Květen 2008

Uznání

26. května 2008 v 12:20 | darny |  Události, komentáře a odkazy
A je to tady! Česká republika uznala samostatné Kosovo. To vyhlásilo nezávislost 17. února 2008 a uznalo je posud přes čtyřicet států včetně Spojených států amerických a většiny členů Evropské unie. Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg dosáhl svého. Je to problém? Nejspíše ano, a v několika rovinách včetně etické.

Správce zahraničních věcí už několikrát dokázal, že jeho šlechtický původ zdaleka neznamená aristokratického ducha, jak si představují někteří idealističtí komentátoři znechucení politickou kulturou našeho prostředí. Po návratu Jiřího Čunka do vlády Schwarzenberg nesplnil slib, neboť z funkce neodstoupil, ačkoli se tím mnohonásobně zaklínal. Jím sponzorovaná takzvaná kontrola účtů předáka KDU-ČSL, již svěřil americké detektivní kanceláři, není než pouhopouhá fraška. Ohledně Kosova mne zaujal jeho, již bych řekl charakteristický výrok á la "chytrá horákyně" v tom smyslu, že český stát počká, až Prištinu uznají další, a pak se přidá.

Stalo se, což samozřejmě není překvapením, dokonce je s podivem, jak "dlouho" proamerický kabinet proslulý hrubostí a neschopností komunikovat otálel. Nicméně 21. květen roku tzv. osudových osmiček nám ke cti neslouží. Topolánkova vláda - tento dobře vychovaný žáček USA - snad ani nemohla jinak. Exekutiva, jež se ústy Alexandra Vondry uchyluje k vyhrožování obnovenou vojenskou prezenční službou, nebude-li americký radar, musela nakonec vyjevit sympatie obskurnímu státu vzniklému zejména kvůli přání odcházející Bushovy manicheistické vlády. O kolik totiž vyznívá nepravděpodobněji, že novosvětské detekční zařízení stále odmítané převážnou částí obyvatel neposlouží proti Severní Koreji či Íránu, o tolik je pravdě podobnější, že oslabení Srbska znamená oslabení Ruska na Balkáně, v Evropě.

Navázání diplomatických vztahů s Kosovem působí vysloveně absurdně. Na počátku nestálo slovo čili jednání, ale vojenská operace nazvaná orwellovsky "humanitární bombardování", po níž se humanitární situace objektivně zhoršila. S ohledem na malý rozsah hornatého území, výraznou ekonomickou nesoběstačnost a zaostalost, zločineckou a teroristickou minulost místních vůdčích skupin či porušení mezinárodního práva samotným aktem nepatří pojem "nezávislost" mezi vhodně užité charakteristiky.

Na stranu druhou existují naštěstí i mezi mocenskými elitami České republiky kruhy, jimž není cizí vědomí slovanské národnostní a jazykové spřízněnosti, leč především vědomí tradičního spojenectví mezi Prahou a Bělehradem. Nejde výhradně o vstřícné chování nepoddajných Srbů v krizových letech 1938 a 1968, časech Mnichova a vpádu "bratrských vojsk" Varšavské smlouvy. Ze starších případů česko-slovensko-srbské vzájemnosti připomeňme velkou osobnost generála Zacha či zbraně poskytované během "jara národů", čili roku 1848 štúrovským dobrovolníkům knížetem Obrenovičem.

Zatímco sousední Slovensko neztratilo představu o tom, co znamená etnická nestabilita státu, a odmítá se spolu s Rumunskem, Kyprem či Španělskem podílet na pokračující balkanizaci Balkánu, Česko tak činí. Tenhle předprázdninový počin naší vlády nese bohužel hlubokou symboliku.

Chlap s gulama vzal Kosovo hákem

26. května 2008 v 12:19 | Lubomír Zaorálek |  Události, komentáře a odkazy
Marně postávali odboráři před Úřadem vlády. Ministři si z nich ve středu udělali dobrý den. Aby měli od nich pokoj, odjeli zasedat do čtyřhvězdičkového hotelu Prince de Ligne v Teplicích. Jeden z ministrů si v televizi postěžoval, že mu tam přece jen chybí ke spokojenosti fitness a bazén. Demonstrací v Praze sice přibývá, ale vláda dala najevo, že před tímhle hlukem dokáže utéct a vesele si bude vládnout, "ať se práší za kočárem". Dokonce se vláda pustila do mimořádných bodů, které vůbec na programu nebyly. Co takhle uznat nezávislost Kosova?

Kosovo - to mohl být první významný pokus najít společný postup opozice i koalice. Připomenu jen, že ve sněmovně bylo před dvěma měsíci přijato usnesení, na kterém se shodli poslanci průřezem všech politických stran. Sněmovna požádala vládu, aby respektovala rezoluci OSN 1244, která garantuje integritu Srbska včetně Kosova, a zároveň vládu vyzvala, aby ve věci Kosova hledala řešení, které by bylo v souladu s mezinárodním právem.

Pamatuji si, že ministr Alexandr Vondra sám ve sněmovně řekl, že je v této věci rozpolcen, a souhlasil, že o stanovisku České republiky budeme dále jednat. Ministr Schwarzenberg na zahraničním výboru dal slovo, že dřív, než předloží vládě návrh na uznání nezávislosti Kosova, přijde tuto věc znovu projednat do zahraničního výboru. Dostali jsme od představitelů vlády slib, že po volbách v Srbsku 11. května se znovu sejdeme a budeme jednat o další strategii České republiky vůči Kosovu. Balkán je totiž prioritou české zahraniční politiky, proto určitě stálo za to hledat v diskusi shodu.

Způsob, kterým vláda Kosovo nakonec spláchla, přes všechny sliby, dohody a šlechtická slova, je projevem stejné superarogance, jakou vláda projevila, když bez řádného projednání prohnala sněmovnou balíček reformy veřejných financí, stejné superarogance, se kterou se nyní pokouší sfouknout ve sněmovně bez široké dohody unikátní státem garantovanou hypotéku pro církve na šedesát let ve výši téměř tři sta miliard.

Jak řekl nedávno poslanec Raninec z vládní ODS: "Pokud je něco opravdová superpriorita, tak se o tom ani s námi poslanci ODS vůbec nejedná." Chápu, že jako poslanec opozice bych chtěl příliš, když takto naříkají i poslanci největší vládní strany. I oni dnes bezpochyby dosvědčí, že také jim ministr Schwarzenberg sliboval, že je před uznáním Kosova nevynechá. Také oni dnes kroutí hlavou. Není to, jak víme, ale poprvé, co pověstné slovo šlechtice moc nefunguje.

Nic nás ve skutečnosti k tomuto uznání nenutilo. Rada ministrů Evropské unie stanovila, že "členské státy EU rozhodnou o svých vztazích s Kosovem v souladu s národní praxí a mezinárodním právem". To znamená, že každý stát Unie může postupovat podle vlastního uvážení. Prohlášení pana ministra Schwarzenberga v televizi, že kosovští Albánci jako představitelé nové státnosti se po pár měsících osvědčili a obstáli, pokládám za naivní. Když to Schwarzenberg v televizi říkal, za zády v prostřihu mu běžely záběry z ulice v Prištině, kde Kosované mávali rudými vlajkami s orlicí, které jsou státním symbolem Albánie. Kosovští Albánci se přitom zavázali, že tyto vlajky nebudou používat.

Je jasné, že včerejší extrémisté a zločinci, stále napojení na mafii, dobře vědí, že chtějí-li získat lepší podmínky pro své obchody, musí se dnes snažit sekat dobrotu. Ministři české vlády si pravděpodobně příliš nelámou hlavu s obviněním, se kterým přišla ve své nové knize bývalá generální prokurátorka mezinárodního tribunálu Carla del Ponte, která píše, jak představitelé UČK, ze kterých se dnes rekrutuje vedení Kosova, obchodovali s orgány zabitých mladých Srbů. Topolánkovi ani Schwarzenbergovi či Vondrovi tato vážná podezření zřejmě nijak nebrání si zítra s nimi podat ruku a sednout ke společnému stolu.

stínový ministr zahraničí ČSSD

Lubomír Zaorálek

Jak jsem se styděl

26. května 2008 v 12:17 | Václav Klaus |  Události, komentáře a odkazy
Nebývá zvykem, že prezident republiky informuje o svých setkáních s velvyslanci. Mé páteční rozloučení se srbským velvyslancem je však důvodem k výjimce.

Že se s uznáním Kosova Českou republikou nemohu smířit, je dostatečně známé. Velmi mne však zneklidnila slova pana velvyslance Vereše, když mi říkal, že Srbové nebrali nijak osobně, že Kosovo uznaly takové země jako Finsko, Holandsko či Německo, ale krok české vlády že je zasáhl. Stejně tak mne zasáhlo, když pak v rozhovoru připomenul několik příznačných momentů z historie našich dvou zemí. Například to, že

- v období I. světové války T. G. Masaryk jezdil po světě (a zakládal samostatné Československo) se srbským pasem, když mu c.k. Rakousko-Uhersko pas odebralo;

- v průběhu II. světové války byl dědeček pana velvyslance Vereše v Jugoslávii zatčen gestapem za to, že byl známým masarykovcem a benešovcem;

- otec pana velvyslance po válce studoval v Praze a byl po roce 1948 našimi úřady poslán domů, protože se nechtěl zříci svého prezidenta Tita ve prospěch Stalina;

- v srpnu 1968 při našem přepadení vojsky Varšavské smlouvy Jugoslávie jako jediná země mobilizovala.

A nyní pan velvyslanec odjíždí v neděli ráno do Srbska, protože se téměř všemi přáteli opuštěné Srbsko nemůže smířit se středečním krokem naší vlády.

Myslel jsem, že svým rychlým pozváním srbského velvyslance před jeho nechtěným odjezdem vydám alespoň malý signál lidem u nás i v Srbsku, že se na vztazích Čechů k Srbům nic nemění. Byl jsem rád, když mi řekl, že si nesmírně váží toho, že jsem jediný prezident, který něco takového udělal. Netušil jsem však, že se budu také muset stydět.

MfD, 24.5.2008

Václav Klaus

Komu................?

26. května 2008 v 12:05 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Americký radar, zdravotnictví šité na míru americkým firmám, daňový systém zvýhodňující velké firmy, uznání Kosova podle USA.

Toto jsou nejdůležitější body vlády fialové mafie.

Body které prosazují pokradmu ale bleskově.

Komu to splácejí jaký dluh? Není za tím něčí pomoc už v době těsně před volbami?

Uloupené Kosovo

19. května 2008 v 11:30 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Autor: TO NS / chceteje.cz
Dokument, který neměl spatřit světlo světa!


Již delší domu zvažujeme zveřejnění dokumentu České televize, který byl natočen… a uschován do šuplíku - "PRAVDA O KOSOVU" uloupeném Srbům se nehodí dnešní pseudohumanistické propagandě.
Před několika dny jsme dostali odkaz:
"Po mnoha odkladech se měl 17.dubna ve 20.00 hod. na ČT2 vysílat film "Uloupené Kosovo". Tento hodinový dokument o historii a současnosti vyhánění Srbů a dalších nealbánských etnik byl od roku 2004 postupně natáčen v jihosrbských provincií Kosovo a Metochie. Vysílání zastavila šéfdramaturgyně Centra dokumentaristiky ČT paní Darja Macáková a dílo, které již bylo smícháno a otitulkováno, nepustila do schvalovací projekce. Vysílací termíny, které byly původně plánovány, neplatí. Dočkáme se tedy vůbec někdy nebo se "politicky nehodí" ukázat Kosovo jinak, než nám vysvětlují V. Havel, J. Urban, K. Schwarzenberg, J. Ruml a další?
Reportérka ČT žádala ministra K. Schwarzenberga, který chtěl předložit vládě návrh na uznání samostatného Kosova, o jeho reakci na kritiku, že uznání nezávislosti Kosova znamená pro Srbsko tzv. nový Mnichov jako ten pro Československo v roce 1938. Na jeho demagogickou a lživou odpověď, že o Mnichov nejde, protože Češi nevypalovali v Německu vesnice a neznásilňovali ženy, však reportérka nereagovala. Proč?
…………..
A další shoda náhod… autoři serveru chceteje.cz přišli se stejným nápadem, a tak slovo dalo slovo a společná snaha přináší i do vašeho počítače (odkaze ke stažení) film, který nejspíše v televizi nikdy neuvidíte:
http://rapidshare.com/files/115901992/Kosovo.avi
http://rapidshare.com/files/115974941/Kosovo_140MB.avi
a dále ještě článek: http://darny.blog.cz/0802/zlocinna-valka-proti-jugoslavii

Že by už nastala ropná krize?

12. května 2008 v 10:28 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Podomácku si vyrafinujete naftu do auta v ceně 4,50 Kč za litr.

Každý týden cestuje Gordon Elliot asi 35 km do hospody U zajíce a psů v městečku Marple, v hrabství Cheshire, odkud si odváží barel použitého oleje na vaření od své nevlastní dcery. Veze si ho do své osobní ropné rafinérie doma v garáží ve vesnici Leigh u Boltonu. Důchodce nalije olej do přístroje a přidá pár chemikálií.

O 24 hodin později je použitý olej na vaření vyčištěn a přefiltrován a dá se použít jako pohonná látka pro dva Elliottovy domácí automobily, které jezdí na naftu. U benzínové pumpy stojí dnes litr nafty 1,25 liber (cca 40 Kč), litr doma rafinované naftu stojí Elliota 4,50 Kč. Poukazuje na to, že tak ušetří 100 liber (více než 3000 Kč) měsíčně.

Automobily na domácí naftu jezdí výborně, domácí rafinerie se zaplatí za rok a Elliot z toho má radost.

Gordon Elliot (79) je součástí stále rostoucího počtu lidí, kteří reagovali na zdvojnásobení cen nafty za poslední roky tím, že si vyrábějí vlastní recyklovanou "bionaftu". Firmy, které vyrábějí "reaktory" na domácí rafinování nafty, uvádějí, že je po těchto přístrojích velká poptávka.

Domácí rafinérie nafty mnozí považují za pomstu obyčejného člověka vládě, ropným společnostem a úřadům obecně. Nikdo neví, kolik domácích rafinerií nafty nyní v Británii existuje, ale jedna vládní studie odhaduje, že v letech 2005 - 2006 existovalo asi 1400 malých rafinerií, produkujících několik tisíc litrů nafty ročně. Od té doby se cena ropy téměř zdvojnásobila a trh pro domácí rafinerie ropy se rozšířil. Osoby, pracující v ropném průmyslu odhadují, že existuje 35 firem, které rafinují recyklovaný olej komerčně a asi 20 000 lidí si zařídilo, že si odvážejí použitý olej na vaření z místních restaurací a z potravinářských podniků.

Z pohonných hmot pro automobily se ovšem platí státu daň: v Británii byl nedávno změněn zákon, takže občan si smí vyrafinovat 2500 litrů nafty ročně pro vlastní použití bez placení daně. Jak ale cena nafty roste, na trh vstupují kriminální gangy. V Londýně probíhají mezinárodní války o to, kdo dostane použitý olej.

Poptávka roste i od místních úřadů. Londýnská čtvrť Richmond se uchází o firmu, která by byla schopna provozvat celý její vozový park (300 vozidel) s použitím recyklovaného rostlinného oleje.