Květen 2010

Předvolební zájem státu – demokracie?......... Zapomeňte!

3. května 2010 v 14:11 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Máme před volbami, což je doba k zamyšlení - něco jako před Silvestrem. Bilancování a sliby. Tyto  volby, protože jsou parlamentní, posunují vážnost situace až do úrovně státních zájmů. Jistě tedy vnímáte, že zájem "státu" je neměnit zaběhnuté pořádky. Osobně se nedomnívám, že reálná podoba státu odpovídá představám jeho občanů, ale že je kolbištěm těch, kteří disponují mocí, penězi a vlivem. Tento "stát" je tvořen personální V.I.P. strukturou, soustřeďující se v sebestředných strukturách, opevněných informačními sítěmi, finančními toky, výhodami, vzájemně se korumpující a je bedlivě střežen policií, prokuraturou i justicí. Občana tak drží pěkně na uzdě a v dostatečném odstupu od sebe. Tyto struktury "státu" totiž na demokratických strukturách státu leží jako rakovinná síť.
Občan jako takový je však obdařen volební mocí. Je to moc, která může alespoň trošku mocí "státu" zachvět. Proto se "stát" čile činí, aby své zájmy uhájil, proto jistě ani vy nepřehlížíte, jak rafinovanými způsoby se o to snaží. Například prakticky ve všech médiích, včetně veřejnoprávní televize a rozhlasu (!), tvrdošíjně zveřejňuje průzkumy pouze pro 8 svých vybraných favoritů volební politické hry. Těchto 8 favoritů je vesměs produktem tohoto "státu" včetně bohatého financování. I výsluní jejich kandidátek je filtrem loajálních osobností, od kterých lze jen v naivitě očekávat nějakou invenci pro zásadní změny. Ostatní strany prakticky neexistují, protože jejich osobnosti nemohou překonat vytvořený mediální stín. A pokud by snad hrozilo, že "malé" strany (jak je pro jistotu "stát" posměšně nazývá) chtěl někdo z občanů volit, pak Klausovy smrtící rány volebního 5% minima, či jeho prezidentská prohlášení o "hrozbě malých stran" takovou naději zásadně sráží.
Těžko lze řádně žijícímu a pracujícímu občanovi vinit, že není schopen po nocích bloumat v informačním labyrintu politického panoptika, orientovat se v něm a hledat pod nánosem bulvárních štěků a chytristik prominentních komentátorů a odlišit v nich skutečně moudré a potřebné pravdy. Takový občan (ovčan) nemůže být schopen využít volebního práva a je nucen emotivně volit pouze menší zlo: červené, modré, oranžové, zelené, knížete s fajfkou, Johnova děvčata,…
Neuzavřu svou úvahu žádným očekávaným volebním návodem ani prognózou. Každý, kdo si uvědomí hloubku a osudovost výše řečeného si to může přebrat sám a podle toho také jednat. Návodů mezi lidmi koluje dost: Přemluv bábu, Kroužkuj vzadu, Vyhoď velké a pak si vyber, Vol první, která přijde pod ruku, …

Černé ovce bílé nepasou

3. května 2010 v 13:03 | Karel Kříž |  Události, komentáře a odkazy
Celý minulý týden jsem trnul hrůzou kolik našich rómských spoluobčanů vyslyší rozhořčené volání pana Míky a zabalí si kufry směr Vatikán či Švýcarsko. Nehoráznost počínání černého kocoura, jeho snad ještě horšího bílého přítele s politicky zcela nekorektním jménem Nácíček a zřejmě ilegální agentky všech rasistů a xenofobů pod maskou jakési bábrlinky v knize Josefa Lady nemá v současné sociálně spravedlivé, pokrokové a pozitivně diskriminované společnosti žádné místo. To by tak hrálo, aby si někdo na plnou hubu klidně říkal, že cikáni kradou!
Co bychom si tady bez nich počali. Vždyť se podívejme kolem sebe, kolik dobra pro nás všechny ostatní konají. Jak si díky nim vlastně můžeme plně uvědomit svoje chyby a špatné vlastnosti.
Správně poukazují fukcionáři dobrovolných neziskových organizací na tisíce nešvarů a ústrků, se kterými se musí jejich pigmentově bohatší chráněnci dnes a denně potýkat, a které jim brání v klidném a spořádaném soužití s většinovou populací.

Začíná to již v dětství. Vzhledem k sociálnímu vyloučení většiny rodičovských párů až skupin, kdy se nemohou plynně zařadit do pracovního procesu zbývá spousta času na trochu toho lidského, přirozeného citu, vrcholícího aktem plození. Není tedy divu, že se tyto specifické rodiny rozrůstají téměř geometrickou řadou.
Však kdo by tady za sto let ještě vůbec žil? Líná bílá populace místo souložení honí radši kariéru a beztak brzy vymře po meči i po přeslici.

Jenomže zde nastávají první úskalí společného multikulturního soužití. Malých rómat je tolik, že je těžké zjistit, zda
školní docházku absolvují jen ve středu nebo i v únoru. Přesně spočítané jsou pouze na papírech pro sociální úřednice, které na jejich základě zasílají údernickým rodičovským párům hromádky poštovních poukázek s penězi od pracujících asexuálů. Vzdělání z těchto výukových rychlokurzů, ještě většinou absolvovaných ve speciálních školách, není tedy to pravé ořechové pro výkon nějakého atraktivního budoucího povolání. Většinou pak zbývá jen invalidní důchodce, specialista na barevné kovy, pouliční kouzelník s přesunem rozličných předmětů, analytik socíálních programů politických stran či za europeníze žijící profesionální dotační iluzionista.

A tak to máš ty rasistická společnosti za to! Když nemůže být žádný romák president společnosti, vysokoškolský profesor, bádající vědec, excelentní lékař, uznávaný historik nebo kariérní diplomat, musí stále platit
zlaté pravidlo soužití - ojebat gádže. V současnosti již přece nemůžeme po někom chtít aby se živil kradením slepic či pojídáním toulavých psů jak naznačují ve svých xenofobních literárních splašcích Lada, Mácha, Hrabal a podobní. Cikán má svoji hrdost! A gádžo povinnost mu ji zaplatit!

Takže ... Ukažme si na hlupáky, co si okamžitě sahají na peněženku, když k nim do tramvaje nastoupí parta opálenějších kamarádů i těhotných kamarádek s velkými taškami a z legrace brzdí provoz u nástupních dvířek. Zakažme stupidní debaty o vybydlených budovách, když radnice nechtějí přispívat obyvatelům na teplo a oni musí topit dveřmi, okny i podlahami, neboť radiátory jim někdo v létě během spánku odnesl do sběrných surovin. Radostně vítejme každou novou iniciativu pana Kocába a jemu podobných, kteří těsné sbližování s menšinovou populací dovedli k absolutnímu vyvrcholení. Podporujme vědecké bádání sociálních inženýrů, jež přesně vědí o všech
nezadatelných právech diskriminovaných skupin a vyživovacích povinnostech ostatní populace. S otevřenou náručí plnou peněz a dekretů na nové byty přivítejme každého jedince, který absolvoval vzdělávací výlet do Kanady nebo Anglie, aby zjistil, že tam také chtějí plnit úkoly široké a nespoutané romské duši naprosto vzdálené.

Problém je tedy v zatím ještě nějakou chvíli majoritním etniku. Nedokáže totiž pochopit jemnocit a povahové nuance diskriminované skupiny, hanlivě zvané nepřizpůsobiví občané. Celá staletí přece tady přežívali scela ve shodě se svým specifickým morálním kodexem a každý s nim byl srozuměn.
Kdo nevěděl, tomu to babička vysvětlila, steně jako kocourku Mikešovi. Najednou bychom chtěli nějak ten řád měnit? Oni nám na to, s prominutím, mastí. Dokud bude dost plátců daní, aby bylo na pravidelný přísun složenek, dokud bude dost majetku k přemístění, dokud budou pánové s druhou mízou jezdit kolem lesních odpočívadel a dokud bude minoritní elita královsky placena pomocí euromutlikulti hujerů, nic se nezmění.

Jenomže
populační křivka tak nějak směřuje v neprospěch Statu Quo. Co bude až se poměry obrátí? To asi neví ani Mikeš. Možná snad Nácíček.