rozkrýt nejdríve spektakulární pravdu o 11. zárí. Ale v zápetí nás ceká mnoho další práce, protože 11. zárí není zdaleka jenom 11. zárí ale v podstate mnohovrstevnatá sít komplotu a podvodu.

Potrebujeme dosáhnout toho, aby spolecnost a ortodoxní veda ve veci válek provedla reflexi jejích motivu a skutecných pohnutek. Dosud se tak nestalo. Tak jako je možné vylécit a uzdravit rodinu, prostrednictvím tzv. rodinných konstelací, tak potrebujeme aby i spolecnost, lhostejno na které strane Atlantiku, pochopila motivy, které roztácejí vraždící stroj. Tím motivem totiž nejsou žádné principy, natož nejaké ideály. Principy války se odvíjejí pouze od touhy po penezích a moci. Psychologicky receno, války se odvíjejí od strachu ze života. Spirituálne receno, války se odvíjejí od neduvery cloveka v lásku boží.

Moje a tvoje zodpovednost
A nejspíš bychom meli jít v našem hledání ješte dál. Protože nejspíš existují ješte hlubší mechanismy, které uvádejí války do pohybu. Nejspíš je to individuální nenávist a její soucet v kolektivních sklonech národu a kontinentu. A v tomto smeru máme každý velkou príležitost k tomu, vzít válkám kousek pudy pod nohama. Svými cestnými vztahy a každodenními ciny duvery a blízkosti. Válka je radikální oddelení. Pracovat proti válce znamená pracovat na priblížení.

Z Decína do Neuschwabenlandu
Podrobnosti této historie zustaly od druhé svetové války uloženy prekvapive pro nás Cechy v decínském depozitári Krajského vlastivedného muzea Ustí nad Labem. Decínský depozitár uchovával a možná stále uchovává písemné materiály z bývalého archivu oddílu SS Cerné Slunce. Díky spolupráci zesnulého badatele Ivo Wiesnera se svým príbuzným, který ve funkci pracovníka muzea mel k teto dokumentum prístup, se podarilo obsah nacistického archivu maximálne vytežit a prenést do prukopnické knihy Gambit mahátmu. Bude nám asi ješte trvat, než se elity naší planety naucí nastavit vztah s mimozemskými inteligencemi tak, aby spolupráce s nimi naší planete prinášela pokoj a rozkvet. Dekuji Vám za pozornost.


Odkazy:

Válka v Mexiku, na Kube a v Pacifiku
http://911review.com/articles/anon/false_flag_perations.html

Bolševická revoluce
Antony C. Sutton: Wall Street And The Bolshevik Revolution
http://reformed-theology.org/html/books/bolshevik_revolution/index.html

2. svetová válka
Antony C. Sutton: Wall Street And The Rise Of Hitler
http://reformed-theology.org/html/books/wall_street/index.html

Válka v Koreji
Thom Burnett: Conspiracy encyclopedia, str. 222
http://www.zkracovatko.cz/wxq

Válka v Iráku:
http://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/172350-bush-chystal-pred-invazi-provokaci-vuci-saddamovi.html

Severní Irsko a Basra
http://www.globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=994

Operace Gladio
http://bystron.blog.idnes.cz/c/67231/Gladio-Mece-teroru-v-Evrope.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Gladio

Jak se delají války
http://www.sweetliberty.org/issues/wars/

Jihokorejská korveta potopena, úkol splněn

16. září 2010 v 13:40 | David Vorovka |  Události, komentáře a odkazy
Potopení jihokorejské fregaty Cheonan představuje klasický příklad nekriticky přejatých informací médii a jejich veřejného šíření. Neustále se lze setkat s tím, jak jediná, oficiální verze se prezentuje jako prakticky daná. Podívejme se na to, co se vlastně stalo a hlavně jaké verze nehody se objevují. Je ta oficiální o vině Severní Koreje opravdu tak jasná?

26. března tohoto roku provádělo jihokorejské námořnictvo (ROKN) cvičení s US Navy. Toho dne došlo k potopení jmenované korvety ve Žlutém moři nedaleko sporného hraničního pásma. Ihned po incidentu došlo k ohledání potopeného trupu, avšak potápěči bližší příčinu nemohli najít, a tak byl vrak vytažen z vody, aby mohl být prozkoumán na souši. Vyšetřování prováděl tým expertů z Jižní Koreje a USA, později se rozšířil o zástupce několika dalších zemí. Přizvání členů za KLDR nebylo odsouhlaseno.

Výsledná expertní zpráva, vydaná 20. května, označila bez náznaku pochybností za viníka katastrofy severokorejskou ponorku a její 533mm torpédo typu CHT-02D. Na oficiální prezentaci k případu měli novináři a odborná veřejnost možnost vidět důkazy- motor torpéda, protiběžné šrouby a zadní část trupu, které podle komise odpovídají plánům zmíněného torpéda. Tyto plány se mělo podařit získat jihokorejské tajné službě už dříve. Kromě toho byly uveřejněny záběry na plášť torpéda s nápisem "č.1". Ten byl ovšem namalován ručně, nikoliv tiskem jako u sériové produkce. Není třeba připomínat, že KLDR jakoukoliv participaci na potopení striktně odmítá a hovoří o účelové manipulaci s fakty. Za neprůkazné označil výsledky expertů i tým Ruska přizvaný posléze k vyšetřování.

Pochybnosti provokuje zavádějící tvrzení, že nalezené severokorejské torpédo je jasným důkazem, neboť dané torpédo podle plánů lze vyrobit kdekoliv a pak stačí simulovat útok protivníka (nebo ho tam prostě jen narafičit). Každopádně nalezené zbytky zbraně byly značně zkorodované, a to vyvolává námitky, že se tak nemohlo stát za tak krátkou dobu. Naopak nápis na plášti se jeví jako zcela zachovalý, tedy podle některých analytiků musel být nanesen až následně na zkorodovaný povrch. Dále při různých prezentacích k vyšetřování experti promítli tři odlišná schémata torpéda (tedy nikoliv jedno původní, se kterým se oháněli), zatímco nalezené fragmenty se se schématy v některých detailech vůbec neshodují. K tomu se později vyjádřili tak, že omylem (několikrát po sobě!) promítli plány jiného torpéda - PT-97W. Za pozornost stojí fakt, že jihokorejská strana odmítla zveřejnit jak radiokomunikaci s korvetou, tak záznamy přenosů dat z chvíle útoku, protože se údajně jedná o tajné vojenské informace. Nedošlo ani ke zveřejnění záběrů termokamery z jednoho pozorovacího postu na blízkém ostrově, které mohly odhalit více.

Zajímavé také je, že až do potopení korvety neexistovaly žádné zmínky o torpédu CHT-02D. Otázkou zůstává, zda tento typ zbraně byl skutečně příčinou potopení. Při ohledání trupu lodi se našly stopy po moderní trhavině německého původu RDX. Ta tvoří součást německých torpéd SUT, jež používá pro své ponorky jihokorejské námořnictvo. Nelze pominout ani původní závěr tajných služeb, že v oblasti nezaznamenaly aktivitu žádných severokorejských ponorek, přestože po pár dnech začaly tvrdit přesný opak. Nejen podle prohlášení KLDR je vysoce pravděpodobné, že nedisponují tak pokročilými technologiemi, aby dokázali se nepozorovaně pohybovat přes síť pasivních sonarů instalovaných v oblasti a proklouznout jimi z oblasti námořního cvičení s desítkama moderních lodí ROKN a USN. Už samotné prostředí, ve kterém ponorky měly operovat, se svými mělčinami, úzkým a skalnatým kanálem a silnými proudy, tvoří rozhodně obtížný prostor pro operace malých a hůře vybavených severokorejských ponorek.

Otázkou ale zůstává, proč by si to Spojené státy a Jižní Korea vymýšlely a vytvářely falešný dojem, pokud by mělo jít například jen o nehodu? Pravdu se s skoro jistě nedovíme, ale jednu souvislost, která se s případem nabízí, nelze ignorovat. Ještě před tímto incidentem ve Žlutém moři vyšla neoficiální informace, že se do Číny vypravila delegace amerického Fedu a tvrdě tlačila na čínskou vládu, aby opět začala nakupovat americké dluhopisy (Čína přestala z nedůvěry k dolaru obligace nakupovat, a to zasadilo ránu financování amerického dluhu). Delegace měla Číně vyhrožovat vyvoláním války v blízkosti jejích hranic, pokud své stanovisko nepřehodnotí, což by vytvořilo pro ni krajně nepříznivou situaci, nota bene když KLDR disponuje jadernými zbraněmi.

Ať je to jak chce, konstrukce o neotřesitelné vině KLDR, kterou všichni bereme jako automatickou- vždyť jde o totalitní režim, se ukazuje jako poněkud chatrná. V podstatě se opakuje scénář s iráckými zbraněmi hromadného ničení, které existovaly jen v plánech některých vládních představitelů, tajných služeb a na papírech světových deníků.

Komunisté by zajásali.....

8. září 2010 v 10:27 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Možná si na to vzpomenete také. V osmdesátých letech vystavěla Veřejná bezpečnost na výpadovkách z Prahy montované buňky pro své příslušníky. Jedna větší a jedna menší strážní budka. Cestou na chalupu jsem se svého otce jednou zeptal, co tam dělají. Odvětil, že se policajti chystají na ruský model. Bude se kontrolovat, kdo kam z města jede a kdo přijíždí, a rozčíleně doplnil, že brzo budeme muset mít na cestu z města povolenku. Moje matka mu kontrovala, že má asi pravdu, ale že je paranoidní. Co je paranoidní, jsem nevěděl, přesto se mi zdálo, že to nebude hezká osobní vlastnost.
Dnes už vím, co znamená být paranoidní. A taky vím, že ve vztahu občan-stát je to jen vyšší forma obezřetnosti, kterou je třeba se vybavit. Že si stát o nás shromažduje nesmyslně mnoho údajů, jejichž účelem je nakonec stejně buzerace a kontrola, je více než jisté. S vývojem informačních technologií, naší pohodlností a strachem ze ztráty blaha se stáváme důkladně kontrolovanou jednotkou, o jejímž pohybu a kontaktech si stát uchovává vše, co jen trochu jde.
Za hlubokého nezájmu veřejnosti již dlouho platí zákon ukládající sledovat a uchovávat dlouhou dobu veškeré pohyby osob, tedy odkud telefonovali, komu telefonovali, jak dlouho, kde byl jejich mobil, kdy si zapnuli počítač, kdy a s kým chatovali, komu posílali e-maily, jaké stránky navštěvují a kdy se koukli do své e-mailové schránky. Jinými slovy obsah jejich elektronického života. Ten je, jak známo, odrazem života reálného, zjistíte z něj hravě, kde máte chalupu, kam jezdíte po práci na pivko, kdo je váš nejoblíbenější kamarád, jestli vás víc zajímá fotbal, pletení nebo porno.
Základem demokracie je ochrana soukromí a volného a svobodného užívání života. Neexistuje jediný hmatatelný důvod, proč o občanech tyto informace sbírat a uchovávat. Je to takové státní prohledávání kabelek a projíždění mobilů, šmírování sousedů a jiné podlosti.
Zdůrazňuji, že proklamace o ochraně před teroristy a organizovaným zločinem jsou populistické nesmysly. Dlouhodobá špionáž vlastních občanů po 11. září nepřinesla žádný hmatatelný výsledek spočívající v zatčení významného teroristy nebo zmrazení ekonomických aktivit mafie v naší zemi. Vždyť i Pitra naše tajné služby a policie lovily nakonec na volavku. Stávající právní úprava je navíc extrémně protiústavní.
Uchovávání elektronické stopy je automatické sledování pohybu a části listovního tajemství. Už jen znalost adresáta vašeho e-mailu bez konkrétního podezření policie proti vám je jeho narušením. A to nemluvím o profesionálních povinnostech mlčenlivosti, kterou mají například lékaři či advokáti. Představte si, že vás nějaký úředník ve snaze zmáčknout vystaví holému faktu, že váš lékař po vašem odchodu z ordinace volal nejdřív na onkologii a pak vaší ženě. Zde zřetelně vidíme, jaká povinnost uchovávat tato data je. Jen a jen nebezpečná.
Nejtrapnější je úřednické zaklínání se směrnicemi Evropské unie, prý nám to nařizuje, a tak co dělat. Není tomu tak, a každý se nemusí chovat jako ovce. V sousedním Německu se našlo 35 tisíc občanů, ano, čtete správně, kteří požádali Spolkový ústavní soud, aby zakázal plošné špehování. Ten jim vyhověl a stručně vyložil základní pravidlo vztahu státní moci k elektronickému životu svých občanů.
Sledovat všechny atributy elektronického života jednotlivce, včetně jeho pohybu, informací, komu volal a na jaké stránky se díval, jistě možné je. Ale jen a pouze za podmínek demokratickému státu vlastních a běžných. Při konkrétním podezření na spáchání zvlášť závažné trestné činnosti konkrétní osobou. Tak se rázem sledování osmdesáti milionů osob zredukovalo na několik stovek, a nezdá se, že by německá demokracie utrpěla.
Zdá se, že Němcům prospěla zkušenost s nacismem a jsou oprávněně na podobné špehovací manýry velmi citliví. Naše česká společnost však ve své většině stále sleduje taktiku žáby vhozené do studené vody, která se pomalu zahřívá. Uvědomujeme si vůbec, že třeba snaha zavést elektronické mýtné podle kilometru, veškeré kamerové systémy sledující bezpečnost v ulicích a jiné vymoženosti se jen pouhým propojením pár kabelů a instalací jednoduchého softwaru stávají dozorcem v nejtěžší káznici?
Komunisté by zaplesali, kdyby mohli v osmdesátých letech disponovat obdobnou technologií. Absolutní sledování pohybu a zvyků vlastních občanů, včetně jejich ekonomických zvyklostí a finanční situace, je už velmi, velmi blízko.
Předpokládám, že brzo se najde politik, který si v boji za světlé zítřky a zaslepen touhou po hlasech uvědomí, že když budeme sledovat, kdo do města vjíždí a kdo jede ven, povinně vytvoříme databázi propojení s mobily občanů a možná přidáme elektronickou občanku, tak budeme mít dokonalý přehled, který nám umožní "účinnou pomoc při pátrání po ztracených dětech".
V kriminále, kde bude každá rodina zavřena v cele a každé dítě bude mít na krku obojek se státním čipem, lze dokonce ztrátám dětí zabránit úplně. Tak proč to rovnou nenařídit? Jistě, jsou to paranoidní úvahy. Nebo spíše můžeme říci, že současné špehování je natolik neviditelné, že znaky vězení, ve kterém žijeme, nechceme vidět.

Problém fotovoltaiky - drahý proud. Známe viníky...

8. září 2010 v 9:32 | Petr Mach |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Jako by to nestačilo, vláda premiéra Petra Nečase schválila 11. srpna 2010 na návrh ministra průmyslu Martina Kocourka "Akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů", podle kterého chce docílit v roce 2020 podílu dokonce 13,5 % a překročit o půl procentního bodu plán stanovený České republice Evropskou unií!! To nelze nazvat jinak, než "připosrané eurohujerství".
Zákony v České republice zvýhodňují některé způsoby výroby elektřiny s cílem naplnit směrnice EU, podle kterých by Česká republika měla v roce 2020 pokrývat 13 % spotřeby elektřiny výrobou z tzv. obnovitelných zdrojů. Mezi nejvíce zvýhodňované patří větrné a solární elektrárny. Distributoři elektřiny mají povinnost vykupovat elektřinu od provozovatelů větrných a solárních elektráren za několikanásobné ceny oproti tržním cenám a rozdíl účtují spotřebitelům na fakturách za elektřinu v podobě tzv. "poplatku na obnovitelné zdroje". Bez státního zvýhodnění přeneseného na spotřebitele nejsou větrné a solární elektrárny konkurenceschopné.
Poplatek na obnovitelné zdroje je ve skutečnosti daní, protože spotřebitel nemá možnost nakoupit "neobnovitelnou" elektřinu bez tohoto poplatku. Tato daň vzroste příští rok několikanásobně na 597,55 Kč za MWh, celkem na 41 miliard korun, a dopadne plně na spotřebitele, kterým se výrazně zvýší faktury za elektřinu.
V tomto textu nejprve vyčíslím rozsah problému. V další části upozorním na to, že problém, o kterém se s rostoucími náklady začíná stále více mluvit, nespadl z nebe, má konkrétní viníky a existovali ekonomové i politici, kteří na problém upozorňovali od samého počátku. Na závěr navrhnu řešení.
1. Rozsah problému
V roce 2009 se podle zprávy Energetického regulačního úřadu v České republice vyrobilo z tzv. obnovitelných zdrojů 4,7 milionu MWh, což představovalo 6,8 % z celkové hrubé spotřeby elektřiny ve výši 68,6 milionu MWh. Velkou část z toho tvoří dlouhodobě nedotované a konkurenceschopné velké vodní elektrárny na Vltavě a Labi. Dotované větrné a solární elektrárny se na celkové výrobě podílely jen 0,377 milionu MWh, tvořily tedy jen 0,5 % hrubé spotřeby, přesto zatěžují cenu elektřiny pro spotřebitele nejvíce.
Letos poplatek na obnovitelné zdroje stanovený Energetickým regulačním úřadem činí 166,34 Kč za MWh a zdaleka nepostačuje krýt náklady na rostoucí produkci elektřiny z fotovoltaických zdrojů. Distributoři elektřiny, kteří povinně vykupují každou kilowatthodinu ze solárních panelů, očekávají od státu kompenzaci ve výši kolem 10 miliard korun a celkový letošní účet za fotovoltaiku činí kolem 20 miliard korun.
Pro rok 2011 Energetický regulační úřad ke krytí nákladů zvýhodňování větrných a solárních elektráren zatíží spotřebitele poplatkem ve výši 597,55 Kč za MWh, což představuje při spotřebě 68,6 milionu MWh celkově 41 miliard korun. Tato závratná částka má tendenci dále růst.
I kdyby se dnes žádné další elektrárny nepřipojovaly, čeká nás po dobu patnácti let náklad ve výši 41 miliard korun ročně, což celkově během následujících 15 let představuje 615 miliard korun v cenách roku 2010.
Je skandální, že vláda o problému sice debatuje, ale zákon platí dál a Energetický regulační úřad tedy uděluje povolení dalším a dalším solárním elektrárnám a další výrobci získávají od státu patnáctiletou garanci výkupních cen.
Je potřeba jasně říct, že daň na tzv. obnovitelné zdroje je nadále neúnosná a vláda by měla okamžitě změnit zákony tak, aby zabránila jejímu tvrdému dopadu na spotřebitele.
2. Problém nespadl z nebe
V březnu 2005 schválili zákonodárci Zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, který současný režim podpory odstartoval. V Poslanecké sněmovně pro zákon hlasovali např. Miroslav Kalousek, Vlasta Parkanová, Pavel Němec, Pavel Severa, Cyril Svoboda, Vojtěch Filip, Michal Hašek, Stanislav Křeček. Senátu pro zákon hlasovali např. Bedřich Moldán, Tomáš Julínek, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg.
Politici se nemohou vymlouvat, že o problému, který způsobili, netušili. Např. na setkání institutu Fontes Rerum, který vede sociálně demokratický stínový ministr Jan Mládek, jsem v roce 2007 uzavřel veřejnou sázku s tehdejším náměstkem ministerstva životního prostředí Martinem Klozem. V sázce tvrdím, že náklady se v roce 2010 přiblíží 24 miliardám, zatímco pan náměstek tvrdil, že náklady dosáhnou jen 4 miliard korun.
V roce 2009 Strana svobodných občanů spustila internetovou petici http://www.stopzdrazovani.cz/, ve které požadovala ukončení státního zvýhodňování větrných a solárních elektráren.
Veškeré naše upozorňování bylo marné.
Naopak, vláda Mirka Topolánka dokonce souhlasila v EU se zpřísněním stávajících podmínek, a Směrnici EU 77/2001(doplněnou pro Českou republiku Smlouvou o přistoupení k EU), která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě na 8 % pro rok 2010, nahradila Směrnicí EU 28/2009, která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě na 13 % pro rok 2020. Tuto směrnici za ČR podepsal Petr Nečas.
Jako by to nestačilo, vláda premiéra Petra Nečase schválila 11. srpna 2010 na návrh ministra průmyslu Martina Kocourka "Akční plán České republiky pro energii z obnovitelných zdrojů", podle kterého chce docílit v roce 2020 podílu dokonce 13,5 % a překročit o půl procentního bodu plán stanovený České republice Evropskou unií!! To nelze nazvat jinak, než "eurohujerství".
3. Návrh řešení
Řešení současného problému můžeme rozdělit na dvě části. Prvním úkolem je změna zákonů tak, aby nevznikaly žádné nové závazky. Za druhé je nutné eliminovat náklady, které plynou ze solárních a větrných elektráren, které jsou již postavené. 
3.1 Zastavení dosavadního systému podpory
Aby se daň na tzv. obnovitelné zdroje dále nezvyšovala, musí Česká republika okamžitě zastavit dotování jakýchkoliv nových větrných a solárních elektráren a přestat se ohlížet na směrnice EU, které stanoví České republice nereálné cíle podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Žádné nové elektrárny již nesmí dostat výhodu státem stanovených povinných výkupních cen.
Je proto potřeba zrušit celý zákon 180/2005 Sb. O podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a je potřeba rezignovat na ambici v roce 2020 vyrábět 13 %, resp. 13,5 % elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Pro toto zrušení existuje opora ve Smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii, v níž si Česká republika vyjednala výhradu a prosadila doplnění následujícího textu do Směrnice EU 77/2001:
"Při přihlížení k orientačním referenčním hodnotám stanoveným v této příloze Česká republika poznamenává, že možnost dosažení uvedeného orientačního cíle vysoce závisí na klimatických faktorech, jež významně ovlivňuji úroveň využití vodní, sluneční a větrné energie. Národní program hospodárného nakládání s energií a využívání jejich obnovitelných a druhotných zdrojů byl schválen vládou v říjnu roku 2001 a uvádí jako cíl podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů 3,0 % hrubé spotřeby elektřiny (vyjma velké vodní elektrárny s výkonem nad 10 MW) a 5,1 % (včetně velkých vodních elektráren s výkonem nad 10 MW) do roku 2005. V případě nedostatku přírodních zdrojů je dodatečné významné rozšiřování výstupu u velkých i malých vodních elektráren vyloučeno."
Jinými slovy, Česká republika si byla vědoma nereálnosti stanovených cílů a podmínila plnění cílů dostupností přírodních zdrojů (vody, slunce).
Bohužel, vláda Mirka Topolánka neodpustitelně souhlasila se zrušením této směrnice a jejím nahrazením Směrnicí EU 28/2009, aniž by do směrnice nové přenesla text dojednaný ve Smlouvě o přistoupení. Tímto krokem vláda Mirka Topolánka ohrozila uplatnitelnost této výjimky pro Českou republiku.
Je však podstatné, že cíl nové směrnice je stanoven nikoliv na rok 2010, ale na rok 2020. Do té doby může EU přijít k rozumu a směrnici zrušit, nebo se může rozpadnout, nebo Česká republika již nemusí být členem Evropské unie. Lze proto konstatovat, že existuje právní opora pro to, aby Česká republika neusilovala o nereálné cíle stanovené touto směrnicí.
Kromě toho směrnice obsahuje v článku 5, odst. 2 ustanovení následujícího znění:
"Pokud se členský stát domnívá, že je pro něj v důsledku vyšší moci nemožné dosáhnout požadovaného podílu energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie v roce 2020 stanoveného ve třetím sloupci tabulky v příloze I, informuje o tom co nejdříve Komisi. Komise přijme rozhodnutí o tom, zda jde o projev vyšší moci, a v kladném případě rozhodne o úpravě hrubé konečné spotřeby energie z obnovitelných zdrojů tohoto členského státu na rok 2020."
Vláda České republiky by proto měla Evropské komisi oznámit, že s ohledem na to, že nemáme vzhledem ke klimatickým podmínkám zde ve střední Evropě dostatek vodní a sluneční energie pro plnění stanovených cílů, nebudeme cíle stanovené v této směrnici plnit. Tím vznikne právní opora pro nepokračování v dosahování cílů stanovených touto směrnicí.
Současně by měla vláda na úrovni Rady usilovat o zrušení směrnice 28/2009 tak, aby v roce 2020 neplatil pro Českou republiku závazek výroby 13 % elektřiny z obnovitelných zdrojů bez ohledu na stanovisko Evropské komise. Pokud jednání nebude úspěšné, měla by Česká republika nejpozději v roce 2018 v souladu s Lisabonskou smlouvou rozhodnout o vystoupení České republiky z Evropské unie tak, aby naše členství bylo ukončeno nejpozději k roku 2020.
3.2 Návrh řešení dosud připojených elektráren
Případným zastavením dalšího povolování fotovoltaických elektráren s garancí výkupních cen se bohužel nezruší závazky garantovaných cen, které na sebe stát dosud vzal. Cílem zastavení další výstavby elektráren s garantovanou výkupní cenou je pouze zabránit, aby náklad nerostl nad očekávaných 41 miliard korun ročně po dobu 15 let.
Vzhledem k tomu, že investoři do větrných a fotovoltaických elektráren získali od státu garanci pevných výkupních cen (valorizovaných ročně o inflaci) po dobu 15 let, nelze tyto závazky jednostranně porušit. Porušení tohoto závazku by pravděpodobně vedlo k mezinárodním žalobám na Českou republiku.
Přesto je neúnosné, aby daň na tzv. obnovitelné zdroje platili všichni spotřebitelé. Proto by bez ohledu na závazek státu vůči investorům do fotovoltaických elektráren měla být daň na obnovitelné zdroje elektřiny - účtovaná na faktuře za elektřinu všem spotřebitelům - zrušena a investoři by svoji cenu měli dostat jinou cestou. V dalším textu navrhnu způsob, jak toho docílit.
Dostát závazkům státu vůči provozovatelům větrných a fotovoltaických elektráren navrhuji třemi cestami:
a) Zavedením možnosti dobrovolného nákupu této elektřiny a přenesením platby na dobrovolné spotřebitele elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů
b) Zpoplatněním tranzitu německé elektřiny z větrných elektráren přes naše území
c) Zrušením výjimky z daně z elektřiny pro větrné a fotovoltaické elektrárny
a) Dobrovolný nákup
Distribuční společnosti (ČEZ, PRE a e.On), kterým zákon nařizuje povinný výkup, by měly tuto "ekologickou" elektřinu nabízet zákazníkům na dobrovolné bázi.
Zákazník, který by si přál nakupovat od distributorů elektřinu vyrobenou z tzv. obnovitelných zdrojů za výkupní ceny garantující investorům návratnost investic, by si nákup této elektřiny objednal u distribučních společností. Vysokou cenu za tzv. obnovitelné zdroje by tak dobrovolně platili ti, kteří mají o takovou elektřinu zájem, a neplatili by ji formou daně všichni odběratelé elektřiny.
Lze předpokládat, že takovou elektřinu by si rádi objednali: pan Bursík, který ji trvale obhajuje, pan Urban, který zákon předložil Poslanecké sněmovně, a pánové Schwarzenberg a Moldán, kteří pro zákon hlasovali, stejně jako pan Topolánek a pan Nečas, kteří "vyjednali" navýšení kvóty na tzv. obnovitelné zdroje elektřiny v EU na 13 %. Dále pan Kocourek, který iniciativně prosadil ve vládě navýšení cíle na 13,5 %. Dále lze předpokládat, že by si takovou elektřinu nakoupilo rádo mnoho Rakušanů, kteří ji budou považovat za ekologickou.
V případě, že by distribuční společnosti přesto neudaly veškerou solární a větrnou elektřinu, kterou je stát nutí odebírat, měl by jim dodatečný náklad kompenzovat stát. Na tuto kompenzaci získá peníze následujícími dvěma způsoby:
b) Zpoplatnění tranzitu německé větrné elektřiny
Stát by měl získat dodatečný finanční příjem na částečné pokrytí těchto nákladů zpoplatněním tranzitu elektřiny přes české území z Německa do Rakouska. Česká přenosová síť bývá nárazově nadměrně zatěžována náporem německé elektřiny z větrných elektráren exportované do Rakouska a Česká republika by tento tranzit měla zpoplatnit tak, aby maximalizovala výnos. Dosud si Česká republika nechává tento tranzit líbit a neúčtuje si za něj řádnou cenu.
Koneckonců státní společnost ČEPS, má dodatečné náklady se zvyšováním odolnosti elektrické přenosové sítě tak, aby tyto nárazové přívaly německé větrné elektřiny ustála.
c) Odstranění daňové výjimky pro větrné a solární elektřiny
Směrnice EU 96/2003 zavedla pro členské státy povinnost zavést spotřební daň z elektřiny. Tuto daň je potřeba zrušit. Dokud však bude Česká republika členem EU nebo dokud EU tuto směrnici nezruší, bude muset Česká republika tuto daň na své poplatníky uvalovat.
Evropská směrnice umožňuje členským státům vyloučit ze zdanění elektřinu "pocházející ze sluneční energie, větrné energie, energie vln a přílivu nebo geotermální energie". Topolánkova vláda zavedla daň z elektřiny Zákonem č. 261/2007 (čl. LXXIV), přičemž tuto možnost výjimky využila a neuplatňuje daň na solární, větrné a geotermální elektrárny (jen na energii z vln a přílivu výjimku nedala - kdyby ji udělila, nedivil bych se, kdyby se u nás masově vyráběla elektřina z vln a přílivu). Daňovým osvobozením vzniká další nerovnost ve prospěch větrných a solárních elektráren. Tuto nerovnost je potřeba odstranit a to tak, aby daň se nezvýšilo daňové zatížení konečných spotřebitelů.
Navrhuji proto, aby se dosáhlo rovnosti mezi jednotlivými zdroji elektřiny, zrušit výjimky ze zdanění elektřiny a současně změnit osobu plátce ze spotřebitele, resp. distributora elektřiny na výrobce elektřiny. Výrobci solární elektřiny tak budou, pokud jde o zdanění, mít rovné podmínky s ostatními výrobci elektřiny a stát od výrobců fotovoltaické a větrné elektřiny získá část peněz na úhradu nákladů na její výrobu.
4. Závěr
Politici všech hlavních stran svoji euroservilitou a falešným environmentalismem způsobili mnoho škod. Jedna z největších těchto škod spočívá v Zákoně o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Některé škody jsou nevratné a gigantické náklady na výrobu elektřiny z již postavených větrných a fotovoltaických elektráren budeme muset platit po mnoho let.
Dalším škodám by bylo možné předejít zrušením zákona a rezignací na ambici pokrývat v roce 2020 13 % spotřeby elektřiny výrobou elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů.
I to ale bude nejspíš pro tuto vládu nepřijatelné. Všichni totiž mají máslo na hlavě a navíc se neodváží zrušením zákona riskovat spor s Evropskou unií. Pan Nečas tak raději souhlasí s dalším navyšováním kvót, aniž by domýšlel, jak je naplníme. Spotřebitelé by si proto měli připravit v peněženkách 41 miliard korun na příští rok a více každý další rok.
Změnu prosadíme jen navzdory současné vládě - kdo chce změnu, toho zvu k podpisu petice za zrušení zákona nahttp://www.stopzdrazovani.cz/.

Chyba trhu (bublina)?....Omyl, manipulace ! ! !

7. září 2010 v 10:08 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Bublina - chyba trhu.
Tedy, alespoň se to říká. Je tomu ale skutečně tak? Jak se vlastně nafukují bubliny? Kdo za to může?
Bublina se na trhu vytvoří celkem snadno - stačí si jen pohrát s lidskou motivací (chamtivostí) a cenami čehokoli. A ejhle - bublina připravená k prasknutí je na světě.

Šrotovné

Vše obvykle začíná celkem nevinně. Třeba si "někdo" usmyslí, že je nutné podpořit automobilový průmysl. Zavede se tedy šrotovné - zničíte své staré auto a dostanete k tomu prémii na koupi nového! Vždyť kolik budoucích škodlivin se ušetří, kolik pracovních míst se vytvoří!
Teda pravda, pracovních míst navíc moc nevznikne a s těmi škodlivinami je to také takové pochybné (více viz Óda na ničení). Ale ticho, to se přeci neříká.
Všichni celí šťastní kupují auta. Babičky a dědečkové se zbavují svých Škoda 120, a aby vypadali světácky, kupují si místo nich auta Dacia Logan. Ano, pravda - dětem na dovolenou nepřispějí, střechu na baráku již asi taky jen tak neopraví a ten starej plot taky nemají z čeho opravit. Ale to nevadí, za peníze nás všech si přeci koupili svoji Dacii Logan!
Lidé v Rumunsku celí šťastní nastupují do nových výrob v továrnách tamní Dacie, která patří francouzskému Renaultu. Vše samozřejmě za české šrotované peníze. Dokud se šrotuje, vypadá to, že automobilovému průmyslu se daří. Otevírají se další rumunské továrny francouzské společnosti za peníze českých daňových poplatníků.
Peníze českých daňových poplatníků ale časem dojdou, nastane propad poptávky po automobilech, bublina splaskne. Dacia zavře své továrny, propustí rumunské dělníky a Renault převede výrobu do ještě levnějších zemí a odepíše si pár špatných investic.

Příklad?  
Prodej nových osobních automobilů v Německu se v srpnu meziročně snížil o 27 procent, tedy na 201.000 vozů.

Fotovoltaika

Česká vláda vytvoří garance na návratnost investic do fotovoltaických elektráren nastavením povinné minimální výkupní ceny. Fotovoltaika se tak stane uměle výhodnější, než jak by mohla jinak být.
Najednou se začnou všude objevovat fotovoltaické elektrárny. Celá pole pokrytá křemičitým zlatem začnou dodávat drahou energii do sítě. Garantované výkupní ceny vedou ke zdražování elektrické energie, zvyšují se náklady obchodníkům a domácnostem, zisky elektrárenským společnostem však nerostou. Vydělává pouze majitel fotovoltaických elektráren, často z Indie či Číny.
Drahá elektřina se ale přestane líbit lidem a firmám, kteří začnou na vládu tlačit. Ta tlaku podlehne a garance zruší či sníží. V tu chvíli padne cena slunečné energie na běžnou cenu a drtivá většina FV elektráren se tak stává krásným reprezentantem skupiny "špatné investice". Krach, prodeje, propouštění. Další bublina splaskla.

Hypotéky

Americká vláda chce zajistit "bydlení pro všechny". Vytvoří tak společnosti (banky) Fannie Mae (F. D. Roosevelt, 1938) a Fraddie Mac (1970), které mají vykupovat od bank hypotéky a tvořit z nich další instrumenty finančního trhu. Obě polostátní agentury samozřejmě požívaly mnoho výhod, například nemusely platit některé daně.
Banky začali rozdávat rizikové hypotéky jak na běžícím pásu - proč ne, když je od nich záhy koupila jedna z oněch polostátních agentur (GSE, hybrid mezi soukromým a. s. a státním podnikem), která je pak dále převedla na finanční trhy, kde jimi nakazili další (nejen) finanční ústavy.
Místo toho aby cena hypoték (tedy jejich úrok) při vysoké poptávce přirozeně rostla, tak kvůli intervenci centrální banky (podobný polostátní hybrid) naopak úroky klesali. Lidé stavěli jak na běžícím pásu. Začala se tedy uměle zvyšovat zaměstnanost ve stavebnictví a tak dále.
To vše však bylo umělé. Jednoho dne peníze prostě došli, rizikový plátci neměli na splácení rizikových hypoték. A těch, jež na splácení neměli, bylo opravdu hodně. Banky Fannie&Fraddie málem zkrachovaly, podobně tak třeba AIG. Cena hypoték letí nahoru, ceny realit automaticky opačným směrem. Z cenných papírů obsahující hypotéky se pomalu, ale jistě, stávali bezcenné cáry. Následuje pád ve stavebnictví, propouštění stavebních dělníků, propouštění mnoha lidí pracujících v sektoru financí.
Pád cen akcií nakažených společností přenese hypoteční krizi do celého hospodářství - a máme tu celosvětovou recesi.

Továrna na bubliny

Ve skutečnosti to není trh, kdo systematicky generuje bubliny. Jak jsme se mohli přesvědčit například na bublinách na měnových trzích v 90. letech, je to naopak "stát", který je "továrnou na bubliny". Nikdo jiný než stát, respektive jím posvěcená soukromá organizace totiž nemá přístup ke státnímu monopolu na moc, který jim umožňuje svévolně zasahovat do cen na trhu, čímž narušuje všechny procesy, které na trhu probíhají.
Ceny přenáší informace, které jsou pro celý trh zcela klíčové. Ukazují, jak by měl být akumulován kapitál, utváří jeho strukturu, skrz ně se dosahuje zisků, které navádějí člověka. Všechny výše uvedené příklady, ale i jiné státní regulace a intervence, mají dopad hlavně na ceny. Ty pak neodpovídají skutečné tržní situaci, ale libovůli toho, kdo má právě přístup k onomu státnímu mocenskému monopolu.
Bubliny jsou tak produktem násilí, zatímco trh funguje na principu dobrovolnosti.
Jakákoliv dotace, ať již na kulturu, sport či "podporu cestovního ruchu" jsou naprosto stejným zásahem do tržních mechanismů. Vytváří bubliny (či bublinky), které vedou ke špatné akumulaci kapitálu, vedou ke špatným investicím, narušují úlohu cen, které přenášejí špatné informace.
Chceme-li předejít bublinám, musíme předejít intervencím a regulacím z bankovního sektoru, musíme zabránit tomu, aby bankovní sektor nemanipuloval s financemi.
Banky totiž vytváří veškeré bubliny na trhu, banky jsou soukromé a jejich vlastníci chtějí být ještě bohatší.

Jak se v bankách pečou prachy - II.

6. září 2010 v 17:12 | darny |  Události, komentáře a odkazy
cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Pojdmě se nyní společně podívat na konkrétní cestu, kterou tito finanční kouzelníci vytvářejí iluzi zvanou moderní peníze. Nejprve uvedem krátké shrnutí, následně se pustíme do konkrétních detailů.
Mechanismus Mandrake: shrnutí
Funkce této chiméry je přeměna dluhu v peníze. Je to opravdu takto triviální. Nejprve, FED nakoupí vládní dluhopisy, které neskoupí veřejnost a napíše kongresu šeky za tyto dluhopisy. Tyto peníze jsou vytvořeny z ničeho, nemají žádné krytí - jsou vytvořeny "z fleku" pro účely platby za obligace. Nazýváním těchto dluhopisů "rezervy", FED je dále použije k vytvoření devíti dalších dolarů z každého dolaru právě vytvořeného. Peníze vytvořené původně, utratí vláda, zatímco oněch 9 dolarů navíc z každého dolaru se dostane do oběhu prostřednictvím nových úvěrů privátním subjektům. Výsledek tohoto procesu je totožný jako tisknout nové peníze v tiskárně, avšak je založen na účetním triku, nikoli "tiskařském" triku.
Toto je možné, protože Kongres a bankovní kartel v tomto spolupracují a bankám je zákonem dovoleno vybírat úroky z peněz, vytvořených z ničeho. Kongres, na oplátku, dostane možnost získat prakticky neomezené množství prostředků, aniž by musel občanům vysvětlovat, proč se ceny a daňová zátěž zvyšuje, kvůli procesu inlface. Inflace je skrytá daň. Pokud jste plně pochopili tento odstavec, chápate jak funguje FED, potažmo centrální banky obecně.
Nyní se podíváme na tři různé způsoby, kterými FED vytváří peníze z dluhu.
První způsob je skrze půjčky ostatním bankám na mezi bankovním trhu, použitím nástroje, který se nazývá Discount Window.
Druhý je nákup dluhopisů a jiných "certifikátů na dluh" skrz tzv. Open Market Committee.
Třetí je změnou (snížením) tzv. povinných rezerv, jež jsou ostatní banky nuceny udržovat.
Každá z těchto metod je v podstatě jen jiná formální cesta za tímž účelem: konverze dluhu v peníze..
THE DISCOUNT WINDOW
Discount Window je v podstatě krátkodobá mezibankovní půjčka.
Když bance začnou docházet peníze, centrální banka funguje jako "banka bank", která tyto peníze půjčí. Existuje mnoho důvodů, proč i zdravá banka může potřebovat tento úvěr. Jelikož udržuje rezervy pouze ve výši 1-2% celkových vkladů v hotovosti a dalších 8-10% v cenných papírech, jejich manévrovací prostor je velmi malý. Je obvyklé že se přihodí dočasné nedostatky hotovosti například nadměrným výběrem zákazníků, nebo neobvykle vysokým počtem šeků které je třeba vykrýt. Pokud banka udělá špatný uvěr, po čase se tento odepíše a tato operace se také projeví jako ztráta, která snižuje rezervy, které se mohou stát také zápornými, v nejhorším případě. Nakonec je tady otázka zisku. Pokud si banka půjčí od centrální banky za malý úrok a následně rozpůjčuje za výrazně vyšší úrok, je to samozřejmě výhodné. Ale toto je v podstatě pouze začátek: pokud si banka půjčí dolar od centrální banky, stane se rezervou ve výši jednoho dolaru, jelikož však banka musí držet rezervy jen max. 10%, může následně půjčit devět dalších nekrytých dolarů, které nemá.
Je to celkem jednoduchá matematika - pokud si banka půjčí jeden milion na úrok 8%, ze kterého udělá rezervy, stojí ji to ročně $80.000. Považuje tuto hotovost za rezervu, což znamená , že může zcela legálně na jejím základě poskytnout úvěry až do výše devíti milionů. Pokud předpokládáme že tyto úvěry mají úrokovou míru 11%, pak profituje částkou ($990.000 - $80.000) ročně. Jinými slovy, banka může uvěr od centrální banky téměř zdvojnásobit během jednoho roku.
THE OPEN MARKET OPERATION
Nejhlavnějším nástrojem používáným FEDem pro vytváření peněz jsou operace na volném trhu - nákup a prodej cenných papírů. Neočekávejte však, že popis toho, co bude následovat, bude dávat nějaký rozumný smysl. Operace není logická, nedává smysl. Je to však cesta, jakou to prostě dělají.
Trik spočívá v tom, používat definice a slova, která mají skutečný význam poněku vzdálený od toho, co pod nimi chápe běžný člověk. Dejte si proto pozor na termíny - mají za účel zmást, nikoliv vysvětlit. Navzdory možnému prvnímu dojmu, operace není komplikovaná, je jednoduše absurdní.
Mechanismus MANDRAKE: podrobný rozbor
začíná u....
Vládního dluhu (Government Debt)
Federální vláda nanese inkoust na papír, vytvoří komplikované ornamenty okolo rohů, a nazve to vládní dluhopis. Nepředstavuje to nic jiného, nežli slib zaplatit určenou sumu plus daný úrok k určenému datu. Jak uvidíme dále, tento dluh se stane v podstatě základem pro celou penežní zásobu národa. Vláda vlastně v tento moment vytvořila peníze, i když to tak ještě nevypadá.
K tomu, aby se tento "certifikát na dluh" přeměnil v peníze a bankovky, slouží Federální Rezervní Banka (potažmo centrální banka obecně, pozn. překl.). Následuje krok, kdy je dluhopis předán FEDu, který ho považuje za ...
Peněžní Aktiva (SECURITIES ASSET)
Dluhopis je považován za aktiva, protože se předpokládá, že vláda závazek splní a v daném termínu částku zaplatí. Toto je opřeno o předpokládanou schopnost vlády si kdykoliv opatřit dostatek peněz skrze daně a další půjčky. Takže FED nyní vlastní aktivum, které může být použito jako protiváha k poskytnutí úvěru. Tedy vytvoří další kus papíru s umně přidaným inkoustem, který reprezentuje závazek vyplatit určenou částku, a tento předá vládě výměnou za původní dluhopis. Tento další kus papíru se potom nazývá..
Šek Federální Reservy (FEDERAL RESERVE CHECK)
Je třeba si uvědomit, že v tento moment neexistuje žádná skutečná hodnota, kterou by byl kryt. Kdokoli jiný kdo by vystavil nekrytý šek, šel by do vězení, ale FEDu je to dovoleno, protože kongres potřebuje peníze, a toto je nejsnadnější cesta, jak je získat. (Zvednout daně by se rovnalo politické sebevraždě, předpokádat že veřejnost skoupí všechny dluhopisy je nerealistické, protože úroková míra je položena úmyslně nízko, a přímo natisknout velké množství bankovek by bylo podezřelé). Tímto způsobem se to děje skryto před zraky veřejnosti, záhadnými bankovními operacemi, kterým nikdo nerozumí. Ve výsledku je to ale v podstatě to samé, jako natisknout obrovské množství bankovek jen tak. Takto ale, všechny položky účetně sedí a rozvahy jsou "vyrovnané", neboť úvěry jsou kryty aktivy... není to kouzelné? :)
Federal Reserve Check je potom poslán vládou do jedné z bank, kde se z něj stane..
Vládní vklad (GOVERNMENT DEPOSIT)
Jakmile se šek vykryje jako vklad, může být nyní použit k zaplacení jakýchkoli vládních výdajů, je tedy většinou vytvořeno mnoho menších..
Vládních šeků (GOVERNMENT CHECKS)
Tyto šeky se stanou první vlnou nekrytých peněz, které se dostanou do oběhu, protože je nimi placeno buďto zaměstnancům nebo soukromým subjektům. Příjemci je dále uloží do svých bank, kde se nyní stanou...
Běžné bankovní vklady (COMMERCIAL BANK DEPOSITS)
Tyto vklady se stanou pro banku dvěmi věcmi, jakmile jsou vloženy na jeden z účtů jí spravovaných: na jedné straně, představují pro banku závazek, protože jsou vlastněny klienty banky a banka má povinnost kdykoliv je vyplatit. Na druhé straně, představují pro banku aktiva, protože jsou to prostředky kterými banka nyní disponuje. Zase jednou, rozvahy jsou vyrovnány: závazky a aktiva. Ale tímto to zdaleka nekončí. Skrze kouzlo rezervního bankovnictví, tyto aktiva se stanou základem pro další, mnohem lukrativnější operaci. Proto, jsou bankou překlasifikovány v něco co se nazývá..
Bankovní rezervy (BANK RESERVES)
Rezervy pro co? Jsou to rezervy pro případ vyplacení vkladů, když by klienti zavřeli své účty? Ne. Toto byla jejich funkce, když byly klasifikovány jako pouhé aktiva. Nyní, díky kouzelnému slůvku rezervy, stanou se prostředkem, jak dostat do oběhu ještě několikanásobně více nových peněz. Toto je okamžik, ve kterém se TO stane. Jelikož banky jsou nuceny nařízením FEDu držet pouze 10% jejich vkladů jako povinné minimální rezervy (PMR), znamená to, že pokud obdrží jeden milion jako vklad z první vlny nekrytých peněz, mohou na základě něho poskytnout úvěry ve výši až 9 milionů. Těchto 9 milionů je bráno jako aktiva a je v bankovní hantýrce nazýváno jako...
Nadměrné rezervy (EXCESS RESERVES)
Slovo "nadměrné" zde implikuje, že tyto rezervy mají jiný účel, než povinné minimální rezervy. Tím, že jsou to nadměrné ("nadbytečné") rezervy, jsou považovány způsobilé pro půjčení skrze poskytnutí úvěru. Tímto jsou tedy přetransformovány v...
Bankovní půjčky (BANK LOANS)
Tak moment, říkáte si. Jak mohou být tyto peníze někomu půjčeny, když banka doopravdy nevlastní ani původní částku, kterou si může vkladatel kdykoliv vybrat? Odpověď zní, že když jsou realizovány tyto úvěry, ty původní peníze nejsou vůbec půjčeny! Jedná se o úplně nové jiné (nové, nekryté) peníze, vytvořené právě za tímto účelem, skrze "nadměrné rezervy". Penežní zásoba se tímto způsobem nafukuje v poměru jedna ku devíti. A navíc, tyto nové peníze jsou pro banku mnohem zajímavější než ty původní, z nichž musí platit úroky, případně s nimi jiným dohodnutým způsobem nakládat (termínované vklady, ….), zatímco z těchto nových inkasuje úrok, což není špatný byznys, uvědomíme-li si, že ji nestálo ani suché z nosu, je vytvořit. Ani zde to však ještě nekončí, neboť tato druhá vlna nekrytých peněz, které se takto dostaly do oběhu, je opět svými novými vlastníky do banky, což vytvoří ...
Další bankovní vklady (MORE COMMERCIAL BANK DEPOSITS)
Celý proces se neustále opakuje, ale každé "kolo" s mírně menšími částkami. To co bylo v pátek půjčkou, se stane v pondělí vkladem. Vklad je potom reklasifikován jako "rezerva", a 90% z ní se stane "nadměrnou rezervou", což poslouží jako aktivum pro další kolo půjček. Takto, jeden milion z první vlny nechá vzniknout $900.000 v další vlně, jež dá vzniknout $810.000 v třetí vlně, a tak dále, než se celý proces odehraje cca 28x, než se vyčerpá jeho "potenciál tvořit peníze". Cílový efekt potom je...
Nekryté peníze vzniklé v bankách = až 9x objem vládního dluhu.
(pozn. překl. - tady to autorovi početně nesedí, 9x objem prvotního dluhu se dostalo ven již v prvním "kole" půjček, pokud se skutečně toto "kolečko" úvěr - vklad - rezerva projde 28x, je výsledný efekt spíše 100x prvotní objem dluhu. Avšak možná jsou ve hře ještě jiné skutečnosti.)
V praxi potom je celková zásoba nových nekrytých peněz vytvořených bankovním kartelem zhruba rovná devítinásobku původního vládního dluhu. Pokud tento přidáme, poměr se vyhoupne k číslu 10:1, tj. každý vládní dluh vygeneruje cca 10x tolik nových peněz do oběhu, kolik je jeho objem.
Tato "injekce" nekrytých peněz do oběhu se samozřejmě neobejde bez důsledků. Tyto nové peníze jednoduše způsobí, že relativní hodnota všech peněz v oběhu o něco klesne, čímž způsobí inflaci. Inflace je skrytá forma daně. Praktické důsledky jsou potom podobné, jako kdyby nám byla část peněz vzata daněmi, takže..
Nový vládní dluh = skrytá daň ve výši až 10x objem tohoto dluhu
Aniž si toho byli vědomi, američtí občané v průběhu let zaplatili, navíc ke všem daním a federální dani z příjmu, skrytou daň ve výši desetinásobku státního dluhu! Ani toto však ještě není konec příběhu. Jelikož naše peníze jsou umělým konstruktem, bez čehokoliv o co by se opíraly, kromě dluhu, jejich množství v oběhu může stoupat nebo klesat. Když si lidé berou více dluhů, dostává se do oběhu více peněz, což způsobuje vyšší ceny a inflaci. To zpětně způsobí nárust úrokových sazeb, čímž dojde ke "zdražení" úvěrů a lidé si jich berou méně. Navíc pokud lidé splácejí své úvěry a další si neberou, množství peněz se zmenšuje a ceny stagnují. Toto je přesně to co se stává v obdobích politické nebo jiné nejistoty. Střídání těchto period expanze a kontrakce objemu penežní zásoby je potom skrytou příčinou jevu...
Hospodářské konjunkce a recese (BOOMS, BUSTS, AND DEPRESSIONS)
čtenáře už asi nepřekvapí, že z tohoto jevu nemá užitek občan, ale banky, potažmo kongres a politici, kteří tímto posilují svou moc, a penežní plánovači z bankovního kartelu jménem FED, kteří takto ovládli americké občany do moderní formy feudalismu, aniž ti o tom jen tuší.
Rezervní poměr
předchozí čísla jsou založeny na výši povviných rezerv 10%. Je však třeba si uvědomit, že toto je čistě umělý poměr, který může být kdykoliv změněn, například na 1 ku 20, 1 ku 50, nebo ho úplně zrušit, podle toho jak penežní plánovači určí. Tímto způsobem může být penežní zásoba nafukována v podstatě nekonečným způsobem, změna tohoto poměru je třetí cesta, jak FED může ovlivnit velikost peněžní zásoby v oběhu.
Národní dluh nemusí vždy způsobit inflaci
Jelikož FED má schopnost "zpěnežit" v podstatě jakokouliv výši vládního dluhu, a protože zvyšování peněžní zásoby v oběhu je primární důvod inflace, zdá se logické vyvodit, že jedno bez druhého nemůže být. Ve skutečnosti tomu úplnětak být nemusí.
Banky mají monopol na výrobu peněz. Dále, peníze jsou vytvářeny jen tehdy, kdy jsou "zpěněženy" (proměněny v peníze) nové dluhy FEDem nebo komerčními bankami. Pokud ale ale obligace vládního dluhu nakoupí privátní sektor, použije k tomu peníze, které již v oběhu jsou, a tím žádné nové peníze nevzniknou. Nákup vládních dluhopisů veřejností nezpůsobuje inflaci, nákup centrální bankou ano. Toto je hlavní příčina toho jak se USA podařilo v 80. letech držet infaci na velmi nízké úrovni, i když jejich výdaje byly vyšší než kdy předtím. Nastavením úrokových měr na zajímavou úroveň bylo dosaženy téměř úplného odbytu vládních dluhopisů mezi veřejnost, i z jiných států. Navzdory masivnímu novému dluhu bylo vytvořeno jen velmi málo nových peněz, protože na jejich nákup bylo použito již existujících peněz. Toto je ale bohužel pouze dočasné řešení - dnes, tyto obligace se postupně blíží svému datu splacení a jsou nahrazovány zase novými, tj. novým dluhem, které navíc musí pokrýt i nahromaděné úroky. Tento proces zákonitě musí jednou dojít do stavu, kdy FED nebude mít jinou možnost než skoupit zpět veškerý dluh z 80. let, tj. nahradit všechny tehdy investované privátní peníze nově natištěnými nekrytými penězi, plus další velké množství na pokrytí úroků. Potom, pravděpodobně, poznáme skutečný význam slova inflace i v USA...
Na druhé straně, FED má možnost vyrábět nové peníze, i když vláda se vláda nezadlužuje. Například, výrazné zvětšení objemu penežní zásoby v době před krachem r. 1929 se dálo během doby, kdy byl národní dluh postupně umořován. Každý rok během období 1920-1930 byl přebytkový, tj. vláda utratila méně než vybrala. Masivní nárust penežní zásoby byl umožněn konverzí privátních bankovních úvěrů na "rezervy" s dobrozdáním FEDu a dále jeho nákupem tzv. záruk ("acceptances") od komerčních bank, což jsou kontrakty jejichž předmětem je nákup zboží.
Tyto možnosti jsou nyní ještě větší. Nový penežní zákon z roku 1980 (Monetary Control Act) umožnil FEDu přeměnit v peníze v podstatě jakýkoliv dluhový certifikát, dokonce včetně dluhopisů zahraničních vlád. Jeden ze zjevných cílů tohoto zákona je umožnit dostat pod kontrolu ty vlády, které se zadluží u amerických bank a nebudou schopny splácet půjčky. Pokud FED vyrobí nový nekryté americké dolary a vymění je za bezcenné dluhopisy zahraniční vlády, celý proces je mírně komplikovanější a delší, než předchozí popsaný, ale výsledek je stejný. Nové dolary jsou vyplaceny cizí vládě, a poté do amerických bank kde se stanou rezervami. Konečně, nakonec se dostanou do U.S. penežního oběhu formou půjček,a vynásobené 9x. Cena za tuto transkaci je opět zaplacena americkým občanem, ve formě ztráty kupní síly dolaru. Je tedy vidět, že expanze peněz, následována inflací, již nepotřebuje více zvyšování U.S vládního dluhu. Do té doby dokud budou existovat potenciální kupci nekrytých dolarů, může tento proces pokračovat.
Nicméně, nesmíme zapomínat, že jeden z hlavních důvodů proč by FED vytvořen, je aby mohl kongres utrácet a půjčovat si bez toho, aniž by občané tušili že jsou zdaňováni. U.S. občané ukázali trestuhodnou lhostejnost k této plíživé hrozbě, která se dá vysvětli snad jen tím, že jednoduše nerozuměli a nerozumí, jak funguje metoda "Mandrake". Tím pádem, v nynější době existuje jen velmi nepatrná pravděpodobnost, že by s tím někdo něco udělal. V praxi, ačkoliv tedy může vytvářet peníze i bez nově vznikajícího U.S. vládního dluhu, je třeba počítat s tím, že zadlužování iniciované kongresem bude pokračovat.
Důsledky tohoto všeho jsou velice závažné. Jelikož celá naše penežní zásoba je svázána z s dluhem, splacení dluhu by v podstatě znamenalo zmizení veškerých našich peněz. To by samozřejmě těžce poznamenalo ekonomiku. Skutečnost je taková, že dokud bude FED existovat, amerika nemá jinou možnost než zůstat ve stále rostoucím dluhu.
Expanze vede ke kontrakci
Zatímco je bez debat, že mandrake metoda vede k expanzi peněžní zásoby, tento proces funguje i obráceně. Peníze opět zmízí z existence splacením prvotního dluhu. Když se penězi umoří dluh, tyto jsou vráceny do Systému a jednoduše zmizí z existence zničením dluhopisu nebo vymazáním účtu v počítači, odkud původně pošly. Tedy, velmi podobný mechanismus jakým byli peníze zprvu vytvořeny bankovním kartelem, můžou a jsou za "odtvořeny". Nad tímto procesem však FED nemá kontrolu. Když masa veřejnosti jednoduše začne být odolnější k úvěrovým nabídkám, a větší měrou splácí než si půjčuje, potom penežní zásoba mizí.
Na rozhodnutí zda si vzít úvěr nebo ne, může vliv mnoho psych. faktorů, i tehdy pokud jsou úrokové míry uměle nízké: zda nehrozí ekonomické recese, zda nehrozí válka, politická nestabilita, a mnoho dalších. Občané tedy mohou říct jednoduše "Ne, děkuji" na jakékoliv nabídky úvěrů a tím jednoduše zmařit cíl FEDu napumpovat více peněz do ekonomiky. Pokud se to stane, starší úvěry jsou spláceny aniž by byly plně nahrazeny novými, a celkový objem dluhu se zmenšuje, což znamená že i objem peněz se změnšuje, protože v moderní americe peníze = dluh. A je to toto proměnlivé množství peněz, jev , který by nikdy nemohl nastat pokud by peníze byly kryty a představovaly skutečnou hodnotu, které je prapříčinou téměř každého cyklu ekonomické konjunkce a recese v historii.
Závěrem, můžeme říct že moderní peníze jsou jednou grandiózní iluzí upečenou bankéři společně s mocichtivými politiky, a je velice trpké, zjištění, že každý jeden národ, který v minulosti přistoupil na podobné schéma peněz, byl v důsledku tímto ekonomicky zničen. Dále, v současné struktuře penežního systému v podstatě neexistuje cesta, jakým se z tohoto "otroctví" vymanit. Oprava. Jedna možnost vlastně existuje - kongres má stále pravomoc "zrušit" FED, a prohlásit tento dluh za nezákonný a neplatný. (U.S veřejný dluh je v současné době něco kolem 9 000 miliard dolarů. USA mají velký problém splácet jen úroky, splatit jistinu je už tedy nemožné..)

Zdroj: The Creature from Jekyll Island - The Reality Zone. Překlad Jan Pěkník

Jak se v bankách pečou prachy - I.

6. září 2010 v 17:10 | darny |  Události, komentáře a odkazy

cenzuruje váš poskytovatel připojení?

Metoda "Mandrake"... co je to? Je to spůsob, kterým centrální banka vyrábí peníze z ničeho; koncept lichvy jako platby úroků za smyšlené půjčky; skutečný důvod skryté daně nazývající se inflace; metoda, kterou centrální banky vytváří cykly konjunkce a recese.
Ve čtyřicátých letech existoval (v USA, pozn. překl.) komiks jménem "kouzelník Mandrake". Jeho specialitou bylo vytváření předmětů z ničeho, a, ve správnou chvíli, opět předměty "odtvořit" a nechat je zmizet. Je tedy nanejvýš vhodné proces, který bude popsán v tomto článku, pojmenovat po této postavičce.
V předchozích kapitolách byla rozebrána technika, navržená politiky a ekonomy za účelem vytváření peněz z ničeho pro účel půjček. To není úplně přesný popis, protože implikuje že peníze jsou vytvořeny napřed, a teprve potom jsou půjčeny.
Na druhé straně, bankovní učebnice často tvrdí že peníze jsou vytvořeny z dluhu. Toto také není celá pravda, protože to implikuje že nejprve existuje dluh, a teprve poté díky němu vzniknou peníze. Skutečnost je taková, že peníze nevzniknou až do okamžiku, kdy se odehraje akt půjčky. Je to akt půjčky, který způsobí že peníze vzniknou - obojí se odehraje v jeden jediný okamžik. A, mimochodem, je to opět akt splacení dluhu, který způsobí, že peníze opět zaniknou. Tento mechanismus se nedá popsat jednoduše několika slovy, proto bude v tomto článku použit termín "vytvářet peníze z ničeho" (s občasným dodatkem "pro účelu půjčky").
Pojdme se teď společně podívat, do jaké dokonalosti se tento podvod podařilo dotáhnout... a jak funguje.
Především musíme vzít v úvahu, že naše peníze nejsou kryty zlatem ani stříbrem, nejsou kryty zkrátka ničím. Tento poměr není 50% nebo 25%, je téměř blízký 0%. Našim penězům se stalo to, co všem penězům založeným na frakčním rezervním bankovnictví v historii, a nyní již degenerovaly do zcela nekrytých peněz. Fakt že většina peněz v oběhu je nyní reprezentována šeky nebo čísly na účtech, namísto papírových peněz, je v podstatě formalita, a podobně když banky mluví o povinných rezervách, je to zavádějící, protože tyto rezervy jsou ve skutečnosti představovány pouze obligacemi a jinými "certifikáty na dluh".
Naše peníze jsou skrz-naskrz nekryté
Pro úplné pochopení tohoto mechanismu je třeba si uvědomit, že navzdory odbornému slangu a složitým procedurám, centrální banky vytváří peníze v podstatě triviálním trikem, trikem, který se až na technické detaily nezměnil již několik století, od doby kdy jej začali používat zlatníci ve středověké Anglii, kteří později založili první centrální banku (Bank of England).
Centrální banka je habaďůra. Centrální banka je přitom až drze otevřená v popisování svých praktik. V brožuře vydané Federal Reserve Bank of New York se praví:
"Měna nemůže být směněna za žádnou formu krytí jako je rezervní zlato. Otázka čím je měna kryta, má pouze velmi malou důležitost, a to pouze z účetního hlediska."
Dále se v dané publikaci dočteme, že: "Banky vytvářejí peníze na základě slibu dlužníka o splacení dluhu.... Banky vytváření peníze skrz 'zpeněžování' nových dlůhu jednotlivců a firem."
V další brožure nazvané "Modern Money Mechanics", Chicagská federální rezervní banka praví:
Ve Spojených státech, žádné papírové peníze nebo vklady, nemají hodnotu jako komodita. V podstatě, dolarová bankova je cár papíru. Bankovní vklady nejsou více než čísla v knize nebo v počítači. Mince mají hodnotu kovu, z něhož jsou vyrobeny, což je ale zlomek jejich nominální hodnoty.
Co potom dává těmto nástrojům- penězům, šekům a vkladům - jejich nominální hodnotu, že jsme schopni je akceptovat jako platidlo? Hlavním zdrojem je naše vůle a jistota, že budeme schopni tyto prostředky vyměnit za věci reálné hodnoty (jídlo, auta , domy, ….) kdykoliv se nám zachce. Toto je částečně zakotveno v právním řádu, protože ze zákona musíme platit daně v těchto instrumentech. Měna byla určena vládou jako platidlo, takže musí být akceptována.
V poznámkách pod čarou bulletinu Federal Reserve Bank of St. Louis najdeme následující vysvětlení:
Současný finanční systém není krytý ničím, je založen pouze na důvěře - banky a depozitní instituce slouží jako důvěrníci, vytvářející nekryté obligace pouze oproti důvěře půjčujícího, že své peníze obdrží, obligace které navíc slouží zčásti jako rezervy. Tento závazek se objevuje na dolarové bankovce: Tato bankovka je prostředek pro placení všech dluhů, veřejných a privátních. ("This note is legal tender for all debts, public and private.")
Jednotlivec nemá možnost vyhnout se potřebě těchto nástrojů (pěněz), avšak ve sféře obchodu by je šlo lehce nahradit například barterovými konktrakty. Důvod, proč se tak neděje je ten, že vláda vyžaduje plnění daňových závazků v těchto instrumentech (nekrytých penězích), což po nich vytváří soustavnou poptávku.
Peníze by vůbec neexistovaly bez dluhu
Je velmi težké pro nezasvěceného člověka přijmout fakt, že naprosto celá penežní zásoba národa je kryté jedině a pouze dluhem. Ještě více náročné je uvědomit si, že ve chvíli kdy by byl celý tento dluh splacen, veškeré peníze by zmizely z oběhu, doslova by žádné peníze už neexistovaly.
Toto je skutečnost, jednoduše by nikde v oběhu nezbyl ani halíř - všechny bankovky a mince by se vrátli do bankovních trezorů, a nikdo by neměl na účtu kladný zůstatek. Peníze by prostě přestaly existovat.
Marriner Eccles byl guvernérem federální rezervy (FED, americká centrální banka, pozn. překl.) v roce 1941. 30. září toho roku, Eccles byl požádán o svědectví před kongresovým výborem pro finance. Účelem slyšení bylo získat více informací a monetární krizi 30. let a role FEDu v této tragédii.
Kongresman Wright Patman, předseda výboru, se zeptal, jak FED získal 2 miliardy dolarů na nákup vládních obligací v roce 1933.
Eccles: "Vytvořili jsme je."
Patman: "Vytvořili z čeho?"
Eccles: "Vytvořili jsme je z našeho práva vytvářet peníze."
Patman: "A za těmito penězi není žádné krytí, kromě nově vzniklého vládního dluhu?"
Eccles: "Takto to funguje. Pokud by nebyl žádný dluh, nebyly by žádné peníze."
Je nutno si uvědomit, že ačkoliv z hlediska jednotlivce peníze představují hodnotu, v konečném součtu z globálního pohledu, peníze nepředstavují žádnou hodnotu!
Jedince, který si vypůjčil 1000 dolarů může nabýt dojmu, že jeho finanční situace se zlepšila, ale to není ve skutečnosti pravda. Zároveň na sebe uvalil závazek uhradit těchto 1000 doalrů plus úroky, takže nula z nuly pojde.
S bankovními účty a celkovou peněžní zásobou je to stejné, jen ve větším meřítku. Sečtětě zůstatky na všech účtech, a vyjde vám suma, která odpovídá celkovému objemu dluhu. Každý jeden dolar na něčím účtu je dolar, který je vypůjčený a někdo ho musí opět splatit. Ne každý je v dluhu - někdo si nepůjčí nic, někdo si půjčí mnohonásobek toho co má, ale v celkovém pohledu je součet nula. Naše představa o penězích je jedna velká iluze. Realita je taková, že peníze = dluh.
Robert Hemphil byl manažerem Federal Reserve Bank in Atlanta. V jeho předmluvě ke knize Irvinga fishera "100% Money", napsal:
..pokud by všechny bankovní půjčky byly splaceny, nikdo by nemohl mít již nic na účtu, a nezbyl by jediný dolar v oběhu. Toto je zdrcující skutečnost. Jsme plně závislí na komerčních bankách. Každý dolar který je v oběhu si musel někdo půjčit. Jestliže banky vytvářejí nadbytek peněz, naše ekonomiky prosperují, v opačném případě nastane recese. Jsme vydání napospas tomuto nestálému peněžnímu systému. Jakmile se někdo dobere skutečné podstaty (peněžního systému), tragická absurdnost celé situace je téměř k neuveření - ale právě takto to opravdu je.
Se znalostí toho, že peníze (hovoří se o USA, ale podobně to dnes funguje téměř na celém světě, pozn. překl.) jsou založené na dluhu, nemělo by vůbec překvapovat, že FED nemá nejmenší zájem na tom, snižovat tento dluh, navzdory tlaku veřejnosti.
Filadelfská Federální Rezerevní Banka to říká otevřeně: ...stále rostoucí počat analytiků začíná chápat národní dluh jako něco pozitivního, ne-li dokonce požehnání. Jednoduše veří, že národní dluh by se neměl vůbec snižovat.
Chicagská Fed. Rezervní Banka dodává: Dluh - veřejný a soukromý - jen tak nezanikne. Hraje klíčovou roli v ekonomice státu. Co je žádoucí není redukování dluhu, ale jeho odpovídající řízení.
Co je špatně na přimeřeném dluhu?
Na celém tomto systém je fascinující jedna věc. Těm, kterí ho naplno chápou a řídí, poskytuje auru intelektuálnosti, nadřazenosti, zdání že byli schopni pochopit komplexní ekonomické principy, které jsou zapovězené běžným smrtelníkům. A, pro méně intelektuálně založené, poskytuje komfort zdání důvěryhodnosti, pokud dokáží své (ne)znalosti dobře podat. Koneckonců, co je špatného na správně řízeném, přiměřeném dluhu? Odpověď zní že nic, pokud je dluh založen na čestné transakci, ale všechno, pokud je dluh založen na podvodu.
Čestná transakce je takové, při které dlužník souhlasí zaplatit určitou sumu za protihodnotu představovanou dočasným užitím předmětu půjčky. Předmět půjčky může být cokoliv skutečné hodnoty. Pokud je to např. automobil, vypůjčovatel (dlužník) souhlasí s tím platit za pronájem. Pokud jsou to peníze, souhlasí platit úroky. Koncept je stále tentýž.
Když jdeme do banky a obdržíme půjčku, jsme ochotni platit úroky, chápajíc, že peníze které budeme mít k dispozici představují určitou hodnotu. Vypadá potom naprosto přirozené, platit za tuto hodnotu úroky původnímu vlastníkovi. Není snadné získat automobil, stejně jako není snadné vydělat peníze - skutečné peníze, v tom je to. Pokud peníze, které si půjčujeme, byly vydělány nečí pílí a usilovnou prací, je morálně naprosto v pořádku, pokud věřitel žádá za zapůjčení úroky. Co si ale myslet o penězích, které jsou vytvořeny pár tahy pera nebo zadáním čísla do počítače? Proč by probůh někdo platil úroky z takto "vydělaných" peněz?
Když banka vloží nějakou částku na váš učet (jako plnění úvěru), v podstatě předstírají, že vám půjčili peníze. Ve skutečnosti, nemají nic co by se dalo půjčit, nic skutečného. Dokonce i peníze, které do banky vložili vkladatelé, byly původně vytvořeny tahem pera v nějaké jiné bance, jako plnění něčího úvěru. Co vlastně opravňuje banky k vybírání úroků z ničeho? Je teď vedlejší, že lidé kdekoliv na světě jsou nuceni zákony akceptovat tyto "certifikáty na nic", výměnou za skutečné zboží a služby. Máme zde na mysli, co je morální, nikoliv co je legální.
Již Thomas Jefferson prohlásil, v čase jeho urputného boje proti centrálnímu bankovnictví, že "nikdo nemá právo obchodovat a půjčovat peníze než ten, který vlastní peníze, které by mohl půjčit".
Lichva - důvod, proč zavrhnout tento systém
Kdysi dávno, lichva byla definována jako vybírání úroků za jakoukoliv půjčku. V současnosti se chápe lichva jako vybírání nadměrných úroků. Ale snad každý bude souhlasit, že jakákoliv výše úroků za předstíranou půjčku je příliš vysoká - výkladový slovník by opět potřeboval novou definici:
Lichva - vybírání jakýchkoliv úroků za půjčku v nekrytých pěnězích.
Pojdme se nyní podívat na problém dluhu a úroků z tohoto pohledu. Byl to opět Thomas Jefferson, který vystihl amorálnost tohoto systému, když prohlásil:
Lidé, kteří nehnou prstem, kteří nevezmou nikdy do ruky cihlu nebo krumpáč, nebo nepřispějí materiálem na dosažení cíle (jednalo se o stavbu města Muscle Schoals, pozn.), budou mít větší zisky … než zisky lidí, kteří přispějí materiálem nebo odvedou celou práci.
Zdá se Vám to přehnané? Zkusme teď rozebrat koupi domu v ceně $100.000, z čehož $30.000 představuje cenu pozemku, práci architekta, a poplatky, a $70.000 je cena práce a materiálu. Pokud vlastník domu složí $30.000 jako zálohu na hypotéku, $70.000 si musí půjčit. Pokud je úroková míra 11 procent a délka 30 let, suma zaplacených úroků je rovna $167.806, což znamená, že množství peněz zaplacených těm kdož půjčují, je cca 2,5x vyšší než suma pěněz vynaložená na vlastní stavbu domu. Je pravda, že při posuzování výše této částky je třeba vzít v úvahu také inflaci a reálnou hodnotu peněz v rozmezí třiceti let, a pokud by věřitel opravdu půjčoval své vydělané peníze, bylo by lehce ospravedlnitelné, že by za to měl být náležitě kompenzován, vždyť by se jednalo o období téměř poloviny jeho života. Tato konstrukce ale vychází z toho, že věřitel ve skutečnosti vlastní něco, co má nějakou hodnotu a co může půjčit. Jak se vám toto ale jeví v perspektivě, že banka tyto peníze na úvěr jednoduše vykouzlí ze vzduchu několika tahy pera nebo stisky kláves?
Jak jsme již ukázali každý dolar který je dnes v oběhu, ať už ve formě papírových peněz, mincí nebo kreditu, existuje jen a jedině proto, že si ho někdo vypůjčil. Pokud jste si sami nepůjčili nic, někdo jiný to udělal za vás.
To znamená že každý dolar v oběhu je zatížen dluhem a někde existuje banka, která z něho vybírá úroky. Znamená to vlastně, že každý rok se bankám platí "desátek" z veškerých peněz které jsou v cirkulaci, a to vlastně za to, že mají monopol na vytváření peněz. Banky nevytvářejí žádnou skutečnou hodnotu, přesto jsou nejbohatšími subjekty, které existují.
Jakým způsobem banky přišly k této nevysychající řece peněz, které jim každý rok přitečou? Bylo to investováním jejich vlastního kapitálu? Půjčovaly svůj vlastní, naspořený majetek, nebo težce získáné vklady jejich střadatelů? Ani jedno z toho, jednoduše zamávaly kouzelnou hůlkou a vykouzlili ze vzduchu miliardy nekrytých peněz.
Vybírání úroků z takto vytvořených pěnez může být nazvánou pouze lichvou toho nejhrubšího zrna.
Kde se berou peníze na placení úroků z peněz?
Jedna z nejzapeklitějších otázek, spojených s celým procesem, je problém "kde se berou peníze na platby úroků z již půjčených peněz?". Pokud si půjčíte $10.000 na úrok 9%, dlužíte $10.900, ale banka vytvoří pouze $10.000, které jsou předmětem úvěru. Zdálo by se tedy, že není žádná cesta, kterou byste (a kdokoliv jiný kdo si vzal takovou půjčku) mohl splatit svůj dluh. Celkové množství peněz v oběhu není zkrátka dostatečné, aby se mohl splatit dluh i tento úrok. Ty peníze jednoduše neexistují, nebyly vytvořeny. Zdá se tedy logické, že si musíte půjčit dalších $900 na splacení úvěru, a to v důsledku vede k dalšímu zadlužení. Představa je taková, že cím více je půjčeno, tím větší jsou úroky, a tím více se musí půjčit na pokrytí úroků.
Toto je pouze část pravdy. Skutečností je, že neexistuje dostatek peněz na pokrytí dluhu a ještě navíc úroků, ale není pravda že jediná cesta jak tyto peníze získat je další půjčka. Ta další možnost, jak získat tyto peníze, je přes vlastní úsilí a práci. Předpokládejme, že z oné půjčky $10.000 budete platit $900 měsíčně splátku, z čehož bude $80 dělat úrok. Zjistíte, že vám nevycházejí peníze na tyto platby, takže si vezmete další práci na částečný úvazek. Banka, současně, nyní vydělává $80 mesíčně na vašem úvěru. Tyto úroky banka dostane navíc od celé částky $10.000, takže je to její zisk a může s ním volně naložit a nějak ho utratit. Pokud se banka rozhodne, že si najme člověka na úklid jednou týdně za $80 měsíčně, a vy se na tuto práci necháte najmout, výsledek je ten že získáte dané prostředky na placení úroků, a v tom je ten háček, že dostáváte tytéž peníze, které platíte bance, takže již nemusí být znova vytvářeny a zatíženy úrokem. Během doby kdy budete splácet úvěr a zároveň pracovat v bance, ty stejné peníze jdou každý měsíc do banky jako úrok, aby vám byly zaplaceny za práci, aby příští měsíc zase putovaly do banky jako úrok.
Ve skutečnosti není nutné pracovat přímo pro banku. Bez ohledu na to, kde si tyto peníze navíc vyděláte, jejich původ je v bance a konečný cíl je zase v bance. Cesta po níž mezitím putují může být krátká nebo dlouhá, ale faktem zůstává, že úroky jsou nakonec splaceny skrze práci a úsilí. Tento fakt je mnohem více zneklidňující než to, že není "vytvořeno" dostatek peněz na splacení úvěru i úroků. Je to to, že všechna tato práce je ve výsledku ku prospěchu bank, k tomu aby lidé vůbec byli schopni ty úroky platit. Toto břemeno spočívá na celé společnosti jako ocelová bota rdousící prosperitu a svobodu.
Je to moderní forma otroctví, v níž drtivá většina společnosti pracuje jako nevědomí a nedobrovolní otroci ku prospěchu finanční elity.
Poodhalování závoje iluze..
To co bylo řečeno je v kostce vše, co potřebujete vědět a bankovním kartelu a finanční elitě, pod taktovkou federální rezervy. Ale byla by to chyba, přestat v tomto momentě, a nevrhnout světlo na všechny ty technické finesy, podvody a podvůdky, které umožňují aby tento mechanismus fungoval. Je to vskutku kolosální systém, fascinující změť úskoků a zastíracích manévrů.