Leden 2009

Poplatky ve zdravotnictví u nás a v Německu srovnání 2008

24. ledna 2009 v 19:18 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Jaký je rozdíl mezi poplatky ve zdravotnictví u nás a v SRN?
Tady máme socialistický kapitalismus, tam je sociální kapitalismusa v tom je velký rozdíl. Tam nemají nějaké Cikrty či Julínky, ale sestavení celého systému přenechali odborníkům. To, co z toho vzniklo, je sociálně spravedlivé a přijatelné pro všechny. Nikdo není znevýhodněn a každý přispívá na zdravotnictví dle svých možností. U nás nejvíce sociálně nespravedlivé je právě to, co oba Tomášové vychvalují jako největší přednost: - hranice 5.000 Kč pro každého. Určení ochranné hranice poplatků pevně stanovenou výší 5.000 Kč je sociálně nespravedlivé. Pro toho, který má roční příjem 500.000 Kč, je to jedno procento z příjmu. Ten, kdo má ale příjem jen 100.000 Kč, je to už 5% a platí tedy pětkrát více. Aby k této nespravedlnosti nedošlo, mají to v Německu stanoveno pevně v procentech. Jsou to prokaždého 2% z ročního přijmu, pro chronicky nemocné 1%.U každého je tedy hranice individuálně stanovena dle jeho příjmů. Kdo může platit více, platí více, kdo méně, platí méně. Platby zdravotního pojištění taky nejsou stanoveny u všech stejnou pevnou sumou, ale vypočteny procentuálně z platu.
Tak by to mělo být i u hranice poplatků. Pokud je to jinak, je to stejně nespravedlivé, jako kdyby se stanovila daň ze mzdy pro všechny stejnou sumou, třeba 8.000 Kč. Ten s příjmem kolem 60.000 Kč by měl důvod se smát, ten s učitelským platem kolem 20.000 Kč by už takový důvod mít nemusel. Stanovit nějakou hranici, či odvod nějaké daně tak, aby to bylo sociálně spravedlivé pro všechny plátce, nejde jinak než procentuálně. Na to zřejmě nikdo nepomyslel.
Další drzostí je vyžadování placení od bez příjmových skupin, např. od dětí. V SRN platí až od 18 let. Předpokládá se, že potom už dítě má vlastní příjem a pokud ne, tak má už nárok na sociální podporu, ze které musí rovněž platit, a to zase až do výše jen 2% (chronicky nemocní 1%). Pokud by ministr Tomáš Julínek vyžadoval, aby za děti platili rodiče, byl by to zase další případ diskriminace rodičů s nedospělými dětmi. Museli by platit dvakrát, jednou za sebe a jednou za děti. Ti s dospělými dětmi by byli zvýhodněni.
Dalším protiústavním krokem je zavedení trestu odnětí platu ve výši tří dnů pro každého nově onemocnělého. To přece nemůže být paušálně zakotveno v zákoně. Takto by mohl trestat jenom soud a musel by případ posuzovat individuálně, pokud by k nějakému zneužití ze strany pacienta opravdu došlo. To je přece nespravedlivé trestat s viníky i poctivé. Typický případ pro soud pro lidská práva ve Štrasburku.
A ještě jedna otázka. Bude muset pacient platit první 3 dny za pobyt v nemocnici, když za tyto tři dny nebude mít žádný příjem? Pokud ano, kde má na to vzít peníze? V Německu prvních 6 kalendářních týdnů je nemocný placen svým zaměstnavatelem ve výši přibližně 95% z čisté mzdy. Potom ho platí nemocenská pojišťovna přibližně 75% z hrubé mzdy. Kdo by toho zneužíval a přitom třeba pracoval načerno, může být i vyhozen ze zaměstnání. Způsobenou škodu samozřejmě musí nahradit.
Praxe s poplatky ve zdravotnictví ve SRN u lékaře.
Za návštěvu u lékaře se platí paušální poplatek za každé kalendářní čtvrtletí roku ve výši 10 eur. Nezáleží na tom, kolikrát lékaře v té době navštívíte, zdali 3x (jednou za měsíc), či 20x. Pokud tedy k lékaři chodíte průběžně přes celý rok, zaplatíte za neomezený počet návštěv za čtyři čtvrtletí celkem 40 eur. U specialisty, kam vás pošle váš lékař, se neplatí nic. Poplatky vybírá sestra, která je dál posílá zdravotní pojišťovně, u které je pacient pojištěn. Nejsou určeny lékaři, ale na podporu zdravotnictví. Lékař si nemůže přivydělat tím, že by si nechal zaplatit za vystavení receptu. Vystavit pacientovi recept je samozřejmost a součást jeho práce. Ostatně by to bylo i v rozporu se zákonem, kdyby byl lékař placen dvakrát. Jednou zdravotní pojišťovnou a podruhé samotným pacientem. Poplatky jsou plně započítány do nejvyššího možného zatížení pacienta (ochranný limit).
Poplatky za léky a obvazový materiál.
Platí omezení na nejvýše 10 eur za lék a materiál. Za každý lék, který je na doplatek, se tedy platí 10% z jeho ceny, nejméně však 5 eur a nejvýše 10 eur. Pokud by tedy cena léku byla 300 eur, pacient by nezaplatil 30 eur, ale jenom 10 eur. Poplatky rovněž nejsou určeny lékárníkům, ale pro zdravotnictví jako takové a odevzdány zdravotním pojišťovnám. Jsou plně započítány do hranice nejvyššího zatížení (ochranný limit) bez ohledu na to, jestli by si mohl pacient vybrat lék bez doplatku. Zdravotní pojišťovna do toho nemůže mluvit a musí uznat lék, který lékař pacientovi předepsal a doplatek do limitu započítat.
Poplatky za pobyt v nemocnici.
Za každý den pobytu v nemocnici se platí 10 eur, ale jenom do výše 28 dní v roce. To znamená, že ten, kdo bude ležet v nemocnici 14 dní, zaplatí 140 eur, ten, kdo si poleží v nemocnici 3 nebo 10 měsíců v roce, zaplatí nejvýše 280 eur. Poplatky jsou rovněž určeny výhradně na celý systém zdravotnictví. Nemocnice musí poplatky převést na účet pojišťovny. Povinnost platit má každý občan starší 18 let. Aby byl poplatek sociální (někdo může zaplatit více, někdo méně), je vypočtena jeho nejvyšší výše z ročního příjmu pacienta a je pevně stanovena na 2 procenta z jeho ročního příjmu. Je to hranice nejvyššího možného zatížení pacienta, kterou může bez nepříznivých sociálních následků ještě snést. U každého je samozřejmě jiná, a sice podle výše jeho příjmu. V tom je sociální spravedlnost pro všechny. Výjimkou jsou zdravotně postižení a chronicky nemocní, u kterých je limit nejvyššího zatížení poloviční, tedy 1% z jejich příjmů.
Příklad výpočtu limitu.
Kdo má roční příjem 20.000 eur, musí státu ročně přispět na zdravotnictví dvěma procenty, což je 400 eur. Pokud je dlouhodobě nemocný, tak jen jedním procentem, což je 200 eur. U důchodce s ročním příjmem 10 000 eur je to 200 eur, resp. 100 eur, pokud je chronicky nemocný. Vše, co za rok zaplatí přes tuto hranici, je mu zdravotní pojišťovnou vráceno.
Vyúčtování přeplatků.
Každý pacient dostane u lékaře, v lékárně, v nemocnici, všude, kde platí poplatky, stvrzenky, které si uschová a příští rok odevzdá v nemocenské pojišťovně, která vše přepočítá. Co je zaplaceno přes limit, poukáže do šesti týdnů pacientovi na jeho účet. Když zaplatil méně, tak samozřejmě k pojišťovně nejde. Pacient už předem ví, kolik dostane, protože si to sám dokáže podle svých příjmů a stvrzenek spočítat. A ještě na doplnění.
Dlouhodobě, chronicky nemocný je ten, který je nejméně jeden rok v léčení stejné nemoci a nejméně jednou za čtvrt roku u lékaře na prohlídce, pro léky či radu. Např. diabetici, dále duševně, či tělesně postižení, připoutaní na lůžko apod. Pro pobyt v lázních a léčebných ústavech platí totéž jako při pobytu v nemocnicích. Lékař z poplatků nic nedostane, a proto není narušen vztah mezi ním a pacientem. Ordinace a nemocnice jsou jen výběrčími poplatků pro nemocenské pojišťovny.
Zdroj: ZDE
a ZDE

Lisabonská smlouva aneb s Evropskou unií na lampárnu

24. ledna 2009 v 12:40 | Dušan Streit |  Události, komentáře a odkazy
Už máte dost Bursíka i Kateřiny Jacques, deroucí se do vlády, a těšíte se, že po vobách tato obskurní pidistrana zmizí? Máte dost lidoveckých podrazů a nemůžete se dočkat, až se nedostanou do parlamentu?
Myslíte, že až se tak stane, zbavíte se nesmyslných klimatických balíčků, jdoucích proti ekologické šetrnosti a přinášejících jen klientelismus, přerozdělování ve prospěch zvýhodněných pijavic a dodatečná zdanění? Domníváte se, že pak bude odblokována výstavba dalších bloků jaderných elektráren? Těšíte se, že místo řepkové monokultury budou pole opět pestrá a zemědělství rozmanité? Nemůžete se dočkat, až vám ekopaliva nebudou zdražovat pohonné hmoty a zkracovat životnost motorů?
Stejně tak mnozí z nás by už rádi nechtěli v souvislosti s církvemi slyšet o tom, že by dnešní generace a jejich potomci a prapotomci měli ze svých daní hradit stovky miliard historicky velmi sporných majetkových nároků. Nechtěli by, aby se i u nás do politiky prosazovalo tmářství, jak je aplikováno třeba v Polsku. Málokdo si přeje, aby tyto menšinové názory byly prosazovány vyděračskými koaličními prostředky, a to bez ohledu na to, zda je u moci levicová či pravicová vláda.
Ale chyba lávky. I kdyby se naplnil pravděpodobný scénář a zelení a lidovci by se po příštích volbách do parlamentu nedostali, tak zelené a křesťanské politiky, implantované k nám prostřednictvím legislativy a direktiv Evropské unie se nezbavíme. Ba co dím, Lisabonská smlouva rozšiřuje evropské pravomoci i na otázky sociální politiky, energetiky, nepřímých daní, justice, bezpečnosti, vojenských otázek, dokonce také zahraniční politiky. Dále dovoluje zasahovat i do otázek jako jsou ochrana a zlepšování lidského zdraví, průmysl, kultura, cestovní ruch, všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež, sport i civilní ochrana. Není prostě oblasti, v níž bychom mohli hledat suverenitu státu, jíž je nadán z vůle voličů.
Lisabonská smlouva váhu českých hlasů snižuje na polovinu, zatímco německou zdvojnásobuje. Odebírá členům, tedy i nám, právo veta. Evropská legislativa bude dokonce nadřazena naší ústavě. Domácí parlament bude jen převodovou pákou vůle Unie, nebude mít prostor pro odlišnou národní politiku. Ale jak známe devótní české byrokraty, svou iniciativu budou vybíjet na zpřísňování evropských norem, jimiž se budou zaštiťovat (viz koblihová válka aj.).
České hlasy v europarlamentu budou představovat 2,9% hlasů a tento podíl bude s rozšiřováním Unie dále klesat. Když vypráskáme zelené při volbách do europarlamentu, tak jich tam v současné době je čtyřikrát více, než má kvótu celá Česká republika. Po lisabonských změnách by to vyšlo pochopitelně hůř. Když se nedostanou za náš stát do europarlamentu ani lidovci, tak i kdyby byli vygumováni z domácí politiky, nic se našimi volbami nezmění. V europarlamentu jsou rozhodující silou. Však také křesťanství ve velkých zemích jako je Německo, Itálie, ale i Polsko je schopno zcela pohltit český ateismus, budeme-li v jednom pytli.


Nesmíme zapomenout, že v Evropě téměř nejsou pravicové strany, které by nebyly napojeny na církve. Protiváhu jim vytvářejí socialisté, na které tolik spoléhá Špidla a Paroubek. Protože členové těchto stran neprošli reálnou socialistickou zkušeností, svými autoritářskými tendencemi nás budou vracet k něčemu, z čeho jsme se před 20 lety vymanili. Ta plíživá ztráta svobod už je zřetelná dnes.
Takže nabubřelost Cohn-Bendita (francouzského zeleného teroristy) a Pötteringa (německého křesťanského předsedy europarlamentu), kteří se u našeho prezidenta chovali jako na inspekční cestě v gubernii, byla zcela příznačná vzhledem k tomu, co nás čeká. V Unii jsme opravdu pro srandu králíkům a nikdo se nikdy na naše skutečné názory - a nedejbože zájmy - ptát nebude.
Pak zjistíme, že ten Bursík a Špidla byli sice tragické figury, ale aspoň jsme měli příležitost je svou nevolí politicky odepsat. U Cohn-Bendita a Pötteringa tuto šanci mít už nebudeme. Málokdo ví, jakvůbec vypadají. U nás na některé nepořádky jsou aspoň kontrolní instituce. Co s penězi, které v několika řádech převyšují domácí poměry, se děje v Bruseli, to už je zahaleno neprůhlednou clonou. Vzpomeňme na francouzskou komisařku Cressonovou, ale to byl jen povrch ledovce. Naplní se tak přání těch hlupáků, co u vědomí domácích nepořádků vzývají cizí supervizi a volají po cizí moci. Tím se ovšem připraví o vliv i naši voliči. Po 20 letech si tak budeme muset zvykat zase na totéž, co už jsme zažili, jen s tím rozdílem, že místo Moskvy bude nezměnitelné přicházet z Brusele.
A my se můžeme obracet leda tak na lampárnu.


PS: Bursíka ani Kalouska bychom jako voliči stejně nevytrestali už dnes. Přinejhorším budou vykopnuti jako Špidla nahoru nebo se usídlí v nějakých institucích, jež budou parazitovat na evropské přerozdělovací mašinérii. Na tomtéž pracuje Topolánek. Třeba ho, když bude loajální, Sarkozy, Merkelová nebo Barroso odmění nějakou eurotrafikou.


PPS: Na věci nic nemění, že než jsem dopsal článek, místo Kareřiny Jacques se do vlády dere Michael Kocáb. Nevím, co je horší.

Policie dostala svolení na dálku kontrolovat počítače občanů

24. ledna 2009 v 12:36 | Oldřich Klimánek |  Události, komentáře a odkazy
Podle rozhodnutí Rady Evropské unie mohou policejní složky útočit na osobní počítače občanů. Zelenou pro tzv. "prohledávání na dálku" teď sice dostala britská policie, ale jedná se i o povolení na úrovni celé Evropské unie.
Policie i tajné služby na území Spojeného království mohou napadnout počítače podezřelých osob i bez povolení soudu. Tak zní rozhodnutí Rady Evropské Unie. Požadavek k tomuto úkonu vzešel z britského ministerstva vnitra, které teď čelí velké kritice kvůli možnému narušování soukromí nevinných lidí. Úřady se navíc snaží o to, aby policie dostala povolení počítače prohledávat i z dalších členských států Unie. Mezi prvními, kdo na problematiku upozornil, byl britský server The Indenpendent.

Policejní hackování

"Hackování" (zde jde ale o crackování, ale používejme i nadále "zdomácnělý" pojem hackování) počítačů podezřelých osob není v dnešní době ničím novým. Rozvoj technologií a nástup závažné trestné činnosti do oblasti kyberprostoru si určité obranné kroky policie žádá. Ta se nařčení z porušování soukromí lidí kybersledováním brání slovy, že prohledávání obsahu počítače na dálku vede často k úspěšným vyšetřením případů závažných trestních činností a že díky němu se daří například rozbíjet sítě pedofilů.
Doposud však k hackování počítačů podezřelých osob vyšetřovatelé museli mít povolení soudu ― z tohoto důvodu tak případů prohledávání na dálku nebylo moc. Různé organizace se teď ale bojí toho, že v důsledku zavedených změn, kdy ke sledování není potřeba rozhodnutí soudu, kybersledování zažije velký rozmach a že nebude nikým regulováno.

E-mail, podstrčená webová stránka, odposlech WiFi

Otázka, která lidi zajímá asi nejvíce, zní: "Jak policie dosáhne toho, že se podezřelým osobám připojí do počítače?".
Při debatách o zabezpečení počítačů a ochraně dat se vždycky zákonitě dojde k bodu, jehož předmětem je sám uživatel. Ten je totiž skoro ve všech případech tím nejslabším článkem. Většina uživatelů osobních počítačů je nezkušených; stahování neznámých instalačních souborů, instalace všemožných programů, otevírání e-mailových příloh, neopatrný pohyb na webu, otevírání neznámých webových adres v těle e-mailové či instantních zprávy... To vše je známým rysem chování nezkušených uživatelů počítačů.
A právě tohoto zneužívají různí záškodní útočníci k proniknutí do systémů, kdy od obětí získávají hesla k různým účtům, čísla platebních karet aj. A tyto tzv. sociotechniky, jimiž útočníci klamou své oběti, používají i vyšetřovatelé k "prohlídce na dálku".
Vyšetřovatelé podezřelou osobu mohou proklepnout stejnými způsoby. Nejsnazší je cesta přes elektronickou poštu. Podezřelému odešlou e-mail a připojí k němu program, který se po spuštění usídlí v počítači a začne pracovat. (O takovýchto programech se obecně hovoří jako o malwaru ― z anglického spojení malicious software, škodlivý software ―, ale malwaru pro policejní účely se spíše říká "policeware"). Alternativní způsob, jak podezřelou osobu donutit k nevědomé spolupráci, je v e-mailu poslat odkaz na webovou stránku, která jen na oko vypadá jako stejně tematicky zaměřená stránka, jaké podezřelý navštěvuje (jedná-li se o podezřelého pedofila, podstrčenou stránkou může být "jakoby web s tématem dětské pornografie", ze kterého si program vlastně dobrovolně stáhne sám, byť si myslí, že jde o nějaký užitečný/nutný nástroj pro komunikaci s webovou stránkou).
Mezi nejčastější funkce sledovacího softwaru patří monitorování pohybu podezřelého a jeho činnosti na webu (zda například nenavštěvuje takové webové stránky, které porušují platné zákony, co na nich dělá, s kým komunikuje, co na ně/přes ně odesílá a stahuje apod.) nebo kontrola e-mailové komunikace (obsah zpráv, kontakty, přílohy).
Komplexnější sledování pak spočívá v instalaci tzv. keyloggeru, programu, který sleduje všechny stisknuté klávesy. To znamená, že vyšetřovatelé vědí o všem, co podezřelý na svém počítači píše (dokumenty, e-maily, webové adresy, chaty, …). Získaná data pak odesílá na servery vyšetřovatelů, kteří je analyzují.
Mezi další funkce podstrčených programů patří samozřejmě kontrola obsahu disku, kdy program prozkoumává obsah dokumentů, vyhledává klíčová slova, nebo podezřelé názvy videosouborů apod. Policie k průniku do systému údajně často využívá i dnes velice rozšířené nezabezpečené bezdrátové sítí.
Lidé navíc často nevědomky v domácí síti sdílejí dokumenty a není-li opravdu taková bezdrátová síť zabezpečena, nebo je-li zabezpečena slabě, pro policii není žádný velký problém se k obsahu pevného disku podezřelých osob dostat.

Soud nic nemusí schvalovat. Povolení po celé EU?

Povolení k prohledávání počítačů a sledování podezřelých v kyberprostoru nemusí vydávat soud, ale stačí, když s akcí souhlasí vrchní policejní komisař. Jak deník The Independent upozorňuje, evropští ministři se v prosinci v zásadě shodli, že kontroly počítačů podezřelých osob povolí napříč celou Evropskou unií. Podrobnosti návrhu ještě nejsou známy a britské ministerstvo vnitra s ministry Evropské unie na celém dokumentu stále pracuje.
Různé organizace zaměřené na lidská práva před praktikami policejních složek varují. Například britská organizace Liberty (známá i jako Národní rada za svobodu občanů) upozorňuje, že neexistuje žádný regulátor těchto kybernetických sledování a že rozhodnutí o prohlídkách počítačů na dálku by pořád mělo být v rukou soudu. "Prakticky neexistuje rozdíl mezi sledování na dálku a tím, že vám někdo vyrazí dveře, prohrabe vaše dokumenty a odnese pevný disk počítače," zní z vedení této organizace.
Mezi lety 2007 a 2008 se britská policie nabourala do počítačů podezřelých osob v Anglii, Walesu a Severním Irsku celkem 194krát. Z toho 133 případů se týkalo domácích počítačů, 37 průniků proběhlo ve firmách a 24 v hotelových pokojích.

Havlova pomsta jménem Kocáb

17. ledna 2009 v 16:02 | Dušan Streit |  Události, komentáře a odkazy
Topolánek režíruje další díl Havlova absurdního dramatu o složení české vlády. Už předchozí díly byly fraškou. Leč ten Kocáb, to už je opravdu gól. Kdyby mi někdo řekl, že po parlamentních volbách vyhraných ODS, bude exprezident intoxikovat vládu Schwarzenbergem, Vondrou, Bursíkem a ještě i Kocábem, snědl bych volební lístek.
Ve vládě chybí namátkou ještě aspoň Mejstřík, Štětina, Zlatuška, Švejnar, možná i Šípek s Kaplickým. Jako člena-korespondenta si dovedu představit i Dalajlámu. Myslel jsem, že nic horšího než příslovečná Džamila a zpívající ministryně obrany být nemůže. V případě Kocába jsem se asi opět mýlil.
Je příznačné, že v době, kdy byl Havel prezidentem, někteří jeho kamárádi měli v té době na práci, aby navršili majetek. Schwarzenberg, bývalý Havlův "kancléř" a přítel nadace Vize 97, se stal nejen význačným restituentem, ale i spolumajitelem Becherovky. Paradoxní je, že do politiky začal fušovat až jako Havlova pomsta Klausovi. Nechutně se k tomu propůjčil Topolánek. Kocáb zase prodal investiční společnost spravující jím a Kratochvílem založený - a později za jejich přítomnosti vytunelovaný - privatizační fond TREND. Z této kauzy nám možná utkvěly v paměti nechutnosti kolem vlastnictví Kotvy. Za tuto investiční společnost založenou za 1 milión korun měli získat sumu mezi 190 a 318 milióny korun. Prostředníkem byl majitel KHB Hálek, který cenu zaplatil z majetku kupovaného fondu. V normálním žargonu se takový člověk nazývá bílým koněm, však také po soudním očištění Kocába s Kratochvílem zůstal nadále trestně stíhaným. Kolem Kocába chodily vyšetřovací orgány po špičkách, pravděpodobně u vědomí, že by ho stejně Havel omilostnil.
Kocáb dostal také volební výprask, když se vzhledem k problemům v hudební kariéře chtěl vrátit do politiky jako senátor kandidující v Praze. Lidi se nedali opít rohlíkem a nenaletěli ani na obehraný mýtus o tom, že měl jakýkoliv vliv na odchod sovětských vojsk z Československa. S Šípkem chtěl prezidentovi na hradním nádvoří vyvěšovat vlajku Evropské unie, která dělá z Evropy Entropu a z Evropanů stádo ovcí oddaných osvícené vůli integračních věrozvěstů. Havlova politika už dávno ve vládě vítězí, jak je zřejmé z jejího vztahu k Lisabonské smlouvě, k radaru, k Rusku, ke Gruzii, k Srbsku, ke Kosovu, k Tibetu, k vlastní vlasti, k multikulturalitě, ke klimaticko-ekologickému náboženství, k nadřazování "politické korektnosti" konzervativním hodnotám, k regulacím a liberalismu nebo k atomové energetice. Je to prostě postmodernistická bezzásadová vláda.
Topolánek převzal i Havlovy manýry, kdy se snaží navodit dojem, že je "přítelem" významných světových politiků. Tím se liší od profesionální Klausovy korektnosti. Bezděčným vytahováním se známostmi s celebritami je stejně trapný. Jen místo Micka Jaggera, Franka Zappy a Madonny si vzal do erbu bratry Mašíny. A to tedy zase raději toho Dalajlámu.
Jen vůbec nechápu, jak všechny tyto události a vazby souvisí s výsledkem parlamentních voleb. Zelená pidistrana, která je v domácí politice na cestě do nicoty, tím oslím můstkem přece být nemůže. Jediný svorník vidím v tom, že tak jako Havel zpronevěřil porevoluční důvěru, tak i Topolánek obelstil své voliče. A oba tak zrazují či zradili zájmy České rebubliky jako suverénního státu.
Převzato z blogu autora, bez úprav. Psáno před úmrtím Kaplického. Ikona u článku: "ministr" Kocáb.