Kartel Federálních rezerv: Řešení (V. díl)

23. listopadu 2012 v 12:07 | darny |  Události, komentáře a odkazy

(Poslední část pětidílného seriálu, výňatek z kapitoly 19: Osm rodin: Velcí olejáři a jejich bankéři… 1. díl
ZDE, 2. díl ZDE, 3. díl ZDE, 4. díl ZDE)
Už Thomas Jefferson vyjádřil svůj názor na takové kartely jako ten Rotschildy vedený kartel centrálního bankovnictví Osmi rodin, který získal kontrolu nad Spojenými státy: "Jednotlivý akt tyranie lze připsat náhodnému rozmaru dne, ale série útlaků začínaly v jasně určitelných obdobích a nevyhnutelně s každou výměnou ministrů, které se také prostě ukazovaly být úmyslnými, systematickými plány na naši degradaci k otroctví." O dvě století a pár desítek let později ta samá kabala milionářských penězoměnců - záhadně imunní k jejich vlastním volání po "širších obětech - zneužívá dluhové páky k vymáčknutí ústupků od lidu Irska, Řecka, Španělska, Portugalska, Itálie a nyní už i Spojených států.
Aby vyhověli jejich nikdy nekončící snaze o podmanění si planety, tak donucovači bankéřů z MMF - co chronicky obtěžuje vlády Třetího světa - přetvořili i své území na rozvojový svět. Aby dále pokročili se svou zlověstnou koncentrací ekonomické moci, tak ti banksteři zatímco fňukají, přičemž chystají obrovskou bořící kouli na globální střední třídu a těší se, jak jí sežerou mláďata.
Nikdo sice nemůže tvrdit, že americký deficit není problém. Velká část toho se odvíjí z platby úroků z toho 14 bilionového dluhu. Agenti kartelu předstupující před Kongres se jmény jako Cantor a Boehner argumentují za zrušení celých vládních ministerstev, aby ukojili ty krvežíznivé držitele dluhopisů. Liberálové argumentují za vyšší daně na bohaté a masivní krácení Pentagonu.
Já s těmi posledními návrhy souhlasím. Za Eisenhowera platili superbohatí 90% daň a za Nixona 72% Oba byli Republikáni. Teď platí 33%. Většina korporací a mnozí elitáři využívají zámořské daňové ráje a neplatí nic.
Argumentace za progresivní zdanění je taková, že ti, kdo mají z vlády větší prospěch by měli platit více. Zastánci kartelu propagují tu fikci, že jsou to chudí, kdo vysávají daňové dolary střední třídy, aby zasévali rozkol mezi chudinou a střední třídou. Mezi tím se finanční chobotnice Osmi rodin ohromně vykrmuje z veřejnosti přes to, že tito jsou v SEC (bohatí investoři), FCC (létají tryskáči Gulfstream), USDA (nejbohatší farmáři dostávají největší šeky), Medicaid (pojistný podvod vyfabrikoaný Velkou farmakologií) nebo přes Pentagon (Lockheed, Martin, Halliburton, Blackwater).
I tak je ale 14 bilionů dolarů nepřekonatelný dluh. Zvýšení daní na super-bohaté v kombinaci s globálním americkým stažením se z její současné role hesenského žoldnéře pro bankstery ze City of London, ač to lze vítat, nebude stačit, aby ten monstrózní dluh vyřešilo, který je, jak to označil Jefferson, "úmyslným systematickým plánem na naši degradaci k otroctví."
Ty průběžné dialogy o deficitu zůstávají uvízlé v maličkých intelektuálních krabičkách vytvořených korporátními médií a jejich vlastníky z kartelu Federálních rezerv. Existuje ale i jiná cesta.
To, že většinu toho 14 bilionového dluhu vlastní Čína či jiné "vlády", je mýtus. Ohromnou většinu - okolo 10 bilionů dolarů - vlastní těch Osm rodin ze smečky Federálních rezerv.
9. června 2011 článek pro Marketwatch s americkým šéfekonomem Unicredit Harmem Bandholzem uvedl, že Federální rezervy jsou největším držitelem amerického dluhu a mají z něho celkem 14%. Do toho nepatří dluh v držbě Rothschildy kontrolovaných centrálních bank jiných zemí - včetně Číny, Japonska a olejářských paláců GCC.
Přes nedávný program QE2 půjčil Fed dalších 600 miliard dolarů v pokladničních poukázkách. Tvrdili, že to byl zoufalý pokus posední instance k záchraně globální ekonomiky před deflací. Místo toho banksteři, kteří dostaly ty bezúročné daňovými poplatníky podepřené peníze nás postrčili dále k deflaci tím, že odmítly z této své bonanzy bohatství něco půjčit vlastníkům domů a malým podničkům.
Ovšem na druhou stranu je do tisku peněz za nulový úrok vtěleno vytváření inflace - spekulacemi s futures na ropu, potraviny a zlato a otáčením s tím rostoucím americkým dluhem na ruletových stolech těch různých jimi plně vlastněných globálních burz. Diví se někdo, že ta třída finančních parazitů se teď už dožaduje QE3? (Článek je z roku 2011, teď už QE3 probíhá.)
To, co bude následovat, je návrh o deseti krocích, který by prezident Obama a Kongres mohli uvést v život, aby sejmuli ten 14 bilionový dluh z beder budoucích generací Američanů. Ty by se měly dělat souběžně jako součást jediného zákona o rozsáhlé finanční reformě. Modelováno podle vydání zprávy o strategických zásobách ropy z minulého týdne zhotovené sedmadvaceti národy, tak by se i tato opatření měla uvést do praxe v tandemu tolika ochotnými národy, s kolika je to jen možné. Ta samá Rothschildy vedená kabala kontroluje centrální banky téměř všech národů a v množství je síla. Pokud by se ta opatření realizovala odděleně nebo je realizoval jen jediný národ, kartel Osmi rodin by použil své finanční váhy, aby na US zaútočil a zničil je:
1) Zavést ministerstvem financí administrovanou infrastrukturu investičních fondů, jejíž pracovníci by byli mohutně povzbuzováni, aby přistoupili k využívání střadatelských fondů z jejich soukromých plánů 401K. (Jde o základní systém důchodového pojištění pro široké masy v USA.) To je důležité, protože bankéřské kasino trhů s akciemi v důsledku dalších devíti kroků zkrachuje a pracující musí být před touto událostí zaštítěni. Těchto fondů by se dalo použít k přestavbě americké infrastruktury, kde by američtí pracující fungovali jako věřitelé a dostávali zpět spravedlivou úrokovou sazbu.
2) Bylo by zapotřebí, aby se USA stáhly z Banky pro mezinárodní vypořádání, Světové obchodní organizace, Světové banky, MMF a všech Osmi rodinami kontrolovaných mnohostranných uvěrových spolků. Ušetřili bychom miliardy, jimiž financujeme systémy blahobytu pro tyto bankéře, přičemž bychom se osvobodili i z těch pravidel, která nám brání ve finanční emancipaci.
3) Odpoutat dolar ode všech měnových košů a speciálních práv čerpání MMF. Zakázat obchod s dolary na všech globálních burzách. To vytvoří poptávku po dolarech a posílí naši těžce devalvovanou měnu. Uvalit měnovou kontrolu při zafixování dolaru k euru na 1:1, čínský Juan, kanadský dolar a švýcarský frank; 100:1 u japonského jenu. Během asijské finanční krize v roce 1997 ministerský předseda Malajsie Mahathir Mohamed zafixoval národní měnu - ringit. Byla to jediná měna v regionu, která nezkolabovala, když se front-man Rothschildů George Soros na tento region zaměřil.
4) Znárodnit Federální rezervy. Podle londýnského právníka, s nímž jsem byl v kontaktu, v Zákoně o Federálních rezervách je opatření, které americké vládě umožňuje si za 4 miliardy dolarů chartu Fedu vykoupit zpět. Tenhle poplatek bychom měli zaplatit, revokovat chartu Fedu a vydávání nových dolarů provádět už přes ministerstvo financí. Když by byl dolar zafixován, nemohli by ho ti upíři přivést ke krachu.
5) Zrušit těch 10 bilionů dolarů dluhů u Iluminátských bankéřů. Dluhové závazky k cizím vládám a malým držitelům obligací by se však měly ctít.
6) Zavřít pachatele. Stíhat v plném rozsahu uplatnění zákona všechny podvodné transakce včetně kartelu Fedu. Vyslat FBI do New Yorského Fedu. Zabavit všechny dokumenty. Zkonfiskovat ty největší zlaté rezervy na světě, které jsou zde uloženy. Ty byly ukradeny různým vládám včetně té naší z rezerv ve Ft. Knox.
7) Abych nezapomněl, zrušit Bushovy daňové úlevy pro bohaté. Nejvyšší daňová sazba pro lidi, co vydělávají více než 1 milion dolarů ročně, by měla vzrůst na 75%. Lidé, co vydělávají více než 500 000 dolarů ročně, by měli platit 50%. Všechny daňové skupiny pod 75 000 dolarů ročně by se měly dočkat krácení daní. Když dostáváš od vlády více, měl bys za to více platit, místo abys vysával střední třídu a sváděl to na chudé.
8) Osekat výdaje na Pentagon. Zavřít vojenské základny na cizím území včetně těch v Evropě, Japonsku a v Jižní Koreji. Okamžitě stáhnout VŠECHNA vojska z Iráku a Afghánistánu. Použít tyto úspory na vyplacení nákladů vlády a na vyplacení malých držitelů obligací.
9) Zakázat americkým občanům a korporacím zámořské bankovnictví. Vezmi své peníze domů a zaplať z nich daně nebo se vzdej amerického pasu či americké zakladatelské smlouvy korporace. Ten dramatický nárůst daňových výnosů by byl postačující k zaplacení zbytkových dluhů suverénním vládám a malým držitelům obligací, přičemž by se dodržovaly i závazky k finančním spolkům sociálního zabezpečení.
10) Zavést jednotný systém proplácení zdravotní péče a cenovou kontrolu na předepisované léky. Současný korporátní systém zdravotní péče kvůli profitování z ní je bonanzou se ziskovostí závislou na churavění a špatném zdraví kvůli jejich tučným ziskům. V roce 2006 kanadská vláda utratila za jednu osobu k proplácení pojistných, farmaceutických, nemocničních a AMA kartelů 3 678 dolarů. Úspory získané odbouráním těch podfuků páchaných v řetězci pojištění - farmacie - nemocnice - doktoři soustavou Medicare - Medicaid - Sociální zabezpečení ušetří americkému ministerstvu financí miliardy. To je jediné řešení pro ty prudce rostoucí a neudržitelné náklady na zdravotní péči.
Použitím této metodologie by se USA mohly během roku zbavit jak deficitu, tak svého dluhu. Tato opatření by se měla naplánovat potajmu a zavést hbitě v rychlém sledu. Sociální zabezpečení a Medicare by byly zachráněny. Střední třída by spatřila, jak jí daňové sazby klesají, přičemž jejich penzijní fondy by finacovaly přestavbu Ameriky pro 21. století. Pracovní místa v průmyslu by se vracela domů, jelikož čínský Juan by zažil dramatické zhodnocení. Naše národní bezpečnost by stažením se z role globálního četníka jen vzrostla.
Pokud ale zůstaneme pouze v myšlení v okruhu té bankéři vyfabrikované myšlenkové krabičky, tak nebudou mít naše děti žádnou budoucnost. Budou žít v zemi Třetího světa, která nic neprodukuje, ovládány parazitními výběrčími dluhů známými jako "průmysl finančních služeb".
Ta bohatství ničící elita bankéřů Osmi rodin je tím pachatelem amerického dluhového zločinu. Měla by si snad žena, která byla znásilněna, odsedět trest za svého násilníka? To je absurdní. Tak proč by Američané nebo jakýkoliv jiný národ měl platit podvodné dluhy, které na ně ušili ti šejdíři? Je čas, aby si Obama a Kongres dodali kuráže a donutili ten zločinný kartel Federálních rezerv, aby přistoupil k "širším obětem".
Překlad: Miroslav Pavlíček


 

Kartel Federálních rezerv: Finanční parazité (IV. díl)

23. listopadu 2012 v 12:05 | darny |  Události, komentáře a odkazy

(Čtvrtá část pětidílného seriálu, výňatek z kapitoly 19: Osm rodin: Velcí olejáři a jejich bankéři… 1. díl ZDE, 2. díl ZDE, 3. díl ZDE)
Zakladatel Unie světových federalistů (United World Federalists) otec Jamese Warburga Paul Warburg je tím, kdo s pomocí partnera Brown Brothers Harriman Prescotta Bushe financoval Hitlera. [1]
Plukovník Ely Garrison byl blízkým přítelem jak prezidenta Teddyho Roosevelta, tak i prezidenta Woodrowa Wilsona. Garrison napsal v Roosevelt, Wilson a Federální rezervy: "Paul Warburg byl mužem, který dal dohromady Zákon o Federálních rezervách spolu s Aldrichem, a ten vyvolal celonárodní rozhořčení a odpor. Vůdčím duchem za oběma plány pak byl baron Alfred Rothschild z Londýna."
Aldrichův plán potají upekli v soukromém rekreačním sídle JP Morgana na ostrově Jekyl v roce 1910, ve spolupráci agenta Rockefellerů Nelsona Aldricha a Paula Warburga z německé bankovní dynastie Warburgů. Aldrich, kongresman z New Yorku, se později přiženil do rodiny Rockefellerů. Jeho syn Winthrop Aldrich předsedal Chase Manhattan Bank. Zatímco bankéři rokovali, plukovník Edward House - další loutka Rockefellerů - a blízký důvěrník prezidenta Woodrowa Wilsona - usilovně přesvědčoval Wilsona o důležitosti soukromé centrální banky a zavedení celonárodní daně z příjmů. Členem personálu tohoto domu tam pak byl britský všudyvlezka z vnitřku MI6 generál Julius Klein. [2]
Wilsona nebylo třeba moc přesvědčovat, jelikož toho už měl ve spárech měděný magnát Cleveland Dodge, podle něhož pojmenovaná společnost Phelps Dodge se stala největší těžařskou společností světa. Dodge byl tím, kdo financoval Wilsonovu politickou kariéru. Wilson dokonce i svou inaugurační řeč napsal na Dodgeho jachtě. [3]
Wilson byl na Princetonu spolužákem jak Dodge, tak Cyruse McCormicka. Oba byli řediteli v National City Bank (nyní Citigroup) Rockefellerů. Na co se hlavně Wilson zaměřoval, bylo překonat nedůvěru veřejnosti k bankéřům, která se v roce 1922 projevila i u starosty New York City Johna Hylana, když argumentoval: "Skutečnou hrozbou naší republice je neviditelná vláda, která jako gigantická chobotnice rozprostírá svá slizká chapadla našimi městy, státy a celým národem. Její hlavou je malá skupinka bankovních domů, o nichž se obecně hovoří jako o mezinárodních bankéřích." [4]
Ovšem těch Osm rodin zvítězilo. V roce 1913 se zrodila Federální rezervní banka s Paulem Wartburgem jako svým prvním guvernérem. O čtyři roky později USA vstoupily do I. světové války poté, co tajná společnost známá jako Černá ruka zavraždila habsburského arcivévodu Ferdinanda a jeho manželku. Arcivévodův přítel hrabě Czerin později řekl: "Rok před válkou mě informoval, že Zednáři rozhodli o jeho smrti." [5]
V téže době v Rusku bolševici svrhli monarchii Hohehzolernů s pomocí Maxe Warburga a Jacoba Shiffa, přičemž Balfourova deklarace, co nakonec vedla k vytvoření Izraele, byla sepsána pro druhého lorda sionistů Rothschilda.
V roce 1920 baron Edmund de Rothschild založil Palestinskou ekonomickou komisi, zatímco manhattanské kanceláře Kuhn Loeba pomáhaly Rothschildům vytvářet síť k pašování zbraní pro sionistická komanda smrti přichystaná zabírat palestinskou půdu. Generál Julius Klein na tuto operaci dohlížel a vedl Jednotky kontrarozvědky US Army, které později vytvořily Henryho Kissingera. Klein po II. světová válce pak odvracel pomoc z Marshallova plánu Evropě k sionistickým teroristickým buňkám, přičemž tyto peníze proháněl přes Sonneborn Institute, který kontroloval baltimorský chemický magnát Rudolph Sonneborn. Jeho žena Dorothy Schiff je příbuznou Warburgů. [6]
Kuhn Loebové na Manhattan přišli s Warburgy. Ve stejné době pak do Kanady přišli Bronfmanové jako součást Židovské kolonizační komise Moses Montefioreho. Montefiorové prováděli tu špinavou práci Janovské šlechty už od 13. století. Di Spadaforaové v této funkci sloužili pro italský Dům Savoyů (královský rod), který byl financován rodinou Israel Moses Seif, podle níž je vlastně pojmenován i Izrael. Lord Harold Debat Montefiore je současným šéfem nadace Jerusalem Foundation, sionistického křídla Rytířů svatého Jana Jeruzalémského. Brofmani (to jméno v jidiš znamená "likérníci") mají vazby s Arnoldem Rothsteinem, produktem textilního impéria Rothschildů, aby v New York City založili organizovaný zločin. Rothsteiny nahradil pak Lucky Luciano, Meyer Lansky, Roberto Vesco a Santos Trafficante. Bronfmansové jsou přes sňatky spřízněni s Rothschildy, Loeby a Lamberty. [7]
Rok 1917 rovněž přinesl do americké Ústavy 16. dodatek, co vybírá celonárodní daň z příjmů, ač byl ratifikován pouze dvěma z požadovaných 36 států. IRS je soukromá korporace registrovaná v Delaware. [8] O čtyři roky dříve byla založena i Rockefellerova nadace (Rockefeller Foundation), aby rodinné bohatství zaštítila před novými opatřeními o dani z příjmu, přičemž sociálním inženýrstvím kormidluje veřejné mínění. Jedním z jejích chapadel je i Výbor pro obecné vzdělávání.
V listině deklarující jeho záměry Occasional Letter 1 tento Výbor uvádí: "V našich snech, ač máme omezené zdroje, tak se lidé sami přetvoří do perfektní tvárnosti pro naše formující ruce. Současné vzdělávací konvence z jejich myslí vyprchávají, my však nezatíženi tradicí budeme zapracovávat do toho vděčného a vnímavého venkovského lidu naši vlastní vůli. Neměli bychom zkoušet tyto lidi nebo nějaké jejich děti přetvářet na filosofy nebo učence či muže vědy …, jichž máme i tak hojnost." [9]
Ač o Federálních rezervách většina Američanů uvažuje jako o vládní institucí, je to soukromá držba těchto Osmi rodin. I Tajná služba je zaměstnávána, nikoliv výkonnou složkou moci, nýbrž Federálními rezervami. [10]
Slovní výměna mezi senátorem Edwardem Kennedym (D-MA) a předsedou Fedu Paulem Volckerem při senátním slyšení v roce 1982 je poučná. Kennedy si musel vzpomenout na svého staršího bratra Johna, když Volckerovi řekl, že kdyby byl před touto komisí jako zástupce amerického ministerstva financí, měly by se věci jinak. Volcker bafajíc cigáro ale povýšenecky odpověděl: "To je asi pravda. Ale myslím si, že právě takhle to bylo záměrně zařízeno." [11] Reprezentant Lee Hamilton (D-IN) to Volckerovi vmetl, když řekl: "Lidé si uvědomují, že to, co ta vaše rada dělá, má hluboký dopad na jejich peněženky, a že i přesto je tahle skupina pro lidi v podstatě nedosažitelná a nezodpovídá se jim."
Prezident Wilson mluvil o "moci tak organizované, tak úplné, tak všudypřítomné, že by bylo lepší nemluvit silněji než šeptem, když se o ní pronáší odsuzující slova." Reprezentant Charles Lindberg (D-NY) byl však otevřenější při odporu proti Wilsonovu Zákonu o Federálních rezervách, který dostal chytrou přezdívku "Lidový zákon". Lindberg prohlásil, že tento zákon "… ustanoví ten nejgigantičtější monopol na světě … Když prezident tento zákon podepíše, legitimizuje se tím neviditelná vláda moci peněz. Tento zákon vytvoří inflaci, kdykoliv tento monopol bude inflaci chtít. Od této chvíle, lze hospodářské deprese vytvářet vědecky. Ta neviditelná vláda moci peněz, jejíž existence byla odhalena Vyšetřováním peněžního trustu, bude teď legalizována. Celý koncept centrální banky byl zkonstruován tou samou skupinou, o které jsme předpokládali, že bude zbavena moci." [12]
Fed je utvářen téměř všemi bankami v USA, ale newyorská Federální rezervní banka Fed kontroluje z moci svých ohromných kapitálových zdrojů. Skutečným centrem moci uvnitř Fedu je Federální komise otevřeného trhu (FOMC), v níž má křeslo s trvalým hlasovacím právem jen prezident NY Fedu. FOMC vydává směrnice k monetární politice, které se realizují z 8. patra NY Fedu, což je pevnost podle modelu Bank of England. [13]
V pátém podpodlaží sklepů 14-patrového kamenného kolosu leží 10 300 tun zlata převážně nikoliv z USA, tj. 1/3 světových zlatých rezerv a zdaleka ten největší zlatý poklad na světě. [14]
Svět peněz se čím dál víc computerizuje. S tím, jak Osm rodin zavedlo ty komplikované finanční instrumenty jako deriváty, opce, forvardy a futures; udělal objem mezibankovních transakcí kvantový skok. Aby to zvládl, vybudoval Fed superdálnici mezibankovního vypořádání tajemně nazývanou jako CHIPS (Clearing Interbank Payment System), který má sídlo v New Yorku a je podle modelu v Belgii sídlícího Euro-Clear systému Morganů - který je též znám jako The Beast - Bestie.
Rotschildové: Rodina, která manipuluje s celým světem
Když byl Fed vytvořen, tak pět bank z New Yorku - Citibank, Chase, Chemical Bank, Manufacturers Hanover a Bankers Trus - mělo v držbě 43% podíl newyorského Fedu. Do roku 1983 těch samých pět bank vlastnilo 53% NY Fedu. Do roku 2000 nově fúzované Citigroup, JP Morgan Chase a Deutshce Bank dohromady vlastnily ještě větší podíl, stejně jako se to stalo i s evropskou frakcí těch Osmi rodin. Tyto kolektivně vlastní většinový balík v každé z korporací Fortune 500 (500 nejsilnějších burzovních titulů obchodu s akciemi) a většinu obchodování s akciemi a dluhopisy. V roce 1955 na uvedených pět bank připadalo 15% všech obchodů s akciemi. Do roku 1985 už byly zapojeny do 85% všech transakcí s akciemi. [15]
Ještě mocnější jsou ty investiční banky, které nesou jména mnohých z těch Osmi rodin. V roce 1982, když bankéři z rodu Morganů předsedali po Falklandské válce vyjednávání mezi Británií a Argentinou, protlačil prezident Reagan předpis SEC Rule 415, který pomohl podepisovat vypisování securities v rukou šesti velkých investičních domů vlastněných Osmi rodinami: Goldman Sachs, Merrill Lynch, Morgan Stanley, Salomon Brother, First Boston a Lehman Brothers. Tyto banky dále konsolidovaly svou moc přes fúzovací mánii v 80. a 90. letech.
American Express spolkl jak Lehman Brother, tak Kuhn Loeb - ti fúzovali v roce 1977 - a ještě Shearson Lehman-Rhoades. Banca de la Svizzera Italiana Israel Moses Seifů si koupila 7% podíl Lehman Brothers. [16] Salomon Brother si sebral od jihoafrické rodiny Oppenheimerů Philbro a pak koupil Smith Barney. Všechny tři se pak staly součástí Traveler's Group vedené Sandy Aeolem z rodiny David Weil, která kontroluje Lazard Freres přes silnějšího partnera Michela Davida-Weilla. Citibank koupila Travelers, aby vytvořila Citigroup. S.G. Warburg, u nichž Oppengeimerové upsali konsolidaci vlastní 9% podíl, a přidali se ke starým finančníků z Banque Paribas - s nimiž v roce 1984 fúzovali do Merrill Lynch. Švýcarská Union Bank převzala Paine Weber, zatímco Morgan Stanley sežral Dean Winter a koupil operace s kreditními kartami Discover od Sears.
Kuhn Loeby kontrolovaná First Boston fúzovala s Credit Suisse, která už pohltila White-Weld, aby se z ní stala CS First Boston - hlavní hráč na tom špinavém londýnském trhu s eurobondy. Merrill Lynch - v roce 2008 fúzovala s Bank of America - což je hlavní hráč na americké straně těchto obchodů. Švýcarská Banking Corporation fúzovala s největším londýnským investičním domem S.G. Warburg, aby vytvořila SBC Warburg, přičemž Warburg se stal ještě provázanějším s Merrill Lynch přes vazby na Mercury Assets z roku 1998. Warburgové vytvořili další společný podnik se švýcarskou Union Bank, čímž vytvořili mocenský dům UBS Warburg. Deutsche Bank koupila Banker's Trust a Alex Brown, čímž se rázem stala největší bankou světa s 882 miliardami dolarů aktiv. Se zrušením Glass-Steagalova zákona dělení na investiční, komerční a soukromé bankovnictví zmizelo.
Ta hrstka investičních bankovních expertů má teď ohromnou míru kontroly nad globální ekonomikou. K jejich aktivitám patří poradenství s dluhovým vyjednáváním s Třetím světem, zařizování fúzí a rozdělení podniků, vytváření podniků, aby zaplnily domnělé ekonomické výklenky tím, že uvedou počáteční veřejnou nabídku akcií (IPO), upisování všech akcií, upisování všech emisí korporátních a vládních obligací a tažení té alegorické káry s privatizací a globalizací světové ekonomiky dopředu.
Nedávno byl prezidentem Světové banky James Wolfensohn ze Salomon Smith Barney. Merrill Lynch měla v roce 1994 435 miliard dolarů aktiv, ještě před tím, než se ta fúzovací horečka vůbec rozběhla. Největší komerční banka těch časů Citibank tehdy ještě přiznávala jen 249 miliard dolarů aktiv.
V roce 1991 Merrill Lynch zařídil 26,8% všech fúzí globálních bank. Morgan Stanley 16,8%, Goldman Sachs 16,3%, Lehman Brother 16,1% a Credit Suisse First Boston 14,5%. Morgan Stanley v roce 1989 provedly fúze korporací v hodnotě 60 miliard dolarů Do roku 2007 v reakci na zrušení Glass-Steagala se vrcholnými deseti při fúzích proto staly: Goldman Sachs, Morgan Stanley, Citigroup, JP Morgan Chase, Lehman Brothers, Merrill Lynch, UBS Warburg, Credit Suisse, Deutsche Bank a Lazard. Na poli upisování prvotních emisí akcií byly v roce 1991 čtyřmi na špici Goldman Sachs, Merrill Lynch, Morgan Stanley a CS First Boston. V aréně globální privatizace v letech 1985-1995 to vedl Goldman Sachs, co udělal dohody v hodnotě 13,3 miliardy dolarů. UBS Warburg za 8,2 miliardy dolarů, BNP Paribas 6,8 miliardy dolarů, CS First Boston 4,9 miliardy dolarů a vlastník Paribas Merrill Lynch 4,4 miliardy dolarů. [17]
V roce 2006 BNP Paribas koupila notoricky známou Banca Nacionale de Lavoro (BNL), která vedla seznam obviněných z vyzbrojování Saddáma Husseina. Podle Global Finance je to teď tedy největší světová banka s téměř 3 biliony dolarů aktiv.
I u vůdčích upisovatelů dluhopisů v USA po prvních devět měsíců roku 1995 nudně vévodila ta samá známá jména. Merrill Lynch upsal 74,2 miliardy dolarů na ameridkém dluhovém trhu, čili celkem 15,3%. Lehman Brother zvládla 52,5 miliardy dolarů, Morgan Stanley 47,4 miliardy dolarů, Salomon Smith Barney 45,6 miliardy dolarů. CS Firs Boston, Chase Manhattan a Goldman Sachs se držely v horních sedmi. Horní tři upisovatelé dluhů místních samospráv toho roku byly Goldman Sachs, Merrill Lynch a UBS Paine Weber. Na eurotrzích byli v roce 1995 vrcholnými čtyřmi upisovateli UBS Warburg, Merrill Lynch, Deuthsche Bank a Goldman Sachs. [18] Pobočka Deutsche Bank Morgan Grenfell tehdy zařídila v Evropě ten mejdan s korporátním přebíráním společností.
Dominantními hráči na trzích s ropnými futures jak na New York Mercantile Exchange, tak na London Petroleum Exchange jsou Morgan Stanley, Dean Winter, Goldman Sachs (přes svou pobočku J. Aron & Company), Citigroup (přes svou jednotku Philbro) a Deutsche Bank (přes svoji akvizici Banker's Trust). V roce 2002 byl prodán bankrotovým soudem v aukci Enron Online UBS Warbuggu za 0 dolarů. UBS pak po první dva roky tohoto obchodu sdílela monopolní zisky Enron Online s Lehman Brothers. [19] S tím, jak se v roce 2008 Lehman položili, to shrábne jejich nový vlastník Barclays.
Po fiasku Lehman Brothers a následném finančním rozpadu v roce 2008 se ti Čtyři jezdci bankovnictví ještě zvětšili. V ceně penny za dolar JP Morgan Chase dostala Bear Stearns a Washington Mutual. Bank of America ovládla Merrill Lynch a Countrywide. A Wells Fargo uchvátil potácející 5. největší americkou banku Wachovia. Barclays dostal ten sladký zákusek zbytků po Lehman Brothers.
Bývalý předseda Bankovní komise sněmovny Wright Patman (D-TX) o Osmi rodinách vlastnících Federální rezervy prohlásil: "Dnešní Spojené státy mají v podstatě dvě vlády. My jsem tou regulérní ústavní vládou. Ale ještě máme nezávislou, nekontrolovanou a nekoordinovanou vládu ve Federálním rezervním systému, která provozuje peněžní moc, jenž je podle Ústavy rezervována pro Kongres." [20]
Od vytvoření Federálních rezerv americký dluh (většinou vlastněný těmi Osmi rodinami) závratně vyrostl z 1 miliardy dolarů na téměř 14 bilionů dolarů dnes (2011). To daleko přesahuje celkový dluh všech zemí Třetího světa dohromady, dluh, který převážně vlastní těch samých Osm rodin, které vlastní většinu centrálních bank celého světa.
Jak poukázal senátor Barry Goldwater (R-AZ): "Mezinárodní bankéři vydělávají peníze ze zvětšování zadluženosti vlád. Čím je větší dluh politického státu, tím větší je úrok, co se vrací věřitelům. I národní banky Evropy jsou vlastněny a kontrolovány soukromými zájmy. Mlhavě rozeznáváme, že v Evropě jsou to Rothschildové a Warburgové i domy JP Morgan, Kuhn Loeb & Co., Schiff, Lehman a Rockefeller, kdo to ohromné bohatství vlastní a kontrolují. Jak tuhle ohromnou finanční moc získali a udržují ji, je pro většinu z nás záhadou." [21]
AC24.cz: Zítra přineseme část V: Řešení
[1] Behold a Pale Horse. William Cooper. Light Technology Press. Sedona, AZ. 1991. p.81
[2] Dope Inc.: The Book that Drove Kissinger Crazy. The Editors of Executive Intelligence Review. Washington, DC. 1992.
[3] Democracy for the Few. Michael Parenti. St. Martin's Press. New York. 1977. p.67
[4] Descent into Slavery. Des Griffin. Emissary Publications. Pasadena 1991
[5] The Robot's Rebellion: The Story of the Spiritual Renaissance. David Icke. Gateway Books. Bath, UK. 1994. p.158
[6] The Editors of Executive Intelligence Review. p.504
[7] Ibid
[8] Ibid
[9] Ibid. p.77
[10] "Secrets of the Federal Reserve". Discovery Channel. January 2002
[11] The Confidence Game: How Un-Elected Central Bankers are Governing the Changed World Economy. Steven Solomon. Simon & Schuster. New York. 1995. p.26
[12] Icke. p.178
[13] Solomon. p.63
[14] Ibid. p.27
[15] The Corporate Reapers: The Book of Agribusiness. A.V. Krebs. Essential Books. Washington, DC. 1992. p.166
[16] The Editors of Executive Intelligence Review. p.79
[17] "Playing the Middle". Anita Raghavan and Bridget O'Brian. Wall Street Journal. 10-2-95
[18] Securities Data Corporation. 1995
[19] CNN Headline News. 1-11-02
[20] The Rockefeller File. Gary Allen. '76 Press. Seal Beach, CA. 1977. p.156
[21] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers. New York. 2000. p.77
Překlad: Miroslav Pavlíček



Kartel Federálních rezerv: Kulatý stůl a Ilumináti (III. díl)

23. listopadu 2012 v 12:03 | darny |  Události, komentáře a odkazy



(Třetí část pětidílného seriálu, 1. díl
ZDE, 2. díl ZDE)
AC24.cz: Tento díl se zabývá převážně tajnými společnostmi. K pochopení tajných společností, stejně jako je to i u chápání přírodních národů či starých civilizací, je nezbytné nutné se seznámit s jejich mytologií a symbolikou. Ta tedy bude v této části výrazně pojednávána, aniž by u toho byl nějaký interpretující výklad, co si o ní myslet. To je ponecháno na čtenáři a jeho sklonech k racionální skepsi či k mysticismu.
Podle knihy bývalého agenta Britské rozvědky Johna Colemana The Committee of 300 - Komise 300 - prosazovali Rothschildové politickou kontrolu přes utajený Kulatý stůl businessu, který vytvořili v roce 1909 za pomoci lorda Alfreda Milnera a jihoafrického průmyslníka Cecila Rhodese.
Rhodesovo stipendium bylo uděleno Cambridge University, na základě čehož propagandista olejářského průmyslu a energetický kmenový výzkumník v Cambridge fungoval.
Rhodes založil De Bedra a Standard Charter Bank. Podle expozé Gary Allena The Rockefeller Files - Rockefellerovy složky - Milner v zastoupení Rothschilda financoval ruské bolševiky s pomocí Jovova Schiffa a Maxe Waburga.
V roce 1917 britský sekretář zahraničí Arthur Balfour napsal dopis Druhému lordovi Sionistů Lionelu Walterovi Rothschildovi, v němž vyjádřil podporu pro židovskou domovinu na Palestinci kontrolovaných územích Středního východu. [1]
Balfourova deklarace ospravedlnila brutální uchvácení palestinských území po WWII se založením Izraele. Izrael měl sloužit nikoliv jako nějaká vysoce ceněná "Židovská domovina", ale jako předmostí pro Rothschildy a Osm rodin ke kontrole světových dodávek ropy. Baron Edmond de Rothschild postavil první ropovod od Rudého moře ke Středozemnímu, aby přivedl iránskou ropu od BP do Izraele. Založil izraelskou General Bank a Paz Oil. Mnohými je považován za otce moderního Izraele. [2]
K Vnitřnímu kruhu iniciátorů Kulatého stolu patřil lord Milner, Cecil Rhodes, Arthur Balfour, Albert Grey a lord Nathan Rothschild. Kulatý stůl převzal své jméno od legendární rytířů krále Artuše, jehož pohádkový Svatý grál se stal svatou předlohou Iluminátských tvrzeních o Sangreal čili svaté krvi.
John Coleman v Komisi 300 píše: "Kulatý stůl je vyzbrojený nesmírným bohatstvím z monopolu na zlato, diamanty a drogy stažené z celého světa, aby jimi získali kontrolu nad fiskálními a monetárními politikami a politickým vedením ve všech zemích, kde operovali."
Zatímco Cecil Rhodes a Oppenheimerové šli do Jižní Afriky, Kuhn Loebové si hrabali při rekolonizaci Ameriky. Rudyard Kipling byl vyslán do Indie. Schiffové a Warburgové manipulovali s Ruskem. Rothschildové, Lazarové a Israel Mores Seifové se tlačili na Střední východ. V Princetonu New Jersey Kulatý stůl založil Institut pokročilých studií Institute for Advanced Study (IAS) jako partnera All Souls College v Oxfordu. IAS byl financován Rockefeller's General Education Board. Členové IAS Robert Oppenheimer, Neils Bohr a Albert Einstein vytvořili atomovou bombu. [3]
V roce 1919 Kulatý stůl businessu Rothschildů zplodil v Londýně Královský institut mezinárodních záležitostí - Royal Institute of International Affairs (RIIA). RIIA brzy sponzorovala sesterské organizace po celém světě včetně US Council on Foring Relations (CFR) - US výbor pro zahraniční záležitosti - asijský Institute of Pacific Relations, kanadský Institute of International Affairs, v Bruselu sídlící Institute des Relations Internationales, dánskou společnost Foreign Policy Society, indický Council of World Affairs a australský Institute of International Affairs. Další pobočky vznikly ve Francii, Turecku, Itálii, Jugoslávii a v Řecku. [4]
RIIA je registrovaná královnina charita a podle svých výročních zpráv je financována převážně Čtyřmi jezdci. Bývalý britský sekretář zahraničí a Kissingerův kolega spoluzakladatel lord Carrington byl presidentem jak RIIA tak i Bilderbergu. Vnitřnímu kruhu RIIA dominují Rytíři svatého Jana Jeruzalémského, Maltézští rytíři, Templářští rytíři a Svobodní zednáři 33. stupně skotského ritu. Rytíři svatého Jana byli založeni v roce 1070 a zodpovídají se přímo britskému House of Windsor. Jejich vedoucí pokrevní linií je dynastie Villierů, do níž se přiženila Hong Kongská rodina Matheson. Do gangu Villierů se přiženila i rodina Lyttonů. [5]
Plukovník Edward Bulwer-Lytton vedl anglickou tajnou společnost Rosenkruciánů, o kterých se tajemně zmiňoval Shakespeare jako o Rosencranzech, zatímco Svobodní zednáři převzali roli Guildensternů. Lytton byl duchovním otcem jak RIIA tak nacistické formy fašismu. V roce 1871 napsal román s názvem Vril: Síla přicházející rasy. O sedmdesát let později se Společnosti Vril dostalo hojných zmínek v Mein Kampfu Adolfa Hitlera. Lyttonův syn se stal v roce 1876 místokrálem Indie těsně před tím, než v této zemi vyvrcholila produkce opia. Dobrý přítel Lyttona Rudyard Kipling pracoval pod lordem Beaverbrookem jako ministr propagandy spolu se sirem Charlesem Hambro z bankovní dynastie Hambrů. [6]
James Bruce, potomek zakladatele Svobodných zednářů skotského ritu sira Roberta Bruce byl 8. Earlem z Elginu. Dohlížel na karibský trh s otroky jako generální guvernér Jamajky v letech 1842-1846. Za Druhé opiové války byl britským vyslancem v Číně. Jeho bratr Frederick byl sekretářem kolonie Hong Kong během obou Opiových válek. Oba byli prominentními Svobodnými zednáři. Britský lord Palmerston, který Opiové války vedl, byl pokrevním příbuzným s Bruceovskou monarchií stejně jako sekretář zahraničí John Russell, dědeček Bertranda Russella. [7]
Děti z elity Kulatého stolu byly členy Dionysiánského kultu známého jako Děti Slunce. K iniciovaným patřil Aldous Huxley, T. S. Eliot, H. H. Lawrence a H. G. Wells. Wells vedl během WWI britskou rozvědku. Jeho knihy mluví o "jediném světovém mozku" a o "mentální policii". William Hitler Yeats další člen Slunce byl kámoš Aleistera Crowleyho. Ti dva vytvořili Kult Isis založený na rukopise Madam Blavatské, který apeloval na britskou aristokracii, aby se organizovala do Isidiných árijských kněžstev. Nejprominentnější spisovatelé anglické literatury pocházeli z hodnostářů Kulatého stolu. Všichni podporovali imperiální expanzi, ovšem jemně. Blavatské Theosofická společnost a Bulwer-Lyttonští Rosenkruciáni spojili síly, aby vytvořili Společnost Thule, z níž se později vynořili nacisté. [8]
Aleister Crowley vytvořil britskou paralelu Společnosti Thule, Isis-Uranův hermetický řád Zlatý úsvit. Vedl guru LSD Alduse Huxleyho, který v roce 1952 přijel do US, ve stejném roce CIA spustila program kontroly mysli MK-ULTRA za pomoci Waburgem vlastněné švýcarské Sandoz Laboratoriem a Rockefellerova bratrance Allena Dullese šéfa stanice OSS v Bernu. Dulles získal informace od Muslimského bratrstva z House of Saudi ohledně vytváření vrahů s kontrolovanou myslí Assassinů. Dullesovým asistentem byl James Warburg. [9]
Atlantická unie (AU) byla pobočkou RIIA založenou Cecilem Rhodesem, který snil o návratu US k Britské Koruně. AU v roce 1939 zřídila svou první kancelář v Americe v prostorách věnovaných Nelsonem Rockefellerem na 10 E 40th St v New York City. Mezi lety 1949-1976 AU každoročně vydala rezoluci Kongresu apelující, aby odvolal Deklaraci nezávislosti a po "novém světovém řádu". Další pobočka RIIA byla Spojenectví světových federalistů United World Federalists (UWF) založená Normanem Cousinsem a Dullesovým asistentem Jamesem P. Wartburgem. Moto UWF bylo "Buď jeden svět nebo žádný". Jejich první president Cord Meyer odstoupil, aby převzal klíčovou pozici v CIA Allena Dullese. Meyer formuloval cíl UWF: "Jakmile se připojí k Federální vládě jednotného světa, tak už žádný národ nebude moci odstoupit či revoltovat … s atomovou bombou ve vlastnictví Federální vlády se takový národ vymaže z tváře země." [10]
V roce 1950 James Warburg, jehož starší bratři Max a Paul seděli ve správní radě nacistického obchodního kombinátu IG Farben, vypovídal před senátní Komisí zahraničních vztahů: "Budeme mít světovou vládu, ať se vám to líbí, nebo ne - konkvistou nebo konsensem." AU a UAF mají blízko k CFR a Trilaterální komisi (TC) - založené Davidem Rockefellerem a Zbigniewem Brzezinskim v roce 1974. [11]
TC vydala The Triangle Papers, které rozšiřují "speciální vztahy mezi US se Západní Evropou" i k zařazení Japonska, které se rychle stávalo věřitelem zbytku světa. Bývalý předseda Federálních rezerv Paul Volcker byl předsedou TC. Insider TC/CFR harvardský profesor Samuel Huntignton, který nakonec nedávno argumentoval o "Střetu civilizací" mezi Západem a Muslimským světem, napsal publikaci TC Krize v demokracii, "…vláda, která postrádá autoritu, bude mít málo schopnosti zkrátit kataklyzmatickou krizi a na své lidi uvalit oběti, které mohou být nezbytné." [12]
Rotschildové: Rodina, která manipuluje s celým světem
Ilumináti
Ilumináti slouží jako rada vládnoucí všem tajným společnostem. Jejich kořeny sahají až ke Strážcům světla v Atlantidě, Bratrstvu hada v Sumérii, afghánským Roshaniya, školám Egyptských mystérií a Janovským rodinám, které financovaly Římské impérium. Britský ministerský předseda Benjamin Disraeli, který "handloval" se zakladatelem mafie a Zednářem 33. stupně Guiseppe Mazzinim, se o Iluminátech zmínil při projevu před Dolní sněmovnou v roce 1856 s varováním: "V Itálii je síla, o které se zřídka zmiňujeme. Myslím tajné společnosti. Evropa … je pokryta sítí tajných společností zrovna tak jako je povrch světa pokryt sítí železnic." [13]
Ilumináti jsou pro tyto tajné společnosti tím, co je Bank of International Settlements pro centrální bankéře Osmi rodin. A jejich klientela je přesně ta samá.
Předchůdci Svobodných zednářů - Templářští rytíři - vynašli koncept bankovnictví a vytvořili trh s dluhopisy jako způsob kontroly evropské šlechty přes válečné dluhy. Do 13. století využívali Templáři své zlato naloupené z Křížových výprav, aby si po celé Evropě nakoupili 9 000 hradů a vedli impérium rozprostírající se od Kodaně k Damašku. Vynalezli techniky moderního bankovnictví a legitimizovali lichvu s placením úroků. Pobočky templářských bank podpořené jejich špinavě nahrabaným zlatem se všude rozbujely. Dávali 60% úrokové sazby na úvěry, spustili koncept finanční institucí vedených účtů a zavedly systém kreditních karet pro poutníky do Svaté země. Fungovali jako výběrčí daní, z nichž si však přes římské úřady zřídili výjimku, a budovali mohutné evropské katedrály, když našli návody k tajným stavebním technikám spolu i se zlatem vytahaným z pod Šalamounova chrámu. Barevné sklo používané u katedrál bylo výsledkem tajných gotických technik, které znal málokdo. Jeden z těch, kdo toto umění zvládl, byl Omar Khayvam, dobrý přítel zakladatele Assassinů Hasana bin Sabaha. [14]
Templáři kontrolovali obrovskou flotilu lodí a jejich vlastní námořní flotila kotvila ve francouzském atlantickém přístavu La Rochelle. Měli zvláště kamarádské vztahy s králi Anglie. Koupili si od krále Richarda Lví Srdce ostrov Kypr, ten byl avšak později uzmut Turky. V pátek 13. října 1307 se francouzský král Filip IV. spojil s papežem Klementem V. a začal Templáře zatýkat na základě obvinění týkajících se od nekromancie až po využívání černé magie. Od tohoto dne si už nese pátek 13. negativní konotace. O "Sionu" se věří, že je to transkripce Zion, což je samotné transkripcí pro pradávné hebrejské jméno Jerusaléma. Převorství sionské se dostalo do veřejné pozornosti v červenci 1956. V roce 1981 uvedl francouzský tisk 121 hodnostářů jako členy tohoto Převorství. Všichni byli bankéři, členové královských rodin nebo členové mezinárodní politické smetánky. O Pierru Plantardovi se uvádělo, že je velmistrem. Plantard je přímým potomkem krále Dagoberta II. z královského rodu Merovejců. Plantard vlastnící majetky v oblasti Rennes-le-Chateau na jihu Francie, kde Převorství sionské sídlilo, a uvedl, že řád má ve svém vlastnictví ztracený poklad zachráněný z pod Šalamounova chrámu a vrátí se v pravý čas do Izraele. Uvedl rovněž, že v blízké budoucnosti bude ve Francii a u dalších národů obnovena monarchie. Templáři tvrdí, že mají tajné vědomosti o tom, že Ježíš Kristus byl ženatý s Marií Magdalenou, otcem dětí zahajujících Merovinganskou pokrevní linii a byl synem Josefa z Arimathea. [15]
Josef byl synem krále Šalamouna. Šalamounův chrám je modelem pro Zednářské chrámy, které se objevily bez problémů v každém jakkoliv velkém městě Ameriky. Byla to místa se špatnou pověstí, kde bylo normou smilstvo, opilství a lidské oběti. Podle britského badatele Davide Ickeho jeho umístění na jeruzalémské hoře Moriah mohlo znamenat, že šlo o řídící středisko letů Anunnaki. Annunaki byli plazí nepozemšťané odhalení na sumerských hliněných tabulkách - u nejstarších lidstvu známých účetních zápisů. Křižáčtí Templářští rytíři vyloupili jejich velké zásoby zlata a četné svaté artefakty z pod Chrámu. Král Šalamoun byl synem krále Davida - který za své vlády 1015 před Kristem zmasakroval tisíce lidí.
Icke nazývá krále Davida "řezníkem" a tvrdí, že tento král napsal dost velký kus Bible. Jeho syn Šalamoun zabil svého vlastního bratra, aby se stal králem. Radil egyptskému faraonovi Šešonkovi I., aby si vzal jeho dceru. Šalamoun studoval v Achnatonově egyptské škole mystérií, kde byl důraz na kontrolu mysli. Velká káhirská lóže zplodila celou síť tajných společností včetně Assassinů, Kabalistů, Svobodných zednářů a Afghánských Roshaniyů. Tito prošli k nejvyšším hodnostem, aby se stali Osvícenými - Illuminati.
Icke tvrdí, že Kananejské bratrstvo bylo veden božským králem Melchizedekem, který mohl být Annunaki. Král se zaměřil na hebrejské chápání dávných mystérií. Melchzedekův řád se stal tajnou společností spojovanou s Kabalou. Král Šalamoun rozvinul svou moudrost studiem sumerských tabulek z dědictví, které původně vlastnil Abrahám. Abrahám mohl být též původem od Anunnaki.
On i Melchiezedek byli vedeni sumerským Bratrstvem hada, jehož jméno má možná něco společného s biblickým příběhem o stvoření, kde jsou Adam a Eva vylákáni ze zahrady hojnosti v Edenu (od lovecko sběračského způsobu života?) do světa "hříchu a poddanství" právě hadem. Když Bible říká, že ten první pár jedl zakázané ovoce, mohlo by to snad znamenat, že Eva byla tímto hadem - Annunakijský hadem (Nephilim z Knihy Genesis) - prodchnuta, čímž byli všichni Adamité zatraceni k životu hříček pod kontrolou hadí královské pokrevní linie?
Na základě sumerských Tabulek osudu, které Abraham vlastnil, se stal známým jako Ha Qabala, hebrejský "světlo poznání". Ti, kdo porozuměli těmto skrytým tajemstvím, říkali, že byla zakódována i do Starého zákona, a mluví se o nich jen zdráhavě jako o Ramu. Toto slovo používají jak keltské, tak i buddhistické a hinduistické duchovní kruhy. Templářští rytíři tu kabalistickou znalost s návratem z jejich křižáckých dobrodružství na Středním východě přinesli do Evropy. [16]
Tito rytíři v 11. století zřídili Převorství sionské - Prieure de Sion na hoře Mt. Zion u Jeruzaléma, aby střežili takové svaté ostatky jako Turínské plátno, Schránku úmluvy a Kopí osudu Habsburské rodiny - kterého bylo použito k zabití Ježíše Krista. Ještě důležitějším účelem tohoto Převorství bylo střežit zlato Templářů a uchovat údajnou Ježíšovou pokrevní linii - královský Sangreal - o čemž věřili, že jejími nositeli jsou čtyři rodiny francouzská rodina Bourbonských Merovinganů a příbuzní Habsburští monarchové ve Španělsku a Rakousku. [17] Francouzská dynastie Lorraine, která pocházela z Merovinganů, se přiženila k domu Habsburků, aby získala rakouský trůn.
Habsburkové řídili Svatou říší římskou do jejího rozpuštění v roce 1806 přes krále Karla V. a další. Kořeny této rodiny lze vystopovat až ke švýcarskému sídlu známému jako Habichtburg, který byl postaven v roce 1020. Habsburkové jsou integrální součástí Převorství sionského. Mnozí badatelé věří, že španělský habsburský král Filip bude korunován králem světa Šangrily v Jeruzalémě. Habsburkové jsou příbuzní s Rothschildy přes císaře Svaté říše římské Fridricha Barbarossu, druhého syna Archibalda II.
Rothschildové - vůdci Kabaly, Svobodného zednářstva a Templářských rytířů - sedí na vrcholku jak Iluminátů, tak bankovního kartelu Osmi rodin. Tato rodina shromáždila ohromné bohatství vydáváním válečných dluhopisů Černé šlechtě už po staletí, včetně britských Windsorsů, francouzských Bourbonů, německých von Thurnů a Taxisů, italských Savoysů a rakouských a španělských Habsburků. Těch Osm rodin je také provázáno vzájemnými sňatky s královskými rodinami.
Spisovatel David Icke věří, že Rothschildové představují hlavu Anunnakijských hadích králů, když uvádí "Ti Rothschildové měli evropské korunované hlavy zadlužené a patřily do toho i dynastie Černé šlechty, Habsburkové, kteří vládli Svaté říši římské po 600 let. Rothschildové rovněž kontrolovali Bank of England. Pokud byla válka, byli Rothschildové za scénou, vytvářeli konflikty a financovali obě strany." [18]
Rothschildové a Warburgové jsou hlavními akcionáři německé Bundesbanky. Rothschildové kontrolují i největší bankovní dům Japonska Nomura Seucrities přes vazby mezi Edmundem Rothschildem a Tunao Okumurou. Podle několika rodinných životopisců je více než polovina potomků poslední generace Rothschildů ve sňatku v rámci rodiny, údajně proto aby si udrželi svou Sangreal. [19]
Velká pečeť Spojených států z roku 1782 je zaplněna symbolismem Iluminátů. Stejně je to i se zadní stranou US $1 bankovky Federálních rezerv, kterou navrhli Svobodní zednáři. Pyramida na levé straně představuje ty egyptské - údajně možná zdroje paprsků kosmické energie k Anunnakiům - jejichž faraoni dohlíželi na otrockou práci využívanou na stavbu těchto pyramid.
Pyramida je pro Iluminátské bankéře důležitým symbolem. Používají Triád, Trilaterálních a Trinity věcí, aby vytvořili společnost ovládanou maličkou elitou Sangreal, co vede masy - jak je to představováno pyramidou. Bratrstvo hada uctívalo Trinity Isis, Osiris a Horus - což by mohli být potomci Anunnaki. Toto Bratrstvo rozšířilo ten koncept Trinity do věrouk křesťanství (otec, syn a duch svatý), hinduismu (Brahma, Šiva a Krišna) a Buddhismu (Buddha, Dharma a Sangha). [20]
Plazí oko na vrcholu pyramidy vyobrazené na $1 bankovce je to vševidoucí oko afghánského Roshaniya, známé jinak i jako Řád a Řád hledajícího - což jsou názvy přijaté i společnostmi Skull & Bones, Germanorden a JASON Society. [21] Vezměte si lupu a podívejte se do zornice toho oka. Je tam uvnitř toho oka obrázek mimozemšťana. A to nekecám.
Pod pyramidou se objevuje Novus Ordo Sedorum, zatímco nad vševidoucím okem se objevuje Annuit Coeptis. Annuit Coeptis znamená: "Možná se směje našemu úsilí (Velké práci věků)." Nad orlem na pravé straně bankovky jsou slova E Pluribus Unum, latinsky "jeden z mnohých". Orel svírá v spárech 13 šípů a 13 olivových ratolestí, přičemž nad hlavou orla se objevuje 13 hvězd. Ameriku založilo 13 kolonií. Templářský pirát Jaques de Molay byl popraven v pátek 13.
Čísla 3, 9, 13 a 33 jsou pro tajné společnosti významná. 33. stupni Svobodných zednářů se říká Ilumináti. Podle zesnulého badatele Williama Coopera má Skupina Bilderberg mocnou Politickou komisi o 13 členech. Je to jedna ze 3 komisí, které se zodpovídal (do svého nedávného skonu) princ Bernhard - člen Habsburské rodiny a vůdce Černé šlechty. Politická komise Bilderbergů se zodpovídá Kulatému stolu 9 Rothschildů. [22]
AC24.cz: Zítra přineseme část IV: Finanční parazité
[1] "The Secret Financial Network Behind 'Wizard' George Soros". William Engdahl. Executive Intelligence Review. 11-1-96
[2] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers. New York. 2000. p.83
[3] Ibid. p.89
[4] Fourth Reich of the Rich. Des Griffin. Emissary Publications. Pasadena, CA. 1978. p.77
[5] The Robot's Rebellion: The Story of the Spiritual Renaissance. David Icke. Gateway Books. Bath, UK. 1994. p.195
[6] Ibid
[7] Dope Inc.: The Book that Drove Kissinger Crazy. The Editors of Executive Intelligence Review. Washington, DC. 1992. p.264
[8] Ibid. p.538
[9] Dope Inc.
[10] Ibid
[11] Ibid
[12] Marrs
[13] Icke. p.148
[14] Bloodline of the Holy Grail. Laurence Gardner. Element Books, Inc. Rockport, MA. 1996
[15] Holy Blood, Holy Grail. Michael Bagent, Richard Leigh and Henry Lincoln. Dell Publishing Company New York. 1983
[16] Icke.
[17] Behold a Pale Horse. William Cooper. Light Technology Press. Sedona, AZ. 1991. p.79
[18] Children of the Matrix. David Icke. Bridge of Love Publishing. Scottsdale, AZ. 2000.
[19] Marrs. p.71
[20] Icke. 1994. p.42
[21] Ibid. p.71
[22] Cooper
Překlad: Miroslav Pavlíček


 


Kartel Federálních rezerv: Svobodní zednáři a House of Rothschild (IIb. díl)

23. listopadu 2012 v 12:00 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Rotschildové: Rodina, která manipuluje s celým světem
The House of Rothschild
Holandský House of Orange založil v roce 1609 Amsterodamskou banku jako první centrální banku na světě. Princ William of Orange (Vilém Oranžský) se přiženil do anglického House of Windsor, když si vzal za ženu dceru krále Jamese II, Mary. Bratrstvo Oranžského řádu, které nedávno podnítilo severoirské protestantské násilnosti, dosadilo Williama III na anglický trůn, odkud vládl jak Holandsku, tak Británii. V roce 1694 se William III sdružil s britskou aristokracií, aby spustil soukromou Bank of England.
Stará dáma z Threadneedle Street - jak je Bank of England známá - je obklopena třiceti-stopovými zdmi. Pod třetím největším zlatým trezorem na světě byly položeny tři podlahy. [15]
Rothschildové a s nimi spříznění partneři z Osmi rodin postupně přebírali kontrolu nad Bank of England. Každodenní "fixing" zlata v Londýně porobíhal v N. M. Rothschild Bank až do roku 2004. Jak to řekl zástupce guvernéra Bank of England, George Blunden: "Strach je tím, co moc této banky činí tak přijatelnou. Banka je schopna prosadit svůj vliv, když jsou na nás lidé závislí, a ze strachu ze ztrát svých privilegií nebo když jsou zastrašeni." [16]
Mayer Amschel Rothschild prodal britské vládě německé hesenské žoldnéře, aby bojovali proti americkým revolucionářům, s převedením dalšího postupu na svého bratra Nathana v Londýně, kde založili N. M. (Nathan a Mayer) Rothschild & Sons. Mayer vážně studoval Kabalu a vsadil svou budoucnost na peníze zpronevěřené Williamu IX - královskému správci Hessensko-Kasselské oblasti a prominentnímu Svobodnému zednáři.
Rothschildy kontrolovaná Barings financovala obchody s čínským opiem a africkými otroky. Financovala nákup Louisiany. Když několik států ze svých dluhů zbankrotovalo, Barings podplatila Daniela Webstra, aby pronesl projevy zdůrazňující výhody restrukturalizace plateb na dluh. Státy se držely svého, a tak House of Rothschild v roce 1842 zavřela penězovod, čímž USA uvrhla do hluboké deprese. Často se říkalo, že bohatství Rothschildů závisí na bankrotech národů. Mayer Amschel Rothschild jednou řekl: "Je mi jedno, kdo kontroluje politické záležitosti země, pokud já kontroluji její měnu."
Nathan Rothschild
Ani válka štěstí této rodiny neublížila. House of Rothschild financoval Pruskou válku, Krymskou válku a britský pokus zmocnit se Suezského kanálu od Francie. Nathan Rothschild učinil obrovské finanční sázky na Napoleona v Bitvě u Waterloo, přičemž financoval i vévodu z Wellingtonu v jeho kampani na poloostrově proti Napoleonovi. Jak Mexická válka, tak Občanská válka byly obojí pro tuto rodinu zlatým dolem.
Jeden z životopisců rodiny Rothschildů zmínil schůzku v Londýně, kde se "Mezinárodní bankovní syndikát" rozhodl vrhnout americký Sever proti Jihu jako součást strategie "rozděl a panuj". Německý kancléř Otto von Bismarck jednou uvedl: "Rozdělení Spojených států na federace o stejné síle bylo rozhodnuto už dávno před Občanskou válkou. Tito bankéři měli obavy, že Spojené státy by … rozvrátily jejich finanční dominanci nad světem. Hlas Rothschildů převládl." Životopisec Rothschildů Derek Wilson říká, že rodina byla oficiálním evropským bankéřem pro americkou vládu a silným podporovatelem Bank of the United States. [17]
Životopisec rodiny Niall Ferguson uvádí "podstatnou a nevysvětlitelnou mezeru" v soukromé korespondenci Rothschildů mezi lety 1854-1860. Říká, že všechny kopie odcházejících dopisů napsaných londýnskými Rothschildy během období Občanské války "byly následně na rozkaz partnerů zničeny". [18]
Francouzské a britské jednotky během vrcholu Občanské války USA obklíčily. Britové poslali 11 000 vojáků do Korunou kontrolované Kanady, což vytvořilo pro agenty Konfederace bezpečný přístav. Francie Napoleona III instalovala člena rakouské rodiny Habsburků arcivévodu Maxmiliána jako loutkového císaře Mexika, když se francouzské jednotky hromadily na hranicích s Texasem. Pouze 11-cti hodinové nasazení dvou flotil ruských válečných lodí americkým spojencem carem Alexandrem II v roce 1863 Spojené státy zachránilo před rekolonizací. [19]
V tom samém roce Chicago Tribune předhodil: "Belmont (August Belmont byl americký agent Rothschildů a na jeho počest se jmenovaly koňské dostihy Tří Korun) a Rothschildové … jsou ti, kdo kupovali dluhopisy Konfederace."
Salmon Rothschild o odstraněném prezidentu Lincolnovi řekl: "Odmítá všechny formy kompromisu. Má vzezření sedláka a je schopen říkat jen hospodské povídačky." Baron Jacob Rothschild byl stejně povýšený k americkému občanstvu. Jednou okomentoval americkému velvyslanci v Belgii Henrymu Sanfordovi těch více než půl milionu Američanů, kteří během Občanské války zemřeli: "Když je váš pacient v kritickém stavu, zkoušíte zoufalá opatření, i pouštění žilou." Salmon a Jacob byli pouze nositeli rodinné tradice. O několik generací dříve se Mayer Amschel Rothschild chlubil svou investiční strategií: "Když v pařížských ulicích teče krev, tak nakupuj." [20]
Synové Mayera Rothschilda byli známi jako Frankfurtská pětka. Nejstarší - Amschel - vedl se svým otcem rodinnou Frankfurtskou banku, zatímco Nathan vedl londýnské operace. Nejmladší syn Jacob si zřídil obchod v Paříži, přičemž Salomon vedl vídeňskou pobočku a Karl byl daleko v Neapoli. Spisovatel Frederick Morton odhaduje, že do roku 1850 měli Rothschildové majetek více než $10 miliard. [21] Někteří badatelé věří, že jejich dnešní portfolio přesahuje $100 bilionů.
Warburgové, Kuhn Loebové, Goldman Sachsové, Shiffové a Rothschildové jsou vzájemnými sňatky propojeni do jedné velké šťastné bankéřské rodiny. Rodina Wartburgů - která kontroluje Deutsche Bank a BNP - se s Rothschildy provázala už v roce 1814 v Hamburgu, zatímco Jacob Schiff z mocného domu Kuhn Loebů s Rothschildy sdílel domovinu už v roce 1785. Schiff do Ameriky imigroval v roce 1865. Spojil síly s Abrahamem Kuhnem a vzal si dceru Salomona Loeba. Loeb a Kuhn si vzájemně vzali sestry a dynastie Kuhn Loebů tak byla završena. Felix Warburg si vzal dceru Jacoba Schiffa. Dvě dcery Goldmana se provdaly za dva syny z rodiny Sachsů, čímž vznikl Goldman Sachs. V roce 1806 si Nathan Rothschild vzal nejstarší dceru Levi Barenta Cohena, vedoucího londýnského finančníka. [22] Super-býk Abby Joseph Cohen z Merrill Lynch a Clintonův ministr financí (ministr) William Cohen jsou tudíž pravděpodobně potomky Rothschildů.
Dnes Rothschildové kontrolují dalekosáhlé finanční impérium, které obsahuje i hlavní podíly ve většině centrálních bank světa. Klan Edmond de Rothschild vlastní Banque Privee SA v Lugunu ve Švýcarsku a Rothschildovskou Bank AG v Zurichu. Rodina Lorda Jacoba Rothschilda vlastní mocnou Rothschild Italia v Miláně. Jsou zakládajícími členy exkluzivního $10 bilionového Klubu z ostrovů, který kontroluje korporátní giganty Royal Dutch Shell, Imperial Chemical Industrie, Lloyds of London, Unilever, Barclays, Lonrho, Rio Tinto Zinc, BHP Billton a anglo-americkou DeBeers. Dominují světu v dodávkách petroleje, zlata, diamantů a mnoha dalších životně důležitých surovin. [23]
Klub z Ostrovů poskytuje kapitál Quantum Fund NV George Sorose, který v letech 1998-99 provedl tu vražednou práci, že zničil měny Thajska, Indonésie a Ruska. Soros byl hlavním akcionářem Harken Energy George W. Bushe. Quantum NV operující z holandského ostrova Curacao ve stínu nedávno zničených rafinérií Royal Dutch / Shell a Exxon Mobile. Curacao byl nedávno citován operační skupinou OECD na praní špinavých peněz jako hlavní národ zabývající se praním peněz. Klub z ostrovů vedou Rothschildové a patří k němu i královna Alžběta II a další bohatí evropští aristokraté a Černá šlechta. Uprchlý švýcarský finančník a spojka Mossadu Marc Rich, jehož obchodní zájmy nedávno převzala ruská mafiánská Alfa Group, je také součástí Sorosovy sítě. [24]
Vazby na drogové peníze nejsou pro Rothschildy nic nového. N. M. Rothschild & Sons byla v epicentru skandálu s Bank of Credit & Commerce International (BCCI), unikla však světlům reflektorů, když sklad plný dokumentů pohodlně do základů vyhořel zrovna v době, kdy Rothsschildy kontrolovaná Bank of England BCCI zavřela.
Nedávné úsilí Rothschildů obsahuje i podporu ruského oligarchy Michaila Chodorovského, který kontroloval skupinu Blackstone (viz "… The 911 Short Selling Financial Scam": globalresearch.ca/index.php?context=va&aid=24687), a převzal obrovského švýcarského obchodníka s ropou Glencore.
Snad největším úložištěm bohatství Rothschildů je dnes Rothschildovský Continuation Holdings AG - tajnůstkářská, ve Švýcarsku sídlící, bankovní holdingová společnost. Do konce 90. let byli náčelníky globálního impéria Rothschildů baroni Guy a Elie de Rothschild ve Francii a lord Jacob a sir Evelyn Rothschild v Británii. [25]
Evelyn byl předsedou Economist a ředitelem DeBeers a IMB UK.
Jacob podporoval guvernérskou kampaň Arnolda Schwarzeneggera v Kalifornii. Převzal kontrolu nad Chodorovského podíly v YUKOS oil těsně před tím, než ho ruská vláda zavřela. V roce 2010 se Jacob přidal k Rupertu Murdochovi do partnerství při těžbě břidličného oleje v Izraeli přes Genie Energy - pobočky IDT Corporation. [26]
Před několika měsíci Sarah Palin najala bývalého ředitele IDT Michaela Glassnera jako šéfa štábu. [27] Je Palin Rothschildovou volbou pro rok 2012?
AC24.cz: Zítra přineseme část III: Rytíři kulatého stolu a Ilumináti
[1] The Temple & the Lodge. Michael Bagent & Richard Leigh. Arcade Publishing. New York. 1989. p.259
[2] Ibid. p.219
[3] Ibid. p.253
[4] Ibid. p.233
[5] The Robot's Rebellion: The Story of the Spiritual Renaissance. David Icke. Gateway Books. Bath, UK. 1994. p.156
[6] Democracy for the Few. Michael Parenti. St. Martin's Press. New York. 1977. p.51
[7] Fourth Reich of the Rich. Des Griffin. Emissary Publications. Pasadena, CA. 1978. p.171
[8] Ibid. p.173
[9] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers. New York. 2000. p.68
[10] The Secrets of the Federal Reserve. Eustace Mullins. Bankers Research Institute. Staunton, VA. 1983. p.179
[11] Human Race Get Off Your Knees: The Lion Sleeps No More. David Icke. David Icke Books Ltd. Isle of Wight. UK. 2010. p.92
[12] Marrs. p.212
[13] Idid. p.139
[14] Ibid p.141
[15] Icke. The Robot's Rebellion. p.114
[16] Ibid. p.181
[17] Rothschild: The Wealth and Power of a Dynasty. Derek Wilson. Charles Schribner's Sons. New York. 1988. p.178
[18] The House of Rothschild. Niall Ferguson. Viking Press New York 1998 p.28
[19] Marrs. p.215
[20] Ibid
[21] "What You Didn't Know about Taxes and the Crown". Mark Owen. Paranoia. #41. Spring 2006. p.66
[22] Marrs. p.63
[23] "The Coming Fall of the House of Windsor". The New Federalist. 1994
[24] "The Secret Financial Network Behind 'Wizard' George Soros". William Engdahl. Executive Intelligence Review. 11-1-96
[25] Marrs. p.86
[26] "Murdoch, Rothschild Invest in Israeli Oil Shale". Jerusalem Post. November 22, 2010
[27] "Sarah Palin hires chief of staff for PAC", Huffington Post. February 2011
Překlad: Miroslav Pavlíček



Kartel Federálních rezerv: Svobodní zednáři a House of Rothschild (IIa. díl)

23. listopadu 2012 v 12:00 | darny
(Druhá část pětidílného seriálu, (1.díl ZDE)
V roce 1789 se Alexander Hamilton stal prvním ministrem financí -Spojených států. Hamilton byl jedním z Otců zakladatelů, kteří byli Svobodnými zednáři. Měl úzké vztahy s rodinou Rothschildů, která vlastní Bank of England a vede evropské hnutí Svobodných zednářů. George Washington, Benjamin Franclin, John Jay, Ethan Allen, Samuel Adams, Patrick Henry, John Brown a Roger Sherman, ti všichni byli Zednáři. Roger Livingstone pomohl Shermanovi a Franklin napsal Deklaraci nezávislosti. Složil s Georgem Washingtonem svou přísahu při nástupu do úřadu, když byl Velmistrem New Yorské Velké lóže Svobodných zednářů.
Sám Washington byl Velmistrem Virginské lóže. Z nejvyšších velitelů Revoluční armády bylo třicet tři Zednářů. To bylo velice symbolické číslo, jelikož 33. stupněm hodnosti se Zednář stává Osvíceným - Illuminated. [1]
Andrew Hamilton
Populističtí otcové zakladatelé vedení Johnem Adamsem, Thomasem Jeffersonem, James Madisonem a Thomasem Painem, z nichž nikdo nebyl Zednář, chtěli úplně zpřetrhat vazby s britskou korunou, byli však překonáni Zednářskou frakcí vedenou Washingtonem, Hamiltonem a Velmistrem St. Andrewské lóže v Bostonu generálem Josephem Warrenem, který chtěl "odmítnout Parlament, ale zůstat loajální ke Koruně". St. Adrewská lóže byla ústředím Novosvětského Zednářství a začala v roce 1769 vydávat hodnosti Templářských rytířů. [2]
generál Joseph Warren
Všechny americké Zednářské lóže až do dnešních dnů nesou záruku Britské Koruny a slouží jako globální zpravodajství a kontrarevoluční rozvratná síť. Jejich poslední iniciativou je Zednářský program identifikace dětí (CHIP). Podle Wikipedie, program CHIP poskytuje rodičům možnost vytvořit zadarmo soupravu identifikačních materiálů pro své dítě. Tato souprava obsahuje kartu s otisky prstů, fyzický popis, video, počítačový disk či DVD dítěte, otisk chrupu a vzorky DNA.
První Kontinentální kongres, jemuž prezidentoval Peyton Randolph, byl svolán do Philadelphie v roce 1774. Randlopha jako Velmistra Virginské lóže nahradil Washington. Druhý Kontinentální kongres byl svolaný v roce 1775 za prezidentování Svobodného zednáře Johna Hancocka. Peytonův bratr William byl jeho nástupcem jako Velmistr Virginské lóže a stal se vedoucím proponentem centralizace a federalismu na Prvním ustavujícím konventu v roce 1787. Federalismus v srdci americké Ústavy je identický s federalismem vtěleným do Adersonovy ústavy Svobodných zednářů z roku 1783. William Randolph se stal prvním národním Generálním prokurátorem a ministrem zahraničí za George Washintona. Jeho rodina se vrátila do Anglie jako loajální ke Koruně. John Marshall, první národní Soudce nejvyššího soudu, byl také Zednář. [3]
Když Benjamin Franklin cestoval do Francie, aby usiloval o finanční pomoc pro americké revolucionáře, jeho schůzky se konaly v bankách Rothschildů. Prováděl zbrojní prodeje přes německého Zednáře barona von Steubena. Jeho korespondenční síť pracovala přes kanály Svobodných zednářů a šla paralelně přes síť britských špionů. V roce 1776 se Franklin de facto stal Velvyslancem ve Francii. V roce 1779 se stal Velmistrem u francouzské lóže Neuf Soeurs (Devět sester), k níž patřili i John Paul Jones a Voltaire. Franklin byl rovněž členem ještě tajnější Královské lóže komandantů Chrámu západně od Carcasonne, k jehož členům patřili Frederick princ Waleský. Zatímco Franklin kázal v americkou zdrženlivost, se svými bratry v Evropě divoce řádil. Franklin sloužil jako Generální poštmistr mezi lety 1750 až 1775 - což je role tradičně udílená britským špionům. [4]
S financováním Rothschildů založil Alexander Hamilton dvě New Yorské banky včetně Bank of New York. [5] Zemřel při přestřelce s Aaronem Burrem, který založil Bank of Manhattan s financováním Kuhna Loeba. Hamilton exemplárně projevil opovržení, které těch Osm rodin chovalo k obyčejným lidem, když jednou prohlásil: "Všechny komunity se dělí na těch pár a těch mnoho. Ti první jsou bohatí a dobře urození, ti druzí jsou ta masa lidí… Lidé jsou turbulentní a proměnliví; zřídkakdy usuzují a rozhodují se správně. Dej proto té první třídě jasný, trvalý podíl na vládě. Ti ohlídají nestabilitu těch druhých." [6]
Hamilton byl jen první v sérii Osmi rodin - "kámošů" v držbě klíčových pozic u ministerstva financí. Ještě v nedávné době Kennedyho ministr financí Douglas Dillon pocházel z Dillon Read (nyní součást UBS Warburg). Nixonův ministr financí David Kennedy a William Simon pocházeli z Continental Illinois Bank (nyní součást Bank of America) a Salomon Brothers (nyní část Citigroup) v tomto pořadí. Carterův ministr financí Michael Blumenthal pocházel od Goldman Sachs, Reaganův ministr financí Donald Regan pocházel z Merrill Lynch (nyní část Bank of America), Bushův Sr. ministr financí Nicholas Brady pocházel od Dillon Read (UBS Warburg) a jak Clintonův ministr financí Robert Rubin, tak Bush Jr. ministr financí Henry Paulson pocházeli od Goldman Sachs. Obamův ministr financí Tim Geithner pracoval jako Kissingerův spolupracovník v New Yorské Fed.
Thomas Jefferson argumentoval, že Spojené státy potřebují centrální banku ve veřejném vlastnictví tak, aby evropští monarchové a aristokraté nemohli využít tisk peněz ke kontrole záležitostí nového národa. Jefferson vykládal: "Země, která očekává, že zůstane jak bezelstná, tak svobodná … očekává to, co tu ještě nikdy nebylo a co nikdy nebude. Těžko mezi těmi stovkami najdete Krále, který kdyby mohl, tak by nenásledoval příkladu faraonů - vzít si nejdříve všechny peníze lidí, pak všechnu jejich zemi a jejich děti neučinil navždy svými sluhy … bankovní establišment je nebezpečnější než armády na pozicích. Ten vždy pozdvihl finanční aristokracii." Jefferson sledoval ještě nerozvinuté spiknutí Euro-bank, když uvažoval: "Jednotlivý akt tyranie lze připsat náhodnému nápadu určitého dne, ale série útlaků začínají v určitém období, nevyhnutelně s každou změnou ministrů, příliš jasně se ukazující jako úmyslné, systematické plány k našemu snížení na otroky." [7]
Avšak argumenty Rothschildy sponzorovaného Hamiltona pro soukromou americkou centrální banku v těch dnech převládly. V roce 1791 byla založena Bank of the United States (BUS) s Rothschildy jako hlavními vlastníky. Zakladatelská charta banky v roce 1811 vypršela. Veřejné mínění se vyvíjelo ve prospěch zrušení charty a její nahrazení Jeffersonovou veřejnou centrální bankou. Debata byla odložena, jelikož euro-bankéři národ ponořili do války v roce 1812. Uprostřed klimatu strachu a ekonomických těžkostí dosáhla v roce 1816 Hamiltonova banka obnovu své charty.
Starý ořešák, poctivý abé a kamelot
V roce 1828 Andrew Jackson spustil kampaň na US prezidenta. Během své kampaně se opíral do mezinárodních bankéřů, kteří kontrolovali BUS. Jackson se chvástal: "Jste doupě zmijí. Mám v úmyslu vás odhalit a při Věčném Bohu, rozpráším vás. Kdyby lidé pochopili rozměry nespravedlnosti našeho finančního a bankovního systému, byla by tu do rána revoluce."
Jackson vyhrál volby a zrušil bankovní chartu s konstatováním: "Tento zákon zjevně poukázal na tu pochybnou myšlenku, že současní akcionáři mají práva předepisovat vládě nejen priority nýbrž rovnou její rozmařilost … pro svůj vlastní prospěch tento zákon vylučuje celý americký lid z práva nákupu v tomto monopolu. Současní akcionáři a ti, kdo jejich práva dědí jako jejich nástupci, byli ustanoveni jako privilegovaný řád, ověnčení jak obrovskou politickou mocí, tak si užívající i úžasných finančních prebend z konexí u vlády. Měl by se tento vliv koncentrovat v rámci působnosti tohoto zákona v rukou sebou samými zvoleného direktoria, jehož zájmy se ztotožňují s cizími akcionáři, nebude to příčina podrývání nezávislosti naší země během války … kontrolou naší měny, držbou našich veřejných peněz a držbou nezávislosti tisíců našich občanů, by byli daleko zlověstnější a nebezpečnější než námořní a vojenské síly nepřítele. Je politováníhodné, že bohatí a mocní příliš často ohýbají vládní zákony k sobeckým účelům… aby obohatili bohaté a ještě mocnější. Mnoho z našich bohatých mužů není spokojeno s rovnou ochranou a s rovnými výhodami, nýbrž nás nutí, abychom je obohatili Kongresem schvalovanými zákony. Splnil jsem svou povinnost k této zemi." [8]
Populismus převládl a Jackson byl znovu zvolen. V roce 1835 byl cílem pokusu o atentát. Střelcem byl Richard Lawrence, který doznal, že byl "ve spojení s evropskými mocnostmi." [9]
I tak v roce 1836 Jackson odmítl obnovit chartu BUS. Pod jeho dozorem americký národní dluh spadl na nulu. Stalo se tak během naší národní historie poprvé a naposled. To rozzuřilo mezinárodní bankéře, jejichž primární příjem se odvíjel od plateb úroků z dluhů. Prezident BUS Nicholas Bidle v roce 1842 ořezal financování vlády USA, čímž USA uvrhl do deprese. Bidle byl agentem sídlícího Jacoba Rothschilda v Paříži. [10]
I Mexická válka byla souběžně s tím podnícena Jacksonem. O několik let později se rozpoutala Občanská válka, přičemž londýnští bankéři podporovali Unii a francouzští bankéři podporovali Jih. Rodina Lehmanů si nahrabala "majland" z pašování zbraní na jih a bavlny na sever. V roce 1861 byly USA v dluhu $100 milionů. Nový prezident Abraham Lincoln zase udeřil proti eurobankéřům, když vydal Lincoln Greenbacks k platbám účtů Unijní armády.
Rothschildy kontrolované Times of London napsaly: "Pokud by ta zlovolná politika, která má původ v Severoamerické republice, vytvrdla a zůstala napořád, tak by si Vláda obstarávala vlastní peníze bez jakýchkoliv nákladů. Splatila by své dluhy a byla by bez dluhů. Měla by všechny ty potřebné peníze k provádění vlastních obchodů. Stala by se tak prosperující, že to nemá v historii civilizovaných vlád světa obdobu. Mozky a bohatství všech zemí půjdou do Severní Ameriky. Tato vláda musí být zničena, jinak zničí všechny monarchie na planetě." [11]
Eurobankéři sepsaný Oběžník hrozeb byl rozzuřenými populisty vystavován a šířen po celé zemi. Ten uváděl: "Velký dluh, se kterým se kapitalisté setkají, byl vytvořen z války a musí ho být použito jako regulačního ventilu peněz. Aby toho bylo dosaženo, musí se jako bankovní báze využít vládních dluhopisů. Nyní očekáváme, že ministr financí Salmon Chase toto doporučení předloží. To Greenbacks umožní dávat do oběhu právě tolik peněz, kolik jsme schopni kontrolovat. Kontrolujeme dluhopisy a přes ně výstupy banky."
V roce 1863 byl znovu nastolen Národní bankovní zákon se soukromou americkou centrální bankou a válečné dluhopisy Chase byly vydány. V následujícím roce byl znovu zvolen Lincoln a naléhal na oživení tohoto zákona, jakmile v lednu 1865 složil přísahu do úřadu. Než mohl jednat, byl ve Fordově divadle zavražděn Johnem Wilkesem Boothem. Booth měl významné konexe s mezinárodními bankéři. Jeho pravnučka napsala "Akci jednoho šílence", která upřesňuje Boothovy kontakty se "záhadnými Evropany" těsně před Lincolnovou vraždou.
Po útoku na Lincolna byl Booth vyvržen z členství v tajné společnosti známé jako Rytíři zlatého věnce (KGC). KGC měla úzké vazby s francouzskou Společností sezón, která vytvořila i Karla Marxe. KGC vyvolala hodně z toho napětí, které způsobilo Občanskou válku, a prezident Lincoln byl pro tuto skupinu speciálním cílem. Booth byl členem KGC a byl přes ministra zahraničí Konfederace Judah Benjamina propojen s Domem Rothschildů. Benjamin po Občanské válce utekl do Anglie. [12]
Téměř století po vraždě Lincolna za vydání Greenbacks si s Osmi rodinami vjel do vlasů prezident John F. Kennedy. Kennedy oznámil likvidaci off-shore daňových rájů a navrhl zvýšení daňových sazeb na velké olejářské a těžební společnosti. Podporoval odstranění daňových zkratek, ze kterých měli prospěch super-bohatí. Jeho ekonomickou politiku veřejně napadl magazín Fortune, Wall Street Journal a jak David, tak Nelson Rockefeller. I Kennedyho vlastní ministr financí Douglas Dillon, který pocházel z USB Warburg kontrolované investiční banky Dillon Read, vyjádřil k návrhům JFK opozici. [13]
Kennedyův osud byl zpečetěn v červnu 1963, kdy autorizoval vydání více než $4 miliard bankovek Spojených států ministerstvem financí ve snaze obejít lichvářsky vysoké úrokové sazby soukromé bandy mezinárodních bankéřů z Federálních rezerv. Manželka Lee Harvey Oswalda, který byl pohodlně zastřelen Jackem Rubym ještě před tím, než byl zastřelen sám Ruby, řekla v roce 1994 spisovateli A. J. Webermanovi: "Odpověď na Kennedyho vraždu je u Federální rezervní banky. Nepodceňujte to. Je chybou z toho vinit Angleton a pouze samotnou CIA. To je jen jeden prst na té samé ruce. Ti lidé, co dodávají peníze, jsou víc než CIA." [14]
Příchod prezidenta Lyndona Johnsona s jeho okamžitou eskalací Vietnamské války přiživil propad USA do dalších dluhů. Jejich občané byli terorem dohnáni k mlčení. Když mohli zabít prezidenta, mohli by zabít každého.

Kartel Federálních rezerv: Osm rodin (Ib. díl)

23. listopadu 2012 v 11:55 | darny |  Události, komentáře a odkazy


Rotschildové: Rodina, která manipuluje s celým světem
The House of Rockefeller
BIS byla nejmocnější bankou světa, globální centrální banka pro Osm Rodin, které kontrolovaly soukromé centrální banky téměř všech západních a rozvojových zemí. Prvním prezidentem BIS byl Rockefellerův bankéř Gates McGarrah - činitel v Chase Manhattan a Federálních rezervách. McGarrah byl dědečkem bývalého ředitele CIA Richarda Helmse. Podobně jako Morganové měli Rockefellerové úzké vazby na Londýn. David Icke píše ve svých Dětech Matrixu, že Rockefellerové a Morganové byli pouhými "poslíčky" evropských Rothschildů. [14]
BIS je vlastněná Federal Reserve, Bank of England, Bank of Italy, Bank of Canada, Weiss National Bank, Nederladsche Bank, Budnesbank a Bank of France.
Historik Carrol Quigley ve své epické knize Tragédie a naděje napsal, že BIS byla součástí plánu na "vytvoření systému finanční kontroly světa v soukromých rukou schopného dominovat politickému systému kterékoliv země i ekonomice světa jako celku … aby byla ve feudálním stylu kontrolována centrálními bankami světa jednajícími v souladu podle tajných dohod."
Americká vláda měla historickou nedůvěru k BIS a neúspěšně lobovala v roce 1944 za její zrušení na Bretton Woodské konferenci o uspořádání po WWII. Moc Osmi Rodin byla místo toho v Bretton Woods obnovena vytvořením MMF a Světové Banky. US Federal Reserve převzala podíly v BIS až v září 1994. [15]
BIS má v držbě nejméně 10% monetárních rezerv nejméně 80 centrálních bank světa, MMF a dalších mezinárodních institucí. Slouží jako finanční agent mezinárodních dohod, sbírá informace o globální ekonomice a slouží jako věřitel posledního stupně při zabraňování globálních finančních kolapsů.
BIS podporuje agendu monopolní fašistické formy kapitalismu. Dala v 90. letech překlenovací úvěr Maďarsku, aby zajistila privatizaci ekonomiky země. Posloužila jako kanál Osmi Rodin k financování Adolfa Hitlera vedeného Warburgskými bankami J. Henry Schroeder a Mendelsohn Bank of Amsterodam. Mnoho badatelů tvrdí, že BIS je v pozadí globálního praní peněz z drog. [16]
Není vůbec shodou náhod, že ústředí BIS je ve Švýcarsku, oblíbené skrýši bohatství pro globální aristokracii a ústředí italské lóže Svobodných zednářů Alpina P-2 i Nacistické internacionály. K dalším institucím, které kontroluje těch Osm Rodin, patří Světové ekonomické fórum, Mezinárodní měnová konference a Světová obchodní organizace.
Bretton Woods bylo pro těch Osm Rodin pokladem. Pro tento "nový světový pořádek" byly ústřední MMF a Světová banka. V roce 1944 vydaly Morgan Stanley a First Boston první obligace Světové banky. Francouzská rodina Lazardů se těch zájmů House of Morgan zúčastnila. Největší francouzskou investiční banku Lazard Freres vlastní rodiny Lazard a David-Weill - starých Ženevských bankovních princů, které představuje Michelle Davive. Nedávný předseda a generální ředitel Citigroup (největší banka světa) byl Sanford Weill.
V roce 1968 Morgan Guaranty spustila Euro-Clear, v Bruselu sídlící systém bankovního clearingu pro eurodolarové securities. Byl to první takovýto automatizovaný podnik. Někteří začali Euro-Clear nazývat "The Beast" - Bestie. Brusel slouží jako ústředí pro novou Evropskou centrální banku a pro NATO. V roce 1973 se činitelé z Morgan tajně sešli na Bermudách, aby ilegálně znovu oživili starý House of Morgan, dvacet let před tím, než byl zrušen Glass Steagalův zákon. Morganové a Rockefellerové poskytli finanční krytí pro Merrill Lynch, když vyrazila mezi Velkou 5 v americkém investičním bankovnictví. Nyní je Merrill součástí Bank of America.
John D. Rockefeller využil svého ropného bohatství k získání Equitable Trust, které do 20. let pohltilo několik velkých bank. Velká deprese pomohla konsolidovat moc Rockefellerů. Jeho Chase Bank fúzovala s Manhattan Bank Kuhn Loebů, aby vytvořily Chase Manhattan, čímž zpečetili dlouhodobé rodinné vazby. Kuhn-Loeb spolu s Rothschildy financoval útok Rockefellerů na pozici králů ropných polí. National City Bank of Cleveland poskytla Johnovi D. peníze potřebné k nástupu na monopolizaci amerického ropného průmyslu. Tato banka byla při slyšení v Kongresu identifikována jako jedna ze tří Rothschildy vlastněných bank v USA během 70. let 19. století, když Rockefeller poprvé založil korporaci Standard Oil of Ohio. [17]
Rockefellerovým partnerem v Standard Oil byl Edward Harkness, jeho rodina převzala kontrolu nad Chemical Bank. Dalším byl James Stillman, jehož rodina kontrolovala Manufacturers Hanover Trust. Obě banky se sloučily pod štítem JP Morgan Chase. Dvě z dcer Jamese Stillmana se vdaly za dva syna Williama Rockefellera. Tyto dvě rodiny kontrolují i velký kus Citigroup. [18]
V pojišťovacím businessu Rockefellerové kontrolují Metropolitan Life, Equitable Life, Prudential a New York Life. Banky Rockefellerů kontrolují 25% všech aktiv 50 největších amerických komerčních bank a 30% všech aktiv 50 největších pojišťoven. [19] Pojišťovny byly v USA poprvé spuštěny Svobodnými zednáři přes jejich hru Woodman's America s klíčovou rolí transferů drogových peněz z Bermud.
Společnosti pod kontrolou Rockefellerů zahrnují Exxon Mobil, Chevron, Texaco, BP Amoco, Marathon Oil, Freeport McMoran, Quakes Oats, ASARCO, United, Delta, Northwest, ITT, International Harvester, Xerox, Boeing, Westinghouse, Hewlett-Packard, Honeywell, International Paper, Pfizer, Motorola, Monsanto, Union Carbide a General Foods.
Rockefeller Foundation (nadace) má úzké finanční vazby jak s Fordovou tak s Carnegie Foundation. K dalším filantropickým podnikům této společnosti patří Rockefeller Brothers Fund, Rockefeller Institute for Medical Research (lékařský výzkum), General Education Board (vzdělání), Rockefeller University a University of Chicago, které chrlí trvalý proud krajně pravicových ekonomů jakožto apologetů mezinárodního kapitálu, k nimž patřil i Milton Friedman. (Největší teoretická ikona ekonomiky Reaganovy a Thatcherové éry a přívrženců tohoto ekonomického stylu či těch, co se k tomu aspoň naoko hlásí.)
Tato rodina vlastní 30 Rockefeller Plaza, kde se v USA každý rok rozsvěcují národní vánoční stromečky a Rockefeller Center. David Rockefeller byl zprostředkovatelem stavby věží Word Trade Center. Hlavní sídlo rodiny Rockefellerů je monstrózní komplex na severu státu New York známý jako Pocantico Hills. Vlastní rovněž 32 pokojů v duplexu na 5. Avenue v Manhattanu, palác ve Washingtonu DC, Ranch Monte Sacro ve Venezuele, kávovou plantáž v Ecuadoru, několik farem v Brazílii, pozemky v Seal Harbor Maine a letoviska v Karibiku, na Havaji a na Puerto Rico. [20]
Rodiny Dulles a Rockefeller jsou bratranci. Allen Dulles vytvořil CIA, pomáhal nacistům, kryl odstřelení Kennedyho před vyšetřováním Warrenovou komisí a zahladil dohodu s Muslimským bratrstvem o vytváření vrahů s kontrolovanou myslí. [21]
Bratr Johna Fostera Dullese byl prezidentem falešného trustu Goldman Sachs před krachem na burze v roce 1929 a pomáhal svém bratrovi svrhnout vlády v Iránu a Guatemale. Oba byly členy Skull & Bones (Lebka a hnáty) a Výboru pro mezinárodní vztahy (Council on Foreign Relations - CFR) a nositeli 33. Zednářské hodnosti. [22]
Rockefellerové byly zprostředkovateli při vytvoření depopulačně-zaměřeného Římského klubu a jejich rodinné sídlo je v Ballagio v Itálii. Jejich sídlo v Pocantico Hills poskytlo rodiště Trilaterální komisi. Rodina je hlavním zakladatelem eugenického hnutí, které zrodilo Hitlera, klonování lidí a současnou posedlost amerických vědeckých kruhů DNA.
John Rockefeller Jr. vedl Výbor pro populaci až do své smrti. [23] Jeho jmenovec a syn je senátorem za západní Virginii. Bratr Winthrop Rockefeller byl zástupcem guvernéra v Arkansasu a zůstává nejmocnějším mužem státu. V říjnu 1975 v interview s magazínem Playboy viceprezident Nelson Rockefeller - který rovněž býval guvernérem New Yorku - zformuloval poručnický světový názor své rodiny: "Velice věřím na plánování - ekonomické, sociální, politické, vojenské, totální plánování světa."
Ale ze všech bratrů Rockefellerů je to zakladatel Trilaterální komise (TC) a předseda Chase Manhattan David, kdo vedl útok rodinné fašistické agendy v globálním měřítku. Hájil Iránského šáha, jihoafrický režim apartheidu a chilskou Pinochetovu juntu. Byl hlavním financiérem CFR (Výboru pro zahraniční vztahy) a TC (Trilaterální komise) a (během Vietnamské války) Komise pro účinný a trvanlivý mír v Asii - kontraktační bonanzy pro ty, kdo si zřídili živobytí z konfliktů.
Nixon jej požádal, aby se stal Ministrem financí, ale Rockefeller ten job odmítl, protože věděl, že jako kormidelník Chase má daleko větší moc. Publicista Gary Allen ve Složce Rockefellerů z roku 1973 píše: "David Rockefeller se sešel se sedmadvaceti hlavami států včetně vládců Ruska a Rudé Číny."
V roce 1975 po spiknutí Nugan Hand Bank (CIA) proti australskému ministerskému předsedovi Gough Whitlamovi jeho britskou korunou jmenovaný nástupce Malcolm Fraser okamžitě spěchal do USA, kde se střetl s prezidentem Geraldem Fordem poté, co měl konferenci s Davidem Rockefellerem. [24]
AC24.cz: Zítra přineseme část II: Svobodní zednáři a The Bank of the United States
[1] 10K Filings of Fortune 500 Corporations to SEC. 3-91
[2] 10K Filing of US Trust Corporation to SEC. 6-28-95
[3] "The Federal Reserve 'Fed Up'. Thomas Schauf. 1-02
[4] The Secrets of the Federal Reserve. Eustace Mullins. Bankers Research Institute. Staunton, VA. 1983. p.179
[5] Ibid. p.53
[6] The Triumph of Conservatism. Gabriel Kolko. MacMillan and Company New York. 1963. p.142
[7] Rule by Secrecy: The Hidden History that Connects the Trilateral Commission, the Freemasons and the Great Pyramids. Jim Marrs. HarperCollins Publishers.New York. 2000. p.57
[8] The House of Morgan. Ron Chernow. Atlantic Monthly Press NewYork 1990
[9] Marrs. p.57
[10] Democracy for the Few. Michael Parenti. St. Martin's Press. New York. 1977. p.178
[11] Chernow
[12] The Great Crash of 1929. John Kenneth Galbraith. Houghton, Mifflin Company. Boston. 1979. p.148
[13] Chernow
[14] Children of the Matrix. David Icke. Bridge of Love. Scottsdale, AZ. 2000
[15] The Confidence Game: How Un-Elected Central Bankers are Governing the Changed World Economy. Steven Solomon. Simon & Schuster. New York. 1995. p.112
[16] Marrs. p.180
[17] Ibid. p.45
[18] The Money Lenders: The People and Politics of the World Banking Crisis. Anthony Sampson. Penguin Books. New York. 1981
[19] The Rockefeller File. Gary Allen. '76 Press. Seal Beach, CA. 1977
[20] Ibid
[21] Dope Inc.: The Book That Drove Kissinger Crazy. Editors of Executive Intelligence Review. Washington, DC. 1992
[22] Marrs.
[23] The Rockefeller Syndrome. Ferdinand Lundberg. Lyle Stuart Inc. Secaucus, NJ. 1975. p.296
[24] Marrs. p.53
Překlad: Miroslav Pavlíček




Kartel Federálních rezerv: Osm rodin (Ia. díl)

23. listopadu 2012 v 11:54 | darny |  Události, komentáře a odkazy
(První část pětidílného seriálu)
Čtyři jezdci bankovnictví (Bank of America, JP Morgan Chase, Citigroup and Wells Fargo) vlastní Čtyři jezdce olejářství (Exxon Mobil, Royal Dutch/Shell, BP Amoco and Chevron Texaco); v závěsu je Deutsche Bank, BNP, Barclays a další staří evropští finanční giganti. Ale jejich monopol nad globální ekonomikou nekončí na kraji jejich ropného pole.
Podle hlášení společnosti 10K pro SEC, jsou Čtyři jezdci bankovnictví mezi deseti hlavními akcionáři téměř každé z korporací seznamu Fortune 500 (seznam hlavních burzovních titulů). [1]
Tak kdo jsou pak akcionáři těchto bank představující finanční centra?
Tato informace je střežena daleko bedlivěji. Mé dotazy u agentur regulujících banky týkající se vlastnictví akcií u vrcholných 25 amerických bankovních holdingů měly status na základě Zákona o svobodném přístupu k informacím, než byly zamítnuty na základě "národní bezpečnosti". Je to dost ironie, protože mnoho z akcionářů těchto bank má sídlo v Evropě. (Článek a autor je z USA.)
Jednou z důležitých úschoven bohatství globální oligarchie, která vlastní tyto bankovní holdingové společnosti, je US Trust Corporation - založená roku 1853 a nyní vlastněná Bank of America. Nedávný korporátní ředitel US Trust a Čestný správce byl Walter Rothschild. Další ředitelé jsou Daniel Davison z JP Morgan Chase, Richard Tucker z Exxon Mobil, Daniel Roberts ze Citigroup a Marchall Schwartz z Morgan Stanley. [2]
J. W. McCallister olejářský insider s konexemi v House of Saud napsal The Grim Reaper (Zlověstný kosič) na základě informací získaných od saúdských bankéřů uvádějících, že 80% vlastnictví New York Federal Reserve Bank - ta zcela nejmocnější pobočka FEDu - má jen osm rodin, čtyři z nich sídlí v USA. Jsou to Goldman Sachs, Rockefellers, Lehmans and Kuhn Loebs z New Yorku; Rothschildové z Paříže a Londýna; Warburgs z Hamburgu; Lazards z Paříže; Israel Moses Seife z Říma.
CPA Thomas D. Schauf McCallisterova tvrzení potvrzuje s dodatkem, že deset bank kontroluje všech dvanáct poboček Federal Reserve Bank. Jmenuje N. M. Rothschild z Londýna, Rothschild Bank z Berlína, Warburg Bank z Hamburgu, Warburg Bank z Amsterodamu, Lehman Brothers z New Yorku, Lazard Brothers z Paříže, Kuhn Loebs Bank z New Yorku, Israel Mores Seif Bank z Itálie, Goldman Sachs z New Yorku a JP Morgan Chase Bank z New Yorku. Schauf jako jednotlivce, kteří vlastní velký podíl ve FEDu uvádí tato jména: William Rockefeller, Paul Warburg, Jacob Schiff a James Stillman. [3] Schiffové jsou Kuhn Loeb insideři. Stillman a Citigroup jsou insideři, kteří se na přelomu století přiženili do klanu Rockefellerů.
Eustace Mullis dospěl ke stejnému závěru ve své knize The Secrets of Federal Reserve (Tajemství Federálních rezerv), v níž vyobrazil mapy propojení FEDu a členských bank s rodinami Rothschildů, Warburgů, Rockefellerů a dalších. [4]
Kontrolu, kterou tyto bankovní rodiny uplatňují nad globální ekonomikou, nelze přecenit, a je zcela záměrně zahalena tajemstvím. Jejich korporátní ruka v médiích rychle zdiskredituje každou informaci odhalující tento kartel soukromých bank jako "konspirační teorii". Ovšem ta fakta zůstávají.
House of Morgan
Federal Reserve Bank se zrodila v roce 1913, ve stejném roce zemřel princ americké bankovnictví J. Pierpont Morgan a byla založena Rockefeller Foundation (nadace). House of Morgan předsedal americkým financím z Wall Streetu a Broadu a fungoval jako kvazi-US centrální banka už od roku 1838, kdy to Georgie Peabody v Londýně založil.
Peabody byl obchodní společník Rothschildů. Badatel o FEDu Eustace Mullis v roce 1952 předložil domněnku, že Morganové nejsou ničím jiným než agenty Rothschildů. Mullis napsal, že Rothschildobé "… dávají v USA přednost anonymním operacím pod štítem J.P. Morgan & Company." [5]
Publicista Gabriel Kolko uvedl: "Aktivity Morganů při prodeji amerických zlatých dluhopisů v Evropě v letech 1895-1896 byly založeny na alianci s House of Rothschild." [6]
Finanční chobotnice Morganů rychle svá chapadla rozprostřela po celém světě. Morgan Grenfell operoval v Londýně. Morgan et Ceruled Paris. Bratranci Rothschildů Lambertové založili Drexlel & Company ve Philadelphii.
House of Morgan pracovala pro rodiny Astors, DuPonts, Guggnheims, Vanderbilts a Rockefellers. Financovali spuštění AT&T, General Motors, General Electric a DuPont. Stejně jako v Londýně sídlící banky Rothschildů a Barings, stala se Morgan součástí mocenské struktury v mnoha zemích.
Do roku 1890 House of Morgan půjčovala Egyptské centální bance, Ruským železnicím, spravovala dluhopisy Brazilských provinciálních vlád a financovali projekty Argentinských veřejných prací. Při recesi v roce 1893 moc Morganů vzrostla. V tomto roce Morgan zachránil americkou vládu před bankovní panikou vytvořením syndikátu k podpoře vládních rezerv dodáním 62 milionů dolarů ve zlatě od Rothschildů. [7]
Morgan byl hnací silou za expanzí na západ USA, když financovali a kontrolovali obligace železnic na západ přes investiční fondy. V roce 1879 Cornelius Vanderbilt financovaný Morgany jako New Yorská Centrální železnice dal preferenční dopravní práva kamarádskému John D. Rockefellerovi s monopolem Standard Oil, čímž zpečetili vztahy Rockefeller - Morgan.
House of Morgan nyní spadli pod kontrolu rodin Rothschildů a Rockfellerů. V New York Herold lze číst nadpis: "Králové železnic vytváří gigantický trust." J. Pierpont Morgan, který kdysi prohlásil: "Konkurence je hřích," nyní radostně vyjevoval: "Myslete na to. Všechny konkurující si železniční dopravci západně od St. Luis byli uvedeni pod kontrolu asi třiceti mužů." [8]
Morgan a Edward Harrimanův bankéř Kuhn Loeb drželi monopol nad železnicemi, zatímco bankovní dynastie Lehnam, Goldman Sachs a Lazard se přidali k Rockefellerům při kontrole americké průmyslové báze. [9]
V roce 1903 založilo Osm Rodin Bankovní Trust. Benjamin Strong z Bankovního Trustu byl prvním guvernérem New Yorské Federal Reserve Bank. Vytvoření FEDu v roce 1913 sloučilo moc Osmi Rodin s vojenskou a diplomatickou mocí americké vlády. Když se nespláceli zámořské pohledávky, mohli nyní oligarchové vyslat americké mariňáky, aby dluhy vybrali. Morgan, Chase a Citibank vytvořily mezinárodní úvěrový syndikát.
House of Morgan byla zadobře s britskou House of Windsor (královská rodina) a italskou House of Savoy (královská rodina). Kuhn Loebs, Warburgs, Lehmans, Lazards, Israel Moses Seife a Goldman Sachs to měli i s jinými evropskými panovníky. Do roku 1895 Morgan kontroloval toky zlata do USA a z nich. První americká vlna fúzí byla ve svých počátcích podporována těmito bankéři. V roce 1897 došlo k šedesáti devíti průmyslovým fúzím. Do roku 1899 jich bylo dvanáct set. V roce 1904 John Moody - zakladatel Moody's Investor Services - řekl, že by už nebylo možné mluvit o zájmech Rockefellerů a Morganů odděleně. [10]
Tato kombinace šířila nedůvěru veřejnosti. Mnozí je považovali za zrádce pracující pro staré evropské finančníky. Standard Oil Rockefellerů, US Steel Andrew Carnegiů a železnice Edwarda Harrimana - ti všichni byli financováni bankéři Jocobem Schiffem z Kuhn Loeb, který úzce spolupracoval s evropskými Rothschildy.
Několik států na západě dalo těmto bankéřům zákaz. Populistický kazatel William Jennings Bryan byl třikrát demokratickým kandidátem na prezidenta v letech 1896-1908. Těžištěm jeho anti-imperialistické kampaně bylo to, že Amerika padá do pasti "finančního nevolnictví britského kapitálu". V roce 1908 Bryana porazil Teddy Roosevelt, ale šířícím se požárem populismu byl donucen uvést v platnost Shermanův Protitrustový zákon. Pak šel po Standard Oil Trust.
V roce 1912 proběhlo Pujovo slyšení (v Kongresu), které řešilo koncentraci moci na Wall Street. Ve stejném roce paní Edward Harriman prodala svůj kontrolní balík v New Yorské Garanty Trust Bank J.P. Morganovi, čímž vznikl Morgan Guaranty Trust. Soudce Louis Brandeis přesvědčil prezidenta Woodrow Wilsona, aby usiloval o ukončení křížových kontrol správních rad. V roce 1914 byl schválen Claytonův protitrustový zákon.
Jack Morgan - syn a následník J. Pierponta - odpověděl výzvou klientům Morgana Remingtonu a Winchesterovi, aby zvedli zbrojní výrobu. Tvrdil, že USA potřebují vstoupit do WWI (války). Podněcován Carnegie Foundation a dalšími frontami oligarchů se Wilson podvolil. Jak napsal Charles Tansill v knize Amerika jde od války: "Ještě před sporem o vyzbrojování poslala francouzská firma Rothschild Freres depeši Morgan & Company do New Yorku s návrhem na převod dluhů 100 milionů dolarů, jejichž podstatná část byla ponechána v USA, aby se s nimi platily francouzské nákupy amerického zboží."
House of Morgan financovala polovinu amerického válečného úsilí, přičemž obdržela svolení k propojení dodavatelů jako GE, Du Pont, US Steel, Kennecott a ASARCO. Všichni byli klienti Morganů. Morgan rovněž financoval britskou Búrskou válku v Jižní Africe a francouzsko-pruskou válku. Pařížské mírové konferenci v roce 1919 předsedal Morgan, který vedl jak německé tak spojenecké rekonstrukční aktivity. [11]
Ve 30. letech se v Americe znovu vynořil populismus poté, kdy si Goldman Sachs, Lehman Bank a další nahrabali na Krachu v roce 1929. [12] Předseda Bankovní komise Sněmovny Luis McFadden (D-NY) o Velké depresi řekl: "Nebyla to nehoda. Byla to pečlivě zrežírovaná souhra … Mezinárodní bankéři usilovali o to, aby zde vytvořili tak zoufalé podmínky, aby se vynořili jako vládci nás všech."
Senátor Gerald Nye (D-ND) předsedal v roce 1936 muničnímu vyšetřování. Nye dospěl k závěru, že House of Morgan USA zavlekly do WWI, aby ochránili své pohledávky a vytvořili rostoucí zbrojní průmysl. Později Nye vytvořil dokument nazvaný Příští válka, který cynicky referoval o "tricích pro tu starou bohyni demokracie", pomocí nichž by šlo k nalákání USA do WWII využít Japonska.
V roce 1937 Ministr vnitra Harold Ickes varoval před vlivem "60 amerických rodin". Historik Ferdinand Lundberg později sepsal knihu o přesně tom samém. Soudce nejvyššího soudu William O. Douglas skandalizoval: "Vliv Morganů … jako ten v průmyslu a financích dneška úplně nejzkázonosnější."
Jack Morgan odpověděl dostrkáním USA do WWII. Morgan měl úzké vztahy s rodinami Iwasaki a Dan - dvěma nejbohatšími japonskými klany - které vlastnily Mitsubishi respektive Mitsumi, už od té doby, kdy se tyto společnosti v 17. století vynořily ze šogunátu. Když Japonsko vpadlo do Mandžuska a vraždilo v Nankinu čínské rolníky, Morgan tento incident zlehčoval. Morgan měl rovněž úzké vztahy s italským fašistou Benito Mussolinim, přičemž styčnou osobou za WWII byl pro Morgan Bank i německý nacista Dr. Hjalmer Schacht. Po válce se zástupci Morgana se Schachtem střetli v Bank of International Settlements (BIS - Banka pro vzájemné vyrovnávání pohledávek, která po válce technicky sjednocovala mezinárodní finanční systém) v Baselu ve Švýcarsku. [13]

Šikanisté státismu a unikátní svět

23. listopadu 2012 v 11:48 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Masový únik od ignorance a organizovaná opozice k tyranii je snem každého člověka milujícího svobodu v dnešním Hnutí za svobodu. Nic by se nám nelíbilo víc, než ukončit tu expanzi zřizovaného policejního státu tím nejmírumilovnějším způsobem, jaký je jen možný. Sníme o dni, kdy bude možný přechod zpět k hodnotám naší Ústavy, které kdysi z Ameriky udělaly ten brilantně unikátní svět, a o tom, že toho půjde dosáhnout i bez neuvěřitelného utrpení či hrůzného krveprolití. Prahneme po povstání století, po tom velkém pochodu, té spontánní erupci občanství dožadujícího se vpravdě autentičtější vlády. Avšak současně si uvědomujeme, že takovéto události nastávají zřídka a jen málo, pokud vůbec nějaké velké změny v historii člověka byly učiněny bez obětí a bez přímé konfrontace.
Důvody proč aktivismus, který je mírumilovný a lidový, téměř nikdy nakonec nevychází jako úspěšný, ty důvody, proč jsou dobří lidé donuceni povstat a trpět, nespadají jen na vrub elit establishmentu, které usilují o moc a její zneužívání, jsou tu i jiní, kteří jsou jejich spoluviníky. Bez ohledu na věk, kulturu či sociální postavení, VŽDY je tu určité procento obecné populace, která se přiklání k dynamice totality. Je tu vždycky ve vašem sousedství, na vašem pracovišti i ve vaší rodině někdo, kdo shledává pro podporu státu ospravedlnění či v něm vidí výhodu, ač stát se třebas zvrhne do zlovolné zločinnosti. Nejsou to jen užiteční idioti; jsou to vědomí spoluúčastníci procesu pacifikace a zotročení své vlastní společnosti. Rozumí své roli perfektně a to, co činí, toho si užívají.
Psycholog Carl Jung ve svém zkoumání vzestupu násilného fašismu v Německu stejně jako kolektivistického státu dohledu v komunistickém Rusku teoretizoval, že ve skutečnosti v jakékoliv dané epoše existuje určité procento lidí, kteří v sobě nesou latentní schopnost vzdát se svědomí. Takže tak řečeno, v jisté části populace je vždy skrytý vrozený potenciální sklon k sociopatickým a psychopatickým tendencím. V panujících podmínkách většinou tyto sklony u mnohých zůstávají jen dřímat, ale pokaždé, když občas společnost upadne do situace, kdy se projevy takovýchto chorob duše povzbuzují, tak se umožní, aby tato monstra vyšla na světlo a hrála svou hru.
Je snad možné, že někteří lidé jsou více predisponováni k pravdě a svobodě, zatímco pro jiné je daleko přirozenější přistupovat k dominanci a klamu? Snad. Zjistil jsem, že za určitých okolností i ty nejlepší lidské bytosti mohou činit katastrofické chyby v úsudku. Ovšem, existuje rozdíl mezi těmi, kdo se v životě dopustili přešlapu, a těmi, kdo prahnou po destrukci. Pro tyto lidi jsem si rezervoval nálepku "šikanisté státismu"; ďábelská odrůda člověka obecného, vedená pudem číhat na příležitost utrhnout si aspoň špetku podružné autority, aby svou vůli mohla prosazovat nad ostatními. A tito lidé jsou prokletím těchto dnů. A co je horší; ač se možná narodili bez predispozicí k despotismu, oni měli volbu a zlovolně se rozhodli sami. Nezasluhují si od nás žádného zvláštního zacházení a žádného místa mezi námi.
Jak se Amerika vlnu za vlnou potýká z dalšími fiskálními těžkostmi, přičemž se vláda zvrhle uchyluje k falešným buď pseudo-levicovým nebo pseudo-pravicovým politikám, a politikám takovým, které se staví přezíravě k občanským svobodám kvůli centralizaci své autority, tak věřím, že šikanisté státismu našich časů brzy vyplují na povrch z temných skulin a hnilobou bublajících stok naší společnosti a rozlijí se jako řeka septické hniloby. Všichni je poznáme, jakmile je spatříme, rozumíme ale opravdu tomu, co je pohání? Zde je pár běžných psychologických vlastností svazácky nadšeneckých státistů; to, k čemu upadají, a ty komplexy nepřiměřenosti, jímž podléhají, které z nich činí to, co jsou …


Šikanistům státismu se daří v nemorálních časech
Ti nejhorší státisté jsou v normálním a semi-normálním prostředí naprostými křiváky. Těžko tedy mají možnost fungovat, aniž by byli neustále obklopeni chaosem a zoufalstvím, které využívají k maskování svých úchylných a dětinských charakterů. V mírových dobách je často spatříte jako kulturní zpozdilce a vyšplhají se k důležitosti jedině, když národ zachvátí krize. Jakmile začne být sociální prostředí chatrné či explozivní, státisté excelují. Zkorumpované vlády vyžadují pomoc pochybných individuí, aby na místní úrovni utužily kontrolu, a tudíž kdokoliv svolný s odložením morálky a principů se automaticky stává vysoce ceněnou komoditou. Státisté se začnou během časů "vynímečných stavů" národa či nespravedlivých válek mezi státními zaměstnanci jen hemžit a zneužívat ten zparchantělý systém ku svému prospěchu.


Šikanisté státismu chtějí úctu, i když si ji nezaslouží
Státisté vyžadují úctu a tlačí se do autoritativních postů jen, aby mohli lidem připomínat tu úctu, která jim údajně náleží. Někteří z nich si uvědomují, že legitimní respekt si lze zasloužit cennou prací, znalostmi, zkušenostmi a přínosnou kreativitou. Ví, že si to nelze koupit, a že to nelze předstírat chytrými kecy, vychloubačnou diskusí a teatrálním bitím v prsa. A tak, místo aby se pokoušeli o skutečné úspěchy, či podstupovali riziko odhalení při falešné hře, shání se po titulech a uniformách, co jim tuhle mezeru nějak vyplní. Nakonec si urvou úctu spočívající na síle institucí v rámci systému. Takovýto titul bude nejspíš jen podružnou součástkou celého vládního konglomerátu, ale takový státista se bude chovat, jako kdyby byl císař Zeměkoule, jakmile zabloudíte do jeho droboučké jurisdikce. Nejmenší náznak odporu jej dožene na pokraj vzteku.


Šikanéři státismu rozumí jen síle
Mějte na paměti, že ne každý člověk v uniformě je státista a jejich identifikace je více záležitost chování než vnějšího vzezření. V hájemství šikanérů státismu neexistuje nic takového jako rozum, logika nebo ani zákon. Nemůžete si s nimi předmět sporu vydiskutovat. Nemůžete poukazovat na to, že zákonná struktura, o které on tvrdí, že ji reprezentuje, jeho náhled na věc nepodporuje. Nemůžete ho umlčit použitím slov či solidní filosofií. Jediná věc, které rozumí, je moc, jediná věc, k níž přihlíží, je síla. Když se střetne s převahou rozumu, bude státista spíš útočit než myslet. Takovýto útok lze bohužel umlčet jen rovnocennou ukázkou síly …


Šikanéři státismu si vychutnávají slabosti u jiných
Ukažte jakýkoliv projev strachu či slabosti a dáte státistům přesně to, co vždy chtěli. Netouží po rovnocenném střetu. Ve skutečnosti se vyhýbají situacím, v nichž jsou jejich oponenti skutečnými soupeři. Je tomu tak, protože ve své hluboké podstatě jsou všichni státisté a mocibažníci zbabělci. Každý, kdo zoufale prahne po kontrole každého aspektu svého prostředí až do takové míry, kdy už ubližuje ostatním a zotročuje je, se zjevně děsí strašně mnoha věcí, jsou-li velké. Pokusy o utišující diplomacii nebo žmutrání o milost je jen povzbuzují, aby svou zlovolnost zvedli do vyššího levelu. Státisté se shání po snadné kořisti k ukojení své žízně po dominanci. Budou zneužívat žen a dětí, staré a zmrzačené, každého, kdo se nemůže bránit. Jakmile takový sekerník ale narazí na někoho, kdo je schopen protiúderu, tak se ovšem jejich namyšlená fasáda vytratí a ten skrytý zbabělec se objeví.


Šikanéři státismu milují zákon pro samotný zákon
Sátisté si libují v byrokracii a červených páskách. Milují zákony a regulace, ať se týkají čehokoliv. Cítí se bezpečně uvnitř vysoce strukturovaného a uzavřeného systému, protože většina z nich jsou přívrženci, nikoliv vůdci. Myšlenka, že by si jednoho dne museli razit svou vlastní cestu bez pomoci mohutné vládní mašinérie, která o ně pečuje, je děsí jako děti strach, že se ztratí. Státisté nejsou schopni přežít bez někoho, kdo jim řekne, co dělat a kdy to dělat. Druhou stranou této mince je ale to, že si rovněž užívají způsobů, jimiž lze pokroutit moderní právní rámec, aby se hodil k čemukoliv, co je s jejich zvrácenou logikou napadne. Čím více je společnost zamořená přemírou předpisů, tím snadnější je jejich dezinterpretace a zneužitelnost toho bloudění a zmatku, který se tím vytváří.


Státisté věří, že vláda by měla společnosti poručníkovat
Cílem státisty je všemi nezbytnými prostředky vštípit svou vůli ostatním. Vláda pro ně prostě nabízí ten nejúčelnější a nejpohodlnější nástroj, aby dělali svou práci. Samozřejmě, že v myslích mnoha z nich vzniknou i pokusy o zdůvodnění tohoto zneužití vládní moci tvrzením, že tohle je nakonec vlastně dobré pro každého. Nestačí jim prožívat svůj život způsobem, který vidí jako vhodný, jen sami; všem lidem se musí "osvětlit", že je to pro zlepšení té skupiny jako celku. Jsou-li konfrontováni s někým, kdo se distancuje od jejich utlačitelského světového názoru, obvykle reagují obviněním takového aktivisty, že "nemá zájem o blahobyt ostatních lidí nebo blahobyt celé země." Téměř vždy uslyšíte Státisty, jak mluví spíše o skupině či kolektivu, než o jedinci, protože nejsnadnější způsob dominance nad občanstvem spočívá ve vymazání konceptu unikátního individualismu a ve zpracování občanů směrem ke stádnímu chování. Jedinci se silnými charaktery státisty uvádí k zuřivosti.


Státistou může být kdokoliv
Mnozí lidé (včetně mě) nikdy nenacházeli moc útěchy v establishmentu a jeho parádách předvádějících sebe-důležitost. Podle mě i většina metodologií vlády vždy byla zvrhlou formou morbidně černého humoru. Vyumělkované paláce a ceremoniály, krásné kostýmy a uniformy, prachy a celebrity, zpravodajská show a odborní komentátoři; to všechno je převlek. Je to paráda ožralých klaunů a karnevalových maškar s nalakovanými půvaby a pozlátkovým leskem i pompou.
Už ten samotný koncept vlády je sám o sobě abstrakcí. Je to umělý sociální konstrukt, který by zjevně měl dávat malým lidičkám pocit bezpečnosti (či falešné bezpečnosti), i když je to pro ně už od základu hrozba. Základní předpoklad je takový, že establishment (myšleno jako mocenská elita) musí za každou cenu existovat. Státista si nedovede představit, že by to mohlo být jinak. Ten je zároveň i fandou totalitní hry a náruživých fandovských pokřiků pro chichotané roztleskávače. Jeho největším snem je být součástí té šelmy; sdílet tu "gloriolu" impéria a žít prostřednictvím jeho dobyvačných úspěchů.
Šikanistou státismu může být kdokoliv počínaje svazácky nadšeneckým agentem šacovací služby na letišti s nadváhou až po brutálně vlezlou a jízlivou babiznu z vedlejších dveří. Někteří se na té tyranii i přímo podílí v uniformě třímajíc obušek, zatímco další se účastní za zavřenými dveřmi a staženými záclonami, kde žalují na své sousedy. Bez ohledu na jejich vystupování, je jedna věc pro všechny státisty společná; posedlost protahováním dosahu systému až za hranici šíleného absurdna. Neexistuje absolutně nic, co by stát mohl udělat, aby se znova zamysleli nad touto svou milostnou aférou s ním. Žádný zločin není dostatečně šokující, žádný útok není příliš nespravedlivý. Během těch nejtemnějších momentů lidstva jsou oni těmi svolnými nástroji útlaku. Dělají i revoluce - nezbytně fyzické revoluce. Právě s nimi oligarchové mohou zapouštět kořeny. Bez nich by oligarchové hledali spíš úkryty nebo se úplně vytratili.
Překlad: Miroslav Pavlíček



Americký loutkový stát

23. listopadu 2012 v 11:42 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Vláda Spojených států a většina členů evangelické církve se plazí u nohou izraelského premiéra. Jak může být země velmocí, když nemá pravomoc určit svou vlastní zahraniční politiku na Blízkém východě? Taková země není supervelmocí. Je to loutkový stát.
V posledních několika dnech jsme byli svědky opět jak se "americká velmoc" plazí u nohou Netanjahua. Když se Netanjahu rozhodl znovu vraždit palestinské ženy a děti v Gaze, dále zničit to, co zbylo z sociální infrastruktury ghetta Gazy, a prohlásit izraelské válečné zločiny a zločiny proti lidskosti za "sebeobranu", tak Senát, Sněmovna reprezentantů, Bílý dům i americká média jednohlasně a okamžitě vyhlásil svou podporu Netanjahuovým zločinům.
A hned 16. listopadu americký kongres "supervelmoci", a to jak reprezentanti, tak senátoři, projednali rezoluci, kterou pro ně napsal AIPAC (Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti), jediná zahraniční lobbistická agentura, která nemá povinnost se registrovat jako cizí agent. Předvedli tak s hrdostí svou moc nad Washingtonem. Jak demokraté, tak republikáni se dělí o ostudu sloužit Izraeli a ďáblu místo Americe a spravedlnosti pro Palestince.
Bílý dům se rychle poslechl výzvu izraelské lobby. Prezident Obama oznámil, že "plně podporuje" útok Izraele v Gaze. Ben Rhodes, zástupce poradce presidenta pro národní bezpečnost, řekl médiím dne 17. listopadu, že Bílý dům "chce to samé, jako Izraelci." To je směšné vzhledem k tomu, jak mnoho Izraelců oponuje zločinům izraelské vlády. To není vláda Izraele, ale vláda "osadníků", to jest přistěhovalců, kteří baží po půdě a ilegálně - s podporou Netanjahua - zabírají pozemky Palestinců.
Netanjahuův Izrael je obdobou Severu s republikánským Lincolnem před 150 lety. Tehdy neexistovalo mezinárodní právo, aby ochránilo jižní státy, které dobrovolně opustily unijní svazek (na což měly právo dané Ústavou), aby se vyhnuly svému využíváni pro obchodní zájmy Severu. Následně se unijní armáda po zpustošení Jihu obrátila proti americkým Indiánům. Neexistoval žádný mezinárodní zákon, který by americké Indiány ochránil před vražděním a vysídlením, které uskutečňovaly unijní armády.
Z Washingtonu se tvrdilo, že jeho vojenské oddíly byly ohroženy indiánskými luky a šípy. Dnes již existuje mezinárodní právo, které by mělo chránit palestinské obyvatele na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Nicméně pokaždé, když se svět snaží přimět izraelskou vládu k zodpovědnosti za své zločiny, izraelsko-washingtonská loutka vetuje rozhodnutí OSN.
Představa, že Izrael je ohrožen Palestinci, je stejně absurdní jako představa, že USA je ohrožena Afghánistánem, Irákem, Libyí, Jemenem, Sýrií, Somálskem, Pákistánem či Íránem. Žádná vláda z těchto zemí ještě nikdy nevznesla výhružné vyhlášení proti USA. I kdyby takové vyhlášení bylo, nemělo by smysl. Pokud může být supervelmoc ohrožena takovými impotentními a vzdálenými regiony, potom to není supervelmoc.
Démonizovat oběť je způsob, jak zakrýt státní zločiny. Americký tisk a televizní média nejsou jako dohled nad státními zločiny k ničemu. Jediné zločiny, uváděné v médiích, jsou připisovány "teroristům", tedy těm, kteří vzdorují americké hegemonii, a též Američanům, jako je Bradley Manning a Sibel Edmonds, kteří osvobodili pravdu z úředních tajných dokumentů. Julian Assange z WikiLeaks zůstává v ohrožení i přes azyl, který mu udělil prezident Ekvádoru, protože Washington bere jen malý ohled na mezinárodní právo.
Použití prvního dodatku Ústavy začíná být v USA považováno za zločin proti státu. Účelem médií již není najít pravdu, ale chránit oficiální lži. Psát pravdu v podstatě vymizelo, protože je to příliš riskantní pro novináře, kteří by se toho odvážili. Chce-li si člověk udržet práci, musí sloužit Washingtonu a soukromým zájmovým skupinám, které ovládají Washington.
Prezident Obama ve své obraně nejnovějších izraelských válečných zločinů řekl 19. listopadu: "Žádná země na světě by netolerovala rakety, které létají přes hranice jejich území." Ale, bohužel, mnoho zemí musí tolerovat rakety americké. Válečný zločinec Obama nechá dopadat rakety v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu a nechal dopadat rakety i v Libyi, Somálsku, Iráku a dnes i v Sýrii. Írán by mohl být dalším v řadě.
Německý útok na varšavské ghetto je jedním z hororových příběhů z židovských dějin. Taková událost se děje znovu, jenže tentokrát jsou Židé pachateli místo oběti. Nikdo nezvedl ruku, aby zabránil cílené operaci, vyhlášené izraelským ministrem vnitra Elihu Yishaiem "poslat Gazu zpět do středověku."



Stroje na nemoci

23. listopadu 2012 v 11:40 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Proč jsou neúčinné a nebezpečné léky rozšiřovány organizacemi "pro zdraví veřejnosti" místo užívání dobře zavedených přirozených řešení s prakticky nulovými vedlejšími účinky? Pravdou je, že výrobci léčiv prostě nebudou profitovat v případě probuzení světa k množství volných zdraví podporujících látek, která poráží předražená farmaceutika a lékařské zákroky.
Nebylo by potřeba žádných farmaceutických výrobců, falešných organizací "pro veřejné zdraví" prodávajících nejnovější "zázračné" léky a určitě ne žádných výzkumných organizací. které jsou živy z darů jednotlivců s dobrým srdcem.
Můžete si myslet, že je to nemožné a že se přírodní řešení prostě nemůže rovnat "vědecky prokázané" farmacii. Ve skutečnosti právě vědecké důkazy vyvracejí bezpečnost a účinnost farmaceutických léků a zároveň zdůrazňují nadbytek přínosných vlastností spojených s levnými a volnými důležitými živinami.


Kontrast: Léky na rakovinu způsobují "mega" nádory, kurkuma zmenšuje nádor o 81%
Nedávno bylo zjištěno, že léky na rakovinu spolu s chemoterapií, vyzdvihovány skupinami "pro veřejné zdraví" jako jediná možnost pro mnohé onkologicky nemocné, ve skutečnosti způsobují masivní nádory a následně zabíjejí pacienta. Tyto léky jsou tedy nejen zcela neúčinné, ale také smrtící. Jedná se o léky, které se prodávají za vyšší cenu a jsou považovány za vědecky ověřené.
Mezitím ukázal peer-reviewed výzkum, že koření známé jako kurkuma může přirozeně zmenšit nádor až o 81%. Vědci zjistili, že kurkumin (derivát z kurkumy) dramaticky zmenšuje mozkové nádory o 81% v 9 z 11 zkoumaných studií. Navíc tu není žádný důkaz o toxicitě. Hojně používaná jako koření v jižní Asii a Středním východě je kurkuma neustále zdůrazňovaná jakoextrémně silné proti-rakovinné řešení. Navíc je kurkuma velmi levná a je dostupná po celém světě - od od Saúdské Arábie až po Kentucky.
Toto je jen jeden příklad z vědeckého výzkumu potvrzujícího přírodní alternativy a zároveň zdůrazňujícího velké nebezpečí spojené s mainstreamovými léčivy tlačenými farmaceutickými společnostmi jako jediný lék.


Antibiotika způsobují duševní nemoci, které výrobci léků léčí antipsychotiky
V roce 2011 bylo zveřejněno zjištění, že antibiotika trvale ničí prospěšné střevní bakterie a poškozují zdraví střeva. Jak možná víte, stav střeva je přímo spojen se stavem vašeho mentálního zdraví a někteří jdou dokonce až tak daleko a říkají, že střeva jsou váš "druhý mozek". To znamená, že užívání antibiotik může ve skutečnosti započít duševní onemocnění (spolu scukrovkou a metabolickým syndromem), což je poměrně zajímavé, pokud zvážíme, že polovině Američanů má být za jejich života diagnostikována duševní nemoc.
Jaká je odpověď na rychle rostoucí počty duševně nemocných v podání výrobců léků a mainstreamového medicínského průmyslu. Předepsat mysl-upravující antipsychotika. Předepsat další léky k léčbě vedlejších efektů jiného léku znamená větší zisky. Nakonec extrémní zisky generované z antipsychotik se staly zjevnými v roce 2008, kdy se staly nejprodávanějšími léky terapeutické třídy na předpis v USA a při prodejích vynesly více než 14 miliard dolarů.
Samozřejmě se tyto antipsychotika podávají pacientům místo skutečného řešení základních problémů spojených se střevním zdravím. Výsledkem je pacient pod vlivem mozek ovlivňujících účinků a nikdy se skutečně "nezotaví" ze své duševní nemoci. Místo toho je odsouzen k celoživotnímu užívání předepsaných léků s možností budoucího snížení dávek. Skutečným řešením záležitosti střevního zdraví je nezbytné využití probiotik k obnovení vyčerpaných prospěšných bakterií zpět do vašeho střeva.
To může být snadno provedeno pomocí přírodních potravin nebo vysoce kvalitních doplňků. Fermentované potraviny, jako je zelí, tempeh, miso nebo kefír jsou všechny bohatými zdroji probiotických bakterií. Ale výrobci léčiv vám to nikdy dobrovolně neřeknou, protože všechny tyto potraviny lze nalézt za pár desítek korun na místním farmářském trhu a mohou pracovat efektivněji při obnovování duševního zdraví než nebezpečná antipsychotika.


Změna paradigmatu
Výrobci léčiv chtějí, abyste zůstali nemocní, unavení a hledali farmaceutické řešení. Abychom viděli změnu, je třeba přinést přirozená řešení do záře reflektorů. V důsledku toho klesne prodej léků a tyto korporace začnou upadat poté, co utratily miliony na nejnovější lék proti rakovině, který se ukazuje být smrtelnější než nemoc samotná.
Skutečná změna paradigmatu se blíží - hnací kola stroje na nemoci zpomalují aby zastavila.
Zdroj: naturalsociety.com Překlad: toxio.cz

Tajná policie EU bude na internetu hlídkovat proti politickým nepřátelům „evropské integrace“

23. listopadu 2012 v 11:24 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Při projevu z roku 2006 sovětský disident Vladimir Bukovsky referoval o tajných dokumentech uchovávaných Politbyrem a Ústředním výborem. Tyto důvěrné dokumenty vyzrazovaly plán na přeměnu Evropy v totalitní super-stát.
EU přikračuje k čistce na internetu od jejích politických nepřátel
V roce 1989 během návštěvy delegace Trilaterální komise vyslané, aby přesvědčila Michaila Gorbačova, aby Rusko obrátil směrem ke globalistickým lichvářských žralokům ve Světové bance a MMF, řekl Gorbačovovi bývalý francouzský prezident Giscard d'Estain: "Nemohu vám přesně říci, kdy k tomu dojde - nejspíš během 15 let - ale Evropa bude federálním státem." To bylo několik let před podepsáním Maastrichtské dohody, která vytvořila Evropskou unii.
"Jak sakra mohl Giscard d'Estaing vědět, co se stane během 15-letého období?" zeptal se během své řeči Bukovsky. "A překvapení, překvapení, jak se stal autorem evropské ústavy? Velice dobrá otázka. Zavání to konspirací, nebo ne?"
Šest let po Bukovského odhaleních jsme svědky konečné fáze "evropské integrace", jelikož banksteři uspořádali ekonomickou krizi, která válcuje tento kontinent. V sobotu prezident České republiky Václav Klaus řekl The Telegraph, že politici "dvojí tváře" dláždí cestu k EU jako super-státu. "Potřebujeme si promyslet, jak obnovit svou státnost a svou suverenitu. To není možné ve federaci. EU by se měla hnout opačným směrem," řekl.
Dnes napsalo Zero Hedge:
Bohužel, co také není ve federaci možné, aby bankéři kontrolovaný orgán dělal peníze jen tak z ničeho, např. veřejný dluh, co naředí "společnou měnu" během procesu zachování iluze, že úvěrem tažený růst (což je ten jediný, který svět od příchodu Federálních rezerv viděl), může trvat navždy, i když všeho, co se děje, spočívá v rozpuštění suverenity spolu s destrukcí jednotlivých měn. Tohle je přesně to status quo, co např. výše zmíněné společnosti s ústředími ve 200 Západních zemích (tj. Goldman Sachs) chtějí.
"A to, čeho se přes status quo chce vždy dosáhnout je absence revoluce," vysvětluje Zero Hedge.
Aby se zajistilo, že revoluce se nebude vměšovat do banskterských snů o totalitní dominanci, je zapotřebí tajné policie.
V roce 2006 Bukovsky řekl, že EU ještě nemá svou vlastní KGB ani gulagy, ale že i to nakonec bude. "Současná ideologie Evropské unie je sociálně-demokratická, statictká a její velkou součástí je pořád politická korektnost. Velice bedlivě sleduji, jak se politická korektnost šíří a stává se utlačitelskou ideologií," řekl. Bukovsky a předpověděl "plnocenný Europol personálně vybavený bývalými oficíry ze Stasi nebo Securitate. Cokoliv se může stát."
Protože v roce 2012 využívá revoluce internetu jako nástroje informovanosti a organizace, stal se cílem EU aparátčníků a jejich nové tajné policie EU Stasi.
"Internet hraje ústřední roli a má velkou strategickou důležitost pro teroristy a extrémistické sítě. Tyto sítě ví, že propaganda je kritickým nástrojem k tvorbě financí, rekrutování přívrženců a podpory pro jejich případy v rámci komunit," deklaruje Projekt čistého IT, což je veřejně-soukromé partnerství (tudíž fašistické) "pro přímou spolupráci mezi členskými státy a internetovým businessem."
"Během uplynulého desetiletí ohromného globálního růstu Internetu, ovlivňovala např. Al-Káida extrémisty za vzrůstajícího využití tohoto média," vysvětluje webová stránka EU (poznámka: slovo "Al-Káida" je nyní zkratkou pro každého, kdo odporuje státu, např. "bílá Al-Káida"). "Internet a jeho rychlost a anonymita znamenají, že mohou v tomto procesu přispívat k radikalizaci jednotlivců. Jsou zde obavy o využití Internetu k teroristickým účelům … Je tu otázka, zda můžeme omezit dopad využití internetu k teroristickým účelům (organizování opozice vůči EU a obecně státu), aniž bychom postihli naši on-line svobodu? Tento projekt je tudíž založen na veřejně-soukromém dialogu (neboli korporativismu čili fašismu)."
EU pracuje na tom, aby ve spolupráci se svými "veřejně-soukromými" partnery z telekomů rozšířila donašečský systém ve stylu Stasi. EU "připravuje návrhy na 'polo' automatický systém detekce a tlačítek, co umožní uživatelům ohlašovat podezřelé aktivity na sociálních sítích a v chatovacích místnostech úřadům," jak uvádí The Telegraph. "To budou umožňovat chatovací boxy, e-mailové služby, SMS-kové systémy, sociální sítě, nákupní sítě, telefonování přes internetové protokoly a webová fóra, ti všichni musí mít flagovací (udavačské) systémy," uvádí zpráva vytvořená Projektem čistého IT.
Navíc se do sociálních médií integruje přímá policejní přítomnost. "Do toho bude patřit vlastnictví profilu, přidávání k uživatelským skupinám a dostávání zpráv na této platformě," uvádí dokument.
I ve Spojených státech pracuje vláda horečně pod pláštíkem kybernetické bezpečnosti na tom, aby internet přetvořila na zábavní platformu, kde jakýkoliv smysluplný politický dialog překračující restriktivně vymezené parametry stanovené státem - a vynucované veřejně-soukromým fašistickým aranžmá - nebude možný.
Poté, co se Senátu nepodařilo schválit tzv. legislativu o kybernetické bezpečnosti, vyhlásila Obamova administrativa svou vůli zase jednou porušit Ústavu a vydat vládní vyhlášku uvalující tuto legislativu jako imperiální dekret.

Překlad: Miroslav Pavlíček



Konec světa.........???

19. listopadu 2012 v 16:31 | darny |  Události, komentáře a odkazy

# V RUSKU ZVEŘEJNILI NA INTERNETU TUTO ZPRÁVU, KTEROU NASA ROZESLALA, UŽ V
# ČERVENCI 2012, VŠEM SVĚTOVÝM VLÁDÁM:
# VLÁDA OBDRŽELA INFORMACI V ČERVENCI 2012.
# OBEZNAMTE S TOUTO ZPRÁVOU SVOJI RODINU, PŘÁTELÉ A LIDI, KT
# EŘÍ JSOU SCHOPNI JI PŘIJAT.
# LABORATOŘE "NASA" OZNÁMILY, ŽE JE MOŽNÉ, ŽE V KRÁTKÉ DOBĚ DOJDE K PŘECHODU
# PŘES GALAKTICKÉ (NULOVÉ) PÁSMO.
#
# 1. NA PODZIM 2012 A V ZIMĚ 2012/2013, BUDE V TIBETU A
#
#
# NA CELÉM ÚZEMÍ SEVERNÍ POLOKOULE, TEPLEJI.
# 21.12.2012, ZAČNE PRAVDĚPODOBNĚ ZEMĚ, SPOLEČNĚ S CELOU SLUNEČNÍ SOUSTAVOU,
# PŘECHÁZET PŘES GALAKTICKÉ (NULOVÉ) PÁSMO.
# JE TO EXISTUJÍCÍ PROSTOR, VE KTERÉM UTICHNOU A NADÁLE SE NEMOHOU ŠÍŘIT,
# ŽÁDNÉ ENERGIE.
# V TOMTO PROSTORU NEEXISTUJE ŽÁDNÉ MAGNETICKÉ POLE U ŽÁDNÉHO OBJEKTU.
# ------------------------------ -------
# 2. PRAKTICKY, NA CELÉ ZEMI, V PRŮBĚHU NĚKOLIKA MINUT, OKOLO 10:00 HODINY
# RANNÍ, MOSKEVSKÉHO ČASU (TADY BUDE KOLEM 12:00 HODINY) 21.12.2012, NASTANE
# ÚPLNÁ TEMNOTA A ABSOLUTNÍ TICHO.
# NEBUDE ŽÁDNÉ SVĚTLO, NEBUDE ELEKTŘINA, NEBUDE KOMUNIKAČNÍ SPOJENÍ, NEBUDE SE
# ŠÍŘIT ZVUK, NEPŮJDE A (NEBUDE MOCI FUNGOVAT NIC, CO SE ŠÍŘÍ POMOCÍ PŘENOSU
# ENERGIE).
# ------------------------------ --------
# 3. TOTO TEMNO BUDE PROVÁZENO KOSMICKÝMI ILUZEMI, V PODOBĚ VÝBUCHŮ SVĚTLA A
# JINÝMI ILUZEMI, KTERÉ SE BUDOU ODEHRÁVAT NĚKOLIK DNÍ (ASI 3 AŽ 4 DNY).
# NETŘEBA SE ALE BÁT A NĚČEHO SE OBÁVAT.
# ------------------------------ ---------
# 4. POTOM SE OPĚT OBJEVÍ SLUNEČNÍ SVĚTLO A BUDE OPĚT VIDĚT.
# ŽIVOČICHOVÉ NA ZEMI, JAKMILE ZJISTÍ, SPÍŠ TO ALE VYCÍTÍ INTUITIVNĚ, ŽE
# DOCHÁZÍ KE "KOSMICKÉMU TEMNU", SE UKRYJÍ V NORÁCH.
# LIDÉ VE MĚSTECH NIC NEPOCÍTÍ VČAS, PROTO BUDOU MEZI NIMI OBĚTI NA ŽIVOTECH A
# DOJDE K ŠÍLENSTVÍ.
# MŮŽE ZEMŘÍT AŽ 10% SVĚTOVÉHO OBYVATELSTVA.
# ------------------------------ -----------
# 5. JE POTŘEBA, ABYSTE SE, CO NEJDŘÍVE, PŘIPRAVILI NA TYTO ZMĚNY V CYKLECH,
# DOKONČIT ZAPOČATÉ A DO NIČEHO DALŠÍHO SE NEPOUŠTĚT.
# ------------------------------ -----------
# 6. 20.12.2012 VEZMĚTE SVÉ DĚTI, VŠECHNY DOKLADY A HOTOVOST A ODCESTUJTE Z
# MĚST DO PŘÍRODY.
# PŘIPRAVTE SI ZÁSOBU JÍDLA NA cca 2 MĚSÍCE, PROTOŽE ELEKTRICKÉ SÍTĚ SE BUDOU
# REKONSTRUOVAT POSTUPNĚ A BUDE TO TRVAT DLOUHO.
# JE POTŘEBA MÍT DOMA ZÁSOBU VODY A DŘEVA NA TOPENÍ, SVÍČKY NA SVÍCENÍ.
# BYLO BY DOBRÉ MÍT DOMA PÍCKU (MYŠLENO NA PEVNÉ PALIVO), PROTOŽE NEPŮJDOU EL.
# SÍTĚ.
# STEJNĚ TAK BUDOU VYPNUTÉ KOMUNIKAČNÍ SÍTĚ, VČETNĚ TV (A ROZHLASU).
# PO DOBU TEMNÝCH DNÍ, JE POTŘEBNÉ NA OKNA ZAVĚSIT TMAVÉ ZÁVĚSY, ABY JSTE SE
# NEDÍVALI DO OKEN.
# NEVĚŘTE ANI OČÍM, ANI UŠÍM (BUDE TO ILUZE).
# NEVYCHÁZEJTE VEN.
# POKUD ALE VYJDETE Z NUTNOSTI VEN, NECHOĎTE DALEKO, MOHLI BYSTE SE ZTRATIT,
# PROTOŽE NEBUDETE MÍT VE TMĚ ORIENTACI. NEUVIDÍTE ANI SVOU VLASTNÍ RUKU.
# BÁT SE ALE NEMUSÍTE.
# ------------------------------ ---------
# 7. JAKMILE SE OPĚT ROZJASNÍ A BUDE OPĚT SVĚTLO, NENÍ POTŘEBA SE HNED VRACET
# DO MĚSTA.
# BUDE LEPŠÍ POČKAT AŽ DO JARA.
# DEFINITIVNÍ VYSTOUPENÍ ZEMĚ Z NULOVÉHO PÁSMA SE OČEKÁVÁ AŽ KOLEM 7.2.2013.
# V TU DOBU BUDOU UŽ ČÁSTEČNĚ OPRAVENÉ ELEKTRICKÉ SÍTĚ A TRANSPORTNÍ
# ZAŘÍZENÍ..
# ------------------------------ --------
# 8. VŠECHNY VLÁDY TOHOTO SVĚTA, DOSTALY TUTO VÝZVU, O NULOVÉM PÁSMU, Z
# RŮZNÝCH PRAMENŮ.
# SVÝM OBČANŮM ALE NECHTĚJÍ NEBO NEVÍ, JAK JIM POMOCI.
# SYSTÉMY CIVILNÍ OBRANY SELŽOU ANI SYSTÉM EVAKUACE NEBUDE FUNGOVAT, PROTOŽE
# BUDE VÝPADEK V ENERGII A VE VEŠKERÉ DOPRAVĚ.
# SPOLEHNOUT SE MŮŽETE JEN A JEN NA SEBE
# ------------------------------ ---------
# 9. PO TÉTO VZNIKLÉ SITUACÍ, PO PŘECHODU ZEMĚ PŘES GALAKTICKÉ NULOVÉ PÁSMO,
# ZMĚNÍ LIDI NATOLIK, ŽE SE STANOU VÍCE DUCHOVNÍMI.
# LIDÉ BUDOU UVAŽOVAT V RÁMCI NOVÉ HIERARCHIE HODNOT.
# V ROZVINUTÝCH A V ROZVÍJEJÍCÍCH ZEMÍCH, VZNIKNOU A BUDOU DOMINOVAT NOVÁ
# DUCHOVNÍ HNUTÍ, NOVÉ SYSTÉMY V ZACHOVÁNÍ ZDRAVÍ A DŮSTOJNOSTI OSOBNOSTI.
# TOTO BUDE NA DLOUHOU DOBU NOVÝM PROGRESIVNÍM TRENDEM, V NOVÉM VÝVOJI
# LIDSTVA.
#
# ZACHOVEJTE SE, JAK UZNÁTE VY SAMI.
# VĚŘIT TOMU ALE MUSÍTE, PROTOŽE TO TAK BUDE - NEBUDELI JEŠTĚ HŮŘ


Smějeme se s pravdoláskou I.

9. listopadu 2012 v 16:55 | Adam B. Bartoš |  Události, komentáře a odkazy

Letošní podzim nebude pro pravdolásku jednoduchý. Chtěla s námi skoncovat a přitom má sama namále. Je dýchavičná, upocená, roztěkaná a neklidná, její plány se bortí, na krku má trestní oznámení, lidé se jí smějí a přestávají jí důvěřovat. Jde to s ní z kopce.




Ačkoli si stále ještě drží svůj vliv v médiích, my, obyčejní lidé, si o ní myslíme své. Janečkova kampaň stála desítky milionů, ale do jeho pozitivních sálů mu chodí jen pár stovek lidí. Plán se střelbou na Klause a následným Manifestem poctivé demokracie oslovil možná pár věčných revolucionářů. Na uměle organizované protivládní protesty k sv. Václavu to nikoho netáhne a jejich pořadatelé polykají krokodýlí slzy. Představitelé pravdolásky kupí průšvih za průšvihem a trapas za trapasem. A hradní Petr Hájek chystá na 7. listopadu smrtící úder, kterým Havlovy pohrobky pošle na jeden zátah k zemi.

I to je realita počínajícího listopadu 2012. Pro někoho smutná, pro drtivou většinu národa, která je normální, to však může být důvodem k mírnému optimismu.

Co optimismu? Proč ne rovnou důvodem k zasmání se? Copak nám Bratrstvo Havlovy pracky nepředvádí jednu komedii za druhou? A nestálo by za to - při vědomí toho, jak moc se tito lidé berou vážně a jak moc jim vadí, když si z nich někdo tropí legraci - pořádně se jim od srdce zasmát? Třeba nakonec i jim, havlistickým drsňákům, spadne pokrytecká maska. Třeba si přiznají, že jsou směšní. Třeba se zastydí.

Mnoho čtenářů je mým prodlouženým zrakem. Nemám sílu monitorovat vše, co se kde napíše a co ze sebe kdejaký pravdoláskař vysouká. Děkuji proto všem, kteří mi posílají své tipy, zajímavosti a odkazy na publikované rozhovory a novinové články.

Je jich tolik a přibývají každým týdnem, že se stěží mohu věnovat každé z nich jednotlivě, třebaže by si to některé momenty zasloužily. Ale čas se v době dnešní (pravdoláskou vyvolávané) studené občanské války zrychluje a starou událost zastiňuje událost nová. A protože by zároveň byla škoda, aby některé věci upadly v zapomnění, rozhodl jsem se vytvořit malý aktuální seznam pravdoláskařských trapasů, prohřešků, neúspěchů a směšností posledních dnů.

Začít můžeme kupříkladu u spisovatele Michala Viewegha. Naládoval svoji zbraň proti Hradu tím největším hnusem, ale zatím se zdá, že to nijak nezabralo. Rána byla sice veliká, její mediální ozvěna ještě větší, ale hnus se rozstříknul na všechny strany, nejvíce ho pak ulpělo na pisateli samém. Nyní si, v rozhovoru pro Literární noviny, stěžuje, že se kanonáda nepovedla. Na jednu stranu sebevědomě prohlašuje, že takový vzdor ještě nikdo nikdy nepředvedl a nikdo u nás nepamatuje, aby nakonec posmutněle přiznal, že se zatím skoro nic neděje. "Přišlo pár trapných výstřelů členů Hradní stráže, dvě tři stupidní recenze - a pak celá debata podivně utichla," říká zklamaně.

Pěkně si naběhl židovský kandidát na prezidenta Jan Fischer, který se v populistické honbě za voličskými hlasy chtěl blýsknout, kterak má silné a vyhraněné názory (a ne, jak se o něm stále říká, že je neslaný, nemastný a nic si nemyslí). Co bych tak mohl říci? Jaký silný výrok bych vyslal do éteru? přemýšlel a drbal se na svém nose. A pak to z něj vypadlo - vládu komunistů by nejmenoval, protože jsou to prý extrémisté. Až na to, že zapomněl dodat, že u těch extrémistů kdysi sám působil. A ještě v době, kdy byli o poznání radikálnější. Aspoň, že se tak nepřímo doznal ke své společenské nebezpečnosti. I když - kdyby byl jiný výsledek voleb a média nehrála tolik na strunu zděšení z posílených třešní, určitě by říkal něco jiného a velkoryse by se vyslovil pro to, aby komunisté už konečně dostali šanci. Takže mu to zase nevyšlo. Chtěl říci silný výrok a zase jen potvrdil svoji pověst oportunisty.

Tomáš Halík se zase v médiích nepřestává strefovat do DOSTu, do prezidenta Klause, do konzervativců. Podle něho je prý DOST nebezpečná "politicko-náboženská sekta, která hlásá zvláštní ultrakatolicismus, nacionalismus a především je protievropská, což je nebezpečné", hřímal bojovně v Českém rozhlase. Když jsem se ale s pár přáteli vracel jednoho večera právě z akce DOSTu, respektive z hospůdky, kam jsme se po akci uchýlili, v temné uličce u Anenského náměstí, kterou jsme si chtěli zkrátit cestu, jsme černokněžníka náhodou potkali (a podle jeho belzebubovské vizáže bez problémů identifikovali). Ten pán ale nevypadal nijak bojovně. Spíše sklesle. A nevyspale - to z toho, jak mu DOST nedá spát a jak se vždy strachy z obrody českého konzervatismu tento ultraliberál probouzí zbrocený potem a pak nemůže usnout. A pak také vypadal trochu vyplašeně, zaraženě, ustrašeně. Asi jako Roman Joch, který se v noci pořádně napil a napsal "odvážný" blog proti prezidentovi, ale když byl Českou televizí, která nad jeho pravdoláskařským coming-outem zaplesala a začerstva ho chtěla předvést v přímém přenosu (už ne jako toho zlého, ale nyní toho, kdo je konečně na správné straně), neměl ani odvahu zopakovat svou původní tezi, že Klaus je ufňukaná bába. Všemožně se kroutil, vymlouval, vytáčel, svůj výrok relativizoval - a pak bude něco psát o hrdinech, agentech Bondech, tvrďácích a drsňácích. Jako bába působil naopak on. A v televizním rozhovoru ještě navíc nejapně stáčel co dvě minuty slovo na putinovské nebezpečí, až to bylo tak okaté, že ho musel redaktor napomenout, aby se držel tématu a Rusko do toho netahal.

Jiná bába, ta krvavá, jak se už nějaký čas přezdívá Madle Albrightové (a jak se jí po nedávném incidentu bude přezdívat ještě více), zase zadělala na pěkný průšvih Aspenu, který tady před pár týdny halasně otevírala. Přátelé Srbska totiž přišli na autogramiádu její knihy (ve které popisuje, jak se až ve svých čtyřiceti letech dozvěděla, že je Židovka) a stařeně připomněli, že má na rukou krev nevinných Slovanů, které nechala jako ministryně zahraničí USA zmasakrovat v bývalé Jugoslávii. Řeznice (další její přezdívka) nebyla schopná své hříchy uznat a podívat se na fotografie z těchto svých zvěrstev, k podpisu předložené provokativní plakátky v záchvatu vzteku roztrhala a rozrušením přecházela z češtiny do angličtiny, když na aktivisty křičela "get out, get out". Z válečných zločinů obvinila naopak režiséra a dokumentaristu Václava Dvořáka, který její válečné zločiny pouze nafilmoval a dokument jí nyní na DVD nosiči předával. Pak zaběhla za regály knihkupectví Luxor, aby se po chvíli vrátila a opět křičela jako smyslů zbavená pěkně po americku to své "vypadněte". Už tohle byl pěkný trapas, dokazující, kterak se bývalá šéfka americké diplomacie nedokáže ovládnout, když jí někdo připomene její vinu. Přátelé Srbska si silný výlev pěkně vychutnali, natočili na video a poslali do světa. Jenže "krvavá řeznice" byla tak vystresovaná, že si navíc neodpustila poznámku "odporní Srbové" (oni ti Vyvolení zkrátka Slovany nesnášejí). Ne, tohle už není jen diplomatický přešlap či faux pas a není to ani k smíchu. To je hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle § 355 trestního zákoníku, pročež se už na ni chystá trestní oznámení. Aspoň Aspen bude mít co vysvětlovat...

S přejmenováním letiště Ruzyně na Letiště Václava Havla to bylo také k popukání. Devadesát procent národa si klepalo na čelo či bylo zhnuseno tou šaškárnou. Soudný člověk na oslavu přejmenování nešel - pozváni byli jen zednáři, havlisté, elitáři. Obyčejní lidé protestovali před terminálem. České republice bylo letiště Václava Havla vnuceno, aby ještě další roky připomínalo největšího zrádce českého národa. Lidová tvořivost ale zase zvítězila, takže se LVH stalo vděčným námětem vtipných koláží a fórků, které kolují po internetu.

Pak tu máme pána prstenů Karla Randáka (na jeho volebním webu se to hemží podivnými tajnými symboly, převážně prsteny). Na poslední chvíli oznámil, že jde do boje o prezidentský post, spustil stránky, kde ho nejprve vychválil (v sekci "podporují mne") pravdoláskařský novinář o odborník přes šťávu Jan Urban, později - aby seznam nebyl tak řídký - přibyli ještě Randákovi kolegové z NFPK - Bernard a Jančura. A také Jan Hnízdil, který byl rázem zmaten, koho vlastně volit, protože předtím vyznal bezmeznou úctu své "prezidentce" Táně Fischerové, ale nakonec ho přemluvili i k podpoře Randáka. Oni totiž pravdoláskaři zaplevelili prezidentskou volbu tolika svými kandidáty, že je nyní problém, aby pro každého sehnali nějaké známé podporovatele, a tak si je havlističtí kandidáti musejí vzájemně půjčovat. Randák brzy zjistil, že potřebných 50 tisíc podpisů nesežene a začal lobbovat u zákonodárců, zda by ho nepodpořili místo chybějících občanů. Nevím, zda se mu podařilo některé z nich přesvědčit, ale pokud ano, nejspíše se s jejich podporou může zase rozloučit poté, co byl nyní policií obviněn, že ukradl výplatní pásky Nečasovy asistentky Jany Nagyové, což byla jedna z jeho záškodnických akcí určených k destabilizaci vlády. A to se ještě neřeší krádež Nagyové diářů, kterou má prý také na svědomí...

Když jsme už nakousli Nadační fond proti korupci, u Karla Janečka ještě chvíli zůstaňme. Ještě nikdy jsem neviděl tak masivní reklamní kampaň jako ve chvíli, kdy Janeček propagoval své vlny (r)evoluce. Masáž před zprávami na televizních obrazovkách, druhý den ráno vyjdou tři hlavní deníky (MF Dnes, Lidovky, Právo) s bílou titulní stránkou, která láká na Janečkův projekt frází ve stylu new age o tom, jak musíme držet pospolu, začít měnit sebe a svět a být lepšími. "Poslouchej svůj vnitřní hlas. Otevři se. Přestaň řešit, co se od tebe očekává. Buď sám sebou. Buď dobře. Buď tak, aby ti se sebou samotným bylo dobře. Probuď se a vzbuď ostatní." Leč větičky se na internetu líbily jen pár tisícům lidem. A nevychází mu příliš ani druhá část kampaně - Pozitivní města, kdy Janeček objíždí kraje a beseduje s občany. Přijde pár stovek naivních lidí a i mezi nimi v průběhu večera v reakci na nic neříkající Janečkovy floskule rostou pochybnosti a zmatek, jak je vidět z následných dotazů publika. Alespoň ale vidíme, koho si Janeček v daném regionu vybírá do holportu, když na podium zve své regionální spojence.

O tom, že Janeček má k morálce, o které káže, asi stejně tak daleko, jako Norman ´Etiketa´ Eisen k etice, svědčí už mnoho indicií, o kterých jsem už psal dříve. Ale v nejnovějším PR textu v Respektu jsme se mohli dočíst další perličku, která Janečka ukazuje v pravém světle. Janeček má milenku Markétu a veřejně se k ní v textu přiznává. "Věrnost není věc morálky, mluvit pravdu je věcí morálky," říká k tomu omluvně. Zajímavá morálka...

V pravdoláskařských kruzích je to ale obvyklé - tam se věrnost příliš nenosí. Sám guru v tom byl spíše odstrašujícím příkladem. Velmi zajímavý je rozhovor se "zhrzenou milenkou" tohoto guru Irenou Obermannovou, který před časem vyšel v časopise Instinkt. Obermannová, která v Tajné knize popsala svůj intimní poměr s "Největším Čechem", který ho posléze popřel, byla vyobcována z pravdoláskařského bratrstva a Havlova smrt jí byla havlisty kladena za vinu, takže se spisovatelka z Havlovy osobní zrady, z nenávisti pravdoláskařů a z mediální honičky na svou osobu zhroutila a musela několik měsíců chodit k psychiatričce.

Pak se ale oklepala a nyní si nebere servítky, když v rozhovoru veřejně přiznala, že Havel "lhal", že se "potentočkoval", že byl zkrátka "srab". "I Největší Čech se může podělat," řekla v interview a připomněla i další pikantnosti - třeba, jak se v PEN-klubu "soudružsky usnesli na tom, že jsem se tímhle románem navždy vymazala z české literatury, tedy z té dobré. Tehdy jsem se poprvé setkala s názorem, že svoboda slova ano, ale nikoli když se týká Václava Havla."

Nenávist, kterou k ní havlisté cítí, pramení podle ní ze závisti. Obermannová cituje pravdoláskařského novináře Peňáze, který se jí nad kávou přiznal: "´Ale vždyť my vám ve skutečnosti všichni strašně moc závidíme! Víte, co bychom dali za to, kdyby s námi alespoň pět minut mluvil? Kdyby od nás něco četl?! Kdyby nás jednou jedinkrát navštívil?! Ale on nejenomže četl vaše knihy, ale ještě jezdil k vám domů! K vám!´ Jako by říkal: K vám - k takový krávě! Pochopila jsem, že na to kápnul - všichni ti posluhovači a samozvaní ochránci Václava Havla mi strašně záviděli, a proto mě v jeho jménu upálili," účtuje Obermannová.

Knihou jsme začali, knihou i skončíme. Mráz přichází z Hradu, napsal Viewegh. Má pravdu. Protože po tom, co chystá vicekancléř Petr Hájek, havlistům opravdu zmrzne úsměv na rtech. Kniha Smrt v sametu sice volně navazuje na Smrt ve středu, ale jestli novináři nemohli rozdýchat Hájkovy názory na 11. září, mediokracii či Evropskou unii, po této knize bude slyšet spadnout špendlík, jak havlistické bratrstvo oněmí hrůzou a bude neschopné reakce. Docela by mne zajímalo, jak potom bude Janeček dělat tu svoji slavnou revoluci (která má navazovat na ideály devětaosmdesátého), až si lidé přečtou, co napsal Hájek (a co sice všichni tak nějak tuší, ale ještě nikdy to nikdo tak vysoce postavený veřejně nenapsal): že ta sametovka byla vlastně jeden velký podvod řízený iluminátsko-zednářskými centry KGB a CIA...

Adam B.Bartoš


ZDROJ

VV: Odvolání Johna hraničí s protiústavností

9. listopadu 2012 v 16:41 | darny |  Události, komentáře a odkazy

VV: Odvolání Johna hraničí s protiústavností



Za opakované porušení jednacího řádu sněmovny považuje místopředsedkyně VV Kateřina Klasnová páteční nominace a odvolání ze sněmovních orgánů.

9.listopad 2012 - 15:50
Vládní poslanci ODS, TOP 09 a nezařazených LIDEM v pátek prosadili personální změny v některých sněmovních orgánech, Prvnizpravy.cz o tom již informovaly. "Průběh i výsledky jednání o změnách ve sněmovních orgánech opět názorně ukázaly, co vše je schopná předvést tato vláda v zájmu udržení moci. Radek John byl odvolán (z Bezpečnostního a Mandátového a imunitního výboru a z Komise pro kontrolu GIBS) jen proto, že je vládě nepohodlný, a to nejen vzhledem ke svému návratu do novinařiny," uvádí ve svém prohlášení předsedkyně poslaneckého klubu VV Kateřina Klasnová.

Změny, které nastartoval jako ministr vnitra a které umožnily policii vyšetřovat v nejvyšších patrech politiky, mnohé činitele podle ní zjevně znervóznily už dříve. "A nemluvím teď jen o hysterických vystoupeních pana Kalouska ohledně vyšetřování Vlasty Parkanové v kauze CASA, jejich výsledkem bylo odvolání policejního prezidenta," dodává.

Omezovat výkon poslaneckého mandátu někomu jen proto, že se částečně vrací ke své původní profesi, je podle ní útok na samotnou podstatu mandátu poslance a hraničí to s protiústavním postupem. "Údajná neodbornost Johna, jak ji najednou zmiňoval ministr financí Miroslav Kalousek, je jen zástupným problémem. Navíc, sám pan Kalousek si libuje v neodborných úsudcích, kterými však na rozdíl od Johna ovlivňuje životy všech lidí v této zemi - a rozhodně nikoli k lepšímu," uvádí Klasnová.

"Pro odvolání Johna hlasovali i přeběhlíci, nyní patřící k LIDEM. To považuji za vrchol drzosti - bez Radka Johna a Věcí veřejných by tito lidé ve sněmovně vůbec neseděli. A nyní si dokonce osobují právo sami obsadit místa ve výborech! To je přitom jasné porušení sněmovního jednacího řádu. Takové nominace totiž může navrhnout jen poslanecký klub a jak všichni víme, strana LIDEM ve sněmovně dosud poslanecký klub nemá, protože disponuje pouze osmi poslanci. A nic na tom nemění, že si výhledově vymínili změnu jednacího řádu v handlu za to, že podpořili církevní restituce," pokračuje prohlášení.

Poslance LIDEM navrhl klub TOP09 a STAN. "I v tomto případě dochází k porušení sněmovních pravidel, protože jednací řád hovoří o tom, že poslanci jsou do orgánů sněmovny nominováni na základě poměrného zastoupení. Klub TOP09 a STAN podle tohoto principu ve výborech už zastoupení má, a tak těžko může nominovat někoho dalšího.

Vláda si prostě ze sněmovny dělá výkonný nástroj své moci a mě opravdu děsí, kam až bude schopna zajít - a hlavně, že nikdo není schopen vládu zastavit," uzavírá Klasnová.

Jak funguje CENZURA v "demokratické a svobodné" zemi?!?!?!

8. listopadu 2012 v 16:00 | darny |  Události, komentáře a odkazy

Předslov, uvádím zde - Některé příklady, jak funguje tzv. "proklamovaná svoboda projevu (slova)" v demokratické společnosti v praxi. Anebo jinými slovy, jak je uplatňována cenzura ve sdělovacích prostředcích v praxi a to i v roce 2011, tedy míněno je v rozvinuté demokratické a svobodné společnosti 21. století

Návod na aplikaci :
Nejprve je uveden způsob (forma) provedení cenzury, potom důkaz (návod na použití - vždy odklepněte na odkaz a měl by se objevit důkaz). V případě, že je možné dohledat původní článek, je uveden další odkaz tzv. "závadného článku".

1. příklad tzv. ekonomická cenzura : http://m.ihned.cz/c4-10005650-37989340-700000_d-veci-prisne-ne
2. příklad ztráty paměti a slušné omluvy : http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/prehled-hlavnich-udalosti-v-pripadu-takzvane-justicni-mafie/490902&id_seznam (zde je odkaz na jiný zdroj : http://www.aktualne.eu/index.php?id=uvod )
3. příklad tzv. cenzury otevřené, protože jde o závadný obsah a je jasné, že by text mohl vyvolat budoucí hořící ulice a univerzity a teroristické činy s desítkami mrtvých : http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-horejsi.php?itemid=11179 (zde je odkaz na jiný zdroj - stojí za přečtení http://www.outsidermedia.cz/Strezme-odkaz-Velke-listopadove-sametove-revoluce-VLSR-1.aspx )
4. příklad tzv. "nevhodné" diskuse poškozující vládní garnituru : České servery autocensurně zrušily diskuse pod oznámeními o smrti Václava Havla http://zvedavec.org/vezkratce-5733.htm?PHPSESSID=eedb7kc7lem2c2vqv9fq0c1j75
5. příklad kombinované cenzury s podchycením dat případného "nepřítele režimu" zde : http://www.denikreferendum.cz/stranka/diskuse
6. příklad : Kdy je video obsahující obsah například (jedním z partnerů Warner Bros. Entertainment a Cinetic Media) zablokován, údajně na "základě autorských práv", přičemž se samozřejmě nezapomenou slušně omluvit, zde je uveden příklad :,http://www.facebook.com/l.php?u=http%3A%2F%2Fwww.youtube.com%2Fwatch%3Fv%3DHYEZaJcv8pQ&h=yAQGCWSY1 http://www.youtube.com/watch?v=HYEZaJcv8pQ
Na závěr ještě odkazuji na tzv. možnost využití " VELKÉHO BRATRA" (což v praxi opravdu využívá mnoho vládních a nevládních institucí - Kdo jsou tito zákazníci?
Dnes je to kolem 750 klientů, stále přibývají a jsou to samé dobré adresy: Poslanecká sněmovna, Senát, ministerstva, média, banky, velké firmy). Nazývá se to systém NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, a je to rychlý a přesný informační servis. V podstatě je to tzv. "služba monitoringu, mediálních analýz, včetně diskuse na sociálních sítích", která je postavená na kvalitních, úplných datech s možností identifikace i příslušného PC. Konkrétní produkt je potom maximálně přizpůsoben potřebám uživatele, protože jinak s produktem pracují analytik, jinak tiskoví mluvčí ministerstva, jinak manažeři firem a jinak samozřejmě jednotlivé vládní strany, BIS, policie a podobně. Pro každého je nad stejnými daty připraveno specifické, individuální řešení. Máte zájem ??? Zde je Odkaz http://tucnak.fsv.cuni.cz/~smid/knih/Newton%20kniha_po_kor_sm.pdf


Jak to napsat, aby mě nevymazali a nezavřeli...

8. listopadu 2012 v 13:54 | Dušan Streit |  Události, komentáře a odkazy

Všechno ve mně řve. Žádná sebesprostší slova nevyjadřují mé pobouření, vztek, opovržení, pocit hnusu a až fyzické nevolnosti. Zvedá se mi adrenalin i žaludek. Je vůbec možné, aby si ta banda bezpáteřných korytářů dělala z lidí nikoliv jen dobrý den, ale i nástroj své fekální hygieny?!
Tohle že je pravice, jež má být založena na morálce? Ta pakáž vedená Kalouskem a Nečasem překročila všechny hranice ne pouze slušnosti, ale i účelového machiavellismu. Postavili se naroveň nejhorších národních zrádců. Pes by od nich kůrku vzít neměl.
Od této sebranky jsem nic dobrého nečekal. Člověk už byl zvyklý v naší politice na ledacos, na Grosse, Rathy, Dalíky i Řebíčky. Ale spřež kolem Kalouska, Schwarzenberga a Nečase je řádově něco jiného. Kde jiným zprofanovaným "výtečníkům" šlo o stamilióny nebo miliardy, tam nyní jde o majetkový převrat na několik generací.
Pod pláštíkem "rozpočtové odpovědnosti" se rozvrací důchodový systém a veřejné zdravotnictví. V době kulminující rozpočtové nouze a přes odpor drtivé většiny veřejnosti se stát zavázal na dlouhé desítky let platit nesmyslné finanční kompenzace církvím, a to dokonce i těm, které u nás za komunistů ani neexistovaly!
"Protikorupční vláda" své prosadila pouze na korupčním principu. Slíbila Tluchořovi, Fuchsovi a Šnajdrovi, že je neodstaví od plných žlabů. A nedejte se mýlit, tato koryta nespočívají hlavně v oficiální odměně, ale v pletichaření s miliardami. Škody podle toho potom vypadají a tvoří významnou část našeho státního dluhu. V příšeří státní správy se mnoho zlodějen může přikrýt legální slupkou.
Neštítili se k protlačení svých zvrácených záměrů využít i služeb nepravomocně odsouzeného kriminálníka, který jako bonus získal imunitu. Jestli to není politická korupce, navíc do očí bijící, tak už nic. Nějaké Nečasovy verbální moralizování o vážném problému, o němž bude s novým poslancem hovořit, bylo naprosto pokrytecké, licoměrné a arogantní. Proč tedy přijal takovýto špinavý hlas?
Jak už jsem řekl, čekal jsem mnoho zlého, ale takový nestoudný kalup k okamžitému protlačení všech nehorázností, k nimž dosud scházela většina ve sněmovně a které budí spontánní odpor většiny občanů, to zaskočilo i mě. Tak se dělá politika? Jedním nebo dvěma korupčními hlasy převálcovat v noci odpůrce a vlastně i voliče? Jako když jde zloděj na lup...
Dobře vědí, že opozice tím získá jen body navíc a po volbách bude za cenu dalších škod tyto zákony podle možností rušit, jakkoliv se tváří nevratně. Jaký šílený zájem za tím musí stát? Pandury, Gripeny a letouny Casa byly proti tomu jen neškodnou selankou. Oni komunisty jen straší veřejnost, ale zjevně se jich vůbec nebojí a ještě jim nahánějí voliče. Kdyby se báli, nevedli by takový frontální útok na zbytky majetku, který dosud odolával jejich chamtivým pařátům. A nedivím se, že radikalizují levici natolik, že může mít revoluční choutky.
Já se tedy necítím a nikdy nebudu levicovým voličem. Ale mám vztek na nenažrané pseudopravičáky, kteří radikální levici dodávají munici. Oni tak vlastně nepokrytě dávají najevo, že je nezajímá budoucnost, ale pouze to, co si mohou okamžitě za jakoukoliv cenu přisvojit. Kdybych měl své pohrdání přecházející v zuřivost ocenit na stupnici od jedné do sta, dal bych tisíc! A neradil bych po tom všem, co se včera odehrálo, žádnému politikovi v zájmu jeho zdraví, aby mi to chtěl vysvětlit (Vysvětlováním k naprostému zblbnutí).
Co dělat? Situace opravdu spěje k nějakému radikálnímu řešení. Nevím, jestli byli Jakeš se Štrougalem před Listopadem tak nenávidění jako Kalousek s Nečasem nyní. Mělo by se to zarazit dřív, než bude pozdě. Určitě to, co následovalo po kongresu ODS, mělo všechny atributy protiústavního zneužití zastupitelské demokracie.
Co očekávám? Nechci být naivní, takže od politiků nic. Prezident Klaus by si měl však uvědomit, že má-li pochybnosti "nad různými věcmi, které se udály v naší politice v posledním týdnu" měl by se k takovým dryáčnickým metodám postavit jako chlap. Ačkoliv je nejrozumnějším z našich politiků, už jednou selhal při podpisu Lisabonské smlouvy. Teď má šanci na reparát u církevních "restitucí". A z titulu a vážnosti své funkce by mohl i více...
Občanům bych radil, aby ignorovali tzv. druhý pilíř důchodového systému. Garantuji každému, že se to nikomu dlouhodobě nevyplatí, a kdybych byl mladý, určitě bych své peníze na dlouhá desetiletí nesvěřil tlupám lačných šejdířů z Drábkova klanu. Navíc to oslabí průběžný systém, od něhož po jeho vykradení chce dát vláda ruce pryč.
Co mi zbývá? Podělit se se svými čtenáři o své důvodné rozhořčení a slíbit, že s tvrdou kritikou zlořádů neskončím. Opravdu už jde o hodně. Každému, kdo s mým článkem souhlasí, dávám svolení jej neomezeně šířit. Do toho počítám i svůj včerejší článek »Špinavé trafiky pro "rebely" kredit vlády totálně popřely«.
Ostatně soudím, že poslední kapka už dopadla...

Slovník dnešních dnů....... :

8. listopadu 2012 v 12:30 | darny |  Události, komentáře a odkazy
Není nad to vědět, že republika je v dobrých rukách a že se zájmy občanů se nehazarduje. Že je naopak hájí lidé na svých místech, zodpovědní a šetrní, kteří dohlížejí i na právo a pořádek, stejně jako na svobody - a dbají o to, aby se k moci nedostal někdo, kdo by ty svobody potlačoval.

Slib poslance je vysloveně krásným textem:

"Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony.
Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."


Od doby Stanislava Grosse, který přiřadil specifický význam slovu "upřímnost", se nám s pojmy, které získaly nový obsah a rozměr, roztrhl pytel. "Zodpovědnost", "boj proti korupci" (popřípadě s ní), "hazard s demokracií", "spravedlnost", "myslet to s někým dobře", "extremismus", "slušnost"… Zkrátka, vydalo by to na nový naučný slovník.
Nejenže kabinet Petra Nečase střídá tváře ministrů skoro tak často jako premiér ponožky - a to ještě většinou kvůli podezřením z korupčního či jinak podvodného jednání - již došlo i na poslance.
Jakápak že morální elita nám to střídá tu starou, odkecanou?
Roman Pekárek, čerstvý poslanec, byl v květnu odsouzen za korupci. Pokud si Petr Nečas na kongresu ODS stěžoval, že lidé nepochopili, jak to s nimi vláda myslí dobře, a že vládě uškodilo, že střílí do vlastních řad s nálepkami "kmotrů", nemohl opravdu občanům věci lépe ozřejmit než výběrem Pekárka. Boj proti korupci je tak pro veřejnost zase o něco čitelnějším a jasnějším. Hlavně, že vláda všechny komplikace překoná a semkne se jako jeden muž - proti komu a proti čemu vlastně?
Jak může odsouzený korupčník hájit "zájmy všeho lidu"? Lze vůbec výsměch demokratickým principům navléknout do přiléhavějšího kabátu?


Žijeme holt v zemi, kde je všechno naopak

"slušnost" znamená korupci a podvody

"extremismus a nacionalismus" obhajobu demokracie a odpor proti mocenské zvůli

"spravedlnost" charakterizují Janoušek, Dalík, Šiška či Parkanová na svobodě, a "padouch" Rath ve vazbě. "Čachry s evropskými penězi" prováděl jedině středočeský hejtman (co na tom, že nikdo neví, jak?), zato J. Dobeš je vzorem pro ostatní.

Charakteristika "nejlepšího ministra" není potřebná, stačí uvést příklady - M. Kalousek a J. Dobeš.

"Myslet na budoucnost" či "být chytrým" znamená dobrovolně vydat své peníze fondům, kde není záruka, a které s velkou pravděpodobností tyto peníze definitivně "zajistí", nebo-li "ukradnou"

"Hlupák volí levici" je potom ustálená fráze pro ty, kdo se ještě nechtějí balit, když je čím se pakovat.

"Potřeba snížit dluhy" je jasnou definicí "postarání se o sebe" v podání mocenských elit.

"Svobodné volby" se mají konat jednou za x let s tím, že z jedné strany je možné časem vytvořit strany úplně jiné, nové, lepší - a co je hlavní, s diametrálně jiným programem, než s jakým byla zvolena strana mateřská.
Cenná je i nová definice politiky (autorkou je K. Peake): "Politika je tvrdý sport s vlastními pravidly hry".

"Lůza" jsou pak všichni ti, kteří nesouhlasí s kroky vlády a dovolují si říkat něco o její nelegitimnosti.

"Byla by škoda, aby teď vláda padla" v překladu znamená - "Doprčic, ještě jsme nevyhověli penzijním fondům a nezmákli jsme církevní restituce. Nejdřív práce, a po nás potopa, hlavně, že máme ulitý prachy…"

"Dřít jako kůň" v politické hantýrce značí vydělávat tolik, že to začne budit pozornost, a to zejména v souvislosti s předvedeným výkonem.

"Mluvit populisticky" je potom opis pro nepříjemné kritiky ze strany opozice.


Pokud se nám tento stav líbí, nezbývá, než to vzít na vědomí a pogratulovat si ke skvělému vkusu. Ale jestli přece jenom nějaké výhrady máme, dejme to najevo. Výročí 17. listopadu se blíží - a bude jenom na nás, v jakém duchu se ponese........

Vysvětlováním k naprostému zblbnutí

7. listopadu 2012 v 13:23 | Dušan Streit |  Události, komentáře a odkazy

Kongres ODS jsem nesledoval. Výsledek mi stačí, abych toho nelitoval. Ale zahlédl jsem nepoučitelného Nečase s maskou kajícníka, an se zaklínal voliči, ale přitom nereflektoval jejich mínění. Ani si neuvědomil, jak je arogantní, když si sypal popel na hlavu, kterak nedostatečně vysvětloval všem nechápavým dobrodiní vládních "reforem".

Jemu nedošlo, že odpor voličů tkví právě v tom, že vládní záměry pochopili. Nerad bych se opakoval. Více než před rokem jsem napsal článek: "Jsme hlupáci, lačnící po vysvětlování vlády?" a vývoj mi dal za pravdu. Stále více lidí prohlédlo jak důchodovou past, tak církevní tunel. O tom, co páchá Heger se Šnajdrem v zádech ve zdravotnictví, jste si mohli nedávno přečíst v mém článku: "Devastace zdravotnictví aneb Proti Hegerovi je Julínek Matka Tereza".
Už se nedá okecat, že tito pseudopravicoví úderníci mají políčeno na životní úroveň běžného občana, aby strůjci tohoto nemravného přelomu, kvůli němuž nikdo klíči nezvonil, urvali poslední zbytky prosperity ve svůj prospěch. Hegemonem tohoto tažení, které nadlouho diskredituje skutečnou pravici, je falanga TOP 09 vedená Kalouskem. Ale co ministr z jejich řad, to dryáčník par excellence.
A Nečas jim dělá křoví a chce vysvětlovat... Nepodezřívám jej, že by sám chtěl krást, i když intrikovat se postupně učí také. Ale měl by sám sobě vysvětlit, zda jeho niterné bigotní pravicovosti někdo pragmaticky a zcela neideologicky a cynicky nezneužívá k prosazování svých zcela materialistických zájmů.
Docela poučné je, kterak chce Kalousek nyní prosadit své, i když mu rebelové v ODS komplikují život. Vydírá poslance, že jinak bude v rozpočtu škrtat peníze na vědu, výzkum, školství a silnice. Jak lidumilné! Ani náznakem jej nenapadlo škrtnout tam, kde se peníze opravdu ztrácejí do černých děr. Tyto penězovody musí být zachovány, jinak jejich vládní mise by pozbyla svého hlavního smyslu.
No vysvětlete to lidem... Možná pak i důchodce pochopí, že bez valorizace utáhne vyšší zdanění potravin, léků a tepla. A my ostatní se můžeme "radovat" z toho, že až přijdou opravdu ti komunisté, bude už všechno vybrakováno.


Špinavé trafiky pro „rebely“ kredit vlády totálně popřely

7. listopadu 2012 v 13:21 | Dušan Streit |  Události, komentáře a odkazy

...tedy je-li ještě možné o jakémkoliv kreditu hovořit. Tato vláda nemá už absolutně žádnou legitimitu, i kdyby legalizovala svou záchranu a prodloužila svou permanentní agónii kombinací nakupování hlasů a vydírání.

Jestli v této situaci by chtěla vláda a její přisluhovači v parlamentu protlačit "reformy", proti nimž existuje tak masivní odpor veřejnosti, pak bych to považoval za drzost za hranicí trestnosti a možná i ústavnosti. Každopádně tato vláda v klinické smrti nemá absolutně žádný mandát k jakýmkoliv zásadním změnám. A nejde tady jen o kontraproduktivní zvýšení DPH, které jen dokumentuje protilidový charakter vlády, ale zejména o penězovody na dlouhá desetiletí, která vláda chystá ve prospěch struktur, na něž je napojena.
Ano, hovořím o církevních "restitucích" a důchodových fondech. Kalousek vydíral škrtáním peněz na vědu, výzkum, školství a silnice. Ale miliardy chce i v této nouzi posílat církvím a o další miliardy chce ochudit průběžný penzijní systém.
Drtivá většina lidí se na to dívá obdobně jako já: Nic jsem církvím neukradl, naopak i já jsem byl poškozen tím, že většinu života jsem prožil za komunistů. Falešná poučka, co bylo ukradeno, musí být vráceno, platí vždycky jen od určitého statusu quo - jinak by náprava křivd nenalezla nikdy svůj historický počátek. Nám nikdo nevrátí švédskou kořist a Indiánům nikdo nevrátí území zabrané conquistadory. Natož aby se nesmyslně vyčíslovaly jakési přemrštěné finanční náhrady zatěžující i vnuky nevinných.
Pokud se týká druhého důchodového pilíře, tak je to letadlo, které má vysadit cestující za čtyřicet let, ale jeho garantovaná životnost se počítá v měsících. Jediné, co je jisté, že kdo do něj nastoupí, žádný padák nedostane. Pasažér bude platit neodvolatelně tak dlouho, aby nakonec zjistil, že po desítkách let má kulové. A i kdyby se nějaké penze dočkal, má téměř stoprocentní šanci, že v turbulentním prostředí dnešního světa jej několikrát zasáhne blesk v podobě krize a hyperinflace, které přinejlepším jeho dlouhodobé úspory znehodnotí. Ovšem pro ty, kteří prodávají letenky, to je bezrizikový kšeft. Je zřejmé, že takoví Drábek a Kalousek nebudou stát na špatné straně tohoto "obchodu".
Vždyť to jde i bez oslabení průběžného systému. Každý, kdo si chce přilepšit na stáří, přece může spořit nebo investovat individuálně nebo může využít penzijních fondů, které už dnes fungují ve třetím pilíři. Ale ten druhý pilíř má všechny atributy mostních pilířů zříceného mostu u Spišské Nové Vsi. Jenže jakmile si zvolíte tuto hazardní trasu, už nebudete moci odbočit. Celé to však má i další poselství, a to, že předchozí přebytky průběžného systému byly bez náhrady vykradeny a tento systém se bude i nadále vykrádat tím, že případné valorizace nebudou vyrovnávat ani inflaci, mimochodem podporovanou zvyšováním DPH. Proč tady nikdo nevykřikuje, že co bylo ukradeno, musí být vráceno?
Pod tíhou těchto miliard vzdali své zásady, které nikdy neměli, i "rebelové". Nějaké trafiky se strůjcům plánovaných podvodů na občanech vyplatí. A tak Šnajdr zůstane zřejmě šéfem správní rady VZP, pravděpodobně jako trojský kůň obchodních záměrů jiné posilující pojišťovny. Fuchsa by se chtěl stát předsedou NKÚ. A sledujte se mnou, kde se vynoří konspirant Tluchoř, který jistě neodstoupil z lásky k Nečasovi. Mě osobně zklamal J. Dobeš, ale to už je jiný příběh. Možná o tom, že nejpoctivější v parlamentu je teď torzo Věcí veřejných (nesměšovat s konjunkturalisty v LIDEM).
Všem poslancům bych radil, aby ve vlastním zájmu krátkozrace nehlasovali pro zákony, proti nimž je takový odpor. Mohlo by se to vymstít!

PS Těm, kteří nečetli, doporučuji svůj včerejší související článek: "Vysvětlováním k naprostému zblbnutí".


Kam dál