Ropné důvody jihoosetinské války

11. srpna 2008 v 10:38 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Přes Gruzii mimo jiné, vede trasa ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan s kapacitou 1milion barelů denně, a který má zajistit "páteřní" dodávky ázerbajdžánské ropy do Evropy přes Turecko, tedy mimo území Ruska a Íránu.
Ze strategického hlediska mnoho koridorů Rusům na transport nezbývá. Ukrajina je oranžová, Bělorusko od Evropy odřezává Polsko, Turecké zájmy jsou svázány na jedné straně s EU a na druhé s NATO. V Bulharsku a Rumunsku jsou americké základny. British Petroleum má v ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan 30%, státní azerbajdžánská ropná společnost 25%, Unocal 8,9% , Turkish Petroleum 6,5%. Rusko nic. To je jeden ze zásadních a mnoha skrytých důvodů, proč Rusko nemůže ustoupit od záminky, kterou Saakašvili teď Moskvě poskytl, neboť ho tento projekt vyšachovává z klíčové hry příštího půlstoletí, je to také jeden z důvodů, proč se do sporu v Gruzii zamíchali američtí a izraelští vojenští poradci. Ve hře je i Íránská ropa.

V opozici k tomuto projektu je stále projekt ruské "Severní trasy" - projekt z roku 1995, který měl spojit Kaspické moře s ruským černomořským námořním přístavem Novorosijsk. Problém byl, že ropovod měl procházet čečenským hlavním městem Groznyj. V roce 1999 musela být trasa opuštěna po vlně sabotážních útoků čečenských rebelů, bojujících proti Moskvě - ve skutečnosti proti ruským zájmům na dopravě ropy, v závislosti na amerických a britských zájmech. Ázerbajdžánský sektor Kaspického moře je schopen zásobovat ropovody 220 miliardami barelů ropy. Obdobný je stav plynovodů.
Naprosto transparentní je v tomto smyslu analýza ultrakonzervativní: "The Heritage Foundation", ukazující velmi názorně, jak se pomocí etnických válek v regionu dá zamezit transportu ropy a plynu do Evropy - nebo ji podřídit americké kontrole... Ukazuje zároveň, jak důležitý je rozdělený Kypr, který dává Turecku možnost kontroly námořní trasy z tureckého přístavu Ceyhanu. O demokracii, lidská práva či svobodu, případně právo menšin na sebeurčení vůbec nejde. Jde o kontrolu dodávek klíčových surovin Evropě. Jde o geopolitiku. Proto existuje existenční zájem evropských zemí a amerických "přátel" v Evropě na vojenských dodávkách do Američany rozeštvaných regionů.
Bohužel, soupeří se ale i mezi evropským a americkým vlivem. Nic není zadarmo a nic se neděje náhodou... V centru vší té válečné vřavy je boj o vliv na ázerbajdžánskou a gruzínskou politiku. Nicméně - ani Putin, ani Medveděv nejsou totéž, co poslušný opilec Jelcin.
Zdroje EIA/CIA : Zde , zde , zde , zde a zde
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama