Únor 2009

Ratingoví gauneři....

24. února 2009 v 15:55 | darny |  Události, komentáře a odkazy
ČR je z mála zemí, kde vláda - resp.daňoví poplatníci - nemusí v souvislosti s finanční krizí sanovat banky. Banky u nás fungují na malinko jiném principu než v US a navíc podnikaly konzervativně a tak se vyhnuly toxickým aktivum. Nakonec je to ale beztak jedno, Praha se v minulém týdnu stala jedničkou, pokud jde o pokles cen akcií. Jen za dva dny minulého týdne ztratila pražská burza neuvěřitelných 10% a od počátku roku 30%. A proč?
Protože "odborníci" z investičních bank a ratingových agentur nerozlišují země východní Evropy. Maďarsko nebo ČR, to je přeci šumák, prostě,země východního bloku a... tečka. Nevadí jim, že nv Maďarsku dosahují dluhy v cizí měně až 80% a země si již musela půjčit od mezinárodních organizací (25 miliard eur), zatímco v ČR jsou dluhy v cizí měně hluboko pod jedním procentem a půjčovat si rozhodně od nikoho nemusíme. Naopak, Poslanecká sněmovna 17. února schválila vydání dluhopisů ve výši 200 milionů eur na pomoc krizí postižené lotyšské ekonomice. Za peníze získané prodejem těchto dluhopisů Česko poskytne Lotyšsku sedmiletou bezúročnou půjčku.

Zkrátka, titíž odborníci, kteří tak "náramně" hodnotili cenné papíry a strukturované dluhopisy vzešlé z oněch fantastických hypoték z USA, které rozpoutaly celou nynější krizi, nyní si dovolili varovat, že mohou snížit rating bank, které působí ve východní Evropě. Vůbec ne v konkrétní zemi, konkrétní banku, ale rovnou celý region. Místo toho, aby drželi svou nevymáchanou hubu a styděli se za podíl na dnešním celosvětovém finančním a hospodářském běsnění, ještě situaci zhoršují svými absurdními varováními. V tomto případě šlo o ratingové agentury Moody's a Standard & Poor's. Výsledkem byl obrovský pokles akcií na pražské burze.

A další paradox: Analytici investiční banky Merill Lynch, která by bez cizí pomoci sama nepřežila (koupila ji Bank of America), zase plkají další nesmysly, že globální ekonomická krize postihne nejvíce země střední a východní Evropy, a protože je i přes to všechno stále někdo poslouchá, výsledkem byl jiné extrémní a ničím nepodložený pohyb cen akcií Komerční banky dolů a to v ten samý den, kdy oznámila naprosto rekordní zisky a jejich meziroční nárůst o 18%! "Akcie Komerční banky by dopadly stejně, i kdyby žádné výsledky nezveřejňovala. České banky jsou na tom lépe než banky na Ukrajině nebo v Maďarsku, investoři to ale nerozlišují," řekl pro HN Marek Hatlapatka ze společnosti Cyrrus.

Stejné hlasy ratingových agentur zase donutily přecenit investiční portfolio strukturovaných dluhopisů ČSOB na nulu. Tím této bance klesl zisk o 90%, tedy na 1,03 miliardy. Tudíž ratingové agentury mohly opět zvednout varovný prst a tvářit se, že je to oprávněně. Je to začarovaný kruh. Ratingové agentury ocení určité cenné papíry ratingem AAA, banky je náledně nakoupí a mají v portfoliu, a ty samé ratingové agentury jim hrozí, že jim sníží rating, protože mají právě tyto cenné papíry ve svém portfoliu. Zodpovědnost nulová, moc obrovská, svědomí žádné. Otevřeně o tom bankéři asi hovořit nebudou, ale něco již naznačil šéf KBC Bank (vlastník ČSOB) v rozhovoru pro noviny E15: "Jsme vydáni na milost tomu, co ratingová agentura řekne. Ve čtvrtém kvartálu jsem v celém portfoliu CDO neměl žádný problematický případ. A byl jsem přinucen loni odepsat 1,7 miliardy eur," řekl generální ředitel KBC Bank André Bergen a dodal "před rokem bylo 92% z našich CDO cenné papíry ohodnocené nejvyššími známkami. A ocenění dělaly tytéž ratingové agentury, které v současné době toto portfolio srážejí."

Analytici ratingových agentur a investičních bank jsou zkrátka v pohodě. O vlastní peníze jim nejde a během krátké chvíle mohou změnit svoje hodnocení o 180 stupňů a jede se dál. A opět nemusíme pro příklad chodit daleko. Analytici Goldman Sachs před časem oznámili, že koruna oslabí k euru až na 32 Kč/euro, což vzbudilo údiv, šok a samozřejmě oslabení měny. Stačilo pár dnů a stejná společnost prohlašuje, že ukončuje spekulace na oslabování středoevropských měn. Tento ekvilibristický kousek jen ukazuje, nakolik "kompetentní" byl původní údaj. Právě podobná prohlášení přitom vyvolávají nejistotu na trhu a v době finanční krize to má samozřejmě nedozírné následky na vývoj akcií, hospodářství, měn a vůbec celé ekonomiky.

Chybí tu elementární odpovědnost za současný stav. Zkrátka ratingové agentury a investiční banky by se alespoň v této fázi měly radovat z toho, že díky penězům daňových poplatníků mohou dál sedět tam, kde sedí a ne kibicovat celý svět. I nedělat nic je v této chvíli užitečnější.

"Velký bratr" - náš stát...

7. února 2009 v 20:10 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Senzacechtivými médii proběhla informace o špiclování mobilních telefonů, které má na svědomí novela zákona o elektronických komunikacích, ale to je z celého dokumentu jen ta nejúsměvnější pasáž.

Jen se jedná o další z projevů nekončící války koalice s opozicí. Vládní návrh tvrdě napadla opozice s tím, že se jedná o zásah do občanských svobod, vláda se bránila tím, že novela je nutná kvůli Evropské unii, a přešla do ofenzivy, když napadla samotný vznik zákona v roce 2005, tedy ještě za minulé vlády. Žabomyších válek našich představitelů se již zřejmě nezbavíme, podívejme se ale podrobně na reálný stav právě tohoto zákona:

Situace: 2005 - 2008
Vše začalo předpisem 485/2005 Sbírky zákonů, který vešel v platnost 7. prosince 2005. Tehdejší ministryně informatiky Dana Bérová podepsala zákon, který je původcem samotného pojmu špiclování v novodobé historii ČR. V té době totiž vznikla povinnost operátorů uchovávat a předávat určitý typ informací. O jaký typ informací se jedná, to je podrobně popsáno v § 2. Shrnutím odstavce zjistíme, že operátor musí uchovávat telefonní číslo, IMEI (jedinečné číslo mobilního telefonu), vazbu mezi telefonním číslem a IMEI a informace o BTS (vysílači, ke kterému se připojuje mobilní telefon). Přitom právě informace o BTS jsou velmi podrobné - geografické souřadnice, azimut antén, slovní popis umístění apod. Stát tedy monitoruje nejen hovory, ale i e-maily a instant messengery jako je právě ICQ, Skype a jim podobné IM.

Z těchto informací lze pak zjistit, které telefonní číslo (případně koho mobilní telefon - hardware) volalo na které číslo, navíc odkud a kam se při hovoru pohybovalo a kdy se tak stalo. Navíc musí operátor uchovávat i řadu dalších informací, například číslo dobíjecího kuponu (při pečlivém šmírování se dá dohledat, kde byl zakoupen a pokud je na prodejním místě bezpečnostní kamera, i kdo ji koupil ) předplacené karty atd. Zákon se tedy netýká jen samotných mobilních telefonů, ale i pevných telefonních linek a samozřejmě i veřejných telefonních automatů.

Tyto údaje předá operátor bezodkladně, když o ně oprávněný orgán požádá. K předání výše zmíněných informací tedy není třeba žádné schválení soudem. Osoba, o které jsou informace předány, nemusí být vůbec soudně stíhána nebo z něčeho obviněna, dokonce ani nemusí být podezřelá.
O těchto informacích ale zákon mlčí. Orgán požádá a operátor bezodkladně dodá.

Čtvrtý paragraf zákona říká, že údaje se uchovávají po dobu šesti měsíců, není-li stanoveno jinak. Nic však neříká o tom, jak dlouho by měli data uchovávat operátoři.
Pro jistotu doplním, že se stále jedná jen o výše uvedené informace - v žádném případě nejde o obsah hovorů či SMS zpráv. V tomto případě se již jedná o odposlechy, a pak je samozřejmě nutné získat soudní povolení.


Na dotaz odpověděla Jitka Pacolová, mluvčí společnosti T-Mobile Czech Republic
S navýšením počtu dat stoupnou i náklady na jejich archivaci. Tyto náklady platí stát. Jaké byly v loňském roce a jaké jsou odhady pro příští rok?
Detailní informace není bohužel veřejná. V žádném případě se však nejedná o stovky milionů, jak bývá občas mylně uvedeno. Pohybujeme se v řádech desítek milionů a ani nově uchovávaná data žádný zásadní zlom nepřinesou.

Co si může policie vyžádat bez soudního příkazu?
Jde o řadu informací, např. informace k uzavřeným účastnickým smlouvám, lustraci zákazníka apod. Ani pro výpis telekomunikačního provozu není soudní příkaz nutný, samozřejmě pouze za předpokladu, že dá uživatel k vyžádání výpisu souhlas.

V zákoně se píše, že výpis si vyžádá "oprávněný orgán". Znamená to, že tyto informace poskytnete jakémukoliv policistovi?
Poskytování tohoto typu informací probíhá podle přesně stanoveného procesu. Veškeré požadavky jsou vyřizovány cestou jediného kontaktního bodu, a to jak na straně policie, tak i operátora. Specializovaný policejní útvar se sám stará o distribuci informací uvnitř PČR. S policistou, který má k dispozici soudní příkaz, prakticky vůbec nepřijdeme do styku.

Novela...? Spíš upřesnění, než zpřísnění
Zásadní změnou v novele z letošního roku je povinnost operátorů uchovávat informace i o - slovy zákona - "neúspěšných pokusech o volání". Lidově řečeno se jedná o prozvonění, tedy když operátor spojí hovor, ale ten není uskutečněn. Právě kvůli tomuto doplnění dělá opozice největší humbuk. Milan Urban z ČSSD se bojí zásahu do občanských svobod právě kvůli této novele, za jeho vlády přijatý zákon z roku 2005 mu však zřejmě nevadí.

Tisková mluvčí T-Mobilu také prozradila, že co se týče objemu uchovávaných dat, nárůst bude asi 40 %. Až do této doby totiž T-Mobile (stejně jako Vodafone) prozvánění nijak neuchovával ani nezaznamenával, což se s novelou musí změnit.
Zákon nově také říká, co se bude dít s údaji po uplynutí stanovené doby. Doba uchování provozních a lokalizačních údajů nesmí být kratší než šest měsíců a delší než dvanáct měsíců.

Mobil...? To je doopravdy jen špička šmírovacího ledovce.
Je doopravdy zvláštní, že politicky orientovaná média se věnovala především výše zmíněné problematice. Při pohledu na celý zákon to vypadá trochu jako kauza na objednávku. Důvod: když čtu ve vyhlášce dále, narazím v § 2, odstavci 4 na rozsah ukládání informací souvisejících s "elektronickou komunikací s přepojováním paketů" - lidově řečeno s internetem. Celý obsah odstavce jsem raději vložil do infoboxu, abych i udělal představu o detailech zákona.

Když totiž byl podobný zákon schválen v Německu, vyvolalo to bouři nevole a kritiky, obránci lidských práv bili na poplach, německé noviny byly plné článků o špiclování. U nás si v roce 2005 tohoto zákona nikdo z investigativních a politických novinářů raději ani nevšiml. Podrobně se proto podívám na to, co jednotlivé body a odstavce znamenají.
V bodě a) jsou úkoly pro poskytovatele internetu. Ze zákona vyplývá, že provider musí uchovávat informace o uživateli a také službě, kterou provozuje (číslo portu). Z těchto záznamů lze tedy určit, kdo, kdy a kam byl připojený. Tajemstvím tak zůstává "jen" obsah.

Bod b) a c) se týká poskytovatelů e-mailů. Ti musí pečlivě uchovávat informace o každém e-mailovém účtu a monitorovat, komu je pošta zasílána, jakým protokolem, kolik dat se přeneslo a (toto je velmi znepokojující : ) jaký byl způsob šifrování.
V USA byl předložen ke schválení zákon, který se zabývá návrhem, že ten, kdo bude odesílat šifrované e-maily, či bude šifrovat jakoukoliv jinou komunikaci, bude trestně stíhán.

INFO - Citace vyhlášky 485/2005 Sb.

(4) U sítí elektronických komunikací s přepojováním paketů se uchovávají údaje o uskutečněné komunikaci
a) u služeb přístupu k síti s uvedením typu připojení, identifikátoru uživatelského účtu, identifikátoru zařízení uživatele služby, data a času zahájení připojení, data a času ukončení připojení, zájmových identifikátorů (například IP adresa, číslo portu), statusu události (například úspěch, neúspěch, řádné nebo mimořádné ukončení připojení), množství přenesených dat (v příchozím směru/v odchozím směru),
b) u služeb přístupu ke schránkám elektronické pošty s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, uživatelského účtu, identifikátoru zprávy na poštovním serveru, data a času zahájení komunikace, adresy elektronické pošty odesílatele, adres elektronické pošty příjemců, identifikátoru protokolu elektronické pošty, množství přenesených dat, informace o použití zabezpečené komunikace,
c) u služeb přenosu zpráv elektronické pošty s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, identifikátoru serveru elektronické pošty, data a času zahájení komunikace, adresy elektronické pošty odesílatele, adres elektronické pošty příjemců, identifikátoru protokolu elektronické pošty, množství přenesených dat, informace o použití zabezpečené komunikace,
d) u serverových služeb s uvedením identifikátoru zájmového uživatelského zařízení, identifikátoru uživatelského účtu, data a času požadavku na službu, veškerých identifikátorů serveru (zejména IP adresa, úplné doménové jméno FQDN), požadovaných identifikátorů URI nebo typu služby, dodatečných parametrů identifikátorů URI nebo služby, použité služby, množství přenesených dat, metody a statusu požadavku na službu,
e) u dalších služeb elektronických komunikací (zejména u služeb typu chat, usenet, instant messaging a IP telefonie) s uvedením veškerých identifikátorů komunikujících stran, transportního protokolu, data a času zahájení komunikace, data a času ukončení komunikace, použité služby, množství přenesených dat.

Internetových služeb se týká bod d). Kdo provozuje server, ten musí uchovávat informace o svých návštěvnících, využitých službách a opět o množství přenesených dat.

Ani služby instant messenger - jako ICQ nebo Skype se podle bodu e) zákona nevyhnou shromažďování informací. Chtějí-li dodržet literu zákona, musí uchovat informace o tom, kdo, kdy a s kým se bavil.

Je zajímavé, že před třemi lety nevznikla u žádného z investigativních novinářů žádná kauza a zákon nebyl nijak a v žádném tisku propírán.

Prezident: Schváleno

Výše zmíněnou novelu podepsal prezident 25. 6. 2008 a 4. 7. 2008 byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů.Tato novela však nepřináší nic zásadního - opravuje jen nedostatky původního zákona a rozšiřuje ukládání dat i o prozvánění. Z mého pohledu je toto zcela zanedbatelné rozšíření v porovnání s tím, co je v zákoně již od roku 2005.
Bezpečnostní doporučení: "Rozmyslete se, komu zavoláte, koho prozvoníte, komu pošlete e-mail a kolika bity a jak jej zašifrujete, jakou webovou stránku navštívíte nebo komu napíšete přes ICQ.
Slovy George Orwella: "Ať je kdekoliv, ať spí či bdí, pracuje či odpočívá, ať je v posteli či ve vaně, může být sledován bez varování, aniž ví, že je sledován."