Březen 2009

Nečtěte nic, kde je slovo krize

20. března 2009 v 16:44 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Hlavně nezblbněme. Jsme v recesi, ale ne v krizi. Navrhuji od teď nečíst články, jejichž titulek napasuje na českou ekonomiku slovíčko krize.
Současné výchozí podmínky - jak je máme ze statistik černé na bílém - jsou o dimenzi lepší než v bývalém Československu za hospodářské krize z třicátých let.

Cesta tam...

Nevím, jak moc se situace do roka dvou zhorší nebo zlepší. Pracuji s různými předpověďmi vývoje. Nepodceňuji krizový scénář. Ale říkám si: jsme sami proti sobě, když se teď utvrzujeme ve skepsi, nedůvěře, v obavách. Potřebujeme totiž přesný opak - obnovení důvěry.
Předkládám fakta, teze, z nichž si lze udělat srovnání března 1933 s březnem 2009. Historická data čerpám především z výborné knihy národohospodáře Františka Vencovského "Vzestupy a propady československé koruny". Novodobá data jsou pak dostupná na webové stránce Českého statistického úřadu.

Nejprve zpátky do minulosti: Jsme v Československu. Píše se březen 1933. Jsme přesně na dně největší světové hospodářské krize - rozuměj dno ekonomického cyklu USA:
Hodnota československého vývozu spadla v roce 1933 proti roku 1929 o 64,4 procenta. Průmyslová výroba propadla o 39,1 procenta. HDP v reálných cenách klesl za stejné období o 21,2 procenta. Navíc ze 42 tisíc nezaměstnaných v roce 1929 stoupl jejich počet do roku 1933 na 738 tisíc - tedy o 1657 procent! Domácí cenová hladina klesala v tomto období každý rok průměrně o 5 procent. Státní dluh naopak narostl na 83 procent HDP.
Krizí byly postiženy všechny finanční instituce. Akciový kapitál bank klesl takřka o třetinu. Bylo sanováno 11 bank. Snížila se i spořivost obyvatelstva, takže drobné vklady poklesly z 13,1 na 10,7 miliardy korun.
A konečně případová studie ze Škody Auto v roce 1933: Dělníci vyrobili 412 vozů s motorem 995 kubických centimetrů, 2 vozy s obsahem 1200 - ale pozor, 433 vozů s ještě větším motorem 1600 krychlových centimetrů rozmontovali. Úhrnem tedy minus 19 vozů!

... a zase zpátky

Tak to byla krátká exkurze do minulosti a teď zpět do reality dnešních dnů. Jsme v České republice. Píše se březen 2009. Jsme v recesi. Poslední vrchol ekonomického cyklu USA byl prosinec 2007. Dno máme asi stále ještě před sebou.
Hodnota českého vývozu spadla od prosince 2007 do současnosti o 9 procent. Průmyslová výroba o 14,6 procenta. HDP v reálných cenách klesl o necelé procento. Z 355 tisíc nezaměstnaných v prosinci 2007 stoupl jejich počet na 429 tisíc - tedy o pětinu. Domácí cenová hladina roste, v ročním průměru o 1,3 procenta. Státní dluh představuje aktuálně necelou třetinu HDP (do 3 let ale může být už 40 procent).
Žádná z pěti největších zdejších bank nepotřebuje sanaci ze státního rozpočtu. Přetrvává i důvěra obyvatelstva v korunu a stav vkladů domácností u bank byl koncem roku 2007 bilion a 135 miliard. Aktuálně je ještě o skoro 200 miliard vyšší.
A konečně - stejně jako v případě krize z 30. let - případová studie z podniku Škoda Auto v roce 2009: Prodej škodovek loni vzrostl o 7 procent na rekordních 674 500 vozů. Předseda představenstva Škody Reinhard Jung však nedávno na ženevském autosalonu uvedl, že v letošním roce očekává pokles prodeje...

Solidní nejistota

Ano, je potřeba dodat ke všem údajům a číslům slovíčko "zatím". Ostatně, zahalenou nejistotou se netajím ani v tomto článku. Pořád mi ale na to všechno nepasuje slovíčko "krize".
Recese je cesta ke dnu v ekonomickém cyklu. Je to úplně stejné jako v životě: jednou jste nahoře, podruhé dole. Měli bychom si zachovat chladnou hlavu, zdravý rozum. Jsem přesvědčen o tom, že máme natolik chytré manažery, že jejich mozky nezahltí "krize", ale recesi třeba i využijí v posílení firemní pozice na trhu. A v neposlední řadě k udržení odpovídající zaměstnanosti ve firmě.
Úspěchy společností, jako jsou Škoda Auto, Škoda Holding, nebo ČEZ, jsou výbornými příklady. Podobně i menší podniky typu Tescomy, Linetu nebo Unicornu mají z dob expanze výborně našlápnuto. O naše produkty by mohl být prostě dále stále slušný zájem ve stylu "kvalita za rozumnou cenu".
Jen to prostě všechno nepůjde tak hladce, jak jsme si mysleli. Hlavně ale tu recesi nesmíme oplakat, zblbnout z ní. To by byla cesta do opravdové krize.

Americký satirik rozdrtil pověst televizních finančních "odborníků"

17. března 2009 v 9:31 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Posledních 10 dní jsou Spojené státy mesmerizovány. Dokonce i prezident Obama si pustil televizi, když známý americký televizní komik Jon Steward zaútočil na nejvýznamnější americké televizní finanční komentátory, že zatajili finanční krizi, podlézali bankám a chovali se neprofesionálně.
Komik Jon Stewart zničil Jima Cramera, dosavadní celebritu americké finanční žurnalistiky. Stewart artikuloval hněv a vztek milionů Američanů, kteří se nyní cítí okradeni a mají strach. Zformuloval otázku, kterou chtěl vyřknout každý: Jak je možné, že finanční komentátoři připustili, aby se banky chovaly nepřístojně tak dlouho?
Stewartův interview s Cramerem získal pozornost Bílého domu, vyvolal horečnou činnost v blogosféře a sebekritiku v médiích. Interview také posílil Stewartovu pověst jako "poslední naděje" amerických médií. Byl to právě Jon Stewart, který jako jediný vyslovoval nepříjemné pravdy o irácké válce v době, kdy ji veškerá americká média nekriticky podporovala.
Nyní, když se odehrává finanční apokalypsa, zase je to sám Jon Stewart který ostře útočí na stádovitou mentalitu a na kulturu poslušnosti. Jon Stewart vytvořil novou laťku kvalitu pro televizní komedii i pro televizní novinářskou práci.
Stewartův televizní útok na Wall Street začal sérií videosekvencí, dokazujících nekompetentnost a pokrytectví finančních novinářů. Například: Rick Santelli, reportér televize CBNC činil nadšené výroky o vynikajícím stavu finančních trhů a různých bank a to těsně předtím, než zkolabovaly. Stewart k tomu dodal: "Kdybych jen býval poslechl rad televize CNBC. Měl bych teď milion dolarů - ovšem pod podmínkou, že bych investoval 100 milionů."
Když se Cramer, bývalý manažer hedgových fondů, vyjádřil arogantně, že mu nevadí, že ho kritizuje pouhý televizní komik, Stewart odvysílal další citace z Cramerova pořadu, v němž radil investorům, aby investovali své peníze do banky Bear Stearns, a to pouhých několik týdnů předtím, než udělala bankrot. Média konfrontaci mezi oběma muži silně přiostřila a minulý čtvrtek došlo k ostré konfrontaci mezi Stewartem a Cramerem v televizním studiu. Stewart zaútočil jako pes, obdoně ostře jako známí britští moderátoři Jeremy Paxman či John Humphrys. Obvinil televizi CNBC, že její pracovníci dobře věděli, co se děje za scénou na Wall Street, ale před veřejností to utajovali. Obvinil moderátory i "odborné komentátory" v CNBC z toho, že zradili svou novinářsko učest a trhům podlézali.
Cramer se v televizi snažil chabě omlouvat. Ale nemilosrdný Stewart odvysílal šokující záběry z interview z roku 2006, kde Cramer popisuje, pochvalně, různé činy na hranici legality, které dělali tehdy manažeři hedgových fondů. Stewart po odvysílání klipu reagoval: "Chápu, že chcete udělat finančnictví zábavným. Ale ona to není hra. A když se dívám na takovouto argumentaci, nedokážu vám říct, jak strašně mě to štve."
Pak pokračoval výřečným útokem proti samotným základům amerického finančního tisku a televize: "Vy jste věděli, co dělají banky, ale chválili jste to dál a dál po dlouhé měsíce. A to celá vaše televize. Když teď předstíráte, že vznikla jakási šílená cunami, kterou nikdo nemohl čekat, v nejlepším případě je to pokrytectví, a v nejhorším případě trestný čin."
Stewart tímto způsobem konečně přiměl americké média k sebekritice. Andrew Leckel, bývalý moderátor CNBC a nyní předseda Národního střediska pro podnikatelskou novinářskou práci na Arizona State University, přiznal: "Bylo to obrovské období boomu a oni o tom psali a lidi v ten boom chtěli věřit. Neodhalili lži, které jim banky sdělovaly. Nikdo to neodhalil. Měli by být pohnáni k vyšší odpovědnosti."
Podrobnosti v angličtině ZDE

Internetové „černé skříňky“ Velkého bratra se blíží

12. března 2009 v 10:45 | darny |  Události, komentáře a odkazy

fotoS "černými skříňkami", které budou s to sbírat veškeré e-maily a návštěvy webových stránek v Británii, navzdory ostré kritice dál počítá britská vláda v rámci svých plánů na vytvoření "velkobratrovské" databáze, konstatuje list The Independent.
Ministerstvo vnitra už informovalo poskytovatele připojení k internetu a velké telekomunikační firmy, že technologie "černých skříněk" dokáže automaticky ukládat syrová data z webu a následně je předávat do obří databáze kontrolované vládou.
Plány na vytvoření mamutí databáze obsahující informace o každičkém telefonátu, e-mailu či internetové návštěvě už vyprovokovala řadu ostrých kritických reakcí. Podle Richarda Thomase, šéfa britského informačního úřadu, tento krok zachází "příliš daleko" a dokonce i vládní orgán zodpovědný za monitoring teroristických aktivit konstatoval, že jako "nápad" je to "příšerné".
Navzdory námitkám je vláda odhodlána začlenit technologii "černých skříněk" do nového zákona o komunikacích, který má být projednáván na počátku příštího roku. Na setkání se zástupci bezpečnostních a zpravodajských složek vládní činitelé opakovaně zdůraznili, že nový systém má napomoci boji proti terorismu a závažné zločinnosti.
"Je jasné, že chce vláda "černé skříňky" používat k tomu, aby uchovávala všechna nasbíraná data," konstatoval zdroj blízký tomuto setkání. "Co už ale tak jasné není, je otázka, jaké úmysly vlastně vláda se všemi těmi údaji má. Tvrdí, že se chce jen vrátit do doby před rozšířením internetu, kdy byla s to monitorovat korespondenci všech politicky podezřelých osob. Rozdíl je nyní ale v tom, že teď budou moci špehovat mnohem více lidí, jak se pohybují po internetu. Není také zcela jasné, co je míněno pohybem po internetu a kde už začíná jeho obsah. Je to, co se napíše na chatu, pohybem po internetu, nebo už se jedná o obsah?"

Německá televize RTL uveřejnila dokument, jak členové Evropského parlamentu podvádí daňové poplatníky

12. března 2009 v 10:42 | Reportéři RTL |  Události, komentáře a odkazy
foto
Členové Evropského parlamentu pobírají 14 000 euro měsíčně. To, že někteří z nich odvádí velmi málo práce, již bylo mnohokrát zveřejněno, nicméně evidentně je tato skandální odhalení nepřiměla ke změně pracovní morálky.

Stále máme členy parlamentu, kteří se ráno zapíší do registru přítomných a hned nato odjedou pryč na víkend.

Ti, kteří o tom referují, jsou vyhozeni z budovy. Můj kolega Thomas Meier (reportér RTL) byl vyhozen z budovy parlamentu. Každý, kdo klade nepříjemné otázky, je rychle vyhozen, obzvláště chce-li vědět, za co dostávají členové parlamentu zaplaceno.

Sedm členů ochranky přišlo vyhodit našeho reportéra, ačkoliv měl povolení točit uvnitř budovy a choval se korektně. Předtím, než byl náš tým vyhozen, jsme natočili několik poslanců utíkajících před naší kamerou a našimi otázkami.

Chtěli jsme vědět, kdo tady opravdu pracuje, a kdo se pouze zapsal jako přítomný, aby dostal vyplacené náhrady.

Žádný jiný politický představitel v Evropě nevydělává tolik jako poslanci EU. Ať jsou přítomni nebo ne, dostávají měsíčně plat 7 339 euro, k tomu 3 980 euro poslaneckých náhrad osvobozených od daně a 284 euro za každý parlamentní den (v průměru 12 dní v měsíci, tedy 12 × 284), tudíž nejméně dalších 3 408 euro měsíčně čistého, dohromady to dělá 14 727 euro měsíčně.

Se všemi příplatky vydělávají poslanci EU víc než německá kancléřka Angela Merkelová. To není v souladu s jejich vykonanou prací a odpovědností. Snaží se tento fakt utajit před voliči a proto nechtějí, aby se věcmi někdo blíže zabýval.

A přesně tohle náš TV tým udělal. Již léta se říká, že někteří poslanci se třeba v pátek ráno přijdou jen zapsat do registru jako přítomní (čímž mají nárok na poslanecké náhrady za ten den) a hned nato odejdou.

V 6.45 ráno jsme natočili člena parlamentu před budovou s kufry, evidentně na odchodu. Odcházející poslanec na otázku "takže vy jste se tu byl jen zapsat jako přítomný" odpověděl "do toho vám nic není."

Nahoře v budově před kanceláří, kde se zapisuje přítomnost, stojí fronta poslanců s kufry . Poslankyně irského parlamentu nám dokonce vyhrožuje právními postihy a tvrdí, že ona pracovala v noci. I kdyby to byla pravda, poslanecké náhrady nejsou určeny za práci v noci. Další poslanec s kufry tvrdí: "Dnes budu pracovat ve volebním obvodu." Ani za to nemůže pobírat náhrady.

Někteří poslanci přišli k registru a když viděli naši kameru, rychle se rozhodli ho nepodepsat a vrátili se do výtahu. Německá poslankyně (Strana zelených) označila přítomnost TV týmu u registru za drzost .

Po 2hodinach nás přišla vyhodit ochranka. Navzdory zákonu o svobodě tisku, generální tajemník parlamentu nařídil, abychom byly vyhozeni. Fakt, že jsme byly vyhozeni, jen dokazuje, jak velmi někteří poslanci nechtějí, aby se někdo jimi zabýval a to obzvláště tím, kde nemají čisté svědomí.

Poslanci již v minulosti slíbili, že zanechají zneužívání denních výloh.

... záznam pořadu na http://www.dumpert.nl/mediabase/161331/afc902e3/europarlementariers_zijn_zakkenvullers.html

Omilostní George Bush také sám sebe?

12. března 2009 v 10:37 | darny |  Události, komentáře a odkazy

foto
Charlotte Dennettová slibovala, že pokud bude zvolena generální prokurátorkou Vermontu, bude George Bushe po jeho odchodu z funkce stíhat za smrt čtyř tisíc amerických vojáků a stovky tisíc Iráčanů.
Dennettová bohužel nevyhrála, je ale možné (možná skoro jisté), že se některý z generálních prokurátorů dalších 49 států bude chtít případem zabývat. Potíž je ale v tom, že se žádný proces s Condoleezzou Riceovou, Dickem Cheneym, Donaldem Rumsfeldem a dalšími, kteří svévolně zatáhli Spojené státy do války, která se nikdy neměla být, konat nebude - a to pokud se Bush rozhodne omilostnit nejen své komplice, ale i sebe sama.
Je jasné, že prezident může milost udělit komukoli, z jakéhokoli důvodu a v jakémkoli federálním zločinu (s výjimkou případů impeachmentu) nejen po vznesení obvinění, ale i mnohem dříve. Přesně tak kdysi Gerald Ford dal milost Richardu Nixonovi kvůli aféře Watergate, tak jako Bush senior omilostnil Caspara Weinbergera, Elliotta Abramse a činitele CIA v aféře Irangate, tak jako Bill Clinton udělil milost svému bratrovi namočenému v kauze pašování drog a daňových úniků, tak jako nynější Bush nedávno změnil trest "Scooteru" Libbymu.
Otázka tedy zní: může to Bush udělat? Může ještě před odchodem z úřadu omilostnit sám sebe?
Právníci se v názorech rozcházejí. Neexistuje precedent a ani žádná právní analýza tohoto problému. Existují jen tři články v právnických časopisech, které ale argumentují jako pro tuto možnost, tak i proti ní.
Existuje ale vcelku jednoduchá - a právně čistá - cesta, jak se Bush může vyhnout trestnímu stíhání. Prostě omilostní Cheneyho (a všechny ostatní) a okamžitě nato rezignuje. Cheney se pak stane na těch pár dní prezidentem a z titulu funkce omilostní Bushe. Je to prosté a naprosto legální.
Vybuchla by při pohledu na tento postup celá země? Bezpochyby. Vadilo by to Bushovi, Cheneymu, Rumsfeldovi a dalším? Ani náhodou. Koneckonců, pokud si mají vybrat mezi obžalobou z vlastizrady a vraždy (za což by nejspíš dostali trest smrti) a tím, že si o nich miliony lidí budou myslet samé nehezké věci (82 procent americké veřejnosti tak už činí), je odpověď nasnadě.
Zatímco by se ale veřejnost bouřila, politici z obou stran by si potajmu úlevně vydechli. Zvláště demokraté. Osobně si myslím, že se Obama a jeho kolegové z Demokratické strany tajné modlí, aby se Bush "sebeomilostnil". Ne proto, že si přejí, aby unikl spravedlnosti, ale proto, že nechtějí, aby ten politicky nebezpečný horký brambor, který by mohl rozdělit národ, spadl do jejich klína.
Jestli se Bush "sebeomilostní", nebo jestli to za něj udělá Cheney, Demokratům se uleví a sejme z nich hněv milionů Američanů, který bude dále narůstat s tím, jak se budou na veřejnost dostávat další a další fakta o Bushově vládnutí.
Zůstává tak už jen jediná otázka: Proč se o tom vůbec nediskutuje?