Březen 2008

Zájmy a strach

11. března 2008 v 9:11 | Jindřich kalous |  Události, komentáře a odkazy
23.2.2007 Jindřich Kalous "Není důvodu, proč by dobro nemohlo zvítězit nad zlem. Jen se musí andělé zorganizovat po způsobu mafie." Taky už se těšíte, až struktury naší mladé demokracie dosáhnou dokonalosti a efektivnosti Cosa Nostry?
Dosavadní diskuse k americké základně v ČR je sice mírně řečeno nevyvážená, ale i tak se zdá, že může docela dobře posloužit jednomu užitečnému, byť i nezamýšlenému cíli: Nastavuje diskutujícím zrcadlo. A protože, jak praví klasik, nemá smysl nadávat zrcadlu za svou křivou hubu, pojďme se podívat na to, co v něm vlastně vidíme.
Sama se nabízejí dvě klíčová slova: Zájmy a strach.
Při vší té bídě anonymních psychotiků vyslintávajících se na různých internetových diskusích je až kupodivu, že ZDE existuje i jedna zatím (snad jí to vydrží co nejdéle) slušně a bez větších excesů vedená diskuse.
Jeden z jejích účastníků upozornil na český překlad obsáhlého článku Williama Engdahla, šéfredaktora kanadského serveru Global Research.
Engdahl se v článku vrací k polozapomenutému pojmu geopolitiky a podrobně ukazuje pozadí amerického i ruského způsobu strategického uvažování.
Dokládá, že strategií současné americké administrativy je zahraniční politika založená na zajištění přímé kontroly globální energetiky čtyřmi největšími ropnými společnostmi svázanými s USA - jsou to Chevron Texaco, ExxonMobil, BP a Royal Dutch Shell.
Už v roce 1999, ještě před svým nástupem do funkce viceprezidenta, Dick Cheney na přednášce v Londýně prohlásil, že "ropa zůstává v základě státním, ne soukromým obchodem". Hlavním, ne-li jediným smyslem invaze do Iráku je postupně dostat všechny ropné zdroje Středního východu z rukou nezávislých států do rukou kontrolovaných Američany.
V dokumentu "Přestavba americké obrany" (Re-building America's Defences) vydaném v září 2000, tedy ještě před nástupem G. W. Bushe do prvního funkčního období, skupinou PNAC (Project for the New American Century, Projekt pro nové americké století, v BL např. ZDE, se volá po nalezení vhodné záminky k vyhlášení války Iráku a jeho obsazení. Doslova:
"Okamžité ospravedlnění poskytuje nevyřešený konflikt s Irákem, přičemž otázku režimu Saddáma Husajna převyšuje potřeba výrazné americké vojenské přítomnosti v Zálivu".
Snad není nutno dodávat, že Cheney je jednou z čelných osobností PNAC. Prvním krokem americké okupační správy v Iráku bylo anulování kontraktů mezi Saddámovou vládou a Ruskem, Čínou a Francií, tj. těmi členy Rady bezpečnosti OSN, kteří s invazí nesouhlasili, a přesun veškerého obchodu s iráckou ropou do rukou amerických a spřátelených britských firem.
Konečným cílem Washingtonu je však kontrola energetických zdrojů Ruska. Takto explicitně jej pochopitelně předáci USA nemohou vyjádřit. William Engdahl podrobně analyzuje proces rozšiřování NATO i "barevné revoluce" v postsovětských zemích. Stručně řečeno, obklíčení Ruska zeměmi NATO, barevné revoluce v Evropě i Asii a válka v Iráku jsou součásti komplexní americké geopolitické strategie, jejímž konečným cílem je jednou provždy rozložit Rusko jako jediného potenciálního soupeře amerických velmocenských ambicí. Primárním cílem není Irák ani Írán - je jím Rusko, kontrola energie, ropovodů a plynovodů.
Putinově vládě po krátkém období veřejně předváděného přátelství obou prezidentů zřejmě došlo, že na pořadu dne je další studená válka, tentokrát v oblasti strategické kontroly energetických zdrojů, a snaha USA o dosažení jednostranné jaderné nadvlády, což bylo koneckonců řečeno už v dokumentech národní bezpečnostní strategie Bushovy vlády v roce 2002. Cílem je dosáhnout možnosti zničit ruský a čínský jaderný potenciál prvním úderem, bez rizika možné rovnocenné zničující odvety. V tomto kontextu je nutno vidět jednostranné odstoupení Bushovy vlády od smlouvy o protiraketové obraně (ABM) v roce 2002 i snahu o vybudování základen v Evropě. Engdahl v citovaném článku konstatuje, že budovaná protiraketová obrana má význam jedině jako doplněk systémů umožňujících USA beztrestný první úder.
Dobrá, máme tu tedy naznačené zájmy. Ať je to jakkoli skličující, rozhodující globální hráči se vracejí ke konceptu geopolitiky starému už více než století (poprvé byl formulovám britským geografem a radikálním zastáncem Britského impéria Mackinderem v roce 1904).
Můžeme diskutovat o morálním hodnocení takového přístupu, ale zůstává faktem, že jím vedené praktické kroky jsou předvídatelné, uchopitelné rozumem a tudíž předem kalkulovatelné. Jde "jen" o počty vojsk, letadel, plavidel, jaderných hlavic a jejich nosičů.
Jde "jen" o zájmy amerických firem, které si koneckonců fungování "své" vlády nějakým způsobem "předplatily" a teď logicky očekávají, že se jim ta investice vrátí - třeba v podobě garance neomezeného přístupu k ubývajícím světovým zásobám energetických surovin.
Na druhé straně stojí zdevastované Rusko, které zmobilizovalo zbytky svého pudu sebezáchovy a přirozeně se nehodlá stát kolonií určenou k vyždímání těch surovin v něčím zájmu. Z dob studené války máme bohaté zkušenosti, že takto pojatá rovnováha - založená na vzájemném snadno vypočitatelném odstrašení - nakonec zaručila evropskému kontinentu skoro 50 let míru.
Kdyby tedy šlo jen o její obnovení na jiné úrovni, ještě by nemuselo být vše ztraceno. Jako malý stát máme na výběr ze dvou možností: Buď se stát součástí "koalice ochotných", přizvukujících americké snaze o unipolární svět a nadvládu nad ním, přehlížet rizika takového přístupu včetně možnosti, že se jeho vůdčí síly dopustí tragických omylů v hodnocení situace, a věřit, že se nám za to dostane zasloužené odměny.
Nebo připustit právo Ruska a Číny reagovat na to, co je podle jejich názoru ohrožuje, a přihlížet jejich snaze o znovuvybudování prostředků pro nastolení rovnováhy strachu. Falešné vědomí vlastní nezranitelnosti už v historii vehnalo do záhuby nejedno impérium.
A pokud jde o snahy různých politiků, analytiků či komentátorů o morální hodnocení kroků té či oné strany, nezbývá než do omrzení opakovat jedno jediné:
Nehledejte v politice morální aspekty. Politika není ničím jiným než hrou zájmů. Pro geopolitiku to platí v míře úměrné jejímu globálnímu dosahu.
Jakmile však kdokoli začne zdůvodňovat geopolitické události a děje či dokonce jejich pozadí z pozice údajně jedině správných morálních postojů, je nutno zbystřit pozornost. Buď jde o projev nekonečné naivity nebo se nás někdo snaží z nějakých důvodů prostě a jednoduše oblbnout.
Vážný a těžko řešitelný problém s nebezpečnými souvislostmi však nalezneme, podíváme-li se ještě hlouběji na skutečnou - řeklo by se mentálně založenou - motivaci protagonistů současné politiky USA. Částečně jsem se o ní v BL zmínil v jiné souvislosti už vícekrát, např. v listopadu 2005 ZDE.
Jde o radikální protestantské fundamentalisty v USA, kteří představují nezanedbatelnou politickou sílu. Informaci o nich lze nalézt v The Ecologist v článku Billa Moyerse ZDE, český souhrn vyšel v Sedmé generaci 5/2005 (Bill Moyers: Bůh stojí při nich), avšak je dostupný jen v papírové verzi. O protestantských fundamentalistech více též viz internetový časopis Grist), jejich web se nachází ZDE ZDE. BL v minulosti přinesly ZDE, ZDE, ZDE třídílný článek - recenzi filmu Adama Curtise The Power of Nightmares (Moc nočních můr) o tom, jak se už od 40. let vzájemně ovlivňovaly a navzájem potřebovaly oba fundamentalismy - protestantský i muslimský.
Cituji Billa Moyerse:
"Jakmile Izrael obsadí zbývající biblické země, voje Antikrista na něj zaútočí a tím dojde k poslední bitvě v údolí Armageddon... Spasitel se vrátí a dojde k Vytržení. Pravověrní budou vyzdviženi ze svých oděvů a přeneseni na nebe, kde budou po pravici Boha sledovat, jak jejich političtí a náboženští protivníci trpí... proklamují solidaritu s Izraelem a židovskými osadami a skutečně je také podporují penězi a dobrovolnou prací. Invazi do Iráku berou... jako předehru předpovídanou v knize Zjevení... Války s islámem... se není třeba bát, naopak bychom ji měli vítat: Je to nezbytný požár na cestě k vykoupení... Syn Boží se vrátí, spravedliví vstoupí na nebe a hříšníci budou odsouzeni k věčným mukám pekelným..."
Glenn Scherer v Gristu dodává, že zdaleka nejde o hrstku amerických zákonodárců, kdo tyto názory vyznávají. Náboženská pravice podporovala před volbami v roce 2004 231 poslanců kongresu - skoro polovinu. 59% Američanů věří, že proroctví z knihy Zjevení se naplní. Čtvrtina si myslí, že bible předpověděla útoky 11. září 2001. Tzv. "index vytržení" (Rapture) podle nich ukazuje na bezprostřední blízkost konce světa a soudného dne.
Za bezprostředními zájmy firem a kroky politiků i generálů je nutno vidět toto iracionální pozadí. To situaci zásadně mění. Stává se nepředvídatelnou, iracionální kroky budou spíš pravidlem a efektivní válečné i civilní krizové plánování to ztíží, ne-li znemožní. Jednoduše řečeno, od takto uvažujících lidí lze očekávat cokoli. Nejen muslimští sebevražední atentátníci se chovají iracionálně. Ti, kdo se považují za křesťanským Bohem vyvolené, mají k vypočitatelnému uvažování taky daleko. Jedni se těší na Alláhův ráj plný neposkvrněných panen k jejich dispozici, druzí na to, jak budou vyzvednuti po pravici Boha a odtamtud budou sledovat, jak se zbytek světa škvaří v ohni pekelném. Není snad nutno dodávat, že nositelé takového přístupu se nebojí ani globální změny klimatu ani vyčerpání světových surovin. V ráji ani na nebi je nic z toho zcela jistě neohrozí.
Uvedená fakta snad dostatečně odhalují ubohost argumentace zdejších zastánců výstavby základen protiraketové obrany USA v Evropě. Bylo by legitimní, kdyby vystoupili s přiznáním, že si netroufají na samostatné řešení energetické krize, ke které společně s většinou Evropy neodvratně směřujeme. Stejně tak by bylo pochopitelné, kdyby konstatovali, že řešení spatřují v příklonu k největší globální mocnosti, u níž vidí šanci, že svou silou zajistí aspoň dočasné odvrácení nástupu krize. Kdyby takto poctivě přiznali barvu, dalo by se pak diskutovat o lecčem: O účinnosti politiky z pozice síly či snahy o mírové vyjednávání, o možnosti podílet se na formulování společné evropské zahraniční, bezpečnostní i energetické politiky nebo o rezignaci na ni a spolehnutí na sílu supervelmoci, o hodnotách, které má jakákoli bezpečnostní strategie chránit. Místo toho však zaměstnanci nás, lidu České republiky, toho času v ústavních funkcích, mlží, potlačují věcnou diskusi a organizují kolosální nalejvárnu, od níž si slibují, že když už nezastře rozum většiny národa, aspoň na chvíli odvrátí pozornost od podstaty věcí.
Situace by se možná z nadhledu dala vnímat jako jedna obrovská sranda, zcela v duchu nejlepších švejkovsko-cimrmanovských tradic. Figury většiny ústavních činitelů jsou na první pohled opravdu k smíchu. Jejich chování a vystupování je směskou chamtivosti nenažranců roztahujících se u koryt, omezenosti buranů v skrytu si mnoucích ruce, že teď to konečně těm komoušům ukážou (přičemž "komouš" je každý, kdo jim veřejně oponuje) i nafoukanosti kazatelů zjevených jediných pravých pravd, rádobyintelektuálů pohrdajících davem "socek". Jenže pro nás, kdo v tom musíme dnes a denně žít bez možnosti úniku, to až taková sranda není. Nemohu si pomoci, v chování advokátů amerických základen vidím zjevné známky strachu. Zřejmě mají o co přijít. Jestli má aspoň kus pravdy Petr Novotný v BL ZDE, jestli nás opravdu prodali za takovou cenu, že ji chtějí jakýmkoli způsobem utajit, jestli tou cenou je výhradně jejich osobní prospěch, mají k tomu strachu pochopitelně spoustu pádných důvodů.
Pak lze ovšem očekávat, že současný trend bude pokračovat. Budou se používat osvědčené metody: Poukazování na komunisty jako na viníky všeho negativního nebo jako na nebezpečí pro "demokracii" a "svobodu".
Vytvoření "ministerstva strachu", které podle momentálních potřeb vládnoucích klik bude dávkovat zveřejňování údajů z archivů StB a organizovat zneužívání silových struktur státu pro jejich mocenskopolitické účely.
Pokračující provazování mocenských frakcí v politice, zájmových skupin v ekonomice a organizovaného zločinu.
Demagogické vyvolávání strachu z Ruska a "darebáckých" států. Strach koneckonců nemusí být jen hlubinnou pohnutkou jednání mocných. Lze jej účinně využívat i jako nástroje k ovládání veřejného mínění.
Ještě než jsem tohle dopsal, v BL vyšel rozhovor s Jaromírem Štětinou. Přesně zapadá do kontextu mých úvah. Nebudu rozebírat ubohost Štětinovy argumentace, která je na úrovni pejska naslouchajícího his master's voice. Odpustím si i různé neuctivé narážky na souvislost Štětinou zamlada vypitého množství vodky s ruskými generály a jeho důsledky pro aktuální stav jeho duševních pochodů či intelektuálních schopností - nabízejí se samy a třeba se najde satirik, který z toho udělá pár pěkných scének do televize. Nebudu se ho ptát, kolik Srbů vyhnala tzv. kosovská osvobozenecká armáda (čti: mafie narkopašeráků, zlodějů mercedesů a obchodníků s bílým masem) z Kosova poté, kdy jí NATO umožnilo ujmout se tam vlády - ty už asi nevnímal, zaměstnán počítáním chudáků Albánců, kteří by z Kosova zcela jistě uprchli, kdyby tomu nebylo zabráněno humanitárním bombardováním Jugoslávie ... no nic. Jiní Češi, třeba Jiří Dienstbier, tam viděli i leccos jiného (Jiří Dienstbier: Daň z krve, vydalo Nakladatelství Lidových novin 2002, ISBN: 80-7106-585-4).
Štětina také tvrdí, že "imperiální snahy ruské generality nekončí u Užhorodu, ale u Aše". Každý může mít svůj nekonformní názor, dokonce i senátor. Od bývalého novináře však snad přece jen máme právo očekávat větší úctu k faktům. Například ZDE , v článku, jehož autory jsou zajisté autority nejpovolanější, totiž učitelé z University obrany, je mapka vojenské přítomnosti USA ve světě, která dokládá, že záběr "imperiálních snah" US Army, mám-li použít Štětinovy terminologie, zabírá skutečně celý glóbus. Pro Jaromíra Štětinu i jiné advokáty nových základen USA v Evropě je to možná opravdu důvod šťastně vrtět ocáskem při pomyšlení na ušlechtilé pohnutky a veskrze pozitivní důsledky politiky USA v dějinách. Konečně totiž naše malá, na tom glóbusu skoro neviditelná země stojí na té správné straně. Konečně jsme se stali součástí sil dobra a nad naší bezpečností a mírem budou bdít hodné rakety s mírovými hlavicemi. S USA na věčné časy a nikdy jinak. Na věky věkův, amen.
Nebo řečeno slovy Kurta Vonneguta: "Není důvodu, proč by dobro nemohlo zvítězit nad zlem. Jen se musí andělé zorganizovat po způsobu mafie." Taky už se těšíte, až struktury naší mladé demokracie dosáhnou dokonalosti a efektivnosti Cosa Nostry?

Duhové peníze

11. března 2008 v 8:59 | Štěpán Kotrba |  Události, komentáře a odkazy
14.3.2006 Štěpán Kotrba
Krátká poznámka o tom, jakým způsobem je financováno a komu slouží takzvané "Sorosovo impérium" nevládních organizací - a to nejen v České republice, rozzlobilo postižené husy. Sorosova taktika nevládní infrastruktury "neziskového sektoru", finacovaná decentralizovanou formou "fundraisingu" ze státních, polostátních nebo nadnárodně korporátních zdrojů jako součást cílené, koordinovné politiky, slavila přitom v uplynulých deseti letech až nečekaný úspěch. Přispěla k pádu několika režimů a ovlivnila složení mnoha vlád a parlamentů.
Taktika je to přitom až neuvěřitelně jednoduchá. Pevná pavučina částečně shodných zájmů.

Metoda

Rozdělit své zájmy a celou svou politiku na jednotlivá témata, tématům přiřadit agendu, pro ni najít ochotné odborně fundované managery, mluvčí a pracovité "dělníky", dostatečně "neziskově orientované", aby to moc nestálo, školit je a vyškolit je. Zadat jim práci formou nabídky - chceš peníze na svůj "koníček"? Nabídni, co umíš zorganizovat s málem a pokud to bude stát za to, podpoříme tě. Nauč se kooperaci s ostatními. Nauč se kartelovému myšlení. Staň se závislým na těchto prostředcích, slaď své osobní zájmy se zájmy celé skupiny. Uč se být pokorný a piš každý rok žádosti o granty. Vykazuj přesně na cos penzíe použil. A dostaneš je.
Pak není problém nalézt strukturu ochotnou k financování příslušné aktivity a zaplatit si nejen ze skromných "neziskových" prostředků žijící proces "agenda setting", ale i "media spinning" a "radical activity". Každému po jeho chuti. Od politické a ekonomické špionáže, přes vlivovou činnost, lobbing, diplomacii až po "riot's". Předvídatelně, koordinovaně. A to způsobem, který dodržuje základní zásadu vnitřní bezpečnsoti jakékoliv rozsáhlé zpravodajské operace - jednotlivé skupiny o sobě nemusí mnohdy vědět, lze podporovat i navzájem protikladné zájmy. Ve jménu demokracie a "občanské společnosti". Cílem je třeba jen destabilizace politiky a posílení vlivu v tom či onom sektoru ekonomiky. A nebo oslabení vlivu jiných v tomto sektoru.
Spojené státy se naučily tuto taktiku v zemích celého světa, zejména ve střední a východní Evropy uplatňovat okamžitě poté, co bylo jasné, že Berlínská zeď spadne a role bipolárních prostředků propagandy se zmenšila. První setkání dvou supervelmocí se uskutečnilo v roce 1985. 17. prosince 1986 měl William Casey jako ředitel CIA svědčit před senátním zpravodajským výborem Senátu. Ale on se zhroutil a upadl do kómatu, ze kterého se nikdy neprobral. Za zády National Security Councilu prodávali Američané zbraně Íránu a podporovali nikaragujskou kontrarevoluci. 25. listopadu to prasklo a 11 lidí bylo odsouzeno za těžké zločiny. Nekompromisní ministr obrany Caspar Weinberger a jeho neokonzervativci NSC zničili. Psal se rok 1986 a státníci dvou supervelmocí se poprvé potkali jako partneři v Reykjaviku při odzbrojovacích jednáních. V červnu 1988 Reagan přiletěl do Moskvy, kde prohlásil, že "samozřejmě " studená válka skončila a že jeho slavný citát o "říši zla " byl z "jiné doby". Psal se rok 1989 a v zátoce Marsaxlokk na Maltě došlo k historické dohodě mezi Gorbačovem a Bushem. Politika perestrojky a nového myšlení slavila úspěch i ve State departmentu. Politika NGO pokračovala a vzrostla i za Clintona a globalizoavala se spolu s rozvojem vlivu MMF a SB. Bush junior ji převzal jako legitimní metodu rozvoje mezinárodního vlivu a ponechal jí i její představitele. Demokrat nebo republikán, v americké diplomacii to může být jedno. Amerika je také jenom jedna. Cíle se mění, metody zůstávají. Soros po úspěchu této subverzní taktiky adaptoval strukturu v minulých dvou letech na nové podmínky a nové teritorium. Také se přizpůsobil podmínkám nové "osy zla". Prospektor civil society odešel na Východ. Na jihovýchod mezitím dorazila americká armáda. Na jihu jsou lvi. A na severu mráz.
Nyní George W. Bush velebí Reagana jako svůj příklad. Bush má ale vlastní doktrínu, manichejský boj s teroristy a armádu neokonzervativců si půjčuje pro komplexní odůvodnění tohoto zjednodušení politiky, tvrdí bývalý hlavní poradce k prezidenta Clintona Sidney Blumenthal.
Československo stálo u zrodu této americké politiky civil society. Disent byl prostřednictvím ní placen po dlouhou dobu. Rozuměl tomuto způsobu politické práce. Psal se rok 1989. Zpátky do Evropy, bylo jedno z hesel, které připravili organizátoři v pozadí. Zpátky do Evropy. Ale Evropa se měnila před očima.
Jako první do Prahy po listopadu přiletěl nikoliv Karel Kryl, ale dávno předtím zde už byli architekti nové sítě. Bylo třeba podchytit masový zájem o "nezávislost" všech organizovaných skupin. Zdroje byly. Prakticky v neomezené výši. Globální nadace a bzedné fondy dodaly životudárnou pomoc novým demokraciím. A kupodivu - nic za to nechtěly. Východ si zvykal na metodu cukříčku a biče. Nejdříve cukr. Sypký.
Pojďme si ukázat, kdo stojí za malými penězi pro jednu malou českou "nevládku". Nic moc, ale na skromné přežití to stačí. I na pomoc přírodě. A sousta lidí si přitom užije spoustu srandy a nezlobí mocné. Je o jejich práci pěkný přehled. Takový skauting pro dospělé.
Nejlépe se zájmy poznají podle toho, kdo je platí.

Co ví Bill Gates......?

11. března 2008 v 8:52 | Michal Vimmer |  Události, komentáře a odkazy
10.3.2008 Kormidelníci archy Noemovy Michal Vimmer
Bill Gates začátkem roku "skončil v Microsoftu, láká ho charita", Lovelock došel k závěru, že ekologická katastrofa je nevyhnutelná, užívejte si života, pokud to ještě jde. A zatím Norové, EU (zastoupena předsedou Evropské komise) a další veličiny na Špicberkách zahájili provoz skladu semen všech známých rostlin, Noemovy archy pro nastávající soudný den. Co mají tyto informace společného? Že by po dvou smutných zprávách jedna nadějná?
O Gatesově altruistickém angažmá a výstavbě Global Seed Vault (GSV, řekněme Semenářské banky Země) psal pozoruhodné věci F. W. Engdahl již v prosinci 2007 v článku "Doomsday Seed Vault" in the Arctic , s podtitulkem "Bill Gates, Rockefeller a magnáti GMO (producenti geneticky manipulovaných organismů) vědí něco, co my ne."
Americký ekonom William Engdahl , šéfredaktor Global Research a autor knihy "A Century of War: Anglo-American Oil Politics and the New World Order" (Století válek: Anglo-americká ropná politika a Nový světový řád, Pluto Press Ltd. ) a knihy o GMO "Seeds of Destruction: The Hidden Political Agenda Behind GMO" (Semena zkázy: Skrytá politická agenda za GMO) se pokusil zjistit, co vlastně přivedlo představitele globální elity do Arktidy.
Engdahl začíná článek nezpochybnitelným uznáním: B. Gates rozhodně nemůže být nařčen z lenosti. Po úspěšném tažení k téměř absolutnímu monopolu na poli počítačového softwaru tento druhdy nejbohatší soukromník planety v roce 2006 začal svoji energii věnovat nadaci Billa a Melindy Gates (podle tvrzení Gatesových "největší privátní transparentní nadace" na světě.) Engdahl míní, že t.č. nejzajímavější Gatesova investice je 30 mil. USD vložených do projektu semenářské banky na Špicberkách, norském území v Barentsově moři, 1 100 km od Severního pólu. Na projektu se podílí mezi jinými Rockefellerova nadace, Syngenta, Monsanto, Du Pont a norská vláda.
Semenářská banka je ukryta uvnitř hory poblíž vesničky Longyearbyen. Mohutné a sofistikované technické zabezpečení trvale podchlazené banky (při trvale minus 18 stupních Celsia) má odolat všem představitelným katastrofám, řádění přírodních živlů i zevním útokům. Proto, "aby byla genetická rozmanitost ukrytá v semenech všech známých rostlin uchráněna pro budoucnost."
Neuniklo nám něco?, ptá se Engdahl. Jakou budoucnost předvídají sponzoři GSV? Co by mohlo ohrozit dostupnost semen žijících rostlin, která jsou již skladována ve stávajících semenářských bankách po celém světě? Pokud se spojují Bill Gates,Rockefeller, Syngenta, Monsanto, je třeba se na jejich možné cíle podívat podrobněji. Engdahl připomíná kdo stojí za uvedenými institucemi a jejich minulé kroky, které vedou ke GSV, na Špicberky a do oné nejasně vzývané budoucnosti.
Rockefellerova nadace provozuje organizaci CGIAR (Poradenskou skupinu pro mezinárodní zemědělský výzkum). Syngenta je přední švýcarská společnost produkující GMO plodiny a nezbytné agrochemikálie. Další zainteresovanou skupinou v projektu GSV je Du Pont/Pioneer Hi-Bred, gigant amerického agrobyznysu, jeden z největších světových vlastníků patentů geneticky manipulovaných organizmů.
Rockefellerova nadace byla a je v čele tažení tzv. "zelené revoluce", jejímž proklamovaným ušlechtilým cílem je zajištění dostatku potravin a tedy likvidaci hladu ve světě. Začátkem 60. let Rockefellerova nadace v oblasti zemědělského výzkumu a produkce spojila síly s Fordovou nadací. Výsledkem spolupráce byl m.j. Mezinárodní ústav pro výzkum rýže usazený na Filipínách [1] , zač. 70. let v Mexiku zahájilo činnost Centrum pro šlechtění pšenice a kukuřice a Výzkumné centrum pro tropické plodiny v Nigérii. V roce 1972 Rockefellerova nadace spolupořádala pod patronátem OSN Summit Země ve Stockholmu. Dceřiná organizace CGIAR se od té doby pevně začlenila do struktur organizací zastřešených OSN, jako je FAO (Organizace pro potraviny a zemědělství). CGIAR v současné době rekrutuje a vzdělává zemědělské výzkumníky a agronomy celého Třetího světa. Specialisté vyškolení CGIAR pak ve svých zemích prosazují šíření GMO.
Engdahl připomíná, že stejná, tedy Rockefellerova nadace ve 30. letech podporovala nacistické eugenické plány na čištění a šlechtění rasy [2].
Engdahl pochybuje, že se nynější úsilí Rockefellerovy nadace od tehdejšího zásadně liší. Reálným výsledkem Rockefellerovy zelené revoluce je, podle Engdahla, globální agromonopol - podobně, jako století před tím Rockefeller opanoval světovou těžbu ropy. Jak prohlásil Henry Kissinger: "Když kontrolujete ropu, ovládáte stát. Když kontrolujete potraviny, ovládáte obyvatelstvo."
J. H. Davis, někdejší tajemník ministerstva zemědělství v Eisenhowerově vládě, posléze na Harvardu v r. 1956 definoval strategii, jejíž plody dnes sklízíme: "jediná cesta k řešení tzv. zemědělské otázky je jednou provždy je zanechat nešikovných vládních programů a přenechat zemědělství agrobyznysu." Vytýčený trend postupně vyřadil z potravinářského řetězce tradiční rodinné farmy (statky), čili celý proces výroby potravin převzaly nadnárodní korporace. [3]
Klíčovou roli v tzv. Zelené revoluci sehrál fenomén šíření nových hybridních plodin (hybridů), rostlin, jejichž přirozená schopnost množení je velmi omezená. Zatímco výnos ze semen přirozeně opylovaných rostlin se generaci od generace neliší, sklizeň ze semen hybridů významně klesá. Pro farmáře to znamená, že pokud chtějí sklízet, musí rok co rok nakupovat značkové osivo. Vzájemný místní obchod osivem mezi farmáři je tím zlikvidován. Pokud hlavní agrokorporace získají kontrolu nad mateřskými liniemi rostlin, nikdo jiný nebude schopen vyprodukovat vlastní hybridy. [4] Tímto způsobem moderní technologie, obchod umělými hnojivy a hybridními plodinami činí farmáře rozvojových zemí (zvláště těch větších a relativně rozvinutějších států) závislými na zahraničních, převážně amerických vstupech. "Zelená revoluce" umožnila americkému kapitálu proniknout i na dříve nedostupná území.
Důsledkem "Zelené revoluce" je globální vylidňování venkova, přesun obyvatelstva do příměstských slumů a přelévání levné pracovní síly do továren nadnárodních korporací. "Zelená (přesněji chemická)revoluce" s sebou přinesla zamoření jedovatými pesticidy, vyčerpání půdy, nutnost umělého zavlažování si vyžádala výstavbu velkých vodních děl, projektů financovaných úvěry Světové banky. Finančně náročný nákup osiva, hnojiv, pesticidů atd. rozděluje zemědělce na ty, kteří si to mohou dovolit, a ty druhé vyřazuje ze hry. Z prosazování "Zelené revoluce" mají tak zaručený profit jen nadnárodní banky a domácí lichváři. [5]
Po první vlně "Zelené revoluce" se nyní pod stejným názvem realizuje etapa "Genové revoluce", tedy šíření geneticky manipulovaných organizmů (GMO). Příkladem je americkou vládou a GMO korporacemi podporovaná africká kampaň organizace AGRA (Aliance pro Zelenou revoluci v Africe). Engdahl ukazuje, že lidé z RN i nadace Gatesových sedí v dozorčí radě AGRA, předsedou je bývalý generální tajemník OSN, Kofi Annan. AGRA má posloužit k tomu, aby se v Africe pod nálepkou "biotechnologie" ujalo pěstování GMO, které je dosud legální jen v JAR. Příkladem v Africe jen zvolna postupujícího procesu tolerance k GMO je pokusné pěstování v Burkině Fasso a uvolnění legislativy v Annanově vlasti, Ghaně. [6][7]
Nyní je nasnadě otázka, proč tentýž Gates, Rockefeller a giganti agrobyznysu zároveň podporují rozmach monokultur GMO, přitom sponzorují projekt střežící pro budoucnost genovou rozmanitost?
Podle Engdahla to není náhoda a připomíná zápletku Crichtonova bestselleru Kmen Andromeda, sci-fi o tom, kterak patogen mimozemského původu hubí lidstvo.
Noemovu archu na Špicberkách provozuje organizace Global Crop Diversity Trust (GCDT, cosi jako Světový spolek pro plodinovou rozmanitost), založená opět organizací FAO při OSN, se spolúčastí dceřiných společností RN.
CDGT předsedá Kanaďanka Catley-Carlson, zasedající v dozorčí radě Group Suez Lyonnaise des Eaux, jedné z největších vodárenských společností, angažované dříve rovněž v Rockefellerově Populační komisi, zaměřené na redukci světové populace.
Podobně řada dalších vyjmenovaných členů představenstva společnosti personálně propojuje účast v různých Rockefellerových komerčních i "nevládních" organizacích, amerických bankách, zábavním i zbrojním průmyslu, v státních patentových úřadech, genetickém výzkumu. Hlavními sponzory projektu, jak je výše uvedeno, jsou přední světoví producenti GMO.
Engdahl míní, že "Noemova archa" rostlinných druhů je příkladem kurníku hlídaného liškami. [8]
Uživateli semenářských bank jsou v prvé řadě šlechtitelé a výzkumníci. Největšími šlechtitelskými podniky současnosti jsou Monsanto, DuPont, Syngenta a Dow Chemical, vlastníci globálně patentovaných GMO. Od začátku roku 2007 Monsanto drží vládou USA garantovaný patent na rostlinnou formu zvanou Terminator, neboli Genetic Use Restriction Technology (GURT, "s omezeným genetickým použitím"). Technologie spočívá v tom, že semena patentované rostliny po sklizni "spáchají sebevraždu", tzn. v další generaci budou neplodná. Kontrola soukromých semenářských podniků nad potravinovým řetězcem je tak poprvé v historii totální. Farmáři by byli tímto způsobem bezvýhradně donuceni každoročně nakupovat patentované osivo. Při globálním rozšíření technologie by se za pár let celé lidstvo stalo vazalem GMO korporací, nepohodlné státy by byly jednoduše vydíratelné odpíráním prodeje osiva ze strany USA, které korporace hostí a zaštiťují. Pouhá existence tohoto prostředku absolutní kontroly by, podle Engdahla, měla vyústit v bezpodmínečný světový zákaz produkce GMO. Varující je zkušenost s produkty jako je dioxin, PCB, Agent Orange vzešlé z produkce stejných chemických koncernů zainteresovaných dnes v GMO: novějším příkladem je glyfosát, základní složka herbicidu Roundup, zakázaný v Dánsku v r. 2003, když bylo prokázáno, že otravuje spodní vody. [9][10]
Engdahl připomíná dlouholetý zájem Rockefellerovy rodiny o eugeniku, skandální programy cílené na "kontrolu populace" (kdy pod záštitou OSN a za norské peníze se neinformovaným ženám v Nikaragui, Mexiku a na Filipínách očkovaly antikoncepční vakcíny), i enormní rozvoj výzkumu biologického boje v USA v poslední dekádě - samozřejmě v rámci války proti terorizmu [11][ 12][13].
Čas ukáže, zda, Bůh chraň, není Špicberská semenářská banka nadace Gatesových a Rockefellerových nakonec součástí plánu nějakého konečného řešení, uzavírá Engdahl.

Poznámky

1 F. William Engdahl, Seeds of Destruction, Montreal, (Global Research, 2007).
2 Ibid, pp.72-90. 3 John H. Davis, Harvard Business Review, 1956, cited in Geoffrey Lawrence, Agribusiness, Capitalism and the Countryside, Pluto Press, Sydney, 1987. See also Harvard Business School, The Evolution of an Industry and a Seminar: Agribusiness Seminar 4 Engdahl, op cit., p. 130. 5 Ibid. P. 123-30. 6 Myriam Mayet, The New Green Revolution in Africa: Trojan Horse for GMOs?, May, 2007, , African Centre for Biosafety . 7 ETC Group, Green Revolution 2.0 for Africa?, Communique Issue #94, March/April 2007. 8 Global Crop Diversity Trust . 9 Engdahl, op. cit., pp.227-236. 10 Anders Legarth Smith, Denmark Bans Glyphosates, the Active Ingredient in Roundup, Politiken, September 15, 2003 11 Tanya L. Green, The Negro Project: Margaret Sanger's Genocide Project for Black American's 12 Engdahl, op. cit., pp. 273-275; J.A. Miller, Are New Vaccines Laced With Birth-Control Drugs?, HLI Reports, Human Life International, Gaithersburg, Maryland; June/July 1995, Volume 13, Number 8. 13 Sherwood Ross, Bush Developing Illegal Bioterror Weapons for Offensive Use,' December 20, 2006.