Červen 2009

Americký satirik rozdrtil pověst televizních finančních "odborníků"

27. června 2009 v 11:54 | darny
Posledních 10 dní jsou Spojené státy mesmerizovány. I prezident Obama si pustil televizi, když známý americký televizní komik Jon Steward zaútočil na nejvýznamnější americké televizní finanční komentátory, že zatajili finanční krizi, podlézali bankám a chovali se neprofesionálně.
Komik Jon Stewart zničil Jima Cramera, dosavadní celebritu americké finanční žurnalistiky. Stewart artikuloval hněv a vztek milionů Američanů, kteří se nyní cítí okradeni a mají strach. Zformuloval otázku, kterou chtěl vyřknout každý: Jak je možné, že finanční komentátoři připustili, aby se banky chovaly nepřístojně tak dlouho?
Stewartův interview s Cramerem získal pozornost Bílého domu, vyvolal horečnou činnost v blogosféře a sebekritiku v médiích. Interview také posílil Stewartovu pověst jako "poslední naděje" amerických médií. Byl to právě Jon Stewart, který jako jediný vyslovoval nepříjemné pravdy o irácké válce v době, kdy ji veškerá americká média nekriticky podporovala.
Nyní, když se odehrává finanční apokalypsa, zase je to sám Jon Stewart který ostře útočí na stádovitou mentalitu a na kulturu poslušnosti. Jon Stewart vytvořil novou laťku kvalitu pro televizní komedii i pro televizní novinářskou práci.
Stewartův televizní útok na Wall Street začal sérií videosekvencí, dokazujících nekompetentnost a pokrytectví finančních novinářů. Například: Rick Santelli, reportér televize CBNC činil nadšené výroky o vynikajícím stavu finančních trhů a různých bank a to těsně předtím, než zkolabovaly. Stewart k tomu dodal: "Kdybych jen býval poslechl rad televize CNBC. Měl bych teď milion dolarů - ovšem pod podmínkou, že bych investoval 100 milionů."
Když se Cramer, bývalý manažer hedgových fondů, vyjádřil arogantně, že mu nevadí, že ho kritizuje pouhý televizní komik, Stewart odvysílal další citace z Cramerova pořadu, v němž radil investorům, aby investovali své peníze do banky Bear Stearns, a to pouhých několik týdnů předtím, než udělala bankrot. Média konfrontaci mezi oběma muži silně přiostřila a minulý čtvrtek došlo k ostré konfrontaci mezi Stewartem a Cramerem v televizním studiu. Stewart zaútočil jako pes, obdoně ostře jako známí britští moderátoři Jeremy Paxman či John Humphrys. Obvinil televizi CNBC, že její pracovníci dobře věděli, co se děje za scénou na Wall Street, ale před veřejností to utajovali. Obvinil moderátory i "odborné komentátory" v CNBC z toho, že zradili svou novinářsko učest a trhům podlézali.
Cramer se v televizi snažil chabě omlouvat. Ale nemilosrdný Stewart odvysílal šokující záběry z interview z roku 2006, kde Cramer popisuje, pochvalně, různé činy na hranici legality, které dělali tehdy manažeři hedgových fondů. Stewart po odvysílání klipu reagoval: "Chápu, že chcete udělat finančnictví zábavným. Ale ona to není hra. A když se dívám na takovouto argumentaci, nedokážu vám říct, jak strašně mě to štve."
Pak pokračoval výřečným útokem proti samotným základům amerického finančního tisku a televize: "Vy jste věděli, co dělají banky, ale chválili jste to dál a dál po dlouhé měsíce. A to celá vaše televize. Když teď předstíráte, že vznikla jakási šílená cunami, kterou nikdo nemohl čekat, v nejlepším případě je to pokrytectví, a v nejhorším případě trestný čin."
Stewart tímto způsobem konečně přiměl americké média k sebekritice. Andrew Leckel, bývalý moderátor CNBC a nyní předseda Národního střediska pro podnikatelskou novinářskou práci na Arizona State University, přiznal: "Bylo to obrovské období boomu a oni o tom psali a lidi v ten boom chtěli věřit. Neodhalili lži, které jim banky sdělovaly. Nikdo to neodhalil. Měli by být pohnáni k vyšší odpovědnosti."
Podrobnosti v angličtině ZDE

9 “důvodů“ proč je již nejhorší krize za námi

15. června 2009 v 10:55 | darny |  Události, komentáře a odkazy

V následujících řádcích se pokusím nabídnout hypotézu prezentovanou americkým ekonomem Davidem Callawayem, podle níž již není důvod se obávat, že pravé jádro nynější finanční krize ještě propukne. Svůj názor pak Callaway s mírnou dávkou ironie opírá o následujících 9 důvodů:

1. Obamova administrativa vyřešila problém neúměrných odměn a bonusů pro vysokou exekutivu, tím že vytvořila funkci tzv. Special Master for Compensation, jež by na tyto bonusy měl dohlížet a regulovat je. Místo toho, aby přesunula pravomoci k akcionářům, tak vláda vytvořila další vysoce placenou funkci, což znamená, že má stále dostatek prostředků k vytváření dalších Special Masters. Ale proč proboha Special Master? To pojmenování evokuje vzpomínky na chlapecké matematické gymnázium, kde se pod tímto pseudonymem z vyhublých matematiků stávali o přestávce hrdinové z kultovního seriálu Power Rangers. Odpovědí může být možná kyselá příchuť z původně navrhovaného pojmenování - car.
2. Ruku v ruce s postupně rostoucími akciovými trhy ochabuje snaha vládní administrativy regulovat již tak děravý finanční systém jako takový, stejně jako ve Velké Británii, kde regulační návrhy leží na stole už několik měsíců. Ano, dávat FEDu ještě více moci je děsivé. Ano, kombinace SEC a Commodity Futures Trading Commission je děsivá. Nicméně případ Bernie Madoff je děsivější...
3. Vyřešení problému GM. Kdyby ještě před měsícem někdo tvrdil, že v den, kdy jeden z největších průmyslových gigantů General Motors přejde do bankrotového řízení, trhy porostou, asi by byl považován za blázna. Tyto růsty byly znamením schopnosti Obamova týmu otočit názor společnosti o 180 stupňů. Z původně prezentovaného názoru, že pád takovéhoto giganta způsobí národní katastrofu, jsou dnes všichni přesvědčeni, že Chapter 11 je vlastně důvodem k oslavě. Dá si někdo drink za 50 mld. USD?
4. Když už je řeč o záchraně GM, dalším "pozitivním" znakem může být i jmenování bývalého šéfa AT&T Eda Whitacreho Jr.(67) člověkem, který má GM vyvést z nejhoršího, což ve spojitosti s tím, že novým CEO Procter & Gamble byl jmenován Robert McDonald (56), nalévá do korporátní Ameriky důvěru, že z krizových časů vyvedou korporátní Ameriku pouze zkušení "pardálové" (co na tom že ji sami způsobili). Pro novou, inovativnější a dynamičtější generaci ve vysokých exekutivních funkcí ještě není místo.
5. Nyní, 20 let po masakru na náměstí Nebeského klidu, kdy Čína znovu povolila přístup na Twitter, Facebook a ostatní diskusní sociální sítě, se tato velmoc rozhodla k dalšímu radikálnímu zásahu do svobody uživatele. Po výrobcích počítačů čínská vláda přímo požaduje, aby od 1. července dováželi pouze PC se softwarem schopným blokovat "problematické" webové adresy. Hrůza, jistě, nicméně i tento fakt lze brát za znamení, že se čínské vládě podařilo překonat mnohé ekonomické překážky a pomohla občanům nastartovat hospodářství, a proto si je opět může dovolit obtěžovat a házet klacky pod nohy.
6. Dokonce i ve chvíli, kdy Macao obrátilo svou pozornost zpět k otevření Hard Rock hotelu jako součásti masivního plánu na vybudování obřího gambling resortu, američtí regulátoři zmrazují miliony dolarů hráčům online pokeru. Ve chvíli, kdy federální vláda a zbylé státy USA zoufale potřebují navýšit příjmy (např. zdaněním výher z online sázení a hazardu), je potěšitelné je sledovat, že si nedělají žádné starosti s případným pokračujícím propadem ekonomiky natolik, aby si nemohli dopřát starou dobrou americkou prohibici.
7. Momentálně se americká ekonomika potýká s problémem rostoucích úrokových sazeb při poskytování půjček, jež plynou z rostoucího zadlužování. O problému s tím úzce spojeným, tj. inflací se však zatím píše jen okrajově. A proč také? Vláda investovala 4 biliony USD, abychom se vyhnuli depresi, tak proč se strachovat když se to podařilo?
8. Výborným znamením jsou i čtvrteční zprávy z měsíčního reportu FED, tzv. Béžové knihy, podle níž 5 z 12 Fed bank reportovalo, že pokles ekonomické aktivity se zpomaluje! 5 z 12! No není to úžasné?
9. Možná tím nejzářivějším příkladem toho, že nejhorší časy již pominuly, je názorový kotrmelec drtivé většiny médií, jež z informování o hlubokém medvědím trhu nyní reportují o dosažení dna. Trvalo to 3 měsíce a na trzích převládá optimismus nad pesimismem…A právě proto by investoři měli být vystrašeni. Ve chvíli kdy by měla být na otázku "Co se to děje na trzích?" ta správná odpověď "Proč, vždyť jdeme správným směrem" si stále více lidí uvědomuje, že aktuální růsty nejsou zdaleka podpořeny všemi zásadními ukazateli. A to je přece špatně!

UPÍŘI Z ČELÁKOVIC

14. června 2009 v 19:52 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Před několika týdny nastal po televizním pořadu "Na vlastní oči", na nějž navázal i pořad Áčko 4. března, určitý rozruch s náznakem tajemných nejasností kolem více než třicet let staré zajímavosti, která vešla do odborné literatury pod titulem "Slovanské pohřebiště s projevy vampyrismu z Čelákovic" a do sdělovacích prostředků, denního tisku a ostatních populárních tiskovin většinou pod názvem "Upíři z Čelákovic".

O KOSTRU VE VÝKOPU SE ZAJÍMALA BEZPEČNOST
JAK TO VŠECHNO ZAČALO...


Musíme se vrátit do druhé půli července roku 1966, kdy v ulici Vladimíra Majakovského ve východní části Čelákovic byla při provádění výkopu na pozemku pana Františka Zmeka nalezena kostra. Na místo se dostavili příslušníci SNB a místní lékař MUDr. Major, který konstatoval, že se jedná o kosterní nález uložený do země před časem delším, než zajímá bezpečnostní orgány.

Na místě výkopu pro přípojku vody vedoucí do domu asi 15 metrů jižně a dále asi 8 metrů jihovýchodně k tehdejší prádelně bylo zjištěno, že se jedná o více než údajně jeden rozrušený hrob. Majitel vzal na vědomí upozornění, že jde o archeologický nález. Bylo s ním dohodnuto provedení záchranného archeologického výzkumu. Měl samozřejmě zájem, aby proběhl co nejrychleji, protože chtěl ve stavbě pokračovat. Ředitelství Archeologického ústavu, informované o situaci, pověřilo výzkumem autora tohoto příspěvku.
Prostor, kde bylo pohřebiště nalezeno, měl již v 18. Století název "Mrchovláčka". Do roku 1950 šlo o pole. Nachází se na mírně od jihu k Labi klesajícím přes dva a půl kilometru dlouhém svahu v nadmořské výšce kolem 188 metrů. Jeho povrch kryla vrstva hnědočerné ornice, pod ní pak následovala písčitá, místy hlinitopísčitá vrstva, do které byly hrobové jámy zahloubeny. Ve zmíněném roce 1950 zde tehdejší čelákovický závod Kovohutě začal budovat kolonii dělnických domků, jež zanedlouho dostala název Korea. Vsouvislosti s výstavbou byla otevřena jáma k těžbě písku o rozměrech asi 15 x 8 metrů, která toto pohřebiště narušila svým severním okrajem. Přitom podle pamětníků, tehdy zde pracujících, byly zničeny dva až tři hroby a kostry nově uloženy na bývalém starém hřbitově.
Od počátku bylo patrné, že se jedná o hroby z mladšího období a že pohřebiště souvisí nejspíše s některou raněstředověkou či slovanskou osadou v okolí. Když se podíváme po terénu, asi jedenáct set metrů severozápadně leží nejstarší část města s četnými doklady osídlení již z raně středověkého období. Nachází se tam i stavba románského kostela z konce 12. století a tvrz stojící částečně na mladohradištních základech. Asi devět set metrů západním směrem, v okolí křižovatky dnešní Kostelní a Husovy ulice, bylo již několikrát narušeno řádové slovanské pohřebiště z 10. až 11. století. Doklady osídlení i pohřbívání z této doby nacházíme také ve vzdálenosti přes jeden kilometr severovýchodním směrem na katastru Sedlčánek. Další, i když zatím nečetné nálezy zlomků keramických nádob se našly ve vzdálenosti několika set metrů západním a jižním směrem. Z těchto dosvadních poznatků vyplývá, že sledovaný mikroregion nebyl ve slovanském období osídlen ojediněle.
Vroce 1966 majitelem pozemku provedený zásah do severního okraje pohřebiště se stal podnětem k provedení záchranného archeologického výzkumu, během něhož se podařilo zjistit a zdokumentovat celkem jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky dospělých jedinců. Již odkrytí prvních hrobů ukázalo, že se nejedná o normální řadové pohřebiště, ale že jde o pohřební ritus vybočující z běřných norem. To potvrdily i další odkryté hroby a získané poznatky vedly k závěru, že šlo o pohřby s projevy vampyrismu.

CO PŘINESL VÝZKUM V ČELÁKOVICÍCH ?

Na čelákovické lokalitě bylo zdokumentováno jedenáct hrobových jam s kosterními pozůstatky čtrnácti dospělých jedinců. Jejich skelety nebo jejich části ležely tak, jak byly v době pohřbu do země uloženy, nebo jak zanedlouho po pohřbení bylo s nimi naloženo.

To dalo možnost sledovat jednak rozdílnou orientaci hrobových jam, uložení jedinců na zádech, na boku nebo na břiše. Zacpání úst, uložení rukou, jejichž poloha nesporně svědčí o svázání, i neobvyklé uložení dolních končetin. V jednom případě byl zjištěn i dřevěný kůl vražený do země u levé paže. To vše jsou opatření, která klademe do prvého stupně protivampyrických zásahů.
Naopak oddělení hlavy od těla a někdy i končetin jsou dokladem druhého protivampyrického stupně, který byl rozpoznatelný nejméně na čtyřech jedincích.
V rámci objektivních závěrů pro připravovanou studii a v roce 1971 otištěnou v Časopise Národního muzea v Praze, byly s tehdejším přednostou Ústavu soudního lékařství Univerzity Karlovy v Praze panem profesorem J. Tesařem konzultovány některé otázky vztahující se k tělu mrtvého člověka, aby se v závěrečném hodnocení podařilo v maximální míře vyloučit jiné možné vlivy nebo zásahy.
Důležitým momentem k zásahu proti mrtvému na končetinách v případě jejich nenormálního uložení a svázání, musela být nejspíše doba ihned po smrti, pokud nebylo svalstvo ještě ztuhlé. Po několika hodinách od smrti by zjištěná úprava musela být provázena násilným zlomením kostí nebo být provedena až po několika dnech, kdy se svalstvo opět uvolní.
V prostředí, ve kterém byli tito jedinci pohřbeni, nastává při normálních podmínkách pak nejdříve po šesti týdnech rozklad těla. Značnou úlohu však sehrává teplota a vlhkost. Tímto je dána doba druhého protivamyrického stupně, kdy docházelo po znovuotevření hrobu k oddělení hlavy, případně končetin bez poškození a rozházení ostatních kostí. Vyloučeno bylo i useknutí hlavy, při němž je hlava oddělena vždy až za druhým krčním obratlem, kdy navíc na obratlech zůstávají zřetelné stopy posečné ráně. Také je vyloučeno případné uložení mrtvého do země ař po řadě týdnů, t. j. v rozkladu, kdy by bylo již snadné oddělení hlavy. Tou dobou by totiž nedržely pohromadě ani ostatní partie těla.

Několik slov na závěr:

Nalezené pohřebiště je doposud unikátním nálezem ve střední Evropě. Zatím jde o jediné známé pohřebiště určené výhradně pro osoby označené za "upíry". Hroby byly v Čelákovicích nalezeny na malé, nejspíše jen pro tyto nebezpečné jedince vyhražené ploše, a to i v superpozicích a s tzv. zásypy, ve kterých antropoložka dr. M. Blajerová z tehdejšího Archeologického ústavu ČSAV rozeznala další tři dospělé jedince. Znamená to, že když přičteme další dva až tři hroby zničené již v roce 1950, došlo zde v rozmezí několika desetiletí k pohřbení asi dvaceti lidí.
Na základě nerůznějších úvah byla pravděpodobným důvodem zásahu do hrobu v tzv. druhém stupni nejspíše nějaká nehoda nebo tragická událost, která se po smrti odehrála v prostředí, vněmž za života nebožtík žil. Mohlo jít o úmrtí, epidemii nebo úhyn dobytka, ale i přírodní katastrofu, byť i v podobě blesku a následného požáru, která patrně vyvolávala hrůznou představu "upíra", což k výše uvedenému zásahu tehdejší lidi vedlo a obava z něj byla nepopiratelně silnější, než strach za sáhnutí si na rozkládající se mrtvé tělo. Hloubka dna hrobů se pohybovala od 35 do 120 cm a některé partie mělce uložených hrobů byly druhotně narušeny nejspíše při zemědělských pracích. Tak nelze ani vyloučit, že již v minulých stoletích mohlo být toto zapomenuté staré pohřebiště narušeno a některé kosti zde např. vyorané, pak daly podnět k označení místa jako Mrchovláčka.
Zajímavostí však je, že kosterní pozůstatky, u nichž se ve většině podařilo určit pohlaví, náleží mužům, a to ve věkovém rozmezí cca 20 až 60 let. Jejich tělesná výška se v průměru pohybovala kolem 168 cm. V jednom případě byl zjištěn výskyt devátých zubů v horní čelisti. Jinak konkrétní materiál nijak zvlášť nevybočuje z hodnocené slovanské populace z jiných pohřebišť.
Vzhledem ke všem známým okolnostem historickým i archeologickým včetně průvodních nálezů železných přezek bylo toto pohřebiště datováno do konce 10. Až prvé poloviny 11. Století. Ani v současné době další získané informace v rámci archeologických výzkumů v celém okolí nijak toto datování neposunují, a tak opět můžeme konstatovat, že nález patří již do mladšího hradištního období, ne však ještě zcela křesťanského.

"Ke zmíněným senzačním a tajemným informacím a abnormálních jedincích z pohřebiště v Čelákovicích, o kterých se nesmí veřejnost dozvědět přísně utajovanou pravdu", podaných v televizi NOVA ústy Jenny Nowak a uvedených v kapitole "Poslední slovo..." jejího románu "Jiná rasa" a v různých časopisech, lze jen říci, že autorka uvedla řadu vlastních fantastických výmyslů a nepravdivých údajů, které s odbornými závěry, přístupnými všem zájemcům o korektní hodnocení, nemají nic společného. ?????? Přesto pro zahraniční tisk byly výpovědi jiné.