Květen 2009

EU - ano....,nebo raději ne???

25. května 2009 v 10:31 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Evropské unifikační vize měly do nepopiratelné míry, ale z velmi úzkého úhlu pohledu své kouzlo po druhé světové válce. Snílek i neználek mohl dozajista bez problému podlehnout i v pozdějších letech, ale již tehdy bylo v těchto procesech méně demokratických postupů a více mocenského rozhodování, méně ohledu na malé a stále více a více moci pro tzv. gravitační jádro. Dnes, pro více jak půl miliardový spolek téměř třiceti států, jsou však tyto procesy krajně nevhodné, lépe řečeno nebezpečné. Je obtížné (ústy euroskeptiků), a já musím říci nemožné, vnutit stejný pohled, pocit a odpovědnost všem členským státům a na tisíce různých témat. Upřímně řečeno, málokdy se v institucích EU dosahuje konsenzu dohodou, v praxi jsme spíše svědky nátlakových metod, které mohou lehce soupeřit s atakováním demokracie diktaturami rozvracejícími společnost v minulém století. Ačkoliv to málokdo otevřeně přizná, je nyní nejvyšší čas na zastavení se a mnoho kroků zpět. Vlastně na změnu směru. Lisabonskou smlouvu - alias euroústavu č. 2 - sprovodit ze světa a hledat jiný model stojící jednoznačně na suverenitě národních států a na svobodném rozhodování. Je nutné najít Evropu národních států! Není třeba čekat na Irskou podporu v podobě opětovného odmítnutí referenda, jde přeci v prvé řadě o nás a o naši státní suverenitu. Je to náš boj a nikdo ho za nás nevybojuje.
Každá unijní smlouva totiž znamená menší nebo větší, ale téměř vždy běžnému občanovi skrytý, posun evropského integračního procesu k větší unifikaci a centralizaci, tj. k oslabování pravomocí jednotlivých participujících národní států. Ať se eurofilové rozhodnou Lisabonskou smlouvu označovat a opěvovat jakkoliv, zůstává pro nás - racionální zodpovědné politiky - potvrzením byrokratického imperialismu a stupňujícího se centralismu pod taktovkou několika mocností a jejich nepolitických lobby. Lisabonská smlouva je ústavou beze vší pochybnosti - ustavuje Evropskou unii s právní subjektivitou, ačkoliv bylo lidem zakázáno se vyjádřit v referendech! Je ústavou federální s velmi silným centralismem, ovšem fungující na zcela nedemokratických principech, které jsou zhmotněny například do nevolené Evropské komise, Rady EU či sice voleného, ale parlamentu bez zákonodárného pověření. Zakládá politický pojem "občan EU", který zakotvuje Listina základních práv unie! Naše práva a povinnosti coby občana EU, budou nadřazena právům a povinnostem vyplývajícím z našeho národního občanství, vztahům plynoucím z povinností vůči našim vlastním zákonům!

Samo sebou v Lisabonské smlouvě nenajdete černé na bílém, že vstupem předmětné smlouvy v platnost se ruší státní svrchovanost členských zemí, čímž také všichni eurofilové do jednoho argumentují; samozřejmě, že popírají, že nová EU bude státem, nemohou jinak, jejich "bruselsko-štrasburská deformace" je natolik spoutala, že… Pravidlo o stokrát opakované lži a doporučení: zapírej, zapírej a zapírej, to je základní politicko-manažerská formulka eurofilů.

Faktický stav fungování na základě nových pravidel zanesených v euroústavě č. 2, nás však nemůže nechat na pochybách, že "reformovaná" unie již státem bude, státem se vším všudy - se stálým obyvatelstvem, definovaným územím, vládou a právní způsobilostí vstupovat do mezinárodních vztahů, prezidentem, armádou a jednotnou zahraniční politikou. Nemůžou nás zmást ani koncepce demagogů o dělené suverenitě. Copak mohou vedle sebe na jednom území existovat dva suverénní subjekty, které si ono území nárokují? Samozřejmě, že nikoliv! Jakmile dáme podpisem Lisabonské smlouvy EU pravomoc, aby ona sama bez našeho souhlasu omezovala jurisdikci v naší republice, vzdáváme se tím suverenity. EU nám tak bude nadřazena a my jí podřízeni. Suverénní tak bude jen unie, Česká republika může být tak maximálně autonomní, ale suverenitu fakticky i právně ztratíme. Ne náhodou to připomíná jeden protektorát…

Členské státy EU jsou doposavad z určité části ještě suverénní, rozhodují o svém členství v NATO, o své participaci v měnové unii apod. Jejich vnitřní a vnější politika vychází z principu suverénního a svobodného rozhodování. Právě tento princip suverénního a svobodného rozhodování, namísto všeprostupující unifikace, by byl pro unii to pravé ořechové.

Jasné je jen jedno, EU nikdy nebude taková, jakou by si ji přála země střední velikosti.

Malťané, jejichž země je zamořená imigranty, půjdou volit zejména proto, že jim je Frattiniho plán na rozstrkávání imigrantů do jednotlivých členských zemí s kvótami přídělu více než sympatický a věří, že jimi zvolení zástupci se zasadí o jeho realizaci. Proč půjdete volit VY?

Nevíte?

A víte alespoň, co chcete?

…. propojené státy nebo propojené trhy?

…. naše zákony nebo cizí normy a direktivy?

…. svobodný konkurenční trh otevřený podnikatelským aktivitám nebo systém socialistických dotačních a subvenčních deformací?

…. chcete suverénní národní stát nebo územní jednotku s jistou mírou autonomie?

Já si pro moje děti přeji, aby rostly v zemi, kde pánem je ten, který ji zdědil do opatrovnictví po předcích a autoritou ten, který ji chce v nepoškozeném stavu předat následovníkům.