Duben 2008

Bush si kupoval televizní experty na válku

21. dubna 2008 v 10:37 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Kdo se ve Spojených státech dívá na televizní zpravodajství z Iráku, třeba na Fox News, CNN nebo NBC, měl by být ve střehu a nevěřit zdaleka všemu, co slyší.
Podle listu New York Times americká vláda masivně ovlivňovala vojenské experty předních televizních stanic v USA. A do celé informační mašinerie Bushova administrativa podle svého gusta pumpovala peníze.
Podle New York Times se Pentagon ve zpravodajské strategii soustředil především na vysoké důstojníky na penzi, kteří v televizních a rozhlasových stanicích často vystupují a vysvětlují problémy ze svého oboru. Nejčastěji šlo o Irák a boj s terorismem. NYT ve svém článku uvádí, že k síti Pentagonu patřilo zhruba 75 penzionovaných amerických důstojníků, kteří měli privilegovaný přístup k informacím, čelným představitelům ozbrojených sil a vlády.
List odhaluje důkladný dezinformační systém, který spočívá hlavně na symbiotickém vztahu mezi činností americké vlády a pseuodožurnalistikou. Rešerše NYT dospívají k závěru, že tento systém má své kořeny už v roce 2002, kdy Pentagon začal plánovat invazi do Iráku. Propagandistickou skupinu na ministerstvu obrany vedla bývalá píáristka Torie Clarkeová.
Klíčovými prvky její dezinformační strategie, jejímž cílem byla hlavně obhajoba války v Iráku, se stali různí vojenští experti a analytici. Někteří z těchto odborníků dávali dokonce Pentagonu tipy, jak kterou stanici vymanévrovat, anebo jej zpravovali o tom, co se připravuje do vysílání. Jiní Pentagonu přeposílali svou korespondenci s novináři.
Co bylo pro Bílý dům obzvláště praktické: celá věc jej ani moc nestála. Experty v jeho službách totiž platila sama média. A to tím lépe, čím více exkluzivních informací nabízeli.
Pro většinu zdánlivě nezávislých analytiků bylo ale 500 či 1000 dolarů za jedno vystoupení v elektronickém médiu jen drobným přilepšením. Mnozí působí jako poradci, lobbisté či přímo jako vedoucí pracovníci ve zbrojním průmyslu.
V trojúhelníku zbrojařství-Pentagon-média hraje do ruky jeden druhému. Včetně lepšího přístupu ke zbrojním zakázkám. O tom, kde si "nezávislí vojenští experti" vydělávají na živobytí, se ale diváci či posluchači většinou nedozvědí. V řadě případů jde o křiklavý konflikt zájmů.
Jako příklady uvádí NYT hned několik jmen.
NYT cituje jednoho z bývalých expertů NBC, Kennetha Allarda, který hovoří o podrobné informační ofenzívě: "Byl to schválený a aktivní postup," říká.
Většinu televizních stanic odhalení NYT nijak nepotěšilo a odmítly se k němu vyjádřit. Na jejich obhajobu lze říci, že o zmiňovaných propojeních svých "vojenských expertů" zpravidla nevěděly.

Politika = špinavá hra?

18. dubna 2008 v 10:19 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Politika je špinavá hra. Toto nemusí být vždy a nutně pravda. Je nutno si uvědomit, že politiku tvoří politici a hlavně ti mají zásadní vliv na to, zda je tato špinavá či nikoliv. Jsou-li politici sami špinaví lidé (absence morálky, etiky atd), nemůže být jimi tvořená politika čistá. Bohužel u nás celý systém zmiňované špinavosti velkou měrou nahrává.
V politice i v samotných politických stranách dnes zásadně převažují jedinci, pro kterépolitika není službou občanům, ale způsobem činnosti k vlastnímu bezpracnému obohacení.
Činnost našich politiků nelze totiž ani při nejlepší vůli považovat za práci. Výsledkem práce má být kvalitní výstup. Ptám se. Jaký kvalitní výstup za posledních dejme tomu 10 let je výsledkem práce našich politiků? Žádný mě nenapadá. Důvod je zcela nasnadě. Každý náš politik, i ten nejhorší je prakticky v podstatě neodvolatelný. Tvrzení, že ve volbách mohou občané za současného stavu něco ovlivnit je naprostá a nehorázná lež. Vůbec nezáleží na tom co chtějí občané, velice záleží ale na tom, na jaké místo kandidátky bude politickou stranou kdo postaven. Je-li postaven na dvě první místa, tak je na cca 98% zvolen a to nezávisle na tom, jaké má kvality. To je zásadní chybou našeho volebního systému - podle poměrného zastoupení. Tím netvrdím, že zmíněný systém je teoreticky špatný, pouze naše společnost mu zatím nedorostla a ještě dlouho bude pro nás nevyhovující.
Nerad používám následující termín, ale musím konstatovat, že u nás neexistuje demokracie, o té se pouze mluví a to bez znalosti toho, co je to demokracie, u nás je pouze diktatura politických stran. Ne občané vládnou této zemi, jak by mělo být v demokracii pravidlem, ale zkorumpované politické strany a jejich představitelé, kteří pohrdají ústavou tohoto státu, pohrdají zákony, které sami tvoří, dlužno říci že pouze k vlastnímu prospěchu. Toto jsou svrab a neštovice české politiky, nikoliv politika samotná.

Politika, to je spříznění nestydatosti touhy po moci

4. dubna 2008 v 10:09 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Když jsem 1. dubna slyšel v televizním zpravodajství, že se Jiří Čunek možná již ve středu stane znova členem vlády, doufal jsem, že jde o cynický aprílový žert. Bohužel to byla tvrdá skutečnost. Touha podržet si ministerská křesla co nejdéle za jakoukoli cenu, v situaci, kdy by v mimořádných volbách patrně zvítězila opozice, přiměla všechny odpůrce jeho návratu, aby zapomněli na vznešené postoje, jež dosud zastávali, a přestali klást odpor. Poměrně nejlépe vyšel ze situace Karel Schwarzenberg, který asi nakonec nechtěl na sebe vzít nevděčnou úlohu rozbíječe vlády a možná se i slitoval nad Mirkem Topolánkem, ale aspoň se nevzdal úplně nároku nechat prozkoumat Čunkovy rodinné finance auditorskou firmou dle svého výběru. Neopustil úplně svůj záměr, pouze poskytl Jiřímu Čunkovi pár měsíců zdánlivého hájení. Jako správce velkého majetku ovšem asi ví, že auditoři budou zpracovávat jen podklady, které jim předseda lidovců poskytne a určitě nebudou moci zkoumat původ tajemných milionů na jeho účtech a čistotu jejich nabytí jejich poskytovateli. Na ně se přece dohoda mezi ním a Jiřím Čunkem nemůže vztahovat ani náhodou. Podmínky, omezující navrátilcovu svobodu projevu, jimiž neslavný útěk z bojiště zastřeli zelení, nestojí ani za komentář.
Až na Jiřího Čunka účastníci té trapné události vyslali jednoznačně čitelné vzkazy voličům, o co jim v politice v tuto chvíli jde. Všichni, až na Karla Schwarzenberga, jsou jednotní v tom, že se křečovitě drží ministerských křesel, bez ohledu na to, zda se jim současné složení kabinetu a jeho politika líbí. Pokud měli výhrady, zapomněli na ně. Šéf diplomacie se tomuto vzorci vymyká. Vahou své osobnosti a majetku je na ministerském úřadě zcela nezávislý, dokonce by se bez něj ani nenudil, ale ve svém věku již ví, že věci se stejně časem dostanou do své správné polohy, aniž by musel kvůli tomu připravit své kolegy o potěšení z hezkých korýtek. Ustoupil, aby všem kolem sebe umožnil těšit se ještě chvíli z opojné hry s mocí, která pro něho samého nemá půvab.
Mirek Topolánek se jako obvykle projevil jako schopný vyjednavač kompromisů, který je ochoten kvůli dosažení krátkodobého cíle spolknout žábu. Jeho pragmatismus mu dovoluje nelámat si hlavu s takovými nesmysly, jako je stabilita právního řádu, rovnost občanů před zákonem, úcta k ústavnímu pořádku. Chce udržet svou vládu v chodu a naplnit co nejvíce z jejího programu. O tom, zda jeho shovívavost k aféře Jiřího Čunka a Renáty Vesecké nebude nakonec jednou z příčin porážky ODS v příštích volbách, příliš nepřemýšlí, neboť to nastane až o několik dní později. Zelení prokázali, že jejich úvahy o potřebě nového politického stylu končí tam, kde začíná strach o podíl na moci. Jde-li o ni, od tradičních stran se vůbec v ničem neliší. A lidovci jsou stejní jako vždy: chtějí být ve vládě, ať je jaká chce, a mít v ní svého předsedu ve významném postavení a neuvažují nad tím, zda jeho chování je v bezvadném souladu s křesťanskými hodnotami, jež mají napsány na vývěsním štítě.
Jiří Čunek je čitelný pouze v tom, že od počátku své aféry dává jednoznačně najevo, že jeho osobní kariéra je pro něj daleko vyšší hodnotou než důvěryhodnost vlády a právní jistoty občanů. Nejasná je motivace jeho postoje k oběti nepoučitelné Renáty Vesecké, která se nedala odradit příkladem Jana Kubiceho a riskovala svou kariéru, aby ho uchránila před možným podáním obžaloby. Kdoví, zda se vůbec zamyslel nad tím, čím jeho zachránkyně může jednou zaplatit za to, že mu pomohla. Nevím, proč tak jednal: bál se soudu? Nebyl si tak stoprocentně jistý průkazností své neviny, jak během svého dlouhého kličkování před novináři tvrdil? Nebo svým jednáním vyjádřil přesvědčení, že naše justice dokáže odsoudit nevinného a nechtěl se vystavit z toho plynoucímu riziku? V posledně uvedeném případě bych mu přitakal, že jisté nebezpečí zde skutečně je, ale současně bych mu doporučil, aby přesedl na křeslo ministra spravedlnosti, protože šéf resortu, který nezastírá oči před možností výskytu justičních přehmatů, by byl velmi užitečný. Jistě, Jiří Čunek bude tvrdit, že nic z toho neplatí, že si jen nechtěl nechat zničit kariéru záští malicherné ženy. Jenže to je riziko podnikání vysokého ústavního činitele: musí mít proti podobným překvapením krytá záda, protože na něj platí úplně jiná měřítka než na řadového občana. A hlavně: vzdal zápas o spravedlnost téměř na konci tunelu, když už mu svítalo světélko naděje či dokonce jistoty, že prokáže svou nevinu ve veřejném soudním jednání před zraky celého národa. Podezření ze sebe už nikdy nesmyje a navíc se stal smutnou raritou mezi evropskými politiky.
Mirek Topolánek si pochvaloval, že se mu po návratu předsedy lidovců do vlády bude lépe pracovat a jistě má svým způsobem pravdu. Jenže každá mince má rub a líc. Z Čunkova návratu se také raduje opozice, která až do příštích voleb bude při každé příležitosti oživovat příběh jeho podivné záchrany a bude tím podrývat důvěryhodnost stran vládní koalice. Obávám se, že paradoxně na to nedoplatí tolik lidovci, jako ODS, protože ovládá resort justice, v němž v Čunkův prospěch zázračně a beztrestně zasáhl deus ex machina. Vsadil bych se ale, že v případě volebního vítězství sociálních demokratů a povolebních úvahách o vytvoření růžovo-černé koalice by Jiří Paroubek na všechny hříchy předsedy lidovců rázem zapomněl. Takový je svět politiky…

Nilnisi rectum

3. dubna 2008 v 11:22 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Stárnoucí rakouský playboy Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena Fürst zu Schwarzenberg, "Středoevropan se švýcarským pasem", nezklamal.
Při prezidentské volbě spal, aby snad nemusel zasahovat do jejího průběhu, z jeho politické orientace se nepozná, zda je více americkým, nebo více českým politikem, a teď ještě Čunek.
Od včerejška je lidovecký předseda ve vládě. Má právo zde být a je dobrou vizitkou této vlády. Původ svých peněz neobjasnil, z médií i ostatních politiků má škodolibou legraci. Jde s dobou a nezná rozdíl mezi špinavými a čistými penězi... V kostelní kasičce jsou k nerozeznání a všechny nakonec slouží Božímu dílu.
Audit dopadne tak, že dovolí Schwarzenbergovi zůstat ve vládě dál. To se dá prorokovat už teď. Zvláště, když je ve hře další kolo šlechtických restitucí. Nilnisi rectum. Nic než spravedlnost.

Bývalá žalobkyně haagského tribunálu, Carla del Ponte prohlásila: "Kosovští Albánci kuchali Srby na obchod s lidskými orgány."

3. dubna 2008 v 11:00 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Bývalá žalobkyně mezinárodního Haagského tribunálu pro Jugoslávii Carla del Ponte, která se svými prohlášeními podílela dlouhá léta na vytváření negativních postojů Západu vůči Srbům a která je nyní velvyslankyní Švýcarska v Argentině, vystoupila se senzačním prohlášením, jak uvádí ruské Izvestije. Ve své autobiografické knize - Lov: já a váleční zločinci vykládá, jak současné vedení nezávislého Kosova vydělávalo na obchodě s orgány, odebíranými od unesených Srbů.

Její prohlášení už se stala podnětem pro zahájení trestního stíhání v Srbsku. Okresní soud v Bělehradu začal s výslechy svědků o únosech v létě 1999 v Kosovu, kde bylo uneseno 300 mladých Srbů, kteří, jak uvádí bývalá žalobkyně, byli vyvezeni do Albánie a tam jim byly odebrány vnitřní orgány.

Tyto hrozné zločiny, které jsou srovnatelné snad jen s tím, co dělali nacisté za války, se odehrávaly v koncentrácích, kam sváželi mladé Srby a kde ve strašných bolestech umírali, se podle slov žalobkyně del Ponte, zabývali lídři UCK. Jedním z jejích velitelů byl i současný premiér Hashim Thaci, přezdívkou Zmije. Na něho jsou shromážděny desítky svědectví o zvěrstvech, které on jako polní velitel, dovolil provádět se Srby.

V Srbsku ho vždycky považovali za válečného zločince. Existuje mnoho svědectví o desítkách zvěrstev, které jako polní velitel nařídil provést vůči Srbům v Kosovu. Ovšem od roku 1999, kdy letadla NATO začaly "čistit" Kosovo od srbské armády, zájem Haagského tribunálu byl jednoznačně zaměřen jen na "zločiny Bělehradu".

Simo Spasič, představitel Svazu rodin kosovských Srbů zmizelých beze stop, se několikrát setkal s paní del Ponteovou a předal jí důkazy o únosech a likvidaci kosovských Srbů v koncentrácích. Ovšem dokonce i po tom, co v roce 2003 žalobkyně navštívila místo těchto zločinů v městečku Burel na severu Albánie a byla v domě, kde se uskutečňovalo odnímání orgánů, přesto nebyla ochotna začít s trestním stíháním, i když podle jejího osobního doznání, tam byly nalezeny stopy krve a lékařské nástroje a zařízení.

Bělehradský tisk uvádí desítky svědectví - mnohé srbské organizace se pokoušely od Haagského tribunálu dosáhnout vyšetřování Albánců v Kosovu a předali tribunálu podrobné mapy s místy, kde byly pohřbeny oběti a označena místa koncentráků na území jak Kosova, tak i severní Albánie. Dodávali svědectví o těchto krutých pokusech a případy likvidace mírumilovných civilistů, a to jak dětí tak i dokonce těhotných žen, se kterými bylo zacházeno s mimořádnou krutostí.

Všechny takové pokusy byly již v zárodku potlačeny a ani jeden z těchto faktů nebyl vyšetřován. Sama del Ponteová ve svém nedávném interview pro italskou La Stampu se přiznala, že vyšetřování válečných zločinců je v současnosti především mimořádně zpolitizovaná záležitost. Kdyby se o zločinech Albánců obecně vědělo, pak by o žádné nezávislosti Kosova nemohlo být ani řeči. Ne náhodou spatřila kniha del Ponteové světlo světa až nyní, až po vyhlášení samostatnosti Kosova.

Podle bělehradských novin Press kontroloval tento krvavý byznys samotný Hashim Thaci - na orgánech odňatých od živých lidí vydělal miliony dolarů. Svědectví o tom se bez úspěchu pokusila v Haagu při procesu se Slobodanem Miloševičem uvést bývalá soudkyně okresního soudu v Prištině Danica Marinkovičová. Podle jejích slov, mise OSN v Kosovu (UNMIK) kterou tehdy vedl současný francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner, bránila vyšetřování případů únosů a zmizení lidí v Kosovu.

O tom, že mise OSN v Kosovu, pod jejíž jurisdikcí v Kosovu dlouhá léta pokračovalo pronásledování Srbů a byly ničeny pravoslavné chrámy, bránila pokusům vést Albánce k odpovědnosti, mluví i Carla del Ponteová a její pomocnice z té doby F. Artmanová. V jednom interview Artmanová uvedla, že právě funkcionáři UNMIK nedovolili "železné Carle" zahájit vyšetřování Albánců v souvislosti s mizením lidí a obchodem s lidskými orgány.

Podle doznání del Ponteové, informace o vraždách Srbů a obchodu s jejich orgány měla již v roce 1999. Jak si potom vysvětlit, že dokázala tak dlouho skrývat tak důležité informace o těchto těžko uvěřitelných zvěrstvech, ptají se Izvestije. Mnozí lidé v Srbsku si myslí, že když del Ponteová odešla do "ústraní" jako velvyslankyně Švýcarska v Argentině, tak ji dnes sužují výčitky svědomí. Ovšem možná, že blíže pravdě je úvaha, že samotná del Ponteová, které nikdy neskrývala své negativní vztahy k Srbům, se chopila příležitosti a chce vydělat na těchto senzacích.