Listopad 2009

Už 20 let Havel přikuluje

20. listopadu 2009 v 19:19 | Streit Dušan |  Události, komentáře a odkazy

Významná jubilea zaslouží historickou reflexi. Zvláště to platí o dvacátém výročí sametové revoluce, která je časově nejméně vzdáleným historickým přelomem. Proto každý pohled bude subjektivní, tedy i ten můj.

Na druhé straně ti, co byli už v té době dospělí, nemusí spoléhat na historické prameny, protože všechno si mohli prožít. Nebudu se pouštět do nějakých akademických rozborů, jen připomenu úlohu člověka, kterého už mladí nemají šanci hodnotit podle činů, ale jen podle jeho líbivých hesel a utopických vizí.
Už jednu generaci ovlivňuje Václav Havel náš stát. I v dnešní době více, než by se mohlo od emeritního prezidenta čekat. Zákulisně má vliv na všechny, kdo rádi slyší moralisticky laděné fráze, patetické výzvy a utopická hesla. Oslovuje tím často emociálně založené lidi (umělce, humanitní badatele, filosofy, antropology apod.), ale také bohužel mladé lidi, kteří obecně rádi inklinují k velkým výzvám, ale jsou ještě zákonitě naivní.
Evropská integrace a kosmopolitní šíření dobra, altruismu (bez osobního nebo národního egoismu), pravdy a lásky je jednou z takových vizí. Ano, pěstujme společnost, v níž se morálka vyplácí, ale musíme si být vědomi, že člověk je od přírody tvor, kterého posouvá dopředu konkurence. Nelze beztrestně spoléhat na ideály. Pak se jich někdo chopí, jako tomu bylo s ideály komunistickými, a obrátí je proti svým poctivým a naivním vyznavačům. Mladou generaci je třeba vždy znovu varovat před iracionálními utopickými vizemi.
Je poctivější každodenní respektování tradičních a vyzkoušených hodnot než si klást nesplnitelné cíle. Jak mohou mít hesla daleko k činům, personifikuje nejlépe Václav Havel. Tím už dvacet let velmi zamořuje naši společnost. Alegoricky řečeno, je to jeden z lidí, který vždy jezdil mercedesem (i v minulém režimu), kázal vodu a pil víno. Jeho život není příkladem asketického altruisty nebo zásadového environmentalisty.
Proto jsem jeho vize vždy považoval nejen za mlácení prázdné slámy, ale i za nebezpečné a účelové výlevy. Jen namátkou: zasahování do voleb (Dubček, Bartončík, Melantrich, Sládek), naivistické poškozování českých a slovenských zbrojovek, omluva sudetským Němcům, humanitární bombardování Jugoslávie, iniciativa k válce proti Iráku (založené na lži), množství kontraproduktivních protiruských prohlášení, poslední dopis Obamovi apod.
Na závěr Havlovo přikulování:
Přikulil nám Čalfu. Přes deklarované protikomunistické postoje se spřáhl s komunistickým karieristou a udělal z něj premiéra. On se bál reformních komunistů s reputací jako byl Dubček, ale tehdy bezejmenný karierista mu v cestě k moci nevadil, naopak. Tím otevřel vrátka všem karierním komunistům, kreří se jako rakovina rozlezli do politických stran a do ekonomiky. Ten skanzen autentických komunistů v KSČM není zdaleka tak nebezpečný, tak se proti nim začal farizejsky vymezovat.
Přikulil nám Schwarzenberga. Udělal z něj "kancléře" a tím mu dopomohl k restituci a privatizaci majeků od nemovitostí až po Becherovku. Byl to "výsadek", který ovlivnil i naši zahraniční politiku v intencích revanšismu států Osy, který se teď vtěluje do hlavního proudu EU.
Přikulil nám Tošovského. Je příznačné, že se rovněž jednalo o bývalého komunistu, z něhož udělal guvernéra SBČS a později po intrikách a natruc Klausovi předsedu tzv. hradní vlády, ačkoliv je veden jako spolupracovník StB. Tady má počátek fakt, že i dvacet roků po pádu komunismu je možné, že opět je premiérem bývalý karierní komunista Fischer stejně jako náš nový eurokomisař Füle. A tady má původ také bývalá popularita všech Dlouhých a Tlustých, kteří ovlivňovali politickou kulturu u nás a náš život.
Přikulil nám Kocába. Tato tragická figura mluví sama za sebe. Jen nesmíme zapomenout, že tento revoluční exponent a hlasatel pravdy a lásky nám pod přejícím dohledem exprezidenta velmi zbohatl. A to za velmi podivných okolností, které se neslučují s pravdoláskovými hesly.
Přikulil nám Bakalu. Bakala je předsedou správní rady Knihovny Václava Havla a spolu se Schwarzenbergem je přítelem nadace Vize 97, kde předsedou dozorčí rady je generální ředitel ČSOB Kavánek. Bakala založil finanční společnost Patria, která se podílela různým způsobem na privatizaci státního majetku. Z té doby zná předsedu ODA Kalvodu, jehož strana měla pod palcem privatizace, s nímž se podílel na televizní stanici TV3. Dostal se i do představenstva Českých radiokomunikací. Se Schwarzenbergem byl zase spolumajitelem Becherovky. Kruh se uzavírá, když Patrii prodal právě Kavánkově ČSOB.Mnoho méně podstatných jeho účastí jsem vynechal, i když měl různé funkce od člena Burzovní komory, přes Telecom až po Národní galerii. Jsem přesvědčen, že bez Havlovy slabosti pro Čechoameričany by tento "vlastenec", momentálně žijící ve Švýcarsku a podnikající prostřednictvím nizozemské a kyperské společnosti, těžko nakonec ovládl za babku OKD. A možná by se desetitisíce nájemníků nemusely bát o střechu nad hlavou.
Přikulil si Lucernu a další majetky. Přestože jeho strýc Miloš Havel byl po válce označen za kolaboranta a jeho majetek znárodněn podle Benešových dekretů, Havel, už někdy v roce 1991, požádal o navrácení majetku, který také v roce 1992 získal vč. Lucerny. Poprvé tak byla prolomena restituční hranice a zvráceny ve vší tichosti Benešovy dekrety. Neštítil se navázat obchodní kontakt s údajným spolupracovníkem StB Junkem, šéfem nechvalně známého Chemapolu. Porušil předkupní právo svého bratra (švagrové) a prodal Chemapolu polovinu Lucerny za 200mil. Kč, což přispělo při jeho krachu k prohloubení nekrytých závazků. Z konkursní podstaty se pak tato část Lucerny prodala se ztrátou někde kolem 55mil. Kč. Kolem této transakce se motali kromě Junka i Čalfa, v té době Junkův právní poradce, Tošovský (vida výše jmenované komunisty), dokonce se v dobovém tisku spekulovalo i o Miloši Červenkovi, údajném absolventovi Akademie KGB.
Když se za morální ikonu vydává člověk, nehodný této cti, tak to má nejen blízko k pěstování kultu osobnosti, ale předznamenává to i morální úpadek společnosti. Rychle bychom se měli vrátit od rozbředlého idealismu ke konzervativním hodnotám.

Velmi prapodivné oslavy

20. listopadu 2009 v 16:11 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Dvacáté výročí událostí před 20 lety mi dalo záhul. Mediální trh v duchu nejlepších tradic marketingu rval po měsíce a týdny do lidí horem dolem informační zboží. A tvářil se přitom svatě a odpovědně, jako že dělá bůhvíjak užitečnou osvětu.

Dvacet let jsme se nedokázali podívat sami sobě do tváře, ať už z nechuti, neochoty, lenosti či - a to hlavně - nemožnosti se k materiálům dostat a - za další - neschopnosti je věcně a objektivně zpracovat.

Co vylezlo z partají, to bylo k vzteku. ČSSD si prosím dokonce uzurpovala Chartu jako nepřímý produkt sociální demokracie! Každý byl na barikádách, někdo dokonce na několika současně. Hrdinové "němých barikád" zaplavili média. Tedy dnes, samozřejmě.

Osvěta?... Mládež většinou ví jen to, že má volno. Jestli před 20 lety skončila válka, osvobodili nás Rusové, Američané nebo upálili Husa, to už neví. Poté, co zažili mediální masáž letošního roku, budou akorát tak otrávení. Na otázku, co to byly Lidové milice, u maturity odpovědí: "Ozbrojená pěst dělnické třídy" a bude to správně! Mediální zkratkovitost vyjádření, se zažrala do povědomí lidí natolik že se nikdo nad touto nesmyslnou odpovědí vůbec nepozastaví. Vzpomínám si na stesk učitelů, že nevědí, jak mají o roce 1989 učit. Tak ať neučí a jdou dělat něco jiného.

Velmi oblíbené jsou také pořady a výstavy typu "Jak jsme žili". Naprosto diletantsky se tam ukazují panelákové byty, lacině se zesměšňuje jejich zařízení, vkus a zvyklosti obyvatel. Probůh, vždyť v těch bytech spousta lidí bydlí dodnes! Jejich současné zařízení a vybavení je samozřejmě pro některé současníky nekonečně modernější a pokrokovější, ale často je stejně tupé a poplatné době. Myslí si snad někdo, že byt zařízený Ikeou je vzorem estetiky a vkusu? Za nějakou dobu se nafoukaným našincům budou stejně hloupě smát jejich potomci.

Ale ani za železnou oponou jsme nežili neprodyšně uzavření, vkus tehdejší doby spoluformoval tehdejší vyspělý Západ. Kdo se dostal ven (a šlo to, ne, že ne) a byl v pár bytech našich jihozápadních sousedů, viděl totéž, co u nás, jen to bylo říznuté samozřejmě jejich kulturou a jejich výrobkovým spektrem. Obliba stádního vkusu určovaná místními časopisy typu Burda, Quelle a jinými byla obdobná.

Minulou dobu nejenže nechápou zmínění teenageři, ale ani výrazně starší mediální mlaďoši. Počínaje zmíněnou mediální zkratkou o Lidových milicích a konče třeba čtvrtečními frontami na knížky, tzv.:"Knižními čtvrtky". Veselení se nad tímto úkazem je mírou nepochopení, oč šlo. O tom, že o tehdejších nákladech knih by si mohl nechat Viewegh jenom zdát (a nešlo o masové vydávání Leninových spisů) a že kromě pitomostí (které proti těm dnes vydávaným byly určitě literárními skvosty) vycházela řada kvalitních titulů, opatřených z praktických důvodů nesmyslnými vydavatelskými poznámkami o tom, že autor sice zdařile popisuje to a to, ale bohužel ovlivněn kapitalistickou ideologií nechápe příčiny a nenabízí žádné řešení, nemají ponětí. Proto netuší, že fronty se stály právě na ty tzv. knižní špeky, aby měl člověk jistotu, že se na něj kvůli sníženému nákladu dostane.

Sledoval jsem na ČT24 řadu besed a zaujal mě rozdíl mezi přívrženci Havla a Klause. Nejvýrazněji se projevují Havlovi příznivci a Klausovi odpůrci. Zastánci opačných názorů se prakticky neprojevují. Tak je to i mediálně. Klausovo uznání nezastupitelné role Havla zmiňovala média velmi, velmi neochotně a pokoušela se to shazovat poukazem na marginální skutečnosti.

Nakonec si nemůžu odpustit poznámku k nejapným výtkám, že jsme byli poslední (nebyli... :-) ), kdo potvrdil Lisabonskou smlouvu, poslední, kdo začal být v roce 1989 aktivní, atd. Je to připomínka hluboce neschopného byrokrata, který umí pouze hlídat termíny a vytkne vám, že jdete za pět minut čtyři, když úřední hodiny jsou do čtyř, který vám 31. března vyčítá, že daňové přiznání podáváte na poslední chvíli.
Neznám žádný zákon, předpis, etickou normu či filozofický koncept, které by "být poslední" považovaly za něco deklasujícího, dehonestujícího, či spojeného s hodnocením charakteru nebo postoje. Nejde přece o dostihy, nebo jiný sport.

Už z principu, někdo musí být první a samozřejmě někdo poslední, i kdyby byli všichni účastníci aktu náruživými a nekritickými nadšenci.

Citát vhodný pro dnešní dobu...

9. listopadu 2009 v 11:21 | Jerzy Lece |  Poezie, básničky, říkadla a pořekadla
Opíšete-li něco z jedné knihy, je to plagiát, když ze dvou, je to kompilace, když ze tří, je to vědecká práce.

http://www.abradio.cz/radio/18/radio-humor/